Tajemník Jana Masaryka Lumír Soukup ztělesňoval ideály prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka více než sám prezident, řekl v rozhovoru s ČTK diplomat a etnolog Ivan Dubovický, který působí v odboru komunikace ministerstva zahraničí. Soukup, od jehož narození dnes uplynulo 110 let, byl podle něj hluboce věřící a na rozdíl od zakladatele československého státu nemusel kvůli politice zaujímat pragmatické postoje. Díky důvěrnému vztahu, který ho pojil s Masarykovou rodinou, se mu podařilo zachránit velkou část osobního archivu Masarykova syna Jana, včetně nedávno otevřené obálky se vzkazem prezidenta Masaryka.
„Soukup bral víru vážně a byl přesvědčen, že člověk podle ní má žít. Podobně smýšlel i o hodnotách, které dnes vnímáme jako odkaz T. G. Masaryka, například bojovat za pravdu a spravedlnost. To uznával a podle toho se i choval,“ řekl Dubovický.
Soukup se narodil 3. listopadu 1915 v Mělníku do českobratrské rodiny. Právě evangelická víra a zájem o filozofii ho dovedly k zájmu o osobnost T. G. Masaryka, uvedl Dubovický. První československý prezident se hlásil k protestantské a husitské tradici.
Po studiích teologie a filozofie v Praze studoval Soukup rok na pařížské Sorbonně a následně dostal nabídku, aby pokračoval v postgraduálním studiu v Edinburghu.
„Nebyl zde zdaleka první Čech. V Edinburghu studovalo několik příslušníků českobratrské církve,“ uvedl Dubovický. Soukup v hlavním městě Skotska studoval mezi lety 1938 a 1940 a jako téma své dizertační práce si zvolil život, práci a myšlenky T. G. Masaryka. Shodou okolností působil na stejné univerzitě také profesor David Cairns. „Ten se úplnou náhodou seznámil s T. G. Masarykem, když budoucí hlava státu odjížděla v roce 1917 do Ruska a ujela jí loď. Cairns ho pozval k sobě a Masaryk s ním strávil čtyři dny. Tak se z nich stali přátelé. Soukupa proto Cairns velmi podpořil, když se rozhodl psát práci o T. G. Masarykovi,“ řekl diplomat.
V květnu 1940 utekla do Edinburghu ze Švýcarska Olga Masaryková-Revilliodová a vzala s sebou své dva syny. Švýcarsko jim nebylo schopné zaručit bezpečnost a Edinburgh zvolila proto, že chtěla, aby její děti studovaly na tamní univerzitě, protože i ona inklinovala k protestantství, vysvětlil Dubovický, proč si za svůj azyl vybrala nejmladší Masarykova dcera skotskou metropoli.
Setkání Soukupa a Jana Masaryka
V Edinburghu se Olga záhy po příjezdu seznámila díky Cairnsovi se Soukupem a brzy se ve městě ocitl také Jan Masaryk, který tam měl svoji první přednášku ve Skotsku. Tak se Soukup na doporučení Olgy setkal s jejím bratrem a vedli spolu mnohahodinový rozhovor a tehdy šestapadesátiletého politika a diplomata téměř pětadvacetiletý student zaujal.
Masaryka tehdy podle Dubovického okouzlil především Soukupův upřímný zájem o dílo jeho otce a vlastenectví. Několikrát se hlásil jako dobrovolník do československé armády, ale kvůli chatrnému zdraví ho nevzali. Soukup přesto našel způsob, jak své zemi pomoct prostřednictvím přednáškové činnosti a novinových článků o osudech okupovaného Československa. Ve Skotsku také založil čtyři československá informační střediska a v roce 1940 zřídil za své peníze pro československé letce, kteří za druhé světové války působili v Británii, odpočinkový dům v Edinburghu. K dispozici tam měli 35 lůžek a gramofon s československými deskami, noviny, knihy a stolní hry, uvádí web České komunity ve Skotsku.
„Velmi záhy si Soukup získal důvěru Jana Masaryka natolik, že mu Masaryk začal postupně svěřovat svůj osobní archiv, což je známka absolutní důvěry,“ uvedl Dubovický. Až do roku 1947 tak Masaryk po částech posílal Soukupovi svůj archiv, kde ukládal svoji korespondenci, osobní dokumenty nebo fotografie. Po smrti Jana Masaryka Soukupův archiv doplňovaly i Olga a částečně Alice Masarykovy.
Soukup se tak vlastně stal neoficiálním důvěrným tajemníkem Masaryka už od roku 1940. Po skončení války krátce působil na československém velvyslanectví v Londýně a v roce 1946 byl převeden do Prahy, nejprve do oddělení protokolu a v roce 1947 se stal jedním ze tří oficiálních osobních tajemníků Jana Masaryka, společně s Jiřím Špačkem a Antonínem Sumem. Jejich práce spočívala v tom, že Jana Masaryka, který se stal v dubnu 1945 ministrem zahraničí Československa, informovali o nejdůležitějších zprávách v tisku, zařizovali mu schůzky, vedli jeho korespondenci a doprovázeli ho na různá jednání. Jednotlivé úkoly i služby si mezi sebou střídali, protože mu museli být neustále k dispozici. „Ráno kolem osmé hodiny přinesl jeden z nich Janu Masarykovi korespondenci a noviny a na vše důležité ho musel upozornit,“ řekl Dubovický.
Soukup se po Masarykově smrti a únorovém převratu vrátil do Skotska, kde přednášel na nově zřízeném Slovanském institutu při Glasgowské univerzitě. Do Československa přijel po listopadu 1989 a krátce pracoval pro tehdejšího prezidenta Václava Havla. Když v roce 1991 umřel, převzal za něj starost o Masarykův archiv Sum, který ve vlasti zůstal i poté, co se moci ujali komunisté. V roce 1996 pak se souhlasem vnuček T. G. Masaryka, Anny a Herberty Masarykovými, předal Národnímu archivu takzvaný Soukupův archiv, včetně obálky z roku 1934 se vzkazem T. G. Masaryka.
