V Česku v posledních letech dramaticky přibylo pacientů s onemocněními trávící soustavy – Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou. Podle gastroenterologů jde o alarmující vývoj. Volají po moderní léčbě, která dokáže pacientům výrazně zlepšit život. Zdravotní pojišťovny však podle nich stále dávají přednost zastaralé a o něco levnější léčbě v podobě doživotního užívání léků – často rizikových. VZP to ale vidí jinak.
Chronická zánětlivá onemocnění střev (IBD) mají devastující dopad na kvalitu života pacientů a dokáží je naprosto vyřadit ze společenského života i z pracovního procesu. Podle profesora Milana Lukáše, přednosty klinického centra ISCARE, nemůže až polovina takových pacientů pravidelně pracovat.
„Pacienti často nezvládají běžné denní aktivity, mají opakované bolesti břicha, průjmy a jsou chronicky unavení a vyčerpaní. Nemoc jim znemožňuje pracovat, studovat nebo vést běžný společenský život. Kvůli tomu, že musí mít neustále dostupnou toaletu, se například bojí cestovat, a to i městskou dopravou,“ vysvětlil v tiskové zprávě zveřejněné před kongresem IBD, který skončil 10. dubna v Praze.
Starý vs. nový přístup
Podle profesora Lukáše je nárůst nemocných vyšší, než se čekalo: „Podle původních předpokladů ÚZIS MZ ČR mělo být v loňském roce kolem 70 000 nemocných s IBD. V registru hrazených zdravotních služeb je jich 91 000, tedy o 20 000 více. Do roku 2030 by jejich počet mohl vzrůst až na 100 000.“
Přestože nárůst pacientů je na pováženou, moderní účinnou terapií se léčí pouze malá část z nich. Podle místopředsedy České gastroenterologické společnosti docenta Martina Bortlíka jde pouze o 15 % nemocných, což považuje za nedostatečné.
Podíl těch, kteří se dostanou k moderní léčbě, by měl být minimálně trojnásobný, myslí si. „Tato léčba je totiž nejen účinnější, ale i bezpečnější a ve výsledku ekonomicky výhodnější než péče o pacienty, u nichž se nemoc kvůli nedostatečné léčbě zhorší a vede ke komplikacím. Znamenalo by to méně hospitalizací, méně operací a výrazně nižší dopady na kvalitu života pacientů,“ uvedl pro Epoch Times.
Většině nemocných se stále podává zastaralá konvenční terapie spočívající v lécích, které se používají už od minulého století. Patří sem tři kategorie léků – kortikoidy, immunosupresiva a aminosalicáty. Problémem u těchto léčiv je jejich dlouhodobá (ne)efektivita a (ne)bezpečnost.
„U některých těch léků je velmi nevhodné je používat dlouhodobě. Některé aminosalicáty mají minimální účinnost a například nefungují vůbec u Crohnovy choroby. Některá immunosupresiva mají omezenou účinnost,“ popsal doc. Bortlík.
S příchodem nového milénia přišly na trh biologické léky vyráběné z biologické tkáně v laboratoři. Jde o monoklonální protilátky, které cíleně zasahují do kaskády zánětlivých procesů v organismu a zabraňují poškození střeva.
„Cílená léčba se liší od té konvenční v tom, že pokud je podaná včas, má daleko větší potenciál nemoc nejenom zklidnit, ale dlouhodobě ovlivnit její průběh tak, že nedochází zdaleka tak často k nějakým těžkým změnám ve střevě a nevedou tak často k invaliditě pacientů,“ konstatoval doc. Bortlík s tím, že v případě včasného zásahu lze dosáhnout až dvojnásobně lepšího efektu, než když se léčba zahájí s větším zpožděním.
Zaseknuti v osmdesátkách
Rychlý zásah však podle doc. Bortlíka komplikují zdravotní pojišťovny, které vytvářejí administrativní a logistické bariéry a upřednostňují levnější zastaralé léky. „Zajímá je jenom čistá cena léku. Vůbec se nezabývají poměrem nákladu a přínosu léku a neřeší problematičnost konvenční léčby,“ uvedl.
Přitom biologická léčba je podle něj efektivnější, bezpečnější a v konečném důsledku může být i levnější. Cena moderních léků navíc za tu dobu, co jsou na trhu, citelně poklesla, dodal.
Předepisovat cílenou léčbu nemůže v současnosti každý gastroenterolog, ale jen specializovaná centra pro biologickou léčbu, kterých je v ČR kolem padesáti. Aby jim ale pojišťovny léky proplatily, musí mít s nimi uzavřený smluvní dodatek o úhradě této terapie, což některé pojišťovny údajně odmítají.
„Pojišťovny proces různým způsobem protahují a odkládají. Argumentují, že jejich pojištěnci ve vašem regionu to nepotřebují, péče je zajištěna v dostatečné míře, což není pravda. Ony se vůbec nezabývají tím, aby se zajímaly o data, jestli je to tak skutečně nebo ne. V jedné větě to tomu zdravotnickému zařízení oznámí a nikdo se s nimi nebaví,“ řekl gastroenterolog.
Jeho společnost pracuje společně s Ministerstvem zdravotnictví na vytvoření tzv. indikátorů kvality péče pro pacienty se střevními záněty. Na jejich základě bude možné vyhodnocovat dostupnost péče, rychlost stanovení diagnózy a úspěšnost léčebných postupů. I tak však indikátory slouží pro plátce zdravotní péče jen jako materiál, který mohou a nemusejí brát v potaz, podotkl doc. Bortlík.
Okomentoval i podíl cílené léčby u IBD v některých evropských zemích. „Ve Slovinsku má přístup k moderní léčbě kolem 40 % pacientů, v Portugalsku je to 40-50 %,“ poznamenal s tím, že tento druh terapie je dnes ve světě standardem, ne nějakým luxusem. Ideální by bylo dosáhnout stejných čísel i u nás, míní.
„V této oblasti nemůžeme ustrnout na úrovni 80. let minulého století. Když bychom takhle postupovali v kardiologii, tak dneska nebudou mít žádní pacienti stenty v koronárních tepnách a infarkt budeme léčit klidem na lůžku,“ dodal.
Reakce pojišťoven
Epoch Times požádal o vyjádření také některé z pojišťoven, konkrétně Zdravotní pojišťovnu Ministerstva vnitra ČR, Všeobecnou zdravotní pojišťovnu a Vojenskou zdravotní pojišťovnu. Do doby publikace odpověděla pouze VZP.
Mluvčí Viktorie Plívová uvedla, že VZP ČR alokovala v roce 2026 i předchozích letech „velký objem finančních prostředků pro moderní biologickou léčbu svých klientů, tato léčiva patří k nejrychleji rostoucím nákladovým položkám“. VZP podle ní průběžným vyjednáváním s dodavateli těchto léčiv dokázala snížit jednotkovou cenu, a díky tomu zajistila další rozvoj této léčby u střevních zánětů.
„Všeobecná zdravotní pojišťovna navíc navyšuje finanční objemy pro tuto léčbu nad rámec finančních limitů daných tzv. Úhradovou vyhláškou MZ ČR (nad rámec povinných výdajů). Zařízením, které poskytují tuto léčbu, VZP také upravuje průběžné měsíční platby, a to tak, aby byla péče o její klienty včas dostupná,“ dodala Plívová.
VZP podle ní nezaznamenala za rok 2026 ani 2025 „žádný případ svého pojištěnce, kterému by byla odepřena léčba v diagnostické skupině Crohnova choroba a Ulcerózní kolitida z důvodu finanční limitace“.
