Kaylee Del Valleová, jednaatřicetiletá fitness trenérka, zažila na začátku dospělého života drsnou ránu osudu, když jí byla diagnostikována rakovina a tři autoimunitní onemocnění. Tímto obtížným obdobím procházela s vírou jako oporou – a našla klid, naději i uzdravení.
Del Valleová vyrůstala jako aktivní sportovkyně, soutěžní roztleskávačka a úspěšná studentka. Když však nastoupila na vysokou školu, začala pociťovat únavu.
„Spala jsem 12 až 15 hodin denně,“ řekla pro Epoch Times. „Bylo to alarmující, protože jsem se normálně vyspala přes noc. Šla jsem do školy, prospala jsem přednášky, jen tak se probudila, abych se dostala domů, udělala trochu úkolů, navečeřela se, šla si lehnout, a pak znovu spala.“
Diagnóza rakoviny
Když její matka viděla tento vzorec, přiměla dceru navštívit lékaře – v rodině jejího otce se totiž vyskytovaly problémy se štítnou žlázou. Navštívily několik lékařů, kteří tvrdili, že je příliš mladá, aby měla potíže se štítnou žlázou. Jeden dokonce naznačil, že si vymýšlí. Matka však naléhala a nakonec lékaři souhlasili s vyšetřeními.
„Zjistili, že mám rozhozené hodnoty štítné žlázy,“ uvádí. „A odtud jsme přišli na to, že mám Hashimotovu tyreoiditidu, což je autoimunitní varianta onemocnění štítné žlázy.“
To však byl teprve začátek. Následovala řada vyšetření, která opakovaně naznačovala, že je „vše v pořádku“. Nakonec ale biopsie odhalila rakovinu štítné žlázy.
Sdílí, že jí lékaři řekli: „Tohle je pomalu rostoucí forma rakoviny, takže jste pravděpodobně v pořádku,“ a dodali, že ji pravděpodobně má už od svých dvanácti let.
Kaylee Del Valleová poté podstoupila operaci, při níž jí byla odstraněna štítná žláza a některé blízké lymfatické uzliny, a následně se začala připravovat na léčbu ozařováním.
Její rodiče byli z nové reality své dcery velmi rozrušeni, ale „byli velmi silní ve své cestě s Pánem“.
Jako rodina věděli, že se budou „držet Božích slibů“.
Kaylee nikdy neobviňovala Boha ze svých zdravotních problémů, ale přiznává, že cítila rozmrzelost a zlost vůči některým lékařům.
„… Lékaři to podávali, jako by o nic nešlo, ale zároveň to podávali, jako by šlo o něco vážného,“ zmiňuje. „Pro mě to bylo velmi frustrující, protože jsem nevěděla, komu věřit – říkali něco jako: ‚To je skvělé, to je úžasné. Je to nejpomaleji rostoucí [typ rakoviny] a pravděpodobně jste v pořádku, ale musíme vám odstranit tenhle životně důležitý orgán, musíme ho chirurgicky vyjmout a musíme to udělat hned teď.‘“
Mezi doporučeními lékařů a touhou vést normální život cítila Keylee, že jí život uniká z rukou.
„Chtěla jsem si prostě začít svůj život jako dospělá. Musela jsem podstoupit operaci, o které jsem vlastně nic nevěděla. Nebyla to ani tak samotná rakovina, co mi ublížilo, ale ta léčba a všechno, co následovalo. Protože jakmile mě rozřízli, cítila jsem, že jsem od lékařů dostávala jen minimální péči,“ sdílí. „Podstoupila jsem různé lékařské zákroky, o kterých dnes vím, že jsem je nikdy neměla absolvovat. Byla jsem špatně vedena, opakovaně špatně diagnostikována.“
Del Valleová prožila několik děsivých měsíců.
Před léčbou radioaktivním jódem ona i její rodiče bojovali o nalezení řešení, protože byla velmi často nemocná.
„Přibrala jsem asi 36 kilo během pouhých několika měsíců a téměř jsem nejedla,“ poznamenává. „Spala jsem 18 hodin denně. Padaly mi vlasy. Moje kůže byla téměř průsvitná – bylo vidět skrz ni. Začala jsem mít halucinace a bylo to opravdu strašné, děsivé období. A znovu – byl to fakt, že mi z těla vzali životně důležitý orgán.“
„Zlomový okamžik“
V těchto chvílích zmatku a zoufalství se Del Valleová obrátila na Boha.
