Od podlahy až po strop – tento tajuplný zednářský chrám nabízí překvapení na každém kroku.
Stephanie Farr, The Philadelphia Inquirer
Když jsem vešla do zednářského chrámu v centru Filadelfie, prošla mezi dvěma sfingami, které střeží vstupní schodiště, a šlapala po královsky fialovém koberci se symboly úhelníku a kružítka, říkala jsem si: „Co bude dál? Snad už jen pyramida s Plujícím okem prozřetelnosti.“
Nakonec tam byla jen recepce – ale to bylo vlastně dobře, protože s manželem jsme se přišli podívat dovnitř a konečně si tenhle chrám odškrtnout ze seznamu míst, která chceme ve Filadelfii vidět.
Jakmile vkročíte do 9 000 metrů čtverečních velkého chrámu na 1 North Broad Street, naproti radnici, není pochyb, kde jste. Symboliky je tu víc než v románech Dana Browna, trůnů víc než v Buckinghamském paláci a portrétů starých bílých pánů víc než v Národní portrétní galerii v sekci „Američtí prezidenti“.
Ale nechybí ani mile podivné detaily – třeba zlatý krocan nad dveřmi, 66 milionů let staré fosilie ve mramorové podlaze nebo 5 metrů vysoká socha Benjamina Franklina, která má vlastní „neviditelný plášť“. A i když si možná myslíte, že vitráž s prezidentem Theodorem Rooseveltem v zástěře vidět nepotřebujete – věřte, že ano.
Těžko říct, proč mi trvalo tak dlouho se sem vypravit. Chrám slouží jako hlavní sídlo svobodných zednářů v Pensylvánii – podle všeho nejstaršího a největšího bratrského řádu na světě. Dlouho jsem netušila, že je tohle mohutné stavbou připomínající katedrálu vůbec možné navštívit. A když jsem se to dozvěděla, ta záhada, co se asi skrývá uvnitř téhle tiché dominanty města, byla skoro přitažlivější než samotná realita.
Jenže jsem novinářka – a zvědavost, obzvlášť pokud jde o Filadelfii, u mě nakonec vždycky zvítězí.
V následujících dnech po návštěvě „v utajení“ jsem si domluvila rozhovor s ředitelem chrámu Mikem McKeem. Dozvěděla jsem se, že při běžné prohlídce návštěvníci uvidí jen zhruba 30 procent celé budovy.
Zeptala jsem se ho – stejně jako průvodce během prohlídky – jestli zbylých 70 procent náhodou nezahrnuje tajné chodby.
„Mezi stěnami, kvůli údržbě a způsobu, jakým byla stavba navržena, skutečně existují průchody široké až dva a půl metru,“ řekl McKee. „Nad každou místností jsou další prostory a podlaží mezi podlažími, které slouží jako sklady.“
A tak chrám svobodných zednářů zůstává tajemný – i poté, co jsem ho navštívila.
Cíl
Na prohlídku ve 13 hodin se nás sešlo celkem 18 – příjemně zaplněná skupina. Podle ředitele Mika McKeeho chrám loni navštívilo 12 863 lidí, což je dokonce více než 11 886 návštěvníků, kteří se zúčastnili prohlídek nedaleké radnice.
Naším průvodcem byl John Hopkins, který nám prozradil, že dříve pracoval v kostele Christ Church a sám není členem zednářského řádu.
„Vím jen to, co mi dovolili vědět,“ řekl s úsměvem.
Nechystám se tady rozepisovat dějiny svobodného zednářství (Encyklopedie Britannica ho označuje jako „největší tajnou společnost na světě“) ani historii filadelfského chrámu (který byl otevřen v roce 1873 – tedy ještě před radnicí). Ale stručně řečeno:
Zednáři jsou bratrský řád – tedy jen pro muže (sice existují i ženské nebo smíšené lóže, ale ne tady). Uchazeč musí být starší 18 let a věřit v „nejvyšší bytost“, přičemž není podstatné, kterou. Kromě toho musí mít „dobrý mravní charakter“ a projít prověrkou, která podle Hopkinse zahrnuje i návštěvu v domácnosti.
Přestože je víra v něco vyššího podmínkou členství, na schůzích lóží se nesmí mluvit o náboženství ani politice, a účast pod vlivem drog nebo alkoholu je zakázaná, doplňuje McKee.
Chrám slouží jako hlavní sídlo svobodných a přijatých zednářů v Pensylvánii – podle McKeeho je jich v celém státě asi 70 000. V chrámu se schází 24 lóží, a koná se tu přibližně 45 schůzek měsíčně. Každou lóži vede „ctihodný mistr“, zatímco nad celým řádem stojí „velmistr“.
Zednáři během schůzek řeší různá témata, zvou hosty (včetně žen) a pořádají přednášky. Nedílnou součástí členství je také dobročinnost a práce pro komunitu.
„Cílem zednářství je dělat z dobrých mužů muže ještě lepší,“ říká McKee. „Vytváříme prostředí, kde zkušení členové vedou mladší k tomu, jak se správně chovat ve společnosti – a přitom je učí i o umění a vědách.“
Mezi slavné filadelfské zednáře patřili Benjamin Franklin, obchodník John Wanamaker nebo bývalý starosta Michael Nutter.
