Kira M. Newman

29. 7. 2022

Pokud jste někdy zažili euforii po běhání, regenerační sílu odpolední procházky během pandemie nebo hodinu zumby, při které se vám rozbuší srdce, víte, že pohyb a cvičení vám dělají dobře. Čím ale je tohle způsobeno?

Vědecká novinářka Caroline Williamsová v knize Move!: The New Science of Body Over Mind (Hýbej se! Nový výzkum o vítězství těla nad duchem) nabízí odpověď, která je hlubší a provokativnější než pouhé endorfiny a poukazuje na to, jak je naše tělo a mysl propojeno způsobem, který si možná ani neuvědomujeme.

Na základě práce neurologa Antonia Damasia vysvětluje Williamsová, že naše tělo neustále zpracovává signály z okolního světa a přizpůsobuje se, aby nás udrželo zdravé. Zároveň vysílá do mozku signály o stavu našeho těla. Jak autorka píše:

„Nevědomé zprávy přicházející z těla poskytují nejen základ pro naše já, ale také jakýsi spodní proud našeho vědomí, který určuje náladu všeho ostatního, co se děje. Tyto ,pocity v pozadí’, jak je nazývá [Damasio], působí trochu jako soundtrack k filmu: Mají moc v nás vyvolat pocit štěstí, smutku, naděje nebo napětí, a to z důvodů, které nedokážeme přesně pojmenovat.“

Jinými slovy, i když si to možná neuvědomujeme, naše nálady a pocity mají hodně společného s tím, jak funguje naše tělo – a tady přichází na řadu pohyb.

Pokud naše tělo sděluje mozku, že jsme sedaví nebo slabí, může to v nás vyvolat skryté pocity deprese nebo úzkosti, nedostatek sebevědomí nebo pochybnosti. Na druhou stranu pohyb a posilování mohou v našem těle vyvolat pozitivní změny, které nám po přenosu do mozku dodají mírný pocit štěstí, sebedůvěry a pozitivity.

Kniha Williamsové poskytuje přehled mnoha způsobů, jakými může pohyb těla ovlivnit náš mozek k lepšímu a nabízí tipy, jak do našeho rušného života zařadit pohyb, který zlepšuje náladu a obohacuje mysl.

Jak pohyb pomáhá naší mysli

Nejprve však špatné zprávy: Sezení je sice „nové kouření“, ale neduhy sedavého způsobu života se netýkají jen našeho fyzického zdraví. Zdá se, že když se nehýbeme, trpí i naše duševní zdraví. Lidé se sedavým způsobem života jsou například více ohroženi úzkostmi a depresemi a mají nižší sebevědomí.

Náš velký mozek se vyvinul částečně proto, aby nám pomáhal při pohybu, vysvětluje Williamsová. Pro naše předky pohyb znamenal schopnost utíkat před nebezpečím a utíkat za potravou a odměnou. Jeden evoluční antropolog tvrdí, že schopnost myslet do budoucna se u nás vyvinula proto, že jsme potřebovali plánovat svůj pohyb ještě v době, kdy jsme se houpali na větvích stromů.

Takže když náš mozek nemá žádný pohyb, na který by mohl dohlížet, trpíme. Mozek ve skutečnosti snižuje svou kapacitu, když jsme více neaktivní, a odebírá buňky z oblastí, jako je hipokampus, kde se zpracovávají informace z mozkové kůry a z limbického systému.

„Pohyb je základem našeho myšlení a cítění,“ píše Williamsová. „Pokud se nebudeme hýbat, naše kognitivní a emoční schopnosti se vážně zhorší.“

Emocionální přínos pohybu je přitom dobře zdokumentován. Například silový trénink může zvýšit naše sebevědomí a sebeúctu, snížit depresi a úzkost a dát nám pocit, že jsme schopnější čelit emočním výzvám. Jinými slovy, síla v našich svalech – signalizovaná podvědomě našemu mozku – se může promítnout do pocitu síly a důvěry ve společnost.

„Fyzické dovednosti, které nám umožňují dostat se z obtížných situací, mají velký vliv na to, jak se cítíme psychicky schopní a emocionálně odolní, když se probíjíme životem,“ píše Williamsová.

Stejně tak překonávání vzdáleností při chůzi nebo běhu by nám mohlo dát pocit, že se v životě posouváme kupředu – a ve skutečnosti se díky chůzi cítíme vzdálenější od své minulosti.

Další silnou formou pohybu je tanec. Tanec na hudbu uvolňuje dopamin a taneční terapie může dospívajícím dívkám s depresí pomoci zlepšit jejich emoční zdraví, snížit hladinu stresových hormonů a zvýšit hladinu serotoninu, který zlepšuje jejich dobrý pocit. Díky tanci si také lépe uvědomujeme své vlastní emoce. Existuje spojení mezi myslí a tělem? Hledání nových a kreativních způsobů, jak rozhýbat své tělo při rytmické hudbě nebo valčíku, nám může pomoci rozbít strnulé emoční vzorce a umožnit nám najít nové způsoby uvažování, cítění a snášení stresových situací.