„V nemocnici jsem měla zlomový okamžik,“ vzpomíná, „a řekla jsem Pánu: ‚Pane, jestli mě ušetříš, budu žít svůj život pro tebe, protože ještě nejsem připravená odejít.‘ A po tom okamžiku mi Pán začal ukazovat věci, které můžu dělat, abych se uzdravila.
„Byla jsem diagnostikována s autoimunitními onemocněními – nejméně třikrát.“
Přestože jí jeden lékař řekl, že má „špatné geny“ a že bude muset do konce života užívat mnoho léků, věřila, že je vedena k lepším cestám.
Navázala kontakt s novým lékařem a začala hledat přirozené způsoby, jak podpořit uzdravení svého těla – přesto stále musí některé léky užívat.
Zkoušením a omyly popisuje, jak podle ní získala díky Bohu větší pochopení své situace.
„Brala jsem léky, které jsem potřebovala, a pak jsem si řekla: ‚Víš co, Pane? Věřím, že jsi mi dal všechno, co potřebuji k uzdravení, už tady na zemi – ukaž mi, co mám dělat,‘“ řekla. „A pomalu mě vedl – jednou na tenhle web, jindy na jiný, nebo jsem na něco přišla. Narazila jsem na nějaké svědectví o samouzdravení a začala jsem postupně zkoušet malé detoxikační kúry.“
Zároveň neustále upravovala svůj životní styl. Když jí bylo asi 23 let, narazila Kaylee na knihu Grain Brain od dr. Davida Perlmuttera a dozvěděla se o vlivu cukru a sacharidů na mozek. Díky informacím z této knihy začala znovu získávat energii.
V té době jí vypadávaly vlasy kvůli alopecii, ale dozvěděla se o použití rozmarýnového oleje.
„Od chvíle, kdy jsem ho začala používat, mi vlasy opět narostly. Od té doby mi už nikdy nevypadaly,“ uvádí Del Valleová.
Jednou z největších změn, které Del Valleová udělala, bylo rozhodnutí jíst výhradně maso. Její bratr a švagrová jí poslali odkaz na TED přednášku Mikhaily Petersonové o masité stravě.
Pro Del Valleovou bylo toto rozhodnutí velmi přínosné.
„Jedla jsem mleté hovězí na loji. Hodně soli. A pak jsem objevila, že značka Ancient Nutrition vyrábí proteinový prášek z kostního vývaru. Používala jsem ten protein a kolagenový prášek od téže firmy, míchala jsem to do smoothie, a jediné, co jsem přidávala, bylo trochu bio plnotučného mléka a mražené borůvky,“ říká. „A to jsem jedla celý rok. Je šílené si myslet, že bych z toho mohla mít dostatek živin.“
Přesto to mělo zásadní vliv. Dříve musela Del Valleová užívat doplňky vitaminu D, protože jeho hladina byla velmi nízká, ale když po roce zašla k lékaři, měla hodnoty vitaminu D výrazně zvýšené.
Přes všechny průlomy i nezdary cítila Del Valleová vděčnost vůči Bohu a také vnímala, že ji vede. Vzpomíná, jak se modlila k Bohu a cítila jeho vedení a ujištění.
„Byla to přesně ta vzpruha, kterou jsem potřebovala, protože jsem se stále potýkala s kolísáním váhy, s duševní jasností, s pamětí.“
Jako fitness trenérka cítí, že ji Bůh vede k tomu, aby se podělila o svůj příběh s lidmi, kteří sami procházejí zdravotními problémy, a poskytla jim paprsek naděje.
„Nejdůležitější věcí pro každého, kdo tímto prochází, je – pokud nemáš vztah s Pánem, poznej Ho. A pokud s Ním vztah máš, dej Ho na první místo za všech okolností. Někdy tě povede k lékařům a jindy ti řekne: ‚Víš co, tentokrát pro tebe mám jinou cestu.‘ Ale nauč se rozpoznat Jeho hlas, protože to je jediná věc, která mi pomohla tím vším projít.“
–ete–
