Komentář
Místo vízových kvót pro jednotlivé země je lepším řešením bodový systém, který na základě zvolených kritérií upřednostní nejvhodnější žadatele.
Když se u nás bavím s manažery mezinárodních firem, slyším často obavu z toho, aby proudy ilegální migrace do Evropy neovlivnily společenské nálady v Česku natolik, že se stane nepřijatelnou i imigrace vysoce kvalifikovaných odborníků. To by mělo dopad na nábor nových zahraničních pracovníků i na ochotu těch současných tady zůstat. Jenže migrační rizika v Evropě stále stoupají a jakkoli pozornost médií nyní spotřebovává více Covid, problém zůstává neřešen a politici před ním nadále schovávají hlavu do písku.
Ilegální migrace na vzestupu
Za rok 2021 přišlo do Německa přes Polsko z Běloruska víc než 11 tisíc ilegálních žadatelů o azyl. Počet přechodů přes polské hranice vzrostl oproti předchozímu roku o 1444 %. Přes Balkán to bylo loni o 140 %, ale více než osmkrát oproti roku 2019.
Podle zprávy pohraniční agentury EU Frontex počet nelegálních přechodů na hranicích EU loni dosáhl 160 tisíc, což znamená nárůst o téměř 70 % oproti předchozímu roku. Přes Středozemní moře do Itálie mělo přijít přes 67 tisíc ilegálních migrantů, což je podle italských úřadů dvakrát více než předchozí rok.
Podle francouzského ministra vnitra Darmanina se odhaduje, že ve Francii žije přes půl milionu ilegálních imigrantů. V Rakousku bylo loni odhaleno přes 300 osob organizujících a vydělávajících na ilegální migrantech. Odhaduje se, že každý zaplatí pašerákům 4-5 tisíce eur. Jejich trasy vedou podle deníku Krone také přes Slovensko a ČR.
Unijní orgány ilegální migraci brání nebo spíš pomáhají?
Posuďte sami. Evropská komise a Evropský parlament volají po tom, aby se příchozím nekontroloval věk ani původ a nevyžadovaly osobní doklady, protože je to podle nich nedůstojné. Migrace se má povzbuzovat s motivací plnit požadavky trhů práce, které nemůže uspokojit domácí pracovní síla. Dosavadní počty povolení k pobytu prý nestačí a proto je třeba zrevidovat dosavadní směrnici. Eurokomisařka Ylva Johanssonová mluví o nutnosti “zlepšit řízení migrace lidí do Evropy”.
Dánská europoslankyně Abir Al-Sahlaniová předložila do Evropského parlamentu zprávu, v níž vyzdvihuje potřebu pracovníků s nízkou a střední kvalifikací. Uchazeči mají být sociálně stabilizováni, dostávat sociální dávky ve všech EU zemích stejné a k jejich “sociální stabilizaci” má přispět také imigrace jejich rodinných příslušníků. Jen menšina europoslanců se ptá na záruky bezpečnosti pro evropské obyvatele a na to, zda se tím ještě nezhorší vysoká nezaměstnanost mladých Evropanů. Zpráva byla koncem listopadu schválena většinou 497 z 695 europoslanců, mezi nimi čeští zastupitelé za Piráty, STAN, TOP 09, Lidovce a ČSSD.
Kam to může vést? Jak vybírat žadatele?
Přemýšlejme, kam trendy popsané výše mohou vést. Pomohou úspěšnější integraci vzdělaných a pracovitých cizinců u nás? Větší toleranci občanů k otevření pracovního trhu? Myslím, že ne.
Toho, že by se k nám valily hordy ilegálů přes hranice, se až tolik bát nemusíme (přestože břeclavská policie stále nějaké dodávky pašeráků odchytává). Spíš hrozí, že se právními kličkami unijních orgánů budou legalizovat migrační toky, které si tady málokdo přeje, a že si některé firmy prosadí rozdávání víz pro lacinou a ne příliš kvalifikovanou pracovní sílu, která s sebou ponese břemeno obtížnější integrace. Proto si myslím, že je místo vízových kvót pro jednotlivé země lepším řešením bodový systém, který by podle zvolených kritérií pomáhal vybírat nejvhodnější žadatele.
Kritéria mohou zahrnovat vzdělání, znalosti jazyků, vazby na Českou republiku, ať už přes životní partnery, příbuzné nebo studium na zdejších školách, pracovní kvalifikaci a zkušenosti, rizikovost země původu aj. Klíčová otázka pro efektivní imigrační politiku je stále stejná – jak správně vybrat přistěhovalce, kterým chceme nabídnout dlouhodobé pracovní uplatnění a nový domov, a jak zabránit v ilegálním vstupu a přebývání načerno těm ostatním. Rozhodovat o tom musíme my sami, nikdo jiný.
