Analytický komentář
Způsob navrhování některých zákonů Evropskou komisí, který byl pozorován za předchozího šéfa tohoto orgánu, by se dal označit jako „pokusné sondy“.
Webový projekt Vox Populi například v roce 2021 uváděl, že za tohoto lucemburského politika a právníka, Jeana Claudea Junckera, začaly „určité zájmové skupiny vytvářet návrhy nařízení, směrnic, zákonů či jiného legislativního aktu, který upřednostňuje jejich zájmy“ a zkoušejí, jaká bude reakce většiny.
Takový návrh může jít i proti vůli většiny obyvatel, nebo zužovat práva obyvatel.
Rozsah svobody projevu by po přijetí nové legislativy stanovovali ti, kteří budou definovat, které projevy jsou „nenávistné“.
Nejdříve je vypuštěn do oběhu a čeká se, zda si toho někdo všimne, a zda se proti takovémuto aktu zvedne nějaký odpor. Pokud nevznikne odpor – bude přijat. Pokud se objeví odpor, vyhodnotí se, jaká byla reakce, kdo se postavil proti, proč to neprošlo, ve kterých zemích se zvedl odpor a kdo ho vyvolal.
A právě takovou sondu podle Společnosti pro obranu svobody projevu (SOSP) vyslala Evropská komise v podobě návrhu nové legislativy rozšiřující seznam trestných činů v Evropské unii o „nenávistné verbální projevy“.
„Vedle nedávno schváleného Digital Services Act a návrhu Media Freedom Act se jedná o další útok na svobodu projevu ze strany unijních orgánů,“ uvádí Vlastimil Veselý, ředitel SOSP.
Co je „nenávistný projev“
Český právní řád již rozlišuje a postihuje „bezprostřední výhrůžky násilím“. Ale onen „nenávistný projev“ z per politických skupin na úrovni Evropské unie se týká určitých vymezených témat, na která již nemá být dovoleno reagovat „nedovoleným způsobem“. Jde tedy o nedovolená slova, videa, obrázky či nejrůznějších symboly.
Podstatou návrhu bylo zařadit projevy takzvané „nenávisti“ mezi závažné trestné činy mezinárodního charakteru a „odebrat pravomoc členským zemím je vymezit“, uvádí SOSP. To znamená, že pravomoc definovat, co je „nenávistný trestný čin“, by se centralizovala do Bruselu –přenesla na orgány EU.
Rozsah svobody projevu by po přijetí nové legislativy stanovovaly unijní orgány, a členské země by musely všechny projevy označené jako nenávistné potírat bez ohledu na postoj své vlády (nebo jimi volených zástupců).
Návrh má za cíl „rozšířit unijní seznam trestných činů, aby zahrnoval nenávistné verbální projevy“, s tím, že „se jedná o zvlášť závažné trestné činy, které se mohou šířit přes hranice“, uvádí návrh.
Právní definice „nenávisti“
Definice „nenávistné řeči“ z doporučení Rady Evropy k nenávistným projevům z roku 1997 (zdroj), je uznávána ze strany Evropského soudu pro lidská práva i Ústavním soudem ČR (zdroj: pdf) a zní:
Nenávistný projev: „Všechny formy projevu, které šíří, podněcují, podporují nebo ospravedlňují rasovou nenávist, xenofobii, antisemitismus nebo jiné formy nenávisti založené na intoleranci, včetně netolerance vyjádřené agresivním nacionalismem a etnocentrismem, diskriminací a nepřátelstvím vůči menšinám,
migrantům a lidem přistěhovaleckého původu.“
V praxi se dá tato definice rozšířit nebo aplikovat na celou řadu věcí – je tedy poněkud vágní a pružná.
Jedním z příkladů takové aplikace, který zveřejnila britská nevládní organizace Free Speech Union, je prostředí fotbalové Premier League, kde její zpravodajské oddělení vyhodnocuje profily fanoušků na sociálních sítích. Fanoušci nesmějí odpovídat „nepatřičně“ na téma LGBT.
„Když třeba napíšete, že osobám bez penisu se říká ženy, váš klub vám dá za tento projev nenávisti tříletý zákaz vstupu na stadion,“ komentuje Veselý případ, který se stal v Newcastlu.
Podobná nařčení z „nenávistné řeči“ se objevují také v soudním procesu s bývalou ministryní Finska za její citáty z Bible a v řadě dalších případů.
Vyzkoušelo se a nakonec „to neprošlo“
Návrh na zavedení legislativy týkající se „nenávistného projevu“ skutečně prošel Evropským parlamentem, který jej schválil v poměru 396 pro, 122 proti (a 26 se zdrželo).
Podle europoslance Alexandra Vondry (ODS), který byl stínovým zpravodajem návrhu, byl ale „návrh z důvodů neshody stažen z dalšího jednání“, a tedy k jeho dalšímu postupu nedojde.
V případě zákona o nenávistném projevu se uplatňuje právo veta při hlasování premiérů (Evropské rady) a je pravděpodobné, že zástupci Maďarska, Polska a Slovenska by hlasovali proti.
„Některé státy už jednoznačně deklarovaly negativní postoj, pročež ani nemělo smysl, aby se tím Rada v nějaké dohledné době zabývala.“
— Alexandr Vondra, europoslanec ODS
„Podle mých informací bylo zřejmé, že nedojde ke shodě mezi členskými státy. Zde je potřeba jednomyslnost. Některé státy už jednoznačně deklarovaly negativní postoj, pročež ani nemělo smysl, aby se tím Rada v nějaké dohledné době zabývala,“ sdělil Vondra deníku Epoch Times. „Neznamená to ale, že k tomu nemůže dojít v budoucnu, i když je to nepravděpodobné. Vlády v Evropě se mění spíše opačným názorovým směrem.“
„Nenávist je v českém právním řádu vymezena v trestním zákoníku a zatím je soudy vykládána poměrně rozumně a značně restriktivně,“ píše Vondra. „Nebojíme se příliš široké interpretace uvnitř České republiky, tady je justice poměrně konzervativní. Co ovšem pokládáme za riziko, je nebezpečí, že nějaké velmi extenzivní výklady dojdou ať už přes globální platformy nebo z evropské legislativy.“
Pokud by postupoval návrh dále, potom by bylo na české vládě tuto definici „nenávisti“ dále zavádět a uplatňovat v české legislativě, neboť by již platila na unijní úrovni.
„Pokusný balonek byl jako džin vypuštěn z lahve a bez pozornosti mainstreamových médií málem dokázal kouzlo nemožného – opět prosadit v Bruselu něco, co žádná česká strana neměla ve volebním programu.“
— Vlastimil Veselý, ředitel SOSP
„Už i současná podoba je ostudou, gumový pojem ,nenávist‘ do právního řádu demokratické země nepatří,“ uvádí Veselý z SOSP. „Bezprostřední výhrůžky násilím dostatečně pokrývají jiné paragrafy, toto se spíš blíží k ,podrývání socialistického zřízení‘“.
„Pokusný balonek byl jako džin vypuštěn z lahve a bez pozornosti mainstreamových médií málem dokázal kouzlo nemožného – opět prosadit v Bruselu něco, co žádná česká strana neměla ve volebním programu,“ uvádí Veselý, čímž naráží na onen Junkerův syndrom.
Reakce na tento pokus byly zaznamenány a bylo zjištěno, „kam až jsou v této věci europoslanci a členové rady ochotni zajít“. Je také možné a pravděpodobné, že se podobný návrh objeví s odstupem času znovu.
