Téměř každý propracovaný betlém vyobrazuje kometu, která měla pastýře, mudrce i učence nasměrovat právě k jeslím, kde se Ježíš narodil. Byť jediná zmínka pochází z biblického textu – Matoušova evangelia, i tak se o ni zajímá současná věda, která nabízí hned několik teorií, zdali se opravdu nějaká hvězda na nebesích vyskytla, či nikoliv.
Biblický výklad
Matoušovo evangelium hovoří o hvězdě, kterou mudrci spatřili na východě a která je přivedla nejprve do Jeruzaléma a následně do Betléma. V Bibli hvězda slouží primárně jako orientační a symbolický jev, o její fyzikální podobě nepanuje zmínka:
Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: ‚A ty, Betléme, v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.‘“ Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. … Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí.
(Český ekumenický překlad)
Taková je jediná zmínka o hvězdě v Novém zákoně. Tito tři mudrcové jsou samozřejmě naši „tři králové“: Kašpar, Melichar a Baltazar. Z hlediska teologického je betlémská hvězda považována za součást zázraku narození Božího syna.
Vědecká perspektiva
Snaha o astronomický výklad betlémské hvězdy se nevyhnutelně opírá o otázku datace Ježíšova narození. Většina současné odborné literatury klade tuto událost do období vlády judajského krále Heroda Velikého, tedy před rok 4 př. n. l., kdy Herodes zemřel. Nejčastěji se uvádí rozmezí let 6–4 př. n. l. Rekonstrukce pohybů vesmírných těles ukazují, že v uvedeném období skutečně došlo k několika seskupením Jupitera a Saturnu a o něco později i Jupitera s Venuší.
Od raného novověku se objevují snahy vysvětlit betlémskou hvězdu jako konkrétní astronomický jev. Jednou z nejčastěji uváděných teorií je právě planetární konjunkce – maximální přiblížení dvou těles. V roce 7 př. n. l. došlo totiž k opakovanému přiblížení Jupitera a Saturnu v souhvězdí Ryb. Johannes Kepler už v 17. století upozornil na tuto konjunkci jako na možný základ vyprávění o betlémské hvězdě. Argumentoval, že planetární konjunkce by mohla teoreticky vést k nově (explozi). Tato úvaha ovšem byla pozdějšími astronomy vyvrácena.
Julius Firmicus Maternus, římský astrolog a astronom ze 4. století, píše, že zákryt Jupitera Měsícem v souhvězdí Berana bylo znamení narození božského panovníka. Tohoto konceptu se chopil astronom Michael R. Molnar, který betlémskou hvězdu porovnal ke dvojitému zakrytí Jupitera Měsícem v roce 6 př. n. l.
Fyzik Frank Tipler v roce 2005 přišel s teorií, že by betlémská hvězda mohla být supernovou či hypernovou, která se odehrála v nedaleké galaxii Andromeda. Pozůstatky takové supernovy byly totiž v tamní galaxii zpozorovány. Nabízí se ale i pulsar ze 4. roku př. n. l., kterou zaznamenaly čínské a korejské kroniky. Supernovy jsou ale poměrně vzácné a zanechávají za sebou dlouhotrvající následky, které bychom spatřili.
Kometa?
Další možností je kometa. Podle současného astronomického chápání víme, že Halleyova kometa byla viditelná kolem roku 12 př. n. l. Čínské kroniky dále zaznamenávají v roce 5 př. n. l. výskyt další jasné komety, která byla pozorovatelná po dobu zhruba 70 dnů. Na nebesích se ale takové komety nehýbají, resp. zachovávají na nebi pro pozorovatele svou pozici, tudíž se koncept přelétávající hvězdy bortí.
Myšlenku komety nedávno rozvedl Colin R. Nicholl, profesor teologie, když v roce 2015 přišel ve své knize s hypotézou, že se mohla na nebesích objevit v roce 6 př. n. l. dosud nepopsaná kometa, byť se jedná o poměrně nepravděpodobnou hypotézu.
První vyobrazení hvězdy nad Betlémem jako komety lze přisuzovat italskému architektovi a malířovi Giottu di Bondonemu (1267–1337). Ten poprvé zobrazil scénu návštěvy tří králů s prvkem komety nad jesličkami. Giotto byl údajně svědkem Halleyovy komety v roce 1301. Lze se proto domnívat, že právě odsud získal inspiraci pro své dílo.
Klanění tří králů, Giotto di Bondone. (Volné dílo)
Teorií, jak si vysvětlit betlémskou kometu, je mnoho. Její přímé pojmenování a funkci známe pouze z evangelia, byť se v předpokládané době narození Ježíše opravdu na nebesích vyskytlo mnoho zajímavých jevů, nelze s přesností určit, zdali je mezi nimi jakékoliv spojení. Přesto se jedná o milý příběh, který už jen z folkloru přežívá v naší paměti dodnes.
