Příroda není pouhým doplňkem, ale skutečným učitelem. Zelené učebny, školní zahrady a přestávky v prostředí stromů prokazatelně posilují soustředění, paměť i psychickou pohodu žáků – a zároveň podporují jejich vztah k přírodě a ekologické uvědomění. K tomuto závěru dospěly různé vědecké studie.
V krátkosti:
- Řada studií potvrzuje, že příroda zlepšuje soustředění, paměť i psychickou pohodu žáků.
- Zelené školní dvory a rostliny ve třídách snižují stres a podporují fyzickou aktivitu.
- Začlenění přírody do výuky posiluje ekologické uvědomění i motivaci k učení.
V dnešním světě zahlceném obrazovkami, výkonovým tlakem a neustálými podněty působí příroda jako tichý protipól – prostor, který zklidňuje, soustřeďuje a spojuje. Není však jen místem, po němž toužíme o víkendech či prázdninách.
Dvě nedávné studie ukazují, že začlenění zeleně do každodenního školního života má mnohem hlubší dopad: nejenže zlepšuje koncentraci a paměť žáků, ale zároveň posiluje jejich zdraví, duševní rovnováhu i vztah k životnímu prostředí.
Výsledky naznačují, že právě školy mohou být klíčovými místy, kde znovu objevujeme léčivou a inspirující sílu přírody.
Příroda jako posilovač učení
Přehledová studie zveřejněná na jaře 2022 na Univerzitě v Melbourne (Austrálie) přináší přesvědčivé důkazy: kontakt s přírodou zvyšuje pozornost, pracovní paměť i schopnost zpracovávat informace.
Analýza dvanácti experimentálních studií s kontrolními skupinami ukázala, že žáci, kteří se učí v zelených učebnách, mají výhled na rostliny nebo se zapojují do práce na školních zahradách, se učí rychleji, lépe si pamatují nově nabyté znalosti a dokážou se déle soustředit.
Zajímavé je, že nezáleží na tom, zda je příroda pouze v pozadí – například za oknem – nebo aktivně součástí výuky, například prostřednictvím zahradničení.
Autoři studie také zjistili, že délka kontaktu s přírodou nehraje zásadní roli: pozitivní účinky se projevují už po krátkých pobytech v zeleném prostředí.
Podle autorů je škola ideálním místem, kde lze dětem přírodu přiblížit, protože zde tráví většinu dne. Už malé kroky – jako rozmístění rostlin ve třídě nebo založení bylinkové zahrádky – mohou snižovat stres, zlepšovat náladu a předcházet kognitivnímu přetížení. Příroda se tak stává jakýmsi neviditelným spojencem ve vzdělávacím procesu.
Studie zároveň doporučuje, aby se na tvorbě koncepcí „zeleného učení“ podíleli školní architekti, učitelé i samotní žáci. Takové přístupy by mohly nejen usnadnit učení, ale také posílit ekologické uvědomění a úctu k přírodě už od raného věku.
Stromy jako tiší učitelé
K podobným závěrům dospěla i studie Univerzity v Aucklandu, která se zaměřila na širší okolí školních zařízení a jeho vliv na děti. Výzkum zveřejněný v listopadu 2024 zkoumal, jak zeleň na školních dvorech ovlivňuje pohodu a studijní výsledky žáků. Tým vědců analyzoval 64 městských základních škol v největším novozélandském městě.
Výsledky nebyly příliš povzbudivé – většina školních dvorů je pokryta betonem a sportovními plochami, zatímco pouze necelá třetina (36 %) škol má v areálu zalesněné části, které dětem umožňují přímý kontakt s přírodním prostředím. Přitom právě stromy hrají klíčovou roli ve vývoji dětí, jak upozorňují autoři studie.
Stromy nejen zlepšují kvalitu ovzduší a poskytují stín, ale mají i přímý vliv na tělesné a duševní zdraví. Děti, které se učí a tráví čas na zelených školních dvorech, vykazují nižší míru stresu, větší fyzickou aktivitu a hlubší porozumění ekologickým souvislostem. Navíc zeleň a lesní prvky v okolí školy pomáhají posilovat kulturní identitu, rozvíjejí environmentální cítění a podporují zejména výuku přírodních věd – čímž mohou přispívat i k lepším studijním výsledkům.
Autoři proto vyzývají k aktivnímu zalesňování školních areálů – nikoli jako estetického doplňku, ale jako vědomé snahy proměnit vzdělávací prostory v živé ekosystémy, které zlepšují kvalitu života žáků. Zároveň doporučují dbát na rozmanitost výsadby, aby se podpořila biodiverzita a vzniklo zdravé, inspirativní prostředí pro učení i odpočinek.
Škola nově: prostory, které rostou
Pokud obě studie spojíme, vykreslí se fascinující obraz: škola budoucnosti už není uzavřenou betonovou budovou, v níž lze přírodu zahlédnout nanejvýš skrze okno o přestávce. Stává se živým organismem, v němž stromy, rostliny, zahrady a třeba i malé lesíky tvoří přirozenou součást vzdělávacího procesu.
Výzkumy ukazují, že příroda není pouhou kulisou, ale aktivním pedagogem. Přináší klid v době zahlcené podněty, zlepšuje schopnost učení v prostředí informačního přetlaku a otevírá dětem pohled na širší souvislosti. Žáci, kteří se učí v kontaktu s přírodou, si nejen lépe osvojují matematiku či jazyky, ale zároveň vnímají, že jsou součástí většího, živého celku.
Nejde o to proměnit školní dvory v idylické parky, ale o návrat k přirozeným potřebám dětí – k prostoru pro dýchání, stínění, pohyb a objevování, které přesahuje hranice třídy. Takové prostředí podporuje zdravý vývoj, zvídavost i úctu k životu samotnému.
–etge–
