Zářivé skleněné okno odhaluje vědecký i umělecký génius zakladatele firmy a jejích zaměstnanců.
Podzim v New Yorku nabízí jedinečné pohledy na zbarvené listí v městských parcích a alejích. Dvě newyorské muzea – jedno na Manhattanu a druhé v Brooklynu – však umožňují obdivovat podzimní krajinu po celý rok. Uchovávají totiž velkolepé americké vitráže vytvořené v ateliéru Tiffany Studios.
Při bližším zkoumání jejich barev, struktur a kompozice se odhaluje vědecký i umělecký génius zakladatele firmy Louise Comforta Tiffanyho a jeho spolupracovníků.
„Podzimní krajina“
Louis Comfort Tiffany (1848–1933) byl renesanční osobností dekorativního umění. Věnoval se keramice, emailu, sklu, šperkům, kovotepectví i mozaikám a byl také malířem a návrhářem interiérů. Dnes je nejznámější svými vitrážemi, lampami a okny z olověného skla.
Jedním z jeho vrcholných děl je vitráž Podzimní krajina (Autumn Landscape) z let 1923–1924, uložená v Metropolitním muzeu umění (Met). Patří k pozdní tvorbě a vznikla na zakázku realitního manažera Lorena D. Towlea pro neogotické sídlo, které si nechal stavět nedaleko Bostonu. Styl domu ovlivnil i rám okna s gotickou kružbou, určený pro mezipatrové schodiště. Towle však zemřel zadlužen ještě před dokončením domu a jeho dědicové zřejmě nedokázali uhradit závazky, včetně účtu od Tiffany Studios. Aby vitráž zachránil, Tiffany přesvědčil svého přítele, zakladatele a prezidenta Amerického křídla Metropolitního muzea, aby ji roku 1925 daroval muzeu.
Naturalistická Podzimní krajina je vitráž vysoká přes tři metry a tvoří ji více než 1 000 kusů skla. Zachycuje idylický výhled v pozdním odpoledním slunci, zalitý podzimními odstíny červené, oranžové a žluté. Rámují ho vysoké stromy, včetně bříz, po obou stranách okna, a na obloze září tóny červené, zlaté a levandulové. Uprostřed protéká kaskádovitý potok plný pohybu – a všechny tyto efekty vznikly výhradně ze skla, nikoli malbou.
Od středověku se vitráže tvořily z plochého bílého a barevného skla s malovanými detaily. Tiffany a jeho řemeslníci přinesli revoluci: vyvinuli nové techniky, které mísily barvy a struktury do opálového skla. Ručně vyráběné unikátní sklo z jeho továrny ve čtvrti Queens nazval Favrile. Met popisuje jeho vznik takto:
„Různorodý povrch vznikal svraštěním skla ve žhavém stavu. Různých barevných efektů bylo dosahováno zapuštěním drobných vloček skla připomínajících konfety do povrchu. Překrývání vrstev skla na zadní straně okna – takzvané plating – přidávalo hloubku.“
V Podzimní krajině lze vidět sklo s efektem konfet v listech, vrstvy vytvářející iluzi mlhavých hor v dálce, vodu s jemně zvlněnou strukturou i říční kameny z mramorovaného skla.
Hlavní umělkyně Tiffanyho ateliéru
Přestože Tiffany dohlížel na všechny fáze tvorby, tato vitráž je pravděpodobně dílem jeho přední umělkyně Agnes Northropové (1857–1953). Odborníci se dosud věnují zkoumání kariéry této výjimečné ženy, která byla ve své době raritou. Northropová vynikala schopností komponovat krajiny s bohatou florou. Met vlastní přípravnou akvarelovou kresbu k této vitráži, připisovanou Northropové, která odhaluje její tvůrčí postup.
Zatímco Podzimní krajina vznikla pro soukromý dům, vitráže s podobnými motivy se tvořily i pro kostely a mauzolea. Northropová navrhla díla i pro tato prostředí. Mezi církevními vitrážemi připisovanými jí a dnes uchovávanými v Brooklyn Museum jsou Západ slunce v podzimním lese (Sunset in Autumn Woods) a její doprovodná Úsvit v lese na jaře (Dawn in the Woods in Springtime). Obě vznikly roku 1905 pro kostel Universalist Church of Our Father v Brooklynu. Později je zakoupil jiný sbor, který je roku 1999 zapůjčil Brooklyn Museum a v roce 2014 je daroval natrvalo.
Vitráže z irizujícího skla vyzařují zářivé barvy a nesou bohatou symboliku. Levé okno zobrazuje jarní lesní scenérii při úsvitu, pravé podzimní krajinu při soumraku. Spojením různých ročních období a denních dob vzniká podle muzea „alegorie života a plynutí času“.
Všechna tři okna spojuje ústřední motiv potoka, který se táhne do dálky a symbolizuje „řeku života“. Tento motiv propůjčuje dílům hluboký duchovní rozměr. Kurátorka Metu Alice Cooney Frelinghuysenová vysvětluje, že majestát přírody ve vitrážích Tiffany Studios „odráží emersonovský transcendentalismus – víru ve vyšší realitu, kterou lze vnímat intuicí“. Tento pocit lze zakusit při pohledu na krásnou krajinu i při setkání s povzneseným uměleckým dílem.
Jaká témata z oblasti umění a kultury byste chtěli, abychom zpracovali? Nápady a podněty zasílejte na adresu namety@epochtimes.cz
–ete–
