Šest státních fondů, které fungují mimo státní rozpočet schvalovaný vládou a parlamentem, má v příštím roce rozdělit 250 miliard. Člen Národní rozpočtové rady a analytik je navrhují zrušit, protože jsou podle nich zbytečné a jednoznačně převažují negativa.
„Fondy měly zajistit stabilitu financování, ale to už dávno neplatí a jsou zbytečné,“ píší v komentáři členové Národní rozpočtové rady Jan Pavel a analytik rady Daniel Bárta, kteří dodávají, že výdaje těchto fondů dosáhnou v příštím roce již 250 miliard.
Šest mimorozpočtových fondů, které v současnosti fungují
- Státní fond dopravní infrastruktury
- Státní fond životního prostředí
- Státní fond podpory investic
- Státní zemědělský intervenční fond
- Státní fond kinematografie
- Státní fond kultury
Státním účelovým fondům je podle autorů komentáře věnována „podstatně menší pozornost“, než státnímu rozpočtu a nejsou pod tak velkým „drobnohledem poslanců, ekonomů, médií i voličů“, kteří o nich nemají téměř žádné povědomí.
Existence fondů může podle autorů komentáře „svádět k vyvádění části deficitu a dluhu právě do státních fondů“.
„Tak se tomu stalo v případě Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) v letech 2023 a 2024, kdy mu Ministerstvo financí přepůjčilo prostředky, které si samo půjčilo od Evropské investiční banky. Tuto částku však bude muset fond ministerstvu splatit, a to včetně úroků,“ uvádějí Pavel a Bárta.
Od roku 2024 bude SFDI platit státnímu rozpočtu úroky ve výši 1,1 mld. Kč ročně a od roku 2026 splátky jistiny ve výši tří mld. Kč. „Výsledkem je tak situace, kdy fond na straně jedné obdrží dotaci ze státního rozpočtu a obratem část z ní pošle nazpět jako splátku úroků a jistiny. To jen dokládá nesmyslnost celé transakce,“ dodávají autoři komentáře.
Z nové studie Národní rozpočtové rady vyplývá, že existence státních účelových fondů „nepřináší významnější pozitiva pro fungování českých veřejných financí“.
„Jednoznačně převažují negativa, zejména v podobě snížení řiditelnosti veřejných financí, stejně jako snížení jejich srozumitelnosti, přehlednosti, transparentnosti a obecně nižší kontroly ze strany zákonodárného sboru i elektorátu,“ píší Pavel a Bárta.
Podle nich již dnes tyto fondy neplní svůj původní účel, kvůli němuž vznikly, což byly „stabilizace každoročního objemu prostředků směřujících na realizace dlouhodobých projektů s rizikem časového zpoždění (vojenské investiční výdaje)“ a „nedostatek finančních prostředků na určité investice (rozvoj infrastruktury)“.
Podle ekonomů by byla integrace fondů do státního rozpočtu „racionálním ekonomickým i politickým rozhodnutím“.
