Komentář
Práce ve směnném provozu, zejména ta noční, je spojena se zvýšeným rizikem rozvoje některých chorob, včetně kardiovaskulárních onemocnění nebo určitých druhů rakovin. To badatelé vědí již řadu let. Potvrdili také to, k čemu naši předci a starší lidé výzkum nepotřebovali…
Když vloni výzkumníci přišli se studií, jak práce na směny ovlivňuje rozvoj deprese a úzkosti, podívali se podrobněji také na charakter vykonávaného zaměstnání. Studie zveřejněná v časopise JAMA Network Open, v níž vědci zkoumali data od více než 175 tisíc pracujících osob obou pohlaví z Velké Británie, potvrdila, že riziko vzniku deprese a úzkosti u směnného provozu opravdu existuje. Konkrétně bylo vyšší o 22 % u deprese a o 16 % u úzkosti.
Riziko zůstalo poměrně zvýšené u osob, které občas nebo někdy pracují ve směnách, a u osob, které pracují ve směnném provozu. Míra rizika byla vyšší s rostoucí frekvencí směnné práce, nicméně načasování směny nemělo vliv na riziko deprese nebo úzkosti. Čím větší počet let však lidé ve směnném provozu pracovali, tím se riziko výskytu poruch nálad snižovalo, objevili vědci.
Manuální práce jako výhoda
Studie zjistila, že faktory jako věk, pohlaví, socioekonomický status a pracovní doba kupodivu riziko výskytu duševních poruch neovlivňovaly. Jedinou výjimkou byla těžká manuální práce.
Jedinci, kteří takovou práci vykonávali zřídka nebo nikdy, byli vystaveni téměř o 50 % vyššímu riziku výskytu deprese a o 40 % vyššímu riziku úzkosti. Naopak, i příležitostná těžká manuální práce snížila riziko na téměř normální úroveň v případě úzkosti, přičemž v případě deprese bylo riziko zvýšené pouze o 8 %.
Jiná studie, tentokrát z Jižní Koreje, objevila, že „kancelářští pracovníci mají vyšší míru úzkosti a deprese než lidé pracující na pracovních postech ve výrobě“. Studie proběhla mezi 1 774 zaměstnanci velkého výrobního podniku.
Pracovníci z kanceláře vykazovali 2,17krát vyšší riziko úzkosti, zatímco u deprese šlo o 1,94 násobek. Můžeme tedy říci, že u obou duševních obtíží šlo o zhruba dvojnásobné riziko.
Profesor Pavel Mohr, primář kliniky Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) a profesor psychiatrie na 3. Lékařské fakultě UK v Praze se domnívá, že důvodů, proč manuální pracovníci vykazují lepší duševní zdraví, může být více. Jedním je selekční bias, kdy je možné, že lidé, kteří si volí manuální typ práce, mají menší predispozici k depresím a úzkostem. Rovněž poznamenává, že „je prokázané, že tělesná aktivita má také antidepresivní působení, tedy může působit i protektivně“.
Další možné příčiny podle něj rozebírá studie od Kang et al (Kanga a kolektivu): „rozdíly v organizaci práce, kancelářská práce je za stejný počet hodin práce placená méně (za přesčasy); kancelářské prostředí je nedemokratické, s nekonzistentními postupy a praktikami, konflikty mezi odděleními a rozhodovacími strukturami vedoucích jsou spojeny se stresem z práce u pracovníků v kancelářích; úředníci mají náročnější práci, s nízkou úrovní podpory a zdrojů; rozdíly mohou být také důsledkem organizace v odborech – více organizovaní jsou manuálně pracující; pracovníci v kancelářích jsou častěji oběťmi restrukturalizací, snižování počtu zaměstnanců, což vede k dlouhodobé nejistotě, pokud jde o zaměstnání.“
Máknout si na zahradě
Odbočme z pracovní sféry do té volnočasové a i tady se ukazuje, že práce šlechtí ducha. Jak jsme informovali v minulosti, randomizovaná, kontrolovaná studie komunitního zahradničení zjistila, že kromě konzumace většího množství vlákniny a větší fyzické aktivity – dva známé způsoby, jak snížit riziko rakoviny a chronických onemocnění – ti, kdo se rádi hrabou v hlíně, mají také výrazně nižší úroveň stresu, úzkosti a rizika duševních chorob.
Studie provedená u nízkopříjmových domácností zjistila, že u zahrádkářů, kteří pociťovali na začátku studie největší míru stresu a úzkosti, došlo k největšímu poklesu problémů s duševním zdravím.
Ve skutečnosti všechny tyto a podobné studie pouze potvrzují známý fakt, že fyzická námaha je nám prospěšná, jak po fyzické, tak i psychické stránce. Když jsem v mládí jezdíval pravidelně do subsaharské Afriky, kde jsme působili na venkově, nikdy jsem neslyšel od místních, že by byli vystresovaní nebo v depresi. „Padá na tebe trudnomyslnost? Vem motyku a vyraz na pole,“ zněla by jejich rada.
Místní oblast je vyhlášená především pěstováním rýže, ale i dalších plodin. Přestože vesničané jsou naprosto závislí na počasí, aby si zajistili jídlo do další sklizně a zbytek prodali na obživu, optimismus, jakým oplývají, je obdivuhodný. Našinec by možná poznamenal, že navzdory té každodenní dřině zůstávají pozitivní. Ve skutečnosti je to ale možná právě naopak – ne navzdory ní, ale díky ní!
Ale nemusíme chodit ani do Afriky, inspiraci máme i u nás. Jedna z prvních, která mě napadá, je píseň „Dělání“ z pohádky Princové jsou na draka od Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka. Co jsme se jí na čundrech nazpívali.
Když máš srdce zjihlé,
když máš potíže,
tak dej cihlu k cihle,
těsto do díže.
Upeč třeba chleba,
postav třeba zeď.
žal se krásně vstřebá,
začni s tím hned teď.
Dělání, dělání,
všechny smutky zahání,
dělání, dělání je lék.
Nakonec, i zpěv je jedním ze způsobů, jak se zbavit smutku a obav. A tak až na vás zase bude padat splín, vezměte nářadí, zabroukejte si tu svou oblíbenou a dejte se do práce. Tělo i duše vám za to poděkují a možná tím potěšíte i někoho dalšího.
