Masivní rozvoj elektromobility a obnovitelných zdrojů v Číně není ani tak environmentální tažení, jako spíše snaha ochránit se před zničujícím ropným sevřením v případě budoucího konfliktu, myslí si zastánce jaderné energie.
Na nedávném odborném fóru Diggers and Dealers Mining Forum 2025 v Kalgoorlie v Západní Austrálii to prohlásil Chris Keefer, prezident organizace Canadians for Nuclear Energy (Kanaďané za jadernou energii) a moderátor podcastu Decouple, když promlouval o cíli Pekingu dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2060.
Podle Keefera je Čína v současnosti největším dovozcem ropy na světě, přičemž 80 procent dovozů proudí přes Malacký průliv mezi Malajsií a Indonésií. Pokud by se současná „studená válka“ mezi demokratickými vládami a autoritářskými režimy změnila v reálný konflikt, hrozilo by, že dodávky ropy a pohonných hmot budou zablokovány.
„Proč vyrábějí tolik elektromobilů, aby nemuseli spotřebovávat tolik ropy? Protože to je jejich klíčová geopolitická slabina,“ uvedl Keefer. Upozornil rovněž, že vládnoucí Komunistická strana Číny rozšiřuje jak výstavbu obnovitelných zdrojů, tak uhelných a jaderných elektráren v různých částech země.
„Budují to, čemu říkají ‚energetické základny‘. Takže jde například o šest gigawattů solární energie,“ řekl a dodal, že podobné kapacity buduje režim u větrných a uhelných elektráren. Uhelné elektrárny stojí často přímo vedle uhelných dolů.
Peking však nezůstal při výrobě zelených technologií u tuzemské spotřeby. Nadprodukcí usiluje o zaplavení světových trhů a vytlačení zahraniční konkurence. V oblasti baterií pro elektromobily, solárních panelů i větrných turbín je v současnosti dominantním hráčem na světovém trhu, který úspěšně vytlačil místní hráče.
Bez výčitek spalují uhlí
Keeferovy názory podpořil i Aidan Morrison, ředitel energetického výzkumu v Centre for Independent Studies, který odmítl tvrzení, že Čína vede světový závod v dekarbonizaci.
Uvedl, že Čína dokáže vyrábět obrovské množství větrných turbín, solárních panelů a elektromobilů za nízké náklady, a to proto, že může „bez výčitek“ spalovat uhlí při výrobě, což si země, které striktně dodržují závazky uhlíkové neutrality, dovolit nemohou.
„Spalují ohromné množství uhlí. A velká část je [australské] uhlí. Dodáváme jim ho,“ uvedl.
Morrison rovněž upozornil, že zatímco mnoho lidí na Západě sleduje množství elektromobilů a zdrojů obnovitelné energie, které Čína vyrábí, nevšímají si skutečnosti, že země zároveň rozšiřuje i své uhelné a jaderné kapacity.
„Každý rok přidávají do své sítě určité množství větrné a solární energie. To, předpokládám, způsobuje, že environmentalisté na Západě úplně omdlévají obdivem,“ řekl a doplnil: „Ale zároveň přidávají i odpovídající množství uhelných kapacit a k tomu trochu jaderných.“
Podle zprávy finského Centra pro výzkum energie a čistého ovzduší dosáhla výstavba uhelných elektráren v Číně v roce 2024 rekordní úrovně. Během loňského roku země zahájila výstavbu 94,5 gigawattu uhelných zdrojů, což je nejvyšší hodnota od roku 2015.
Podle Mezinárodní agentury pro energetiku vyrobily uhelné elektrárny v Číně v roce 2023 celkem 61 % veškeré elektřiny. Podle loňské zprávy Mezinárodní agentury pro energetiku se čínské elektrárny podílejí na třetině celosvětové spotřeby uhlí.
Podíl větrných elektráren činil v roce 2023 9,3 % a fotovoltaiky 6,1 %. Velké plány má Čína také s jadernou energií. Zatímco momentálně Čína disponuje instalovaným výkonem 56,9 gigawattu (GW), což z ní činí třetí na světě co do instalovaného výkonu atomových elektráren, dalších více než 35 GW jaderných kapacit je ve výstavbě, ukazují data Světové jaderné asociace. To je mnohonásobně víc než kterákoliv jiná země.
„Oni se ve skutečnosti neposouvají směrem k sektoru, kde by převažovaly obnovitelné zdroje, prostě jen přidávají spoustu kapacit k té obrovské základně uhlí,“ prohlásil Morrison.
K článku přispěl Ondřej Horecký.
– ete –
