Komentář
„Silná, i když ne dokonalá.“ Tak zhodnotila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová obchodní dohodu vyjednanou mezi Spojenými státy a Evropskou unií a podepsanou v Turnberry ve Skotsku v červenci 2025. Nic samozřejmě není dokonalé – avšak toto opatrně formulované hodnocení se čím dál více ukazuje jako prorocké. Dohoda překonávala překážky a byla nakonec schválena Výborem Evropského parlamentu pro mezinárodní obchod 19. března 2026 poměrem hlasů 29 ku 9 a následně celým parlamentem 26. března poměrem 417 ku 154.
Cesta ke schválení nebyla hladká. Formálně nazvaná Dohoda o recipročním, spravedlivém a vyváženém obchodu vzbudila kvůli slovu „reciproční“ skepsi a dohoda se v uplynulém roce zmítala mezi pozastavením, právní krizí a politickým přetahováním. Poté, co dohoda 26. března prošla plenárním hlasováním, zpravodaj Bernd Lange (S&D, Německo) uvedl:
„Dnešním hlasováním máme silný mandát pro jednání s Radou a hodláme jej plně využít. Poslanci Evropského parlamentu budou moci přistoupit na obchodní podmínky dohody pouze tehdy, pokud nařízení bude obsahovat velmi silné a jasné záruky, a teprve poté, co Spojené státy plně dodrží podmínky dohody. Tento mandát hodlám v jednáních pevně hájit.“
Napětí na obou stranách Atlantiku brzdilo postup dohody: ve Spojených státech Nejvyšší soud na konci února zrušil použití zákona o mezinárodních nouzových ekonomických pravomocích jako právního nástroje, který Washingtonu umožňoval držet cla na dohodnuté hranici 15 procent vůči EU. Už předtím však v lednu Výbor Evropského parlamentu pro mezinárodní obchod zastavil práce na protest proti rétorice amerického prezidenta Trumpa ohledně Grónska.
Prezident Trump však nebyl jediným faktorem. Vnitřní politika EU kolem dohody byla stejně bouřlivá jako vnější tlaky. Objevily se dvě hlavní překážky: struktura schvalování dohody a silné průmyslové lobbistické skupiny napříč kontinentem. Evropský parlament dal jasně najevo, že dohodu automaticky neschválí, a to kvůli nevoli vůči způsobu, jakým Komise strukturovala legislativu, která má dohodu provést. V podstatě by tato legislativa mohla vyžadovat pouze schválení Radou pro jakákoli cla, čímž by parlament zcela obešla. Zároveň vzhledem k síle zemědělského sektoru v Evropě se mnoho poslanců ocitlo pod tlakem, protože rostly obavy z vyššího dovozu amerického vepřového a mléčných výrobků a z možného zmírnění evropských potravinových standardů.
Skepticismus je oprávněný – dohoda je v zásadě asymetrická. Bez ohledu na rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojené státy uplatňují 15procentní clo na veškerý vývoz z EU, což představuje určitou racionalizaci dřívější roztříštěné struktury cel podle jednotlivých odvětví. Britský politický filozof Michael Oakeshott však varoval před racionalismem v politice, protože podkopává znalostní strukturu vznikající ze spontánní interakce jednotlivců a spotřebitelů. V kontextu trhu to znamená, že sjednocení cel ignoruje důvody, proč se jednotlivá cla původně lišila. Přesto minimální hranice 15 procent existuje, zatímco EU se výměnou zavazuje odstranit cla na většinu amerických průmyslových a zemědělských výrobků.
Kromě cel EU přijala i širší regulační závazky, například zajistit, aby směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (CS3D) a mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM) nevytvářely nepřiměřené obchodní překážky pro americké společnosti. Obě strany se zavázaly pracovat na vzájemném uznávání automobilových standardů – „spolupráce na standardech hraje klíčovou roli při posilování transatlantického trhu“, uvádí memorandum EU – a EU slíbila zvýšit investice do amerického průmyslu až na 600 miliard dolarů.
Důsledky už Evropané pociťují; vzájemné uznávání standardů v automobilovém průmyslu může snížit náklady na dodržování předpisů pro exportéry, avšak 15procentní clo tyto přínosy rychle omezuje. Německé a švédské automobilky už pociťují tlak na marže a zvažují urychlení lokalizace výroby, i když takové kroky jsou „kapitálově náročné a jejich výsledky se mohou projevit až po letech“.
V zemědělském sektoru je obraz smíšený: přístup na americký trh, byť omezený, nabízí velké možnosti expanze pro stávající farmáře. Na druhé straně se jejich obavy potvrzují, protože větší dovoz amerického vepřového a mléčných výrobků je vnímán jako hrozba. Ještě silnější reakce vyvolal závazek „znovu posoudit zemědělské standardy EU“, protože mnohé evropské potraviny jsou otázkou národní a kulturní identity, nikoli jen exportním artiklem. Champagne je přece champagne jen tehdy, pokud pochází z oblasti Champagne.
Striktně vzato není dohoda právně závazná, ale jde spíše o politické prohlášení než vymahatelnou smlouvu. Organizace Friends of Europe ji kritizuje jako další důkaz „slábnoucího mezinárodního vlivu Evropy“ a upozorňuje, že dohoda může být „v rozporu s pravidly Světové obchodní organizace, která EU vždy hájila. Článek 1 Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) – doložka nejvyšších výhod – stanoví, že jakákoli celní výhoda poskytnutá jedné zemi musí být bezpodmínečně rozšířena na všechny ostatní členy WTO“.
Existují také náznaky, že Evropský parlament nevěří, že dohoda bude dodržena, což dokládá zahrnutí „sunset clause“ v hlasování z 19. března, která po 18 měsících obnoví cla EU, pokud dohoda nebude prodloužena. Stejně tak existuje „sunrise clause“, která podmiňuje snížení cel tím, že Washington splní své závazky (například vzájemné uznávání automobilových standardů).
Dohoda nicméně získala „podmíněné“ schválení Evropským parlamentem. Na červenec 2026 je naplánována „roční kontrola stavu“ dohody, kdy se ukáže, zda vstoupí v platnost ustanovení sunset a sunrise, pokud Washington nesplní svou část dohody.
V jádru je problém dohody v tom, že je strukturálně neudržitelná, zejména poté, co Nejvyšší soud USA rozhodl proti exekutivním nástrojům, na nichž byla postavena. Na evropské straně jsou partikulární zájmy natolik zakořeněné, že důkazní břemeno je kladeno na Washington spíše než na Brusel, což znamená, že mnozí poslanci budou hledat jakýkoli důvod k odmítnutí. Tato obchodní dohoda může signalizovat novou éru stability; nebo může být jen pauzou v pokračující obchodní válce.
Převzato z webu Foundation for Economic Education (FEE).
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
