Pochopení, proč se lupus s věkem často zmírňuje, by mohlo nabídnout nové možnosti léčby.
Lupus sleduje neobvyklý vzorec mezi chronickými onemocněními. Místo aby se s věkem zhoršoval, často se naopak zmírňuje. Vědci nyní poprvé vysvětlili proč.
Nový výzkum Kalifornské univerzity v San Francisku (UCSF) ukázal, že u lidí s lupusem se s přibývajícím věkem stávají některé imunitní geny méně aktivními.
„Pokud pacienti překonají tato riziková desetiletí, někdy zaznamenají dramatické zlepšení,“ uvedla v prohlášení autorka studie doktorka Sarah Pattersonová, odborná asistentka medicíny na UCSF. „Své mladší pacienty s lupusem ve věku 20, 30 a 40 let vídám každých několik měsíců, abych pečlivě sledovala známky závažného onemocnění, ale s mnoha staršími pacienty se setkávám jen jednou ročně, abychom se ujistili, že je vše v pořádku.“
Překonání „rizikových desetiletí“
Lupus, neboli systémový lupus erythematodes, je považován za „klasické“ autoimunitní onemocnění, protože vykazuje hlavní charakteristiky, které způsobují poruchy imunitního systému a systémový zánět. Postihuje klouby, kůži, ledviny, plíce, cévy, srdce, mozek i nervový systém. U mladých pacientů může být obzvlášť agresivní.
„Lupus u mladších jedinců může vést k agresivnějšímu poškození ledvin,“ uvedla doktorka Viktoryia Kazlouskayová, dvojnásobně certifikovaná dermatoložka, zakladatelka a lékařská ředitelka Dermatology Circle v New Yorku, která se na studii nepodílela.
„Za dobu mé rezidentury v Brooklynu jsem to viděla na vlastní oči… [byli tam] mladí pacienti, kteří už byli na dialýze kvůli podpoře funkce ledvin.“
Na rozdíl od mnoha jiných dlouhodobých onemocnění se však tento stav často zmírňuje, když pacienti dosáhnou 60 a 70 let.
Studie zveřejněná v červnu v časopise Science Translational Medicine analyzovala krevní vzorky 287 pacientů s lupusem a 928 zdravých kontrol ve věku 20 až 83 let.
Vědci zjistili, že stárnutí snižuje aktivitu některých genů zapojených do imunitních reakcí, zejména genů stimulovaných interferony – proteiny, které tělo vytváří k boji s infekcemi.
Pokles imunitní aktivity souvisel s nižší hladinou zánětlivých proteinů v krvi.
Zánět se s věkem snižuje
Zatímco u zdravých dospělých se s věkem hladina zánětu zvyšuje v důsledku silnější aktivity genů a proteinů spojených se zánětem – procesu často označovaného jako „inflammaging“ – u pacientů s lupusem exprese těchto genů a proteinů, která je v produktivním věku abnormálně vysoká, naopak klesala.
„Ale nebylo to úplně obráceně,“ uvedl hlavní autor studie doktor Chaz Langelier, odborný asistent medicíny na UCSF. „Pacienti s lupusem měli i ve vyšším věku stále vyšší úroveň zánětlivé signalizace než zdraví dospělí.“
Vědci zjistili, že pokles imunitní aktivity souvisel s nižší hladinou interferonů v krvi, které se podílejí na protivirové aktivitě. Objevili také epigenetické změny související se stárnutím – tedy změny, které ovlivňují, jaké geny se aktivují, aniž by se měnila samotná DNA.
Tyto poznatky naznačují, že epigenetické změny mohou hrát roli v postupném snižování aktivity onemocnění a podporují myšlenku, že narušení signalizace interferonů by mohlo být slibným přístupem k léčbě lupusu.
„Zjištění, že se určité protivirové geny s věkem stávají méně aktivními, může poskytnout cenný vhled, který může ovlivnit, jak se onemocnění sleduje [nebo] řídí v různých věkových skupinách,“ uvedla pro Epoch Times doktorka Brynna Connorová, diplomatka Americké akademie anti-agingové a regenerační medicíny a ambasadorka zdravotní péče na NorthWestPharmacy.com, která se na studii také nepodílela.
Connorová ale dodala, že přestože není nemožné, aby se riziko závažných vzplanutí lupusu s věkem snížilo, někteří pacienti mohou nadále zaznamenávat nižší aktivitu onemocnění, zatímco u jiných se mohou objevit nová postižení orgánů. Kromě toho může stárnutí komplikovat rozhodování o léčbě kvůli dalším zdravotním problémům a měnící se schopnosti organismu snášet léky, jako jsou nesteroidní antiflogistika nebo kortikosteroidy.
Širší možnosti výzkumu
Vědci plánují zkoumat, zda jsou léky blokující interferony u pacientů různého věku více či méně účinné, a chtějí svůj výzkum rozšířit i na další zánětlivá onemocnění, jako je revmatoidní artritida, chronická obstrukční plicní nemoc a kornatění tepen.
„Tato studie má přesah i mimo lupus, protože naznačuje, že imunitní systém se v průběhu života nechová stále stejně,“ uvedla Connorová.
Lepší porozumění tomu, jak se exprese imunitních genů v průběhu stárnutí mění, pomůže lékařům přesněji předvídat průběh onemocnění a upravovat strategie léčby, dodala.
–ete–
