Český europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL / EPP) ve čtvrtek na síti X uvedl, že na klimatickém summitu COP29 Evropská unie a Spojené státy vyzvaly Čínu, aby jako jeden z největších producentů emisí přispívala na pomoc chudším zemím, což má Čína odmítat s ohledem na svůj status rozvojové země.
Čína je druhou největší ekonomikou na světě, přesto však stále využívá statusu rozvojové země.
Sněmovna reprezentantů Spojených států již v březnu 2023 jednohlasně schválila návrh zákona o zrušení statusu Číny jako rozvojové země. Zákon požaduje, aby Ministerstvo zahraničí USA ovlivňovalo mezinárodní organizace tak, aby Čínu zařadily mezi země s vysokými příjmy, země s vyššími středními příjmy nebo rozvinuté země, a aby pozastavilo zvláštní zacházení, kterému se Čína jako rozvojová země těší v různých mezinárodních organizacích.
V roce 1979, kdy komunistická Čína a USA formálně navázaly diplomatické vztahy, podepsaly obě země v Pekingu dohodu o obchodních vztazích, která jim od února 1980 vzájemně přiznává status země požívající nejvyšších výhod.
V té době však musel status nejvyšších výhod Číně každoročně obnovovat prezident USA, a Kongres mohl prodloužení statusu nejvyšších výhod prezidentem zrušit přijetím společné rezoluce o nesouhlasu.
Bývalý americký prezident Bill Clinton podepisuje zákon o obchodních vztazích mezi USA a Čínou během slavnostního ceremoniálu na půdě Bílého domu ve Washingtonu, 10. října 2000. (Mario Tama / AFP via Getty Images)
O několik let později, navzdory masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, oznámil v květnu 1994 tehdejší americký prezident Bill Clinton zachování statusu nejvyšších výhod pro Čínu a oddělil obchod od otázek lidských práv.
Kromě toho v říjnu 2000, během svého druhého funkčního období, Clinton podepsal zákon, kterým byly Číně uděleny trvalé normální obchodní vztahy, čímž skončilo každoroční přezkoumávání dodržování lidských práv v Číně ze strany amerického Kongresu a byla připravena půda pro vstup Číny do Světové obchodní organizace (WTO).
Čína oficiálně vstoupila do WTO 11. prosince 2001. Jde o jednu z nejvýznamnějších geopolitických událostí ve světě od dob studené války. Vstup do WTO posílil ekonomické postavení Číny, která se díky využívání levné pracovní síly rychle stala „továrnou světa“.
Čína jede na uhlí
Čína se stala v posledních letech terčem kritiky za masivní výstavbu nových uhelných elektráren, kterou realizuje i letos. Ve zprávě think-tanku Global Energy Monitor (GEM) a Centra pro výzkum energie a čistého vzduchu (CREA) se sídlem v Helsinkách se uvádí, že s urychlováním elektrifikace schválila Čína v roce 2023 zahájení výstavby 70 GW uhelných kapacit, přičemž do roku 2025 má jít o celkem 106 gigawattů (GW).
Pro srovnání, instalovaný výkon všech českých uhelných provozů, které se mají dle vládní strategie uzavřít do roku 2033, je zhruba 10 GW.
Čína souhlasila s postupným snižováním spotřeby uhlí od roku 2026, což znamená, že její spotřeba uhlí bude v příštích dvou letech nadále stoupat. V loňském roce čínští úředníci schválili více nových uhelných elektráren než kdykoli předtím za posledních sedm let.
Navzdory tomu, že zástupci čínského režimu podepsali dohodu o snižování emisí CO2, včetně Kodaňské dohody z roku 2009 zastřešené Organizací spojených národů a Pařížské dohody z roku 2015, se čínská uhelná energetická kapacita od roku 2000 do roku 2018 zpětinásobila.
Ještě v roce 2020 plánoval čínský režim vystavět 300 uhelných elektráren, jejichž produkce se vyrovná produkci uhelných elektráren provozovaných v tehdejších 28 státech Evropské unie (před odchodem Velké Británie).
