Komentář
Nacházíme se uprostřed nového druhu zbrojní spirály – tentokrát nejde o zbraně, ale o myslící stroje.
Technologičtí giganti nalévají miliardy do infrastruktury pro umělou inteligenci (AI) a mění volné pozemky v energeticky nenasytné pevnosti výpočetní síly. Microsoft právě otevřel svou první AI laboratoř ve Wisconsinu, která je součást jejich rozsáhlejší investice ve výši 3,3 miliardy dolarů. Google investuje 25 miliard dolarů do datových center pro AI napříč největší elektrickou sítí USA – PMJ Interconnection. Amazon mění 1 200 akrů kukuřičných polí v Indianě na 30 datových center o velikosti stadionu. Meta buduje nová datová centra s názvy Prometheus v Ohiu a Hyperion, datové centrum za 10 miliard dolarů o velikosti Manhattanu v Louisianě. Mezitím Oracle a OpenAI slíbily během příštích čtyř let investovat 500 miliard dolarů do AI infrastruktury ve Spojených státech.
Už to není jen závod technologií. Jde o globální eskalaci – sprint za vytvořením strojů, které nás předčí v myšlení, učení i vytrvalosti. Nechci zlehčovat přínosy technologií AI ani tvrdit, že AI je ze své podstaty špatná, ale rozsah těchto investic nesměřuje pouze k laskavému pokroku. Ve hře je vyšší cíl, intelektuální dominance. A aby si ji tyto společnosti udržely, potichu si doslova nárokují budoucí moc.
Federální energetičtí úředníci varovali, že datová centra v USA by mohla do roku 2030 spotřebovávat až 20 procent veškeré elektřiny. Dnes je to pouze 2,5 procenta – a nárůst nezpůsobují nové požadavky na lidskou práci, ale obrovská energetická náročnost strojů, které stavíme, abychom napodobovali sami sebe.
A přestože horečně budujeme chytřejší stroje, přehlížíme ohromující skutečnost: tyto stroje stále nedokáží zvládat každodenní úkony, které naše mozky automaticky vykonávají každou sekundu – jako je tvorba originálních myšlenek, přizpůsobení se novým situacím, regulace emocí nebo vytváření smyslu. A nikdo se ani nepozastaví nad tím, že lidský mozek to všechno zvládá s menší energií, než spotřebuje slabá žárovka.
Ve vaší lebce sídlí živý superpočítač s ohromujícím počtem 86 miliard neuronů a více než 100 bilionů synaptických spojení. Pro srovnání: jeden lidský mozek obsahuje více obvodů než všechna zařízení na planetě dohromady – a přitom spotřebuje přibližně 20 wattů energie, což je méně než nabíječka vašeho notebooku. Lidský mozek současně reguluje emoce, paměť, pohyb, morálku, jazyk i pozornost. Snivě tvoří, improvizuje, dokonce se přizpůsobuje i v případě poškození. Nejenže počítá, on také tvoří.
Ve vědecké komunitě se bezesporu udál a stále se děje obrovský pokrok. Přesto zůstává pravdou, že lidský mozek je, slovy neurovědce Davida Eaglemana, „nejkomplexnější zařízení, jaké jsme ve vesmíru nalezli“.
Neurověda již zmapovala základní funkce a pozorovala vzorce elektrických výbojů v mozku – ale stále nevíme, jak myšlenky vnikají. Stále je neumíme „vidět“. Nevíme, jak vzniká vědomí. Nevíme, proč trauma přenastaví některé mozky a jiné ne. Nevíme, jak fyzicky vzniká genialita, soucit či hluboké porozumění.
Takže pokud ani ti nejchytřejší inženýři planety nerozumějí zařízení uvnitř vlastní lebky, co to vlastně zkoušíme napodobit?
Umělá inteligence necítí úžas. Nezažívá radost. Nerozumí významu slov, která generuje. Jednoduše hledá tu nejvíce pravděpodobnou sekvenci slov a napodobuje vzorce lidské inteligence, aniž by ji skutečně měla. A přesto čím dál častěji učíme děti i dospělé, že počítače jsou chytřejší než oni sami.
Navzdory ohromujícím vědeckým objevům napříč všemi obory za poslední desetiletí není plná síla a přizpůsobivost lidské mysli široce vyučována. Jen málokdo ví, že tělo denně nahradí 330 miliard buněk, že emoční stavy mění stav genů a že pouhá víra může ovlivnit vlastní biologii. Školy bez váhání učí o limitech lidské pozornosti – ale už ne o neomezené kapacitě soustředěného stavu mysli. A v médiích sice titulky šíří strach z toho, že nás AI překoná, ale jen málokdy oslavují to fenomenální, co ji vytvořilo.
Některým mocným hráčům vyhovuje, když věříme, že jsme vůči našim strojům podřadní, ale to je téma na jiný článek. Prozatím se zastavme a připomeňme si: vy a váš mozek nejste zastaralí. Teprve jste nebyli plně objeveni. A navzdory stovkám miliard dolarů vkládaných do křemíku, kvantových čipů a neuronových sítí může být největší hranicí inteligence stále tříkilový zázrak ve vaší lebce. Ten, který vytvořil každý stroj, jaký jsme kdy postavili. Ten, který ještě nezná své limity.
Názory vyjádřené v článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanovisko Epoch Times.
–ete–
