Analýza
Elektronická varianta občanského průkazu je už v provozu, a zatímco si ji podle Digitální informační agentury (DIA) během prvních dvou dnů stáhlo přes 100 000 lidí, jiní jsou z neustálé digitalizace znepokojeni. Proč?
Tento elektronický doklad je nahrán na infrastruktuře Národní identitní autority (NIA), která spadá pod ministerstvo vnitra a vstupuje se do ní přes stránky Identita občana.
Někteří lidé považují za výdobytek moderní doby moci vše vyřešit svým mobilním telefonem – kontakt s úřady, sledování zpravodajství, platby na pokladně, bankovní transakce, objednávky, jízdenku, vstupenku do kina nebo nově také občanský průkaz či peněžní půjčku.
Jiní již začali bojovat ze takzvané „právo být off-line“ nebo právo platit tištěnými nebo raženými penězi, tady „právo platit v hotovosti“.
Pojďme se podívat na různé výhody, úskalí a nebezpečí digitálního a hmotného světa.
Kritici a podporovatelé
Jedním z odpůrců elektronické identity je česká Tea Party, kterou tvoří část členů ODS. Na svém profilu uvádějí, že pro ně jsou eDoklady pouhým „začátkem“ digitalizace, která bude spojena s naší osobní identitou.
„Cílem je peněženka EU digital ID wallet, která propojí digitální peníze CBDC s osobním ESG kreditem (spotřeba uhlíku), zdravotními údaji (Tečka) a díky které se budete moci připojovat třeba k internetu pod svou identitou,“ píše Tea Party a dodává, že bychom se „měli smát každému normíkovi, který si to do vlastního mobilu stáhne. Dokud je to nepovinné“.
Kritické hlasy „k tomu, že se jedná o novou digitální totalitu“, komentoval ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš. „Plastová kartička zůstává. Toto je variantní věc pro člověka, který se rozhodne nosit v kapse pouze mobilní telefon,“ říká Bartoš, podle něhož je systém v mobilu bezpečný a bezpečnější než nošení klasické občanky, píší Novinky.cz.
Bartoše však kritizuje ředitel organizace pro ochranu digitálních práv a soukromí Epicenter Works a viceprezident EDRi Thomas Lohninger. Ohledně digitálních identit se Evropský parlament „opravdu vytáhl s ochrannými opatřeními, která přidal, a i v Radě to dlouho vypadalo opravdu dobře. To bylo během francouzského předsednictví na začátku roku 2022“, uvádí Lohninger.
„Ale pak to převzala česká vláda s českým předsednictvím a ministr Ivan Bartoš byl zodpovědný za nařízení eIDAS. A já pořád nechápu, co ho k tomu vedlo, ale odstranil všechna bezpečnostní opatření,“ říká Lohninger.
Jste připraveni na vaši aplikaci pro všechno? V pořadu Digitální (R)evoluce se autoři zaměřují na to, jak má nová evropská aplikace pro občany fungovat. Představují střihy proslovů a názory odborníků z oblasti práva – Thomase Lohningera a Lumíra Schejbala, ale také třeba elitních hackerů Juraje Bednára a Pavola Luptáka.
Na nebezpečí digitální identity dlouhodobě upozorňuje také Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP). Problémem jsou zejména návrhy kriminalizování takzvané „hate speech“ (nenávistné řeči), což je neohraničený pojem, který může kriminalizovat projev, který bude shledán jako „nenávistný“.
„Když ministr Rakušan na svém profilu maže nebo skrývá kritické komentáře, to není cenzura. Na správu svého profilu má každý právo. Cenzura je, když EU nebo vlády vydírají drastickými sankcemi platformy, aby to dělaly za ně, nebo když někoho blokují na celé síti,“ uvádí mimo jiné SOSP.
Podle minstra zahraničí Jana Lipavského by měly vlády všech zemí využívat dostupné možnosti regulace a kontroly, pokud jde o věci, které by vlády ohrožovaly (viz video níže). Kritici digitální identity upozorňují, že právě takového přístupu se obávají, neboť by se vlády mohly v budoucnosti rozhodnout využít digitální identitu ke snadnému útočení na členy opozice pod škálou záminek.
Pokud se digitální identita spojí s pohybem uživatele na internetu (budeme se do svého PC nebo při vstupu na internet logovat pomocí své digitální ID), bude moci podle kritiků nastat téměř neomezená kontrola svobody projevu a kriminalizování projevu v tématech, která budou označena jako nevhodná. Digitální identita je tedy vnímána jako hrozba pro sledování činnosti uživatelů, svobodu projevu a svobodu informací.
Na hrozby narůstání cenzury v digitálních médiích upozorňuje také takzvaná Westminsterská deklarace.
Výhody, nevýhody a nebezpečí obecně
Fyzický pohyb a sociální kontakt
Digitální platforma umožnuje vše vyřešit pomocí psaní a vyplňování digitálních formulářů na telefonu nebo počítači. Nikam nemusíme chodit, ale také zjišťujete, že stále sedíte u počítače. Sociální kontakt, běhání venku po obchodech a úřadech se už neděje a stále více komunikujeme jen s digitálními formuláři a algoritmy. Existuje řada firem, kde na živého člověka při vyřizování věcí už ani nenarazíme.
