Výzkum ukazuje, že měření LDL cholesterolu nemusí vždy účinně posoudit kardiovaskulární riziko a že jiné testy mohou být více vypovídající.
V tomto seriálu „Vyvrácení dogmatu o tucích“ rozebereme skutečné zdravotní účinky rostlinných olejů a to, zda jsou lepší alternativou nasycených tuků. Sledujte tuto sérii článků a zjistěte, zda to, co používáte k vaření, je skutečně tou nejlepší volbou.
Po desetiletí byl LDL (lipoprotein o nízké hustotě) cholesterol jedním z nejdůležitějších ukazatelů, které lékaři měřili při srdečních onemocněních. Nyní lékaři a vědci zpochybňují, zda je LDL cholesterol, známý také jako „špatný cholesterol“, skutečně tak špatný, jak jsme se dříve obávali. Výzkum ukazuje, že měření LDL cholesterolu nemusí vždy účinně posoudit kardiovaskulární riziko a že jiné testy mohou být více vypovádající.
Lipoproteiny o nízké hustotě versus LDL cholesterol
Mnoho lidí s normální hladinou LDL cholesterolu může prodělat infarkt, uvedl v e-mailu pro deník Epoch Times James DiNicholantonio, vědec zabývající se kardiovaskulárním výzkumem.
Významnějším rizikovým faktorem může být spíše počet LDL částic než LDL cholesterol.
Studie ukázaly, že hladina LDL cholesterolu předpovídá vyšší kardiovaskulární riziko ve 40 % případů, zatímco koncentrace apolipoproteinu B (apoB), souhrn všech LDL částic a jejich prekurzorů, je v 70 % případů spojena se zvýšeným rizikem.
Další studie porovnávající hladinu LDL cholesterolu s hladinou cholesterolu v LDL a jeho prekurzorech, počet apoB a počet LDL částic rovněž zjistily, že poslední dva jmenované ukazatele bývají silnějšími indikátorem rizika, zatímco LDL cholesterol je nejslabším.
Jaký je tedy rozdíl mezi LDL částicemi a LDL cholesterolem?
LDL částice je typ lipoproteinu tvořeného játry. Její hlavní funkcí je dodávat triglyceridy z jater do ostatních buněk v těle. Transport cholesterolu se spíše podobá vedlejší funkci LDL. Cholesterol, který LDL transportuje, se nazývá LDL cholesterol.
Lipoprotein o vysoké hustotě (HDL) a LDL cholesterol obsahují stejný cholesterol, liší se pouze jejich nosiči. LDL cholesterol se může také ukládat v cévách a způsobovat aterosklerózu, čímž si vysloužil svou „špatnou“ reputaci.
Na druhou stranu částice HDL se mohou ukládat v aterosklerotických plátech a absorbovat cholesterol, který je v nich uložen, čímž zabraňují další tvorbě plátů a pomáhají předcházet srdečním onemocněním. Proto je HDL cholesterol považován za „dobrý“.
Odborník na výživu Jonny Bowden proto tvrdí, že označování HDL a LDL cholesterolu jako dobrého a špatného cholesterolu je nesprávné.
Bowden, spoluautor bestselleru „The Great Cholesterol Myth“ (Velký cholesterolový mýtus), přirovnal měření počtu LDL částic k počtu cestujících v autech na silnici. Víme, že více aut znamená větší dopravní zácpy a více dopravních nehod, ale více cestujících to nutně neznamená. Naopak, provoz může být přetížený, i když je počet cestujících nízký nebo průměrný.
„Můj LDL [cholesterol] byl 100, možná 110 mg/dl; velmi, velmi blízko ideálu,“ řekl Bowden. „Pak jsem si nechal udělat částicové testy a ty ukázaly úplně jiný obrázek.“
Test ukázal, že má v krvi mnoho malých, hustých částic LDL a že je vystaven vysokému riziku kardiovaskulárních příhod.