Zdá se, že cvičení dokonce pomáhá překonat posttraumatickou stresovou poruchu (PTSP). Výzkum naznačuje, že váhový trénink (s vahou vlastního těla nebo předmětů, které způsobují stahování svalů) i jóga mohou zmírnit příznaky PTSP a že přidání fyzické složky k terapii ji činí účinnější pro veterány a další osoby s komplexní PTSP.

Obecně platí, že čím více fyzické aktivity provozujete, tím větší máte tendenci mít pocit kontroly nad svým životem. (Některé výzkumy dokonce naznačují, že pohyb může pomoci řešit konflikty s ostatními lidmi).

„Pravdou je, že mozek, tělo a mysl jsou součástí stejného krásného systému. A celý tento systém funguje lépe, když je v pohybu,“ uvádí Williamsová.

Jak zavést do svého života více pohybu

Protože je naše tělo stvořeno k pohybu, nepotřebujeme naštěstí mnoho návodů, jak být aktivnější. Williamsová však ve své knize nabízí několik nápadů na různorodé formy pohybu, které mají různé druhy přínosů pro duševní zdraví a kognitivní funkce.

Kromě silového tréninku, chůze a běhu můžeme vyzkoušet synchronizované pohyby, jako je tai-či, a skupinová cvičení, která využívají pocity propojení s ostatními. Pocit propojení může vyvolat i pohyb při hudbě, který nám umožní ztratit se v rytmu a na chvilku přestat myslet.

Můžeme také vyzkoušet to, čemu někteří říkají „funkční pohyby“, neboli cvičení, jako je skákání a šplhání, která napodobují způsob, jakým bychom se pohybovali, kdybychom přežívali v divočině. Překážkové závody nebo plavání v přírodě mohou být zábavnou příležitostí ke zdolávání fyzických výzev.

Pro více pohybu není nutné chodit každý den do posilovny, dokonce tam nemusíte chodit vůbec. Jde spíše o to, abychom pohyb zařadili do svého každodenního života, říká Williamsová. Pokud je vaše práce sedavá, doporučuje každou půlhodinu vstát a hýbat se. Můžete trochu pracovat na zahradě, jít na procházku nebo si jen dát „pohybovou svačinku“ – pár minut lézt jako krab nebo balancovat na jedné noze. Zní to hloupě, ale co může být hloupějšího než sedět se zadkem na židli osm hodin v kuse?

Vzhledem ke všem těmto výhodám Williamsová tvrdí, že bychom jako společnost mohli udělat více pro to, abychom uznali význam pohybu. To by mohlo znamenat upřednostnění přestávek a hodin tělesné výchovy, které stále více amerických škol osekává nebo ruší.

Starší lidé potřebují povzbuzení a cvičební hodiny určené pro ně, ne kulturu, která podlehla myšlence nevyhnutelnosti vetchého zdraví ve stáří. Williamsová by také ráda viděla více lékařů, kteří by do terapie zahrnovali pohyb a tělesné metody.

Možná by pak z více z nás vyrostlo v jedince, kteří se nehýbou jen proto, aby spalovali kalorie nebo měli nachozeno daný počet kroků, ale prostě proto, že je nám příjemné dělat to, k čemu je naše tělo určeno.

anglického originálu naší newyorské redakce přeložil J. C.

Související témata

Související články

Přečtěte si také

Tichý úpadek průmyslu v Německu pokračuje
Tichý úpadek průmyslu v Německu pokračuje

V loňském roce zažilo Německo skutečný průmyslový kolaps. Aritmeticky řečeno, každé tři minuty byl uzavřen jeden podnik. Jen malá část podniků podala návrh na insolvenci. Odumírání podniků již dlouho nahlodává jádro ekonomiky.

Javier Milei v Praze: Svoboda je klíč
Javier Milei v Praze: Svoboda je klíč

V Žofínském paláci v Praze dnes vystoupila celebrita světové politiky, ekonom a prezident Argentiny Javier Milei, který se s přítomnými podělil v několika desítkách minut o své myšlenky.

Bouřkový pilot-fotograf zachytil dechberoucí snímky nejintenzivnějších bouří z výšky 12 000 metrů
Bouřkový pilot-fotograf zachytil dechberoucí snímky nejintenzivnějších bouří z výšky 12 000 metrů

Bouřkový pilot-fotograf Santiago Borja, zachytil z výšky 12 000 metrů sérii dechberoucích snímků nejintenzivnějších bouří.

Assange se dohodl s úřady USA na přiznání a bude volný, píší agentury
Assange se dohodl s úřady USA na přiznání a bude volný, píší agentury

Zakladatel serveru WikiLeaks Julian Assange se dohodl s americkou justicí a hodlá se přiznat k porušení zákona o ochraně tajných informací.

Skoro polovina majitelů elektromobilů v USA zvažuje návrat ke „spalovákům“
Skoro polovina majitelů elektromobilů v USA zvažuje návrat ke „spalovákům“

Téměř polovina amerických řidičů elektromobilů zvažuje přechod zpět ke spalovacím motorům, zjistil spotřebitelský průzkum. Celosvětově je toto číslo nižší, přesto o návratu k benzínu a naftě uvažuje skoro třetina dotázaných.