„I v přeplněné místnosti se cítím úplně sama,“ řekla Carissa Reedová pro Epoch Times.
Kolem ní se vedou rozhovory, ale ona se nedokáže zapojit. Cítí nejistotu a rozpaky, jak se přidat. Čím víc mlčí, tím víc si všímá, jak se mezi ní a ostatními prohlubuje vzdálenost.
„Někdy mám pocit, jako by mě lidé přehlíželi, jako bych byla neviditelná. Je to tichá, vytrvalá osamělost, která nezmizí ani tehdy, když jsem obklopena lidmi,“ dodává Reedová.
Podle červnové zprávy Světové zdravotnické organizace (WHO) „naše schopnost prosperovat – jako jednotlivci i jako národy – závisí na naší schopnosti navazovat vztahy s ostatními“.
Přesto se osamělost a sociální odloučení stávají stále běžnějšími a ovlivňují nejen soudržnost našich komunit, ale i naše osobní zdraví.
Zdravotní rizika osamělosti
Lékařka Sulagna Misraová, internistka a odbornice na integrativní medicínu, uvedla, že od doby pandemie covidu-19 si všímá u mnoha pacientů ztráty sociálních vazeb a následného rozvoje zdravotních problémů – od zánětů a střevních potíží až po poruchy paměti.
Nedostatek sociálních kontaktů může být stejně škodlivý jako kouření až patnácti cigaret denně; samotná osamělost je přičítána přibližně 871 000 úmrtím ročně.
Špatné sociální vztahy zvyšují riziko srdečních onemocnění o 29 procent a mozkové mrtvice o 32 procent. Zároveň vedou k o 36 procent vyššímu riziku dlouhodobě zvýšeného krevního tlaku. Dokonce přispívají i k rozvoji cukrovky 2. typu a jejích komplikací.
Mozek přitom netrpí o nic méně – u lidí, kteří se cítí osaměle, dochází k úbytku kognitivních schopností zhruba o 20 procent rychleji.
Tyto účinky mají jasné biologické příčiny. Sociální odloučení ovlivňuje imunitní systém, střevní mikrobiom, neuroendokrinní i kardiovaskulární systém. Nedostatek kontaktů také zvyšuje míru zánětu, který zpomaluje hojení ran a podporuje vznik chronických onemocnění.
Podle doktorky Misraové se však na sociální odloučení často zapomíná jako na významný faktor špatného zdraví.
„Vidím to ve své praxi stále častěji. Dříve jsem tyto projevy pozorovala zhruba jednou týdně – dnes je vídám denně,“ uvedla.
Izolace zároveň zvyšuje pravděpodobnost nezdravých návyků, jako je kouření, špatná strava nebo nedostatek pohybu, dodává Alana Officerová, která vede Komisi WHO pro sociální propojení.
Sociální předepisování
Jedním z přístupů, který při řešení osamělosti získává na popularitě, je takzvané sociální předepisování (social prescribing). Lidé jsou v jeho rámci doporučováni ke komunitním aktivitám, jako jsou zahradnické projekty, cvičební kurzy nebo jiné neklinické programy.
Výzkumy ukazují, že sociální předepisování může nejen snížit pocity osamělosti, ale také pomáhat při zvládání mnoha chronických onemocnění.
„Pokud je prováděno cíleně, mělo by být sociální předepisování běžnou součástí zdravotních systémů,“ říká Misraová.
„V praxi to znamená vytvářet individuální plány propojení, integrovat je do péče a pravidelně sledovat jejich naplňování – ne pouze vydat doporučení.“
Ve Spojených státech sice existují příležitosti, které by bylo možné považovat za sociální předepisování – například členství v knihovnách, kurzy foukání skla, lekce hudby nebo návštěvy muzeí – tyto možnosti však často zůstávají pro lidi, kteří by z nich měli největší prospěch, nedostupné.
Pocit sounáležitosti mohou posílit i příležitosti pomáhat druhým. Dobrovolnická činnost může být dobrým prvním krokem.
Studie z Hongkongu například zjistila, že lidé ve věku 50 až 70 let, kteří žili sami a cítili se osaměle, dokázali svou osamělost zmírnit právě prostřednictvím dobrovolnictví.