Dva typy LDL, jeden je škodlivější
Existují dva typy částic LDL: velké a plovoucí a malé a husté.
Malé a husté LDL jsou mnohem více aterogenní (přispívají k ateroskleróze), zatímco velké, plovoucí LDL jsou méně. Tyto dva typy LDL lze měřit pomocí pokročilého lipidového testu.
Přibližně 80 % celkové hladiny LDL cholesterolu tvoří neškodnější velké, plovoucí LDL, zbytek tvoří aterogenní malé, husté LDL.
Zajímavé je, že tuky zvyšují množství velkých, plovoucích LDL a snižují množství malých, hustých LDL, zatímco rafinované sacharidy zvyšují množství malých, hustých LDL. Toto ve své studii prokázal i profesor Erik Froyen z Kalifornské státní polytechnické univerzity, který má doktorát z biologie výživy a jehož výzkum se zabývá mechanismy, jimiž mastné kyseliny ovlivňují rizikové faktory rakoviny a kardiovaskulárních onemocnění.
Některé výzkumy naznačují, že příjem rafinovaných sacharidů má větší význam pro vznik ischemické choroby srdeční než příjem nasycených tuků.
Bowden přirovnává velké, plovoucí LDL k velkým volejbalovým míčům, které se vznášejí na hladině a pohybují se s přílivem, zatímco malé, husté LDL jsou jako malé golfové míčky, které uvíznou mezi kameny, kde začnou oxidovat a hromadit se a vytvoří aterosklerotické pláty.
Říká se, že jedinci s větším množstvím velkých, plovoucích LDL vykazují cholesterolový profil typu A a tito lidé mají nízké riziko aterosklerózy.
Naopak ti s větším množstvím malých, hustých LDL vykazují cholesterolový profil typu B a jsou vystaveni riziku aterosklerózy. Jejich markery rizika metabolických onemocnění mohou být také zvýšené.
Malé, husté LDL nesou méně cholesterolu než velké, plovoucí LDL, takže člověk může mít normální hladinu LDL cholesterolu, ale profil cholesterolu typu B.
Lipidoložka profesorka Carol Kirkpatricková, vedoucí Wellness centra na Státní univerzitě v Idahu, však zdůraznila, že pro většinu lidí je důležitější celkový počet LDL částic než jejich velikost.
„Nyní víme, že malá hustota LDL může být důležitá, ale ve skutečnosti nakonec představuje varovný signál pro ty, kteří mají metabolickou dysfunkci,“ řekla Kirkpatricková, rovněž registrovaná dietoložka, deníku Epoch Times.
Některé studie zjistily, že velké LDL mají neutrální vliv na aterosklerózu, ačkoli jiní vědci nesouhlasí.
„Víme, že například statiny snižují kardiovaskulární riziko a statiny přednostně snižují větší LDL částice,“ uvedl profesor Kevin Maki z Indiana University, který se zabývá prevencí a léčbou kardiometabolických onemocnění.
Souvislost statinů a LDL však byla také zpochybněna.
„Opravdu není jasné, zda přínos statinů spočívá v tom, že snižují LDL,“ řekl kardiolog dr. Robert Dubroff pro The Epoch Times.
„Existují i jiné léky, které mohou snižovat LDL, a mnohé z nich byly testovány v dobře provedených randomizovaných studiích a neprokázaly žádný přínos.“
Dr. Dubroff uvedl, že existují intervence, které snižují kardiovaskulární riziko, aniž by snižovaly LDL.
Srdeční choroba – onemocnění způsobené více faktory
Kardiovaskulární onemocnění může být způsobeno různými faktory, které nesouvisejí s LDL částicemi a LDL cholesterolem.
Nejvýznamnějším rizikovým faktorem kardiovaskulárních onemocnění je věk, uvedl pan Maki. Stejně tak se s přibývajícím věkem zhoršují cévy a jejich vnitřní výstelka. Poškození výstelky může mít za následek zánět, který zvyšuje hladinu LDL částic a může urychlit aterosklerózu.
