Když mluvím s rodiči, nejčastější otázka je: Co mám dělat, když mi dítě poví, že se nudí?

Jedna maminka se mi nedávno svěřila, že se jí syn pořád ptá: „Co mám dělat teď? Nudím se.“ Tato matka, tak jako hodně dnešních rodičů, cítí obrovský tlak na to, aby své ratolesti zabavili – okamžitě odstranili nudu a přišli s aktivitami, které dítě nepříjemného pocitu zbaví.

Tolik dětí má dnes neuvěřitelně čilý program, jejich čas je nabitý do poslední vteřiny dne. Neustále musí vynakládat na něco pozornost: doučování, družina, sportovní kroužky, hraní s kamarády… Dokonce i na oslavách narozenin, když se sejde tlupa dětí, rodiče se často cítí zodpovědní za to, aby je zabavili.


Z nudění se stala tak děsivá a otřesná věc, že rodiče musí okamžitě zasáhnout. Z nudy už není něco, co by si mělo dítě vyřešit samo, teď je to problém rodičů a nedej bože, kdybyste je nechali se nudit nebo to nebrali vážně. Někteří by to dokonce považovali za známku zanedbávání dítěte.

Jak se mylně domníváme, nuda je okamžik, kdy plně nežijeme. Jakoby šlo o nějakou příležitost, co nám utekla. Není co dělat, co se učit, co zažívat. Nuda je v našem pojímání prázdnota.

Protože máme strach z nudy, pobízíme vlastní děti, aby se bez ustání na něco soustředily a technologie učinily z konstantního vytížení našich smyslů běžnou věc.

Díky digitalizaci máme pocit, že děti musí žít ve stavu nepřerušované zábavy a vždy se něčím zaobírat. A my si ještě plácáme po ramenou, kolik jsme se toho dnes naučili, kolik jsme udělali, s kolika lidmi jsme dnes byli přes internet v kontaktu a že si tak báječně žijeme.

Co je však smutné, už nedůvěřujeme schopnosti našich dětí přežít nevyplněný čas, dokonce jim to ani netolerujeme. Už nedokážeme vidět ty hluboké skryté možnosti a potenciál nudy a místo toho ji považujeme za prázdný čas, za nicotu. Jenže za tím vším se skrývá ztráta víry v představivost našich dětí a v sílu lidské tvořivosti schopné přizpůsobovat se okolí.

Vážení čtenáři, naší prací vyplňujeme mezery na českém trhu s informacemi. Sledujeme události v Číně i v USA z nezávislého úhlu. Podporujeme tradiční kulturu a vzestup morálních hodnot. Podpořte naši činnost darem, podpoříte tak naše zpravodajství. Děkuji Vám,

Milan Kajínek, šéfredaktor Epoch Times ČR.

Proč je nuda dobrá

Když se nudíme, dochází ke dvěma skvělým věcem. Zaprvé musíme použít svou představivost, musíme být vynalézaví, a to je dovednost, kterou nelze podceňovat.

Bez ohledu na to, kolik příležitostí pro vyhýbání se nudě existuje, v rozvoji dítěte ve zdravé lidské bytosti je nesmírně důležité, aby mohlo tvořit, budovat a samo se zabavit.

Jako rodiče máme zodpovědnost budovat u dětí představivost a kreativitu, a to se děje tak, že jim dáváme příležitost, aby si hrály a tvořily samy. Na druhou stranu, když jim poskytneme všechno pro to, abychom upoutali jejich pozornost, ve skutečnosti přispíváme k tomu, že jim zakrňuje a odumírá představivost a tvořivost.

Zadruhé, když dítě říká, že se nudí, je to proto, že nemůže najít nic, co by ho zajímalo. Jenže kde hledá? Většinou mimo sebe. Když my řekneme, že se nudíme, je to proto, že nemáme nic, co by nás rozptýlilo od nás samých. Bohužel vnímáme svou vlastní společnost jako něco nezajímavého.

Čili když horečně předkládáme dítěti všechny možné aktivity, když vidíme, že se nudí, vytváříme v něm dojem (který svým chováním upevňujeme), že on sám stojí za nic, pokud nemá při sobě nějakou přidanou hodnotu.

Nudění se přináší jedinečné pozvání strávit čas ve vlastní společnosti, užít si ji anebo se ji přinejmenším naučit tolerovat. Můžeme tak obrátit svou pozornost na své vlastní myšlenky, pocity a kdo ví, možná si i nudu užít.

Přestože všudypřítomná technologie nabízí našim dětem nekonečná rozptýlení, nuda nás může naučit něco, co digitální svět nedokáže – že se nemusíme bát své vlastní společnosti, být sami se sebou, a to je ta nejcennější dovednost, kterou se v životě naučíme.

A tak se vracíme k otázce: Je dobré nechat dítě, aby se nudilo? Odpověď zní: Ano. A nejenom že je to v pořádku, ono je to záhodno. A když se bude nudit, povězte mu: „To nevadí, že se čas od času nudíš. Nijak ti to neublíží, a dokonce ti to pomůže způsoby, jakým zatím nerozumíš.“

A pak si můžete užívat spokojenosti s vědomím, že to, že se vaše děti nudí, znamená, že jste vlastně dobrý rodič, ne špatný.

Nancy Colierová je psychoterapeutka, pastorka a publicistka. Bloguje pro Psychology Today, The Huffington Post, pořádá workshopy a je autorkou několika knih o vnímavosti a osobnostním růstu. Se svými klienty po celém světě pracuje i přes Skype. Její internetové stránky jsou NancyColier.com

Přeloženo z originální článku americké redakce The Epoch Times.