Autor článku, J. R. Nyquist, byl publicistou pro WorldNetDaily, SierraTimes a Financial Sense Online. Je autorem knihy „Počátky čtvrté světové války“, „Blázen a jeho nepřítel“ a spoluautorem knihy „Nové taktiky globální války“.

Nejnovější kniha Diany Westové Rudá nit nás učí, jak neutonout ve lžích, nýbrž proplouvat detaily. Než popíšeme ty Dianiny detaily, bude užitečné připomenout si kontext, v němž její dílo vychází.

V rámci „celkového obrazu“ probíhá skrz naskrz společností ideologická válka. Na všech úrovních, napříč všemi složkami. Ve starém Sovětském svazu se říkávalo: „Žijeme v éře přechodu mezi kapitalismem a socialismem.“ Mluvilo se též o přechodu mezi vírou v Boha a vírou v moc člověka.

Tuto ideologickou válku lze též charakterizovat jako válku mezi tradičními hodnotami a hodnotami „opačnými“ (tj. antihodnotami). Jménem feminismu je vedena válka proti mateřství. Ve jménu homosexuality proti tomu, že normou je heterosexualita. Ve jménu imaginárního světoobčanství (především „snědého“ či neevropského) proti (především bělošské) evropské kultuře.

Součástí této ideologické války jsou demagogické a rétorické konstrukce socialistické levice. A tato válka má ve svém arzenálu řadu podvodů, jako například příslib osvobození, který dává „obětem“ utlačovatelského bělošského mužského heterosexuálního režimu. Proto jsou demagogové a řečníci nuceni si vymýšlet nepřetržitý proud lží. Vytvářejí je především proto, že ideologie vždycky zahrnuje padělek reality. Za druhé proto, že lži vždycky poskytují ve hře o upevnění politické moci snadný náskok.

Nahlédněme do Rudé nitě Diany Westové

Přebal knihy Rudá nit od spisovatelky Diany Westové. (Diana West)

Podle úvodu Franka Gaffneyho (zakladatel a předseda Center for Security Policy, které mimo jiné vydalo studii Ruská strategie a evropská uprchlická krize publikovanou Konzervativními listy v září 2018 – pozn. red.) jsou pro nás právě detaily, které Diana Westová prezentuje, základním vodítkem, „jestliže máme porozumět silám globalistické tyranie a účinně se jim postavit“. Jinde jsou tyto detaily popsány jako „stát ve státě“ nebo „bažina“. Ve staré sovětské literatuře zněl správný termín „socialistický tábor“ (jímž socialističtí ministranti nahradili „tábor svatých“ /z biblické knihy Zjevení 20,9 – pozn. překl./).

Dianina kniha vynáší na světlo průběžnou snahu „socialistického tábora“ delegitimizovat prezidenta Trumpa. Předvádí detaily o původu hlavních hráčů a podněcovatelů mýtu o tajném spolčení Trumpa s Ruskem. Ukazuje, že tito lidé jsou socialisté, že se za tím mýtem o tajné dohodě skrývá „ideologická motivace“ a že se dnešní vysoce nebezpeční socialisté – po příkladu Moskvy – jako socialisté neprezentují.


Čtěte také: J. R. Nyquist, ostrý kritik komunismu, a jeho nová kniha


„Socialistický tábor“ prohlašuje, že Trump je Putinovou „loutkou“. Jsou prý oba z jednoho těsta. Proto levice klade důraz na to, že Putin je křesťanský nacionalista, podle obrazu, který sám o sobě šíří. Je ovšem k smíchu, že by bývalý oficír KGB, který si stýská nad pádem Sovětského svazu a chlubí se, že se nikdy nerozloučil se svou komunistickou legitimací, měl být křesťanským nacionalistou.