Pro: Mnohé vyřešíte z domu. Proti: Nikam nechodíte (snižuje kondici), ztrácíte sociální kontakt.
Máme možnosti „pohodlně a efektivně“ spravovat své údaje bez „zbytečného obcházení úřadů a vyplňování formulářů“. Ale formuláře vyplňujeme stejně, pouze v elektronické podobě, a někdy nám už může paměť počítače vyplnit základní údaje za nás. Například právě skrze digitální identitu by se toto zjednodušilo.
Pro: Děláme toho stále méně. Proti: Děláme toho stále méně.
Ano, nedělání věcí může být příležitostí k odpočinku, ale jako v případě umělé inteligence může toto způsobit úpadek inteligence přirozené, schopnosti myslet samostatně, schopnosti sociálního kontaktu a komunikace.
Například neustálé sezení u počítače může vést k zakrňování svalstva a dalším potížím. Běhání po úřadech nás může naopak stresovat a časově vytěžovat, ale prohlubuje naši kondici, upevňuje sebespoléhání nebo sociální dovednosti.
„Digitální stopa“ vs anonymita
Dalším diskutovaným tématem je možnost sledování pomocí digitálních technologií. Dnes je zcela běžné, že například telefonní operátoři sledují pohyb telefonů, z čehož je možné sestavovat pohyb majitelů telefonu po celý den. Kde právě stojíte? Kudy chodíte domů? Kam chodíte nakupovat? Není to zas tak obtížné. Toto už jsou prodávané marketingové informace – samozřejmě, pohyby jsou anonymizované, pokud se jich například policie nebo tajná služba nedomohou soudní cestou. Potom už je to jiná – vaše identita (majitele sim karty) bude spojena s pohybem telefonu.
Podobně je to například s placením kreditní kartou. O každé transakci existuje digitální záznam: kdy, kde a kolik jste zaplatili. Jedete tramvají, stojíte u pokladny, platíte v e-shopu, na benzinové pumpě. Jak snadné je vystopovat člověka pomocí jeho platební karty. Stačí někde zaplatit.
Pro digitální platby: Jednoduché placení. Stačí pouze jedna kreditní karta. Nemusíte u sebe nosit hotovost. S jednou kartou uděláte téměř jakoukoliv platbu. Proti: O každé transakci existuje digitální záznam. V případe výpadku sítě, zablokování účtu nebo výpadku bankovního systému se k financím nedostanete.
Pro peněžní platby: Neexistuje záznam o vašich platbách, převodech na něčí účet, pohybu atd. Jste fyzickým držitelem financí, nejsou pouze číslem na monitoru. Proti: Musíte hotovost nosit u sebe, počítat peníze při platbě (což je zároveň výhodou, protože si cvičíte mozek).
Hygiena
Dalším tématem u digitální a fyzické platby je hygiena. Nedovoláváme se zde na žádnou vědeckou studii, ale obecně se uvažuje o tom, že při kolování fyzických peněz se může na bankovkách „něco“ zachytit a předávat. Diskutovalo se to zejména v souvislosti s přenosem virů, ale pouze obecně, tedy není nám známa žádná vědecká studie, která by toto zkoumala.
Bezpečnost dat
I když stát a programátoři slibují, že se data budu při přenosu šifrovat a že „nebudou dostupná státu ani nikomu jinému“, jak prohlašuje ministr Bartoš, jak je po nástupu umělé inteligence, ale i před ní, patrné –tu a tam se podaří hacknout všechno možné.
Vzpomeňme například na hackerský útok z roku 2021, kdy byl paralyzován provoz americké společnosti Colonial Pipeline, která denně přepravuje asi 2,5 milionu barelů benzinu, nafty, leteckého paliva a dalších ropných produktů a využívá k tomu síť potrubí v celkové délce zhruba 8 850 kilometrů.
„Přesto, že do zabezpečení svých dat investujeme nemálo času, prostředků i energie, úniky dat jsou stále častější.“
— uvádí Securityblog v roce 2019
Nejčastějším typem útoku na data jednotlivců je škodlivý vyděračský software (ransomware). Hackeři používají tuto techniku pro zašifrování důležitých dat – ať už jde o jednotlivé soubory nebo počítač či telefon jako celek. Posléze požadují výkupné za vyzrazení přístupového hesla k souborům.
„Tomuto typu útoků se lze nejlépe bránit tím, že budete obezřetní a nebudete otevírat podezřelé soubory nebo klikat na pochybné odkazy na webu, v mailech apod. To jsou totiž techniky, jimiž si útočníci nejčastěji vytvářejí přístup na dané zařízení,“ říká William Ischanoe, odborník na IT bezpečnost z Počítačové školy Gopas.
Je tedy možné, že by se někomu podařilo hacknout i tento systém – s vaší identitou? Kdo ví, asi to možné je. Je pouze otázkou, jak komplikované, proveditelné nebo náročné to může být a jakou roli v tom může sehrát lidský faktor.
