Nový výzkum ukazuje, že u kardiaků, kteří denně prosedí více než 14 hodin, je riziko úmrtí dvojnásobné.
Hranice mezi životem a smrtí po infarktu může být někdy tak jednoduchá jako vstát a začít se hýbat.
Nedávný výzkum ukazuje, že pacienti, kteří denně prosedí více než 14 hodin, mají dvojnásobné riziko další srdeční příhody nebo úmrtí během jednoho roku. Pokud však nahradí pouhých 30 minut sezení jakoukoliv fyzickou aktivitou, mohou toto riziko snížit na polovinu.
„Naše studie přináší dosud nejsilnější důkazy o tom, že dlouhé období sedavého chování po srdeční příhodě souvisí s vyšším rizikem budoucích srdečních problémů nebo úmrtí,“ uvedl hlavní autor studie Keith Diaz, profesor z Lékařského centra Kolumbijské univerzity v New Yorku, pro Epoch Times.
Nebezpečná zóna sedavého chování
Studie nedávno zveřejněná v časopise Circulation: Cardiovascular Quality and Outcomes zjistila, že nahrazení 30 minut sezení nebo nečinnosti jakoukoliv úrovní fyzické aktivity, případně 30 minutami spánku, snižuje riziko dalšího infarktu, srdeční operace nebo opětovné hospitalizace.
Výzkum sledoval více než 600 dospělých s průměrným věkem 62 let, přibližně polovinu tvořili muži, kteří byli léčeni kvůli infarktu nebo bolesti na hrudi v jedné z nemocnic v New Yorku. Účastníci nosili po propuštění z nemocnice po dobu 30 dnů zařízení zvané akcelerometr, které přesně měřilo jejich úroveň pohybové aktivity.
Výsledky ukázaly, že lidé s nižší pohybovou aktivitou – v průměru více než 14 hodin sezení nebo nečinnosti denně – měli více než dvojnásobné riziko srdečních potíží, známých jako akutní koronární syndrom, jehož příznaky mohou zahrnovat bolest či tlak na hrudi, nebo riziko úmrtí během jednoho roku. Nejvíce neaktivní skupina proseděla v průměru 15,6 hodiny denně, zatímco ti nejaktivnější jen 11,7 hodiny.
Malé změny, velké výsledky
Studie zjistila, že účastníci, kteří nahradili 30 minut sedavého času lehkou aktivitou, jako je například uklízení nebo procházka, snížili riziko zdravotních komplikací nebo úmrtí na polovinu. Nahrazení sedavého chování intenzivnější aktivitou, jako je svižná chůze nebo práce na zahradě, vedlo ke snížení rizika dokonce o 61 procent.
Dr. Robert Segal, zakladatel Manhattan Cardiology, který se na studii nepodílel, nabídl jednoduché přirovnání k pochopení rizika: představte si cévy jako zahradní hadici.
„Pokud voda proudí nepřetržitě (hýbete se), tlak zůstává vyrovnaný a cévy pružné,“ řekl Segal pro Epoch Times. „Ale pokud je hadice zalomená (sedíte), tlak narůstá, hromadí se nečistoty a postupně slábne.“
Z fyziologického hlediska podle něj pomalejší krevní oběh způsobený nedostatečným průtokem krve v dolních končetinách „zvyšuje riziko vzniku krevních sraženin a zvyšuje krevní tlak“.
Zajímavé je, že výsledky ukázaly, že i nahrazení sedavého času spánkem vedlo ke snížení rizika o 14 procent. Aktivnější účastníci měli zároveň tendenci více spát a věnovat se lehké pohybové aktivitě, zatímco méně aktivní lidé trávili více času sezením a spali méně.
Spánek pomáhá tělu i mysli zotavit se, což je po vážné zdravotní příhodě, jako je infarkt, obzvlášť důležité, uvedl Diaz.
„Pro všechny gaučové povaleče je to malý, proveditelný krok, který může po hospitalizaci výrazně zlepšit vaše zdraví,“ dodal.
Strategie správného zotavení
Přestože omezení doby strávené sezením je zásadní, dr. Segal doporučuje nahlížet na zotavení jako na proces v jednotlivých fyziologických zónách – zatížení, regenerace a obnovy – s důrazem na význam odpočinku.
Mezi další změny životního stylu, které mohou snížit riziko infarktu, patří:
- dodržování středomořské stravy bohaté na ovoce, zeleninu, celozrnné obiloviny, tučné ryby a ořechy,
- omezení konzumace průmyslově zpracovaného masa, přidaných cukrů a transmastných kyselin,
- zvládání chronického stresu,
- důsledné užívání předepsaných léků.
Diaz zdůraznil, že i když přináší cvičení stále největší zdravotní přínosy v poměru k vynaloženému úsilí, výsledky této studie jsou dobrou zprávou pro pacienty, kteří nemají čas, možnosti nebo chuť cvičit.
Současné léčebné směrnice po srdečních příhodách kladou důraz především na pravidelné cvičení, ale poskytují jen málo doporučení ohledně snižování sedavého chování. Tento výzkum přináší realistické a proveditelné rady.
„Cesta ke zdravějšímu životnímu stylu po srdečních potížích je přístupnější a dosažitelnější, než jsme si mysleli – a není vyhrazena jen pro pravidelné návštěvníky posiloven nebo pacienty kardiologické rehabilitace,“ uvedl Diaz.
Zároveň upozornil na omezení studie – sedavé chování bylo měřeno pouze na základě fyzické aktivity, nebyly zohledněny sociální či environmentální faktory a výzkum se zaměřil na pacienty hospitalizované v New Yorku, takže výsledky nemusí být aplikovatelné na celou populaci.
–ete–
