Duševní pohoda dítěte může být ovlivněna depresí otce. Dobrou zprávou je, že jakmile se uzdraví otec, může se zlepšit i stav dítěte.
Děti se nechovají problémově bezdůvodně. Někdy jejich chování může odrážet vnitřní zápas otce s depresí.
Nedávná studie ukázala, že pokud otec trpí depresí v době, kdy dítě chodí do mateřské školy, učitelé mohou důsledky pozorovat už ve čtvrté třídě – dítě může být neklidné, mít potíže se soustředěním nebo se začít sociálně stahovat.
Tato zjištění ukazují, že duševní zdraví otce může mít dlouhodobý dopad na vývoj dítěte v následujících letech. Pokud se problémy neřeší, mohou ovlivnit nejen dané dítě, ale i další generace. Dobrou zprávou však je, že existují způsoby, jak podpořit duševní pohodu obou rodičů a vytvořit stabilní a láskyplné rodinné prostředí.
Depresivní otec, neklidné dítě
Studie publikovaná v časopise American Journal of Preventive Medicine sledovala 1 422 rodin z 20 velkých amerických měst v letech 1998 až 2000. Vědci přihlíželi k rodinnému zázemí, tomu, zda otec s dítětem žil, ke vztahovému stavu rodičů i k tomu, zda matka trpěla depresí.
Výzkum začal rozhovory v porodnicích krátce po narození dětí. Vědci se pak s rodinami znovu spojili, když děti dosáhly věku 1, 3, 5, 9, 15 a 22 let. Zvláštní pozornost věnovali výzkumníci dvojicím otec–dítě. Když bylo dětem pět let, téměř tři čtvrtiny otců v této studii žily se svými dětmi méně než polovinu času a 9 procent z nich mělo pozitivní výsledek při screeningovém testu na depresi.
Při sledování negativního chování dětí se zaměřili na známky hyperaktivity, poruchy pozornosti a vzdorovité chování, jako je hádání se. Zkoumali také, jak děti vycházejí s ostatními a zda projevují známky emočních obtíží.
Děti otců trpících depresí častěji vykazovaly problémové chování. Častěji se hádaly, porušovaly pravidla a byly neklidné – přibližně o třetinu víc než ostatní. Také projevovaly o čtvrtinu více příznaků ADHD.
Tyto děti měly o něco nižší sociální dovednosti a větší potíže s chováním, jako je spolupráce a sebekontrola. Celkově měly téměř dvakrát vyšší pravděpodobnost vážných behaviorálních problémů.
Hlavní autorka studie Kristine Schmitzová v tiskové zprávě uvedla možné mechanismy, které za tím mohou stát. Deprese například může ovlivnit styl výchovy – snížit emoční podporu dítěti, zvýšit napětí nebo konflikty v domácnosti, což může přispět k problémovému chování dětí.
Rodičovská deprese může také vést k přísnějšímu, vlezlejšímu přístupu nebo k tomu, že rodič z domácnosti zcela zmizí. Ačkoli studie tyto příčiny přímo netestovala, jejich pochopení by mohlo přispět k vývoji cílených intervencí.
Dřívější výzkumy ukazují, že jak deprese matky, tak otce může významně ovlivnit duševní zdraví dítěte. V souladu se zjištěními této studie může přehlížení psychického stavu otců – často dané společenskými očekáváními – negativně ovlivnit chování a vývoj dětí na dlouhá léta.
Ozvěna dopadů sahá za hranice rodiny
Genetika navíc hraje v rozvoji deprese významnou roli – nemoc se často vyskytuje v rodinách. Lidé s těžkou depresivní poruchou mají dvakrát až třikrát vyšší pravděpodobnost, že deprese postihuje i jejich příbuzného první linie – například rodiče nebo sourozence.
Neexistuje jeden „gen deprese“. Místo toho jde o souhru genetických faktorů, které mohou zvyšovat riziko. Dědičnost se však netýká jen biologie – děti depresivních rodičů mohou čelit menší emoční podpoře, vyšší míře stresu nebo nestabilnímu rodinnému prostředí. Tyto vlivy pak riziko duševních potíží ještě zvyšují.
Kombinace dědičných dispozic a životních zkušeností tak pomáhá vysvětlit, proč deprese často zasahuje více generací jedné rodiny.
Přerušení cyklu: důležitost včasného zásahu
S ohledem na závěry studie uvedla její hlavní autorka Schmitzová: „Musíme brát v úvahu depresi u obou rodičů, nejen u matek. Deprese je léčitelná, a pokud chceme podpořit celou rodinu, musejí pediatři začít mluvit i s otci a vytvářet intervence zaměřené na jejich potřeby.“
Psychiatrička Nivedita Nayaková doporučuje jako účinný nástroj proti otcovské depresi tzv. vědomé rodičovství (mindful parenting), které zároveň prospívá i dětem.
V jednom z případů, na kterém se podílela, zůstávala otcova neléčená deprese po léta nerozpoznaná – maskovaná podrážděností a hněvem byla mylně považována za špatný styl výchovy. Jak chlapec rostl, začal projevovat citovou nevyrovnanost, vzdor a potíže ve vztazích.
Teprve když otec začal navštěvovat terapii, změnil svůj přístup a přijal vědomé, emočně přítomné rodičovství. „Vědomé rodičovství znamená být plně přítomen – věnovat dětem pozornost, hrát si s nimi, číst si společně nebo si jen otevřeně povídat,“ sdílí Nayaková pro Epoch Times.
Tato změna vedla k posílení vztahu mezi otcem a synem, ke zlepšení chování a emočního vývoje dítěte a také ke zlepšení duševního zdraví samotného otce.
Zásadní roli však hraje i včasné rozpoznání a diagnostika – ty mohou zabránit tomu, aby se psychické obtíže proměnily v dlouhodobé problémy. Estefana Johnsonová, licencovaná klinická sociální pracovnice a terapeutka specializující se na traumata, řekla Epoch Times, že muži vyhledávají pomoc v oblasti duševního zdraví přibližně dvakrát méně často než ženy. Důvodem bývá stigma, kulturní představy o maskulinitě a nepochopení toho, jak se deprese u mužů projevuje. Příznaky se u nich často „projevují spíše jako hněv, uzavřenost nebo podrážděnost než jako smutek“.
Terapeutka Rebecka Parkerová se zasazuje o to, aby se duševní zdraví otců rutinně sledovalo. Pro Epoch Times zmiňuje, že otcové by měli být součástí pediatrických či prenatálních prohlídek, aby bylo možné příznaky deprese zachytit včas a jednoduše.
Politiky, které podporují zdravotní péči zahrnující celou rodinu a umožňují placenou otcovskou dovolenou, mohou otcům poskytnout čas a prostor k vytvoření pevného pouta s dítětem – čímž se snižuje stres a zvyšuje se šance předejít duševním obtížím dříve, než přerostou únosnou mez.
Podpora obou rodičů i dětí zároveň přispívá ke zdravějšímu domácímu prostředí a pomáhá přerušit mezigenerační koloběh psychických potíží.
–ete–
