„Jestli stát může něco dobrého pro obnovení prosperity udělat, pak se klidit stranou a nepřekážet,“ píší v závěru ekonomického komentáře člen Národní rozpočtové rady Petr Musil a analytik téže instituce Daniel Bárta. Jejich analýza a retrospektiva ekonomických krizí a přístupů v současném století je vede k přesvědčení, že jako Česká republika se k prosperitě „neprodlužíme“ a hledaným „lékem na stagnaci je méně státu“.
Před vysokým tempem zadlužování České republiky nedávno varoval Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Za posledních pět let, tj. mezi lety 2019 a 2023, vzrostl státní dluh České republiky téměř dvojnásobně z 1,64 bilionu korun na 3,11 bilionu, přičemž podíl dluhu na HDP vzrostl z 28,3 % na 42,3 %.
V Evropě je podle Musila a Bárty „silně zakořeněno přesvědčení, že k nastartování hospodářského růstu vede cesta skrze větší objem veřejných výdajů, tedy skrze větší objem vládního (a ideálně společného) dluhu“.
Proč tedy někdo věří, že výrazné zvýšení státních výdajů „povede k obnovení schopnosti evropských hospodářství růst, udržet krok s USA a zachytit nástup Číny“? ptají se Musil a Bárta. „Možná proto, že až příliš nekriticky četl takzvanou Draghiho zprávu, která právě veřejné investice ordinuje jako zázračnou modrou pilulku, jež má Evropské unii vrátit ztracenou ekonomickou potenci.“
Podle autorů komentáře většina makroekonomických indikátorů dnes naznačuje, že „EU ekonomicky nestagnuje kvůli zaostávající poptávce, nýbrž že operuje na hranici svého potenciálu“, a proto varují před „vírou, že stát mávnutím fiskálního proutku zajistí všeobecnou prosperitu, a to za každých okolností“.
Navyšování státního dluhu a investování peněz státního dluhu v současné situaci nebude podle autorů komentáře fungovat tak dobře jako umenšování role a působení státu na ekonomický sektor.
V předchozím komentáři Bárta prohlašoval, že z nedávno vydané Draghiho zprávy vyplývá jasná diagnóza „příliš mnoho regulací, příliš málo inovací, slabý high-tech sektor, vysoké ceny energií a skomírající průmysl“, což zpráva dokládá řadou dat, tabulek i grafů.
Proto by mohla Evropská unie a státy Evropy zvážit cestu snížení regulací a snížení ceny energií a podporu evropských firem působících v Evropě, aby došlo k nastartování „skomírajícího průmyslu“.