Nejvýmluvnějším vyznáním je v této souvislosti tweet odborníka na Rusko společnosti Fusion GPS (firma opakovaně najímaná Demokratickou stranou pro diskreditaci republikánských presidentských kandidátů, tato firma mmj. najala Christophera Steela – pozn. red.) Edwarda Baumgartnera. Diana uvádí Baumgartnerovu odpověď na poznámku Dennise Pragera (americký konzervativní moderátor rozhlasových besed a spisovatel – pozn. překl.), který nevinně tweetoval, že „zpravodajská média na Západě představují pro svobodu Západu mnohem větší nebezpečí než Rusko“. Baumgartner očividně ví, že jak zpravodajská média, tak Rusko jsou v „socialistickém táboře“, a ví i to, že smysl historky o tajném spolčení Trumpa s Ruskem je čistě zavádějící. Proto Pragerovi odpověděl: „Nikdy jsi nebyl v Rusku a rusky neumíš. Myslíš si, že Rusko je vlastí bělošských nadřazenců a křesťanů. Jenže tomu je, což je skvělé, na hony vzdálené. Nas…r si.“

Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k našemu Newsletteru.

Baumgartner se vysmívá Pragerovu tvrzení, že pro nás Rusko není největší hrozbou. Nejzajímavější je Baumgartnerova představa, že Rusko je skvělé – podle všeho právě proto, že je hrozbou! Je zcela jasné, že Baumgartner opovrhuje „svobodou Západu“, že nenávidí křesťanství a spojuje si je s nadvládou bělochů. Nedělá si starosti se spolčením Trump/Putin. Ví, že Rusko skutečně pomáhá ten levičácký tlach šířit. Má rád Putinovo Rusko; a ví, že levice šířením falešného obrazu Putina, coby národovce pomáhá posilovat ruskou klamavou strategii. Baumgartner se vlastně vysmívá Pragerově nevědomosti.

Diana Westová
Diana Westová

Jak Diana podotýká, nabízí nám Baumgartner, se škodolibou radostí, lákavý pamlsek. Ze všech Dianiných rudých nitek je snad nejdůležitější její důraz na to, že takový aktivista, který napomáhá v posunu myšlení, si je dobře klamavosti své činnosti vědom. Baumgartner se vyžívá ve své intelektuální převaze: ví totiž a chápe to, co si Prager nikdy nedá dohromady.

Co může naivnosti konzervativců v takových záležitostech odpomoci? Diana cituje ruského disidenta Vladimira Bukovského: „Pokud jsi s minulostí doopravdy skoncoval, není třeba ji skrývat.“ Rusové – i dnes – o svých vlastních dějinách lžou. Vykopávají v Karélii hroby lidí, dříve uznaných jako Stalinovy oběti. Kreml tvrdí, že tyto oběti jsou váleční zajatci zmasakrovaní za Druhé světové války finskou armádou.

Nač se pouštějí do takových podvodů, jestliže už Rusko není komunistické? Důkaz, že Kreml i nadále patří k „socialistickému táboru“, vidíme všude kolem sebe. Jen se podívejme – na ruské vojáky ve Venezuele, na ruské vědce v Severní Koreji, na základnu, kterou Rusko buduje v Nikaragui, atd. atd.

Ten výsměch platí opakovaně nám, ale Baumgartner není jediný, kdo se směje. Podle Diany se vysmívá i bývalý ředitel FBI James Comey. Klamnou historku šíří i on, který o sobě na vysoké škole prohlašoval, že je „komunista“, a jak by se měl označovat dnes, neví. Totéž platí o někdejším řediteli CIA Johnu Brennanovi a o Williamu Browderovi, jakož i o Christopheru Steelovi i o Nellii Ohrové (vysoce postavení lidé v této záležitosti – pozn. red.). O těchto lidech pojednává Dianina kniha. A ti všichni – všichni! – páchnou „socialistickým táborem“.

Mnoho mainstreamových médií tvrdí, že se ruští agenti do voleb „vměšovali“ v Trumpův prospěch. Trump prý volby vyhrál díky tajné podpoře ze strany Ruska.

Je to snad pravda?

O jak rafinovanou dezinformaci jde, můžeme usoudit z řetězu lží z dřívějška: že Rusko už není součástí „socialistického tábora“, že Putin je nacionalista, že americká levice je vlastenecká, staví se proti podvratné činnosti Ruska a postaví se mu i vojensky, že tato levice podporuje pevné hranice a obranu USA. Ne a ne a ne – samé lži! Lži, jako když tiskne!