Zánět je také považován za rizikový faktor, který podporuje tvorbu plaků a zvyšuje množství LDL v krevním řečišti.
Stále častěji se také uznává, že významně přispívá také inzulínová rezistence. Silně koreluje s cukrovkou 2. typu, která zdvojnásobuje riziko úmrtí na srdeční onemocnění nebo mrtvici.
Profesor Benjamin Bikman z Univerzity Brighama Younga řekl deníku Epoch Times, že inzulinová rezistence má dvě stránky: hyperinzulinémii, tedy vysokou hladinu inzulinu v krvi, a skutečnou inzulinovou rezistenci, kdy tělo již na inzulin dostatečně nereaguje.
Hyperinzulinemie podporuje tvorbu malých, hustých LDL namísto velkých, plovoucích. Inzulin také zvyšuje krevní tlak a podporuje růst endotelu uvnitř krevních cév, což obojí souvisí s aterosklerózou.
Dr. Dubroff uvedl, že před několika lety k němu byl převezen pacient, který trpěl četnými kardiovaskulárními příhodami. Pacient třikrát podstoupil koronární bypass a byl agresivně léčen statinovými léky, přesto však jeho kardiovaskulární příhody pokračovaly.
Dr. Dubroff si všiml, že hladina cukru v krvi jeho pacienta hraničí s prediabetem, že má nadváhu a vysokou hladinu triglyceridů a nízký HDL. Žádný z těchto rizikových faktorů však předchozí lékaři neřešili.
Svému pacientovi řekl, že správnou cestou je zlepšit stravu, zhubnout a více cvičit.
Dr. Dubroff sledoval tohoto pacienta dalších 10 let.
„Nikdy neměl žádné další problémy, přestože se hladina cholesterolu nezměnila,“ řekl dr. Dubroff.
Pokud jde o sledování zdroje srdečního onemocnění, Maki uvedl: „Řekl bych, že to není to či ono, ale to i ono. LDL cholesterol je faktor; koncentrace částic je faktor; inzulínová rezistence je faktor.“
Řešení všech rizikových faktorů namísto jednoho nám umožní být „nejúspěšnější při snižování kardiovaskulárních rizik“, řekl.
Lepší testy nebo testy s přidanou hodnotou
Pokročilý lipidový test může lépe identifikovat vysoce rizikové osoby s normálním profilem LDL cholesterolu. Test obvykle zkoumá počet LDL částic nebo počet apoB, který udává celkový počet non-HDL lipoproteinových částic člověka.
Mez non-HDL částice patří částice VLDL, IDL a LDL. VLDL a IDL jsou prekurzory LDL částic, takže vysoký počet non-HDL částic naznačuje vysoký počet LDL částic.
Pokročilé vyšetření lipidů však obvykle není hrazeno pojišťovnou. Proto zdravotníci někdy nabízejí k vyšetření alternativní markery.
Maki uvedl, že kdyby si mohl vybrat pouze jednu věc k vyšetření, vybral by si non-HDL cholesterol, hovorově nazývaný „apoB chudých“.
Tento test je hrazen pojišťovnou a zkoumá veškerý cholesterol přenášený v non-HDL lipoproteinech. Poskytuje sice slabší vypovídací hodnotu než apoB, ale může poskytnout obecnou informaci o tom, zda v krevním řečišti putuje více částic.
Bowden a Bikan navrhli pro výpočet inzulinové rezistence poměr triglyceridů a HDL.
Pokud je hladina inzulinu vysoká, podporuje ničení HDL částic a zároveň podporuje tvorbu triglyceridů v krvi. To vede k většímu množství LDL částic, zejména malých, hustých, aterogenních LDL částic v krvi.
Na aterosklerózu mohou poukazovat také zánětlivé markery. Zánět může způsobit zvýšení hladiny C-reaktivního proteinu (CRP). CRP může pronikat do cév a vytvářet aterogenní prostředí.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
