Tajemství dlouhověkosti možná nespočívá ve zpomalení stárnutí, ale v zachování správně fungujících systémů.
U většiny lidí se proteiny, které udržují buňky odolné – regulují imunitu, energii a zánětlivé procesy – s věkem postupně dostávají z rovnováhy. Nová švýcarská studie však ukázala, že si 37 těchto proteinů u stoletých lidí zachovalo svůj „mladistvý“ charakter.
Biologie stárnutí – proč se liší
Stárnutí ovlivňuje každého jinak. Zatímco mnoho starších lidí trápí chronická onemocnění a křehkost, někteří zůstávají pozoruhodně zdraví i po stovce. Vědci dlouho předpokládali, že hlavní zásluhu nesou geny. Nový výzkum však naznačuje, že odpověď je konkrétnější – a možná i praktičtější.
Studie publikovaná v časopise Aging Cell analyzovala krev stoletých lidí a porovnávala jejich imunitní a kardiometabolické proteinové profily se zdravými dospělými ve věku 30 až 60 let a s hospitalizovanými seniory ve věku 80 až 90 let. Pomocí proteomiky – metody, která dokáže současně stanovit stovky proteinů – tým zkoumal, jak se hladiny proteinů mění v průběhu života, aby odhalil mechanismy stojící za mimořádnou odolností ve vysokém věku.
U stoletých lidí vědci identifikovali 583 proteinů s odlišnou expresí ve srovnání se zbývajícími dvěma skupinami. Z nich 37 vyčnívalo tím, že si zachovalo hladiny bližší mladším dospělým než běžným seniorům. Tento vzorec odpovídal závěrům dalších rozsáhlých studií stoletých lidí i známým biomarkerům stárnutí.
„Tata studie potvrzuje jeden ze základních principů vědy o dlouhověkosti: mimořádné stárnutí neznamená uniknout biologickému úpadku, ale selektivně zachovat klíčové regulační mechanismy,“ uvedl pro Epoch Times odborník na dlouhověkost a zakladatel společnosti AION Life Sou Ahdjoudj Orlando, který se na studii nepodílel.
Biologické systémy, které odmítají zestárnout
Zmíněných 37 proteinů se soustředilo kolem pěti hlavních biologických procesů.
1. Odstraňování poškozených buněk
Šest proteinů souviselo s apoptózou – procesem, při němž tělo odstraňuje poškozené buňky. Efektivní likvidace nefunkčních „zombie buněk“ může pomáhat předcházet chronickému zánětu a snižovat riziko rakoviny.
2. Oxidační stres
Pět proteinů spojených s oxidačním stresem bylo u stoletých lidí přítomno v nižších hladinách, což se zpočátku může zdát paradoxní. Podle Orlanda však nižší hladiny antioxidačních proteinů pravděpodobně znamenají, že buňky zažívají méně stresu už od počátku – nikoli že by jejich obranné mechanismy selhávaly. Označil to za „známku odolnosti, nikoli odporu“.
Dr. Gabriel Alizaidy, odborník na dlouhověkost a precizní medicínu, upozornil, že čtyři z těchto 37 proteinů – SOD1, PRDX3, HMOX1 a GLRX – naznačují ochranu mitochondrií. Mitochondrie vytvářejí energii, ale zároveň produkují reaktivní formy kyslíku, které se v průběhu času hromadí a poškozují buňky. Pokud mitochondrie fungují efektivně, dodávají stabilní energii a zároveň produkují méně škodlivých molekul, čímž omezují buněčné poškození, zejména v energeticky náročných tkáních, jako je mozek.
„Tyto čtyři proteiny čistí škodlivé látky různými mechanismy a skutečnost, že si všechny udržely mladistvé hladiny zároveň, ukazuje, že mitochondriální odolnost není u výjimečného stárnutí okrajovou záležitostí, ale jeho ústředním a konzistentním rysem,“ uvedl Alizaidy.
3. Integrita tkání a regulace glukózy
Další skupinu tvořily proteiny podporující strukturu buněk a jejich stabilitu v tkáních, což může přispívat k pevnosti tkání a možná i k ochraně před rakovinou.