Účastníci pomáhali alespoň dvě hodiny týdně po dobu šesti měsíců, a to formou telefonických programů zaměřených na všímavost, pozitivní chování nebo přátelskou komunikaci. Projekt prokázal pokles pocitů osamělosti a zlepšení řady dalších ukazatelů – včetně spokojenosti se životem, psychické pohody a nižší míry stresu.
Jak osamělost překonat
Pomoci může také otevřenost vůči druhým – ať už jde o přátele, rodinu, zdravotníky, nebo poradce.
Při komunikaci s ostatními si lze položit otázku: Jak mohu projevit úctu? Jak by laskavost mohla změnit tuto situaci?
Dalším krokem je zamyslet se nad vztahem k sobě samému, upozorňuje Stephen Sideroff, docent Katedry psychiatrie a biobehaviorálních věd Kalifornské univerzity v Los Angeles a odborník na odolnost.
„Zvažte, zda se na vašem pocitu odloučení nepodílí sebekritika nebo negativní očekávání,“ říká.
Práce s těmito postoji je podle něj klíčová.
„Ztráta schopnosti mít se rád je důležitou součástí pocitu jistoty, který potřebujeme, abychom mohli navazovat vztahy s ostatními,“ dodává.
Pro ty, kdo se cítí odloučení nebo osamělí, Misraová doporučuje několik jednoduchých kroků:
- Vyhledejte pomoc. Pokud o ni nepožádáte, nedostanete ji. Zasejte semínko – možná nevyklíčí, ale pokud ano, může vám změnit život.
- Začněte v malém a v bezpečném prostředí. Bezpečí znamená pro každého něco jiného. Pokud si nejste jistí, co to znamená pro vás, spolupracujte s někým, kdo vám pomůže to definovat. Vyberte si přirozená místa pro kontakt, například farmářské trhy, dobrovolnické projekty nebo zájmové skupiny – prostory, kde jsou interakce přirozené, nikoli vynucené.
- Spojte se prostřednictvím společných zájmů. Najděte si koníčky, dovednosti nebo činnosti, které vás baví, a přidejte se k ostatním, kteří je sdílejí.
„Potřebujeme modely, které opravdu podporují skutečné vztahy a záměrně vytvářejí komunity,“ říká Misraová.
V Japonsku například některé starší ženy dostávají zaplaceno za to, že vaří pro druhé – nejen kvůli výdělku, ale proto, že se díky tomu cítí potřebné a propojené.
„Potřebujeme stejný duch i tady: mezigenerační, kulturně bezpečné a trvalé prostory, kde lidé mohou sdílet hodnoty, etiku a pocit sounáležitosti,“ dodává.
Moderní kořeny osamělosti
Na rostoucí trend osamělosti působí řada faktorů – od industrializace a odklonu od náboženství až po technologický pokrok a osobní okolnosti, jako jsou určité povahové typy, psychické potíže či život o samotě.
Industrializace například vedla k rozmachu samostatného bydlení ve městech, které výrazně zvyšuje riziko sociální izolace.
Ústup náboženství mohl také zanechat prázdné místo. Náboženské instituce tradičně poskytovaly pocit sounáležitosti, pravidelná setkávání a přirozenou komunitu, zatímco samotná víra nabízela útěchu, smysl a pocit bezpečí.
Technologie přidaly další vrstvu odpojení. Podle zprávy hlavního zdravotního poradce USA z roku 2023 se riziko osamělosti a izolace zdvojnásobuje u lidí, kteří tráví na sociálních sítích více než dvě hodiny denně, upozorňuje Misraová.
Po covidu-19 se sociální izolace stala ještě patrnější. Misraová říká, že mnoho jejích pacientů, kteří byli dříve společensky aktivní, tyto dovednosti ztratilo a začali se od svého okolí odpojovat.
Alexander Bell, hlavní řečník a autor konceptu Tech Rules, uvedl pro Epoch Times, že i když technologie slibují neomezené spojení – neustále dostupné, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu – často zanechávají lidi ještě osamělejší.
„K telefonům a obrazovkám saháme v momentě, kdy se cítíme sami, znudění nebo když zůstáváme o samotě se svými myšlenkami,“ říká.
Rychlé digitální „náhražky“ však zřídka poskytují hloubku lidského kontaktu, kterou potřebujeme.
„Ve skutečnosti mohou být tyto pohodlné technologie největším zabijákem opravdového propojení – svádějí nás k tomu, abychom se spoléhali jen na obrazovky,“ dodává Bell.
–ete–
