V neděli 30. března 2025 byly hodiny opět přepnuty na letní čas. Co to s lidmi dělá, vysvětlují tři vědci z různých německých institutů Maxe Plancka.
Hluboko skryté uvnitř našeho těla tikají: molekulární hodiny, které koordinují životně důležité procesy. Záleží na nich, jak jsme vzhůru, zda naše trávení běží na plné obrátky, nebo jak připravený je náš imunitní systém.
Hlavní časovač se nachází v mozku a nese vědecký název suprachiasmatické jádro, zkráceně SCN. Spolupracuje s mnoha orgány a vnitřními časovači.
„SCN je propojen s okem,“ vysvětlil Manuel Spitschan z Institutu Maxe Plancka pro biologickou kybernetiku v Tübingenu. Profesor chronobiologie právě zkoumá, jak světelné podněty jemně upravují vnitřní hodiny.
„Na naší sítnici světlo dopadá na gangliové buňky obsahující melanopsin. Tyto buňky přeměňují světelný signál na nervové impulzy a předávají je dál SCN, tedy vnitřním hodinám,“ dodal Spitschan. Jakmile světlo dopadne na oko, vnitřní hodiny mimo jiné mění vylučování hormonů: probouzíme se a naše koncentrace se zvyšuje.
Vnitřní hodiny a sociální čas tikají jinak
Proti tomu stojí sociální čas – stanovený společností. Tiká na hodinkách, počítačích a mobilních telefonech. Našim vnitřním hodinám je to však v podstatě jedno. „Pro naše tělo je a zůstává rozhodujícím signálem sluneční čas,“ řekl Spitschan.
Tak vznikají konflikty, pokud světelné signály a sociální časovače nepasují. „Když se přenastaví sociální hodiny a najednou musím vstávat o hodinu dřív, moje vnitřní hodiny nejsou nastaveny na nové podmínky. Výsledkem je jakýsi sociálně podmíněný jetlag,“ vysvětlil vědec z Institutu Maxe Plancka.
Jak dlouho trvá, než si naše vnitřní hodiny zvyknou na nový čas a opět sladí své signály, závisí na osobní kondici člověka. V průměru vědci odhadují, že to může trvat od jednoho do čtyř dnů.
Kdo už někdy podstoupil dálkový let, ví, že i ten nejhorší jetlag nakonec pomine. Tělo je přizpůsobivé a dokáže přijmout změněné podmínky. Tak by se mohlo zdát, že na hodině víc nebo méně vlastně nezáleží.
Na rozdíl od jetlagu po cestě letadlem, kdy místní čas a sluneční čas opět souhlasí, se však během letního času sluneční hodiny i následující den o hodinu zpožďují. A to i další den. A tak dál.
Po změně času: Více infarktů a nehod
Skutečně některé studie ukazují, že důsledky změny času mohou být vážné. Například počet dopravních nehod krátce po přenastavení hodin o jednu hodinu vzroste přibližně o 6 procent. Důvodem je pravděpodobně větší počet unavených, a proto nepozorných řidičů na silnicích.
Navíc po změně času utrpí nadprůměrně mnoho lidí mrtvici. Vědci z University of Colorado zaznamenali o 24 procent více infarktů v pondělí, po přenastavení hodin o jednu hodinu. Čím to je?
„SCN je považováno za nejdůležitější, ale nejsou to jediné vnitřní hodiny,“ řekl Pieterjan Dierickx z Institutu Maxe Plancka pro výzkum srdce a plic v Bad Nauheimu. Zkoumá, jak se mění metabolismus srdce během dne a jaké následky má, když dojde k jeho narušení.
„Játra, slinivka, srdce – všechny tyto orgány dostávají signály od SCN. Zároveň však mají také své vlastní vnitřní hodiny, které jim pomáhají řídit všechny možné rytmické procesy v těle,“ dodal Dierickx.
Jaký vliv má o hodinu méně spánku na srdce?
Během dne vysílají vnitřní hodiny signály v přesně daném pořadí a intenzitě. Podle nastavení srdečních hodin dokáže srdeční sval v určitých denních dobách obzvlášť dobře pumpovat krev – nebo je naopak zvlášť náchylný ke stresu a patogenům. Právě časná ranní hodina se jeví jako kritická. Infarkty se v tomto čase vyskytují zvlášť často a bývají zároveň nadprůměrně závažné.
„Přesné mechanismy, proč dochází bezprostředně po změně času k většímu výskytu infarktů, zatím nejsou objasněny,“ říká Dierickx. „Je však velmi pravděpodobné, že se na tom podílí narušení vnitřních hodin v důsledku změny času.“
Přesnější poznatky přinášejí četné pokusy na zvířatech. Například myši, které byly po dobu až tří měsíců každé čtyři dny vystaveny dálkovému jetlagu, časem vážně onemocněly. „Komplikace jsou drastické: srdce se zvětšuje a srdeční tkáň vykazuje známky zánětlivých změn, hladina cukru v krvi stoupá a tyto myši jsou také náchylnější k přibývání na váze,“ uvádí Dierickx. „To všechno jsou rizikové faktory, které mohou vést k vážným srdečním problémům a srdečnímu selhání.“
Lidé s poruchami spánku trpí změnou času více
Matthias Knop sleduje zdravotní důsledky narušených cirkadiánních rytmů nikoli na myších, ale na lidech. Tento neurolog působí v ambulanci pro poruchy spánku při Institutu Maxe Plancka pro psychiatrii v Mnichově.
Deprese, demence, Parkinsonova nemoc – mnoho onemocnění podporuje poruchy spánku a pro postižené tak představují dvojnásobnou zátěž. Ne všichni pacienti, kteří bojují se svými vnitřními hodinami, jsou však skutečně nemocní.
„Velmi často k nám přicházejí lidé, kteří si přejí mít možnost jít kdykoliv spát, probudit se svěží a plní energie začít pracovní den,“ říká lékař. „Pokud ale někdo od čtvrtka chodí spát vždy ve tři ráno a v neděli by chtěl, aby se rytmus okamžitě přepnul, tak to bohužel nefunguje.“
Každý člověk má určitý limit, jak dobře zvládá změny rytmu. „Ale zdravý člověk to zvládne – často ne za jediný den, ale alespoň během několika dní,“ říká Knop.
Kdo však již trpí poruchami spánku nebo je chronicky nemocný, snáší změnu času často nadprůměrně špatně. Z pohledu spánkové medicíny je důležité nevytvářet si zbytečný tlak a cíleně dopřávat tělu něco dobrého – například tím, že se člověk zbaví návyků narušujících spánek.
Vědci doporučují: „Zrušme letní čas“
Kardiolog Pieterjan Dierickx doporučuje v několika dnech po změně času vyhýbat se kofeinovým kapslím a dalším stimulantům. „To není dobré pro zdraví srdce a vnitřní hodiny to jen víc rozhodí.“
Na osobní dotaz odpovídá tento vědec jednoznačně – změnu času by zrušil. Stejně jako jeho kolega Manuel Spitschan. „Změna času je výzvou pro vnitřní hodiny, a přitom jde o zcela uměle vytvořený problém. Z fyziologického hlediska by bylo rozumnější zůstat prostě u standardního času, tedy u toho, co lidově nazýváme zimní čas.“
(s využitím materiálu Společnosti Maxe Plancka)
–etg–