Do této skupiny patřil také enzym DPP-4, který rozkládá hormon GLP-1 stimulující uvolňování inzulinu. Přestože to může vzhledem k roli inzulinu při snižování hladiny cukru v krvi působit nelogicky, autoři studie naznačují, že století lidé si možná dokážou udržovat rovnováhu glukózy bez nadměrné inzulinové signalizace. To by mohlo ukazovat na jemně vyvážený metabolismus, nikoli na jeho přehnanou aktivitu.
4. Regulace energie
Další skupina proteinů souvisela s metabolickou regulací, včetně řízení energetické rovnováhy a hladiny glukózy. Jeden z nich, adenylátkináza 1, reguluje AMPK – buněčný energetický senzor, který se aktivuje při nedostatku energie a pomáhá buňkám šetřit zdroje.
„Pokud jste slyšeli o metforminu, berberinu nebo metabolických přínosech cvičení a kalorického omezení, slyšeli jste o věcech, které částečně fungují prostřednictvím aktivace AMPK,“ uvedl Alizaidy.
5. Zdraví mozku a imunity
Další skupiny proteinů souvisely s neurotrofní signalizací – tedy procesy podporujícími přežití nervových buněk a funkci mozku – a s regulací imunity. Výsledky tak podporují myšlenku, že mimořádná dlouhověkost může záviset na zachování rovnováhy napříč více biologickými systémy současně.
Alizaidy upozornil, že studie byla malá a observační, takže nemůže prokázat příčinnou souvislost. Proteinové panely byly navíc omezeny na zánětlivé a kardiometabolické ukazatele.
„Nevíme, zda jsou tyto proteiny přímou příčinou mimořádné dlouhověkosti, nebo jen odrážejí biologický systém, který z jiných důvodů fungoval dobře už dříve,“ uvedl. Dodal však, že výsledky odpovídají závěrům dalších nezávislých studií stoletých lidí.
Životní styl zůstává klíčový
Přestože genetická výbava může určovat výchocí podmínky, způsob života během desetiletí zůstává zásadním faktorem.
„Století lidé v této studii byli výsledkem desetiletí života, během nichž jejich organismus fungoval čistěji než průměr,“ uvedl Alizaidy. „A většina z toho souvisí s tím, jak žili.“
Orlando popsal tři biologické principy, které přímo odpovídají vzorcům pozorovaným u stoletých lidí:
- Metabolická stabilita: Silový trénink, každodenní pohyb, dostatečný příjem bílkovin a vyhýbání se chronickému přejídání pomáhají udržovat stabilní hladinu glukózy a hormonální rovnováhu.
- Nižší zánětlivost: Kvalitní spánek, zdravé složení těla a strava bohatá na vlákninu a živiny pomáhají dlouhodobě snižovat systémový zánět.
- Zdravé mitochondrie: Pravidelná fyzická aktivita, zvládání stresu a vyhýbání se kouření a nadměrné konzumaci alkoholu podporují nižší oxidační stres a větší buněčnou odolnost.
Alizaidy dodal, že některé terapie schválené americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv již dnes působí na mechanismy spojené s odolností organismu. Zmínil například peptid SS-31, experimentální lék podporující funkci mitochondrií, nebo nízké dávky agonistů GLP-1, schválených pro léčbu cukrovky a regulaci hmotnosti. Ty mohou pomáhat udržovat metabolickou rovnováhu a zlepšovat hladiny lipidů, krevního cukru i zánětlivých markerů, a to i bez výrazného úbytku hmotnosti.
Orlando upozornil, že výsledky bude nutné potvrdit rozsáhlejšími dlouhodobými studiemi. Podle něj však přispívají k rostoucím důkazům, že dlouhověkost závisí na zachování klíčových biologických systémů v průběhu času.
„Dlouhověkost možná nakonec nebude záviset ani tak na odstranění stárnutí, ale spíše na rozpoznání a zachování biologických systémů, které stárnou pomaleji,“ uvedl Sou Ahdjoudj Orlando.
–ete–