Tady to začíná být zvláštní
Hodinová prohlídka chrámu vás zavede do bohatě zdobených chodeb a sedmi zasedacích síní lóží, z nichž několik je vyzdobeno v duchu různých světových kultur – od řecké až po normanskou.
„Zednáři se snaží být lepší tím, že se inspirují kulturami, které tu byly před nimi,“ vysvětlil Hopkins.
„Orientální síň“ (která by si dnes nejspíš zasloužila jiné jméno) je inspirovaná palácem Alhambra ve Španělsku. Už samotný strop v této místnosti stojí za návštěvu – zdobí ho spletitá geometrická pavučina ze zlatých ornamentů, ve které byste se při pohledu vzhůru snadno ztratili.
„Egyptská síň“ s výzdobou ve stylu hieroglyfů a egyptského umění patří mezi nejoblíbenější u návštěvníků – a podle McKeeho i Hopkinse jsou všechny dekorace historicky věrné.
„Do těchto místností musíme občas v noci,“ říká Hopkins. „A to už je trochu strašidelné. Připadám si jako v Chrámu zkázy.“
Některé prvky mohou dnes působit jako kulturní apropriace – zvláště v Egyptské síni – ale je třeba mít na paměti, že jde o stavbu z jiné doby. Cestování tehdy nebylo jednoduché, většina lidí měla o jiných kulturách jen mlhavé představy (v tom lepším případě) a zájem o egyptskou archeologii právě začínal nabírat na obrátkách.
„Velmistři, kteří měli v době stavby chrámu hlavní slovo, chtěli vybrat takové kulturní motivy, které by ukázaly krásu architektury z celého světa,“ říká McKee. „Tyto síně měly podnítit představivost a ideálně inspirovat lidi k tomu, aby se chtěli dozvědět víc.“
Každá místnost má hned několik trůnů – pro velmistra i ctihodného mistra, kteří zasedají při schůzích lóže – a návštěvníci jsou při prohlídce vyzváni, aby si klidně sedli, kam chtějí. Důrazně doporučuji zasednout do některého z trůnů – kdy jindy se vám v životě poštěstí sednout si na trůn, pokud ne doma v koupelně?
Odhalení Bena
Už samotné chodby tohoto elegantního chrámu stojí za pozornost. V jedné dlouhé a přítmím zalité chodbě v druhém patře září ze stropu hvězdy vyřezané do míst, kde kdysi bývala střešní okna.
A nezapomeňte se dívat i pod nohy – v některých černých vápencových dlaždicích v šachovnicových chodbách jsou zachované spirálovité fosilie hlavonožců zvaných amoniti, kteří vyhynuli před 66 miliony let.
Přála bych si, abychom měli víc času na prohlížení umění v chodbách – včetně krásných portrétů Franklina a George Washingtona (který byl také zednářem), a mramorových soch Williama Rushe, jednoho ze zakladatelů Pensylvánské akademie výtvarných umění.
Poslední zastávkou prohlídky je „Velký sál“, v němž stojí působivá bronzová socha Benjamina Franklina v zednářské zástěře – slavnostním oděvu, který vzdává hold kamenickému řemeslu. Socha měří přes pět metrů a tyčí se na tříúrovňovém podstavci.
Hopkins upozornil na závěs, který obepíná horní část sochy a může se zatáhnout, když se v sále konají některé z 60 až 100 akcí ročně, včetně svateb.
„Nikdo přece neschovává Bennyho za oponu!“ vykřikla jsem zděšeně při té představě.
McKee mě ale nakonec přesvědčil, že to není až takový zločin proti dědictví.
„Dneska máme odhalení Bena,“ řekl. „Po skončení obřadu se Ben objeví a přivítá všechny na tanečním parketu.“
Další zajímavosti sálu: zlatý krocan nad jedním z vchodů a čtyři velká vitrážová okna se zpodobněním bývalých prezidentů – zednářů, včetně Roosevelta, Washingtona, Harryho S. Trumana a Andrewa Jacksona. Určitě si povšimněte symboliky na jejich zednářských zástěrách: lebka se zkříženými hnáty, Oko prozřetelnosti a rakve.
I když se v roce 2025 zednářem ve Filadelfii stát nemůžu, bylo skvělé dozvědět se o nich víc – a konečně poodhalit závoj tajemství, který pokrývá tuto filadelfskou památku, kolem níž jsem tolikrát prošla.
Pokud se chcete vydat na prohlídku:
- Prohlídky se konají od středy do soboty v 10:00, 11:00, 13:00, 14:00 a 15:00.
- Vstupenky (15 dolarů pro dospělé) je možné zakoupit na recepci nebo předem online na pamasonictemple.org.
- Není nutné absolvovat bezpečnostní kontrolu.
- Skvělá samolepka se symbolem chrámu, kterou dostanete při vstupu, přesně pasuje na zadní stranu vstupenky a poslouží jako suvenýr.
- Prohlídky jsou bezbariérové.
Copyright 2025 The Philadelphia Inquirer. Převzato z inquirer.com. Distribuuje Tribune Content Agency, LLC.
–ete–
