Zprávy o předvídání budoucnosti (prekognice) a dalších druzích mimosmyslového vnímání nejsou ničím neobvyklým v době kolem hlavních událostí lidských dějin, které rezonují skrze kolektivní psychiku – dvě světové války, teroristické útoky z 11. září 2001, přírodní katastrofy.
Vize předpovídající budoucí katastrofu často přicházejí ve snech. Jindy se jevy mohou projevit, když je člověk vzhůru přesně v době, kdy k události dojde.
Telepatické zprávy z bojiště
Zdá se, že vojáci byli během první světové války schopni posílat telepatické zprávy z bojiště svým blízkým. Francouzská astronomka a spisovatelka Camille Flammarionová během první světové války shromáždila zprávy o zdánlivě prekognitivních nebo telepatických jevech. Ve své knize „Death and Its Mystery“ (Smrt a její záhady) z roku 1921 napsala: „Dostala jsem velké množství dopisů o telepatických přenosech odeslaných z bojišť.“
Jedním z příkladů, které uvádí, je příběh „Madame D“. Bála se o svého manžela ve válce, protože o něm už dlouho neslyšela. Nakonec od něj 25. srpna 1914 obdržela dopis, který ji uklidnil. Později toho dne, přesně v 15:00, když poslouchala svou sestru hrát na klavír, náhle vstala, strašně vykřikla a omdlela. Když byla oživena, řekla, že viděla strašnou porážku na bitevním poli a sledovala, jak její manžel padl mrtvý.
Jak se později ukázalo, její manžel byl skutečně zabit 25. srpna v 15 hodin.
Flammarionová napsala: „Mohou být vzneseny námitky. V průběhu neustálého válčení není divu, že se mladá žena, která uctívá svého manžela, bojí o jeho bezpečnost. Hodnota souvisejících skutečností nespočívá v této intuici, ale v přesné shodě dne a hodiny s okamžikem katastrofy, katastrofy, která se stala přesně v den, kdy tato ubohá žena dosáhla duševního klidu. “
Síla vize a šok také odlišuje tento případ od mlhavých snů nebo intuice, namítá autorka. O podobných případech již v minulosti napsala: „Jeden z nich dokonce uváděl úmrtí v jiném datu, než jaké udávaly armádní úřady. To datum se po ověření ukázalo jako přesné. Oficiální datum přesné nebylo.“
Je běžné, že lidé na dálku pociťují úzkost milovaného člověka – tomu se říká simulpatie.
Dr. Bernard Beitman, psychiatr vystudovaný na Yale, který zkoumá náhody, nazývá tento druh zážitku simulpatie – pocit úzkosti, který lidé na dálku cítí u milovaného člověka. Začal studovat náhody kvůli osobní zkušenosti se simulpatií. Jednoho dne nevysvětlitelně cítil, jak se dusí. V tu chvíli nic nejedl, zdálo se, že k tomu pocitu není žádný důvod. Později zjistil, že přesně ve chvíli, kdy pociťoval dušení, zemřel jeho otec udušením. Našel mnoho dalších osob s podobnými prožitky.
Neblahé sny před teroristickými útoky v roce 2001
Ve dnech a týdnech před 11. zářím mělo mnoho lidí údajně prekognitivní sny nebo tušilo nadcházející katastrofu. 29letý Andrew Bailey se 9. září 2001 probudil s křikem. Měl noční můru, že si pro něj přišla Smrtka.
„Andrew mi vždycky říkal, že zemře, než mu bude 30,“ řekla pro Birmingham Mail jeho manželka Miosotys Fernandezová. Bailey zemřel ve Světovém obchodním centru dva dny po svém děsivém snu.
Když se mu žena později podívala do skříně, byla v šoku. „Byly tam rozložené všechny jeho věci, jeho peněženka, kreditní karty a hodinky – věci, které by si normálně vzal s sebou do práce. Bylo to, jako by věděl, že mě toho rána opouští a už se nevrátí.“
Bonnie McEneaneyová, jejíž manžel také zemřel při teroristických útocích 11. září, vzpomínala na podobnou zkušenost. Mluvila s mnoha dalšími rodinami postiženými útokem a zjistila, že neblahé tušení byla běžnou zkušeností. O tomto fenoménu vydala knihu s názvem „Zprávy: Znamení, návštěvy a předtuchy od milovaných ztracených 11. září“.
Jak se blížilo září, její manžel byl napjatý a byl si jistý, že brzy zemře. Vždy jí říkal, že zemře mladý, že nepřežije dlouho po roce 2000. V týdnech před 11. zářím byl napjatější, uvedla v článku, který napsala pro Daily Mail. Mluvil o možnosti dalšího útoku na World Trade Center (Severní věž byla bombardována v roce 1993).
Řekl jí: „Měla bys začít uplatňovat víc disciplíny na děti, protože až budu pryč, budeš to mít těžké.“
„Bráno jednotlivě, mnohé z těchto věcí by mohly být odbyty jako náhoda nebo vedlejší účinek obrovského zármutku, ovšem skutečnost, že tolik rodin z 11. září zažívá podobné jevy, ztěžovala to všechno odmítnout,“ napsala McEneaneyová.
Americká společnost pro psychologický výzkum shromažďuje zprávy o snech a předtuchách o 11. září, i když zatím žádné poznatky nezveřejnila.
Sny o důlní nehodě ve Walesu
Přes 100 školou povinných dětí a učitelů zahynulo při důlním neštěstí v britském Walesu, kde se v hornické vesničce Aberfan zřítil dolů z kopce nahromaděný uhelný odpad, který pohřbil místní základní školu a několik dalších budov.
Mnoho lidí hlásilo sny o této katastrofě ještě předtím, než k ní došlo. V 60. letech 20. století shromáždil britský psychiatr Dr. J. C. Barker zprávy o snech, které jako by předpovídaly slavnou aberfanskou katastrofu.
Barker prostřednictvím médií požádal, aby ho lidé kontaktovali, pokud se jim o pohromě zdálo před tím, než ke smrtícímu sesuvu došlo. Obdržel 76 hlášení, z nichž 24 mohl potvrdit.
Například hlášení s nejsilnější důkazní hodnotou pro předvídání budoucnosti byl sen 47leté ženy z anglického Plymouthu. Ve snu viděla, jak se z hory řítí lavina uhlí. Věděla, že je to ve Walesu. Na úpatí hory byl chlapec, který vypadal vyděšeně, ale viděla, že byl zachráněn. Chlapec stál poblíž záchranáře s podivným špičatým kloboukem.
Po katastrofě britské zpravodajství ukázalo tohoto chlapce a stejného záchranáře s neobvyklým kloboukem. Barker mluvil s několika známými ženy, kterým vyprávěla o snu předtím, než se důl zřítil. Potvrdili, že jim podrobnosti řekla předtím, než se to stalo.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký. Článek byl redakčně zkrácen.