Zasahovalo Rusko v roce 2016 do voleb? V tom smyslu, jak se tato pověstná historka věší lidem na nos, rozhodně ne. Především podle Diany neexistuje pro ruské vměšování žádný důkaz. Je to pouhé tvrzení. Plyne z nespolehlivého zdroje, s jehož vypátráním se FBI a Robert Mueller neobtěžovali. A pokud existuje, neukázali nám, oč v něm jde. Důkazy ruského hackerství (namířeného proti vedení Demokratické strany) jsou prý tajné. Agentury americké tajné služby prý o nich dobře vědí, ale co je to za důkazy, nemohou prozradit, protože by tím vyzradily své „zdroje a metody“. Někdejší odborníci na tyto „metody“ (například William Binney) však prohlašují, že důkazy ukazují jinam než do Ruska. Ukazují na jednoho zaměstnance Demokratického národního výboru, který si ukradené emaily tohoto vedení Demokratické strany stáhl do flešky.

Celá historka o tajném spolčení Trumpa s Ruskem je od začátku do konce pochybná. Jak Diana ukázala:

Vzájemný postoj soupeřících stran není pravdivý. Táž média, táž levice, která celou dobu od Trumpova zvolení vyřvává o „ruském vlivu“, strávila celé minulé století popíráním existence takového vlivu – obzvláště existence vnitřní rusko-komunistické hrozby – a navíc likvidací lidí, kteří se ty věci snažili vynést na světlo a odstranit.

Éra přechodu od kapitalismu k socialismu neskončila. Lidé stranící socialismu vždycky používali podvodů všech typů, jaké si jen lze představit. Dnes tomu není jinak. Historka o tajném spolčení Trumpa s Ruskem je jen nejnovějším opakováním. Tato strana se neústupně zabydlela v médiích a ve vládě. Je dokonale vyzbrojena k útoku a třeba se rozpřáhne až k obviněním z velezrady, jejichž obecnějším záměrem bude zasáhnout konzervativce vůbec. Pokud jste konzervativní, nebo třeba umírněně vlastenečtí, pak jste na omylu, myslíte-li si, že vás ochrání ústava. Proč by se to stalo? Pokud většina lidí, kteří přísahali, že budou zachovávat ústavu, patří do „socialistického tábora“, budou ji svévolně přehlížet, jako už přehlížejí jiné zákony. Nebo snad nedáváte dost pozor? Mohou si pro vás přijít. Mají to vlastně v plánu. Hon na čarodějnice už totiž probíhá. Životy a kariéry již byly zničeny. Pověra, že křesťané „kolaborují s Putinem“, už byla zaseta do mysli veřejnosti. A Moskva bude přilévat oleje do ohně.

Nemůže být dostatečně zdůrazněno, že: „Socialistický tábor“ v roce 1991 nevymizel. Roztáhl svá chapadla do každé složky federální vlády USA. Socialisté kolonizovali FBI i CIA. Zkorumpovali ministerstvo spravedlnosti. A chtějí zpět Bílý dům – bez nějakých dalších vlasteneckých vetřelců, podobných Trumpovi.

Žijeme v éře „přechodu od kapitalismu k socialismu“. Kdy nám konečně dojde, že úsilím socialistů je nahradit civilizaci Západu „civilizací“ socialismu? Kdy si uvědomíme, že jejich cílem je zlikvidovat ústavu, volný trh, svobodu projevu – a dokonce samotnou Ameriku? Kdy nám svitne, že jsou pořád spolčeni s Moskvou?

Diana Westová není obětí nějakého pobláznění, ale je téměř jedinou výjimkou mezi všemi ostatními, kteří ze stejných vodítek vyvozují nesprávné závěry. Nenaleťte na to, co vám namlouvají mainstreamová média. Starosti jsou na dohled. A kdo je včas varován, může se připravit.

Článek byl převzat se svolením Konzervativních listů. Přeložila Ivana Kultová.

Myšlenky a postoje vyjádřené v článku se nemusejí shodovat s postoji The Epoch Times.