Děti narozené po 11. březnu 2020 znají pouze svět postižený pandemií. Možná, že nikdy nepotkaly nikoho kromě svých rodičů a své prarodiče viděly jen přes obrazovku počítače nebo mobilu. Rozhodně nemají stejné příležitosti ke kontaktu s druhými vrstevníky jako děti narozené v předchozích letech.
Jaký to má pro děti narozené v době pandemie dopad? Jako vědci si sice myslíme, že většina děti bude mít příležitost vyvíjet se správně, ale na druhou stranu je toho hodně, co ještě neznáme. Zato jsme si jisti, že první měsíce a roky života jsou pro dlouhodobý zdravotní stav a vývoj dítěte stěžejní.
V prvním roce života dítěte dochází k nebývalému vývoji a mozek se dvojnásobně zvětší. A tento vývoj vysoce závisí na zkušenostech a prožitcích, zejména na sociálních zážitcích, které stimulují, vylaďují a zdokonalují vznikající architekturu mozku.
Stimulační, různorodé a reagující prostředí podporuje rozvoj řeči, jakož i rozpoznávací, emocionální a sociální dovednosti. Tato závislost na environmentálních podnětech činí z mozku úžasně flexibilní nástroj schopný široké adaptace, avšak na druhou stranu to rovněž znamená, že miminka jsou vysoce náchylná na negativní dopady.
Jedna věc, kterou víme s velkou jistotou, je, že stres a problémy psychického rázu u rodičů představují pro pozdější vývoj dětí vážné riziko, kdy může být ovlivněn vývoj jejich jazykových a kognitivních schopností, jejich emoční zdraví a hrozí jim deprese a úzkost.
Bohužel, jak už to často bývá, na této podpůrné síti a službách jsou nejvíce závislé děti ze znevýhodněných prostředí. Například mnozí zdravotní pracovníci, kteří poskytují rady, služby a zdroje rodinám s malými dětmi, jsou často posíláni do první linie boje s COVID-19 a ti, kteří zůstali, hlásí, že jejich práce s rodinami je silně ovlivněna značně vysokým počtem klientů a pravidly o dodržování bezpečné vzdálenosti.
Řada z nich vyjádřila obavy, že nebudou schopni monitorovat vývoj dětí a posílat rodiny ke specialistům, když se u rodičů objeví problémy s duševním zdravím.
Kromě toho jsou drasticky okleštěny možnosti přátel a rodiny navštívit své milované a jejich děti. Sociální podpora ze strany přátel, rodiny, komunity a odborníků se běžně považuje za stěžejní nejenom kvůli tomu, že poskytuje miminkům různorodost, stimulaci a příležitosti k učení, ale také proto, že prospívá rodičům, na nichž jsou děti závislé.
Co tedy mohou rodiče za těchto okolností udělat, aby svým ratolestem pomohli? Důkazy nasvědčují tomu, že klíčem k optimálnímu vývoji dítěte je hraní a stimulace, opakovaná interakce mezi rodiči a miminkem.
Následujte proto vodítka dítěte, když o něco projeví zájem, pojmenovávejte předměty, mluvte na něj, smějte se, zpívejte a čtěte. Tímto způsobem se miminko bude vyvíjet a učit se nové věci i v tomto problematickém světě.
Ohrožená miminka
Existují dobré důvody pro obavy z toho, že vývoj kojenců bude v této době ovlivněn a jak už to bývá, rizika nejsou rozložena rovnoměrně.
Nedostatek podpory, ekonomické tlaky a drastický pokles kontaktu se zdravotnickými a sociálními pracovníky nechává děti v době pandemie v ohrožení ze zvýšeného rizika ublížení včetně smrti.
Dopady týrání na rozvoj dítěte jsou hluboké a dlouholeté včetně dlouhodobého fyzického postižení, emocionálního strádání a narušeného duševního zdraví. Abychom uvedli jeden zářný příklad, téměř polovina všech duševních onemocnění u dospělých souvisí se špatným zacházením v dětství.
V běžných časech ovlivňuje špatné zacházení přibližně 12-23 procent dětí. U dětí z ekonomicky znevýhodněných rodin je 5 krát větší pravděpodobnost, že budou týrány. Ve Velké Británii bylo v březnu 2020, kdy pandemie začala, do plánu ochrany dítěte zapojeno 51 510 dětí.
Místní úřady během pandemie mezi dubnem a říjnem 2020 informovaly o více než 300 vážných incidentech zranění a smrti u dětí. To je o pětinu víc než v tom samém období roku 2019. Velkou část z toho (téměř 40 procent) tvořily děti mladší jednoho roku.
Rovněž víme, že míra domácího násilí se za pandemie výrazně zvýšila, což se nezbytně projeví také na dětech.
Domácí násilí je vlastně nejčastější důvod, proč jsou děti posílány pod ochranu státu. Je smutné, že i v těch nejlepších časech jsou investice do ochrany těch nejzranitelnějších dětí slabé, natožpak v dnešní pohnuté době.
Chybí dostatek dat
Malé děti potřebují podněty, sociální kontakt a responzivní starost a to všechno je během pandemie zasaženo řadou způsobů. Bohužel nám zatím chybí důkazy o tom, jak se tyto negativní skutečnosti na dětech podepisují.
Oxford Brookes University provádí studii zaměřenou na to, jak pandemie ovlivňuje děti v nejranějším věku a kýžených výsledků bychom se měli dočkat brzy.
Je nicméně znepokojivé, že ještě dnes, po roce pandemie, máme stále tak málo informací o tom, jak jsou miminka a předškoláci zasaženi momentálními událostmi.
A tady narážíme na klíčový boj: přesto, že nemluvňata patří mezi nezranitelnější skupiny ve společnosti a jsou nejvíce závislé na milující péči a podnětech, jejich potřeby jsou takřka vždy až na posledním místě.
V tomto bodě pandemie zoufale potřebujeme kvalitní data, abychom pochopili, jak jsou malé děti zasaženy a jak mohou být ovlivněny i do budoucna. Je jasné, že přišel čas na to, abychom všichni zvýšili svou zodpovědnost k dětem narozeným do těchto zvláštních časů.
Sunil Bhopal přednáší pediatrii na Newcastle University ve Velké Británii a Pasco Fearon je předsedou vývojové psychopatologie na University of California–Los Angeles. Tento článek byl původně publikován na akademickém portále The Conversation.
Přeloženo z originálního článku newyorské redakce našeho deníku The Epoch Times.
