Honba za bezlepkovým jídlem v restauracích i obchodech může být pro většinu lidí, kteří se lepku vyhýbají kvůli zdraví, zbytečnou komplikací. U většiny reakcí připisovaných lepku je totiž pravděpodobně skutečným viníkem syndrom dráždivého tračníku (IBS).
Skutečná citlivost na lepek je velmi vzácná – pokud vůbec existuje – vyplývá z rozsáhlé přehledové studie o neceliakální citlivosti na lepek, která shrnuje desítky let výzkumu.
Dilema v diagnostice
Dvojitě zaslepené studie zahrnuté v přehledu ukázaly opakující se vzorec: lidé s podezřením na neceliakální citlivost na lepek reagovali stejně na lepek, pšenici i placebo.
„To nám ukázalo, že symptomy nevyvolává lepek, ale něco jiného,“ uvedla pro The Epoch Times spoluautorka Jessica Biesiekierski, docentka z University of Melbourne.
Přehled upozorňuje na zásadní problém diagnostiky neceliakální citlivosti na lepek. Na rozdíl od celiakie – autoimunitního onemocnění, při kterém lepek (bílkovina obsažená v pšenici, žitu a ječmeni) poškozuje tenké střevo – neexistuje žádný biomarker, který by tuto diagnózu potvrdil. Jde o „diagnózu vyloučením“ – tedy až poté, co se zjistí, že člověk na lepek reaguje, ale celiakie a alergie na pšenici byly vyloučeny.
Ve většině případů je neceliakální citlivost na lepek samo-diagnostikovaná, a to i ve studiích. Autoři přehledu uvádějí, že objektivním testováním se potvrdí méně než 3 procenta těchto případů. A pokud testování proběhne, maximálně 30 procent lidí skutečně splňuje kritéria neceliakální citlivosti na lepek.
Citlivost na lepek nebo dráždivý tračník?
Další potíž spočívá v tom, že až 80 procent lidí s podezřením na tuto citlivost zároveň splňuje diagnostická kritéria pro IBS.
Pacienti, kteří reagovali, i když lepek vůbec nedostali, spolu s častou přítomností dalších potravinových intolerancí, naznačují zvýšenou citlivost nervové soustavy a také možný psychologický vliv.
Důkazy ukazují existenci střevně-mozkové osy, což řadí neceliakální citlivost na lepek mezi poruchy interakce mezi střevem a mozkem, včetně funkčních poruch motility.
U lidí s podezřením na citlivost na lepek dochází ke zlepšení nejen střevních potíží, ale i dalších příznaků spojených s IBS – například chronické bolesti a únavy, „mozkové mlhy“ a depresivních stavů – při low-FODMAP dietě, která se využívá u IBS.
FODMAP je zkratka pro skupinu sacharidů, které mohou vyvolávat trávicí potíže. Low-FODMAP je dočasná eliminační dieta určená ke zjištění konkrétních spouštěčů.
„Není zatím jasné, zda [neceliakální citlivost na lepek] představuje samostatné onemocnění, nebo jde o podskupinu pacientů s IBS a specifickými dietními spouštěči,“ napsali autoři.
Podle přehledu je potřeba více studií a přesnější diagnostická kritéria – zejména kvůli tomu, že lidé mají tendenci si tuto diagnózu určovat sami.
Ačkoli celiakie postihuje pouze kolem 2 procent populace, prodeje bezlepkových potravin mají vzrůst z 7 miliard dolarů na 11 miliard do roku 2033, a to díky široce rozšířenému přesvědčení, že vyhýbání se lepku podporuje hubnutí a zdravé trávení.
Problémy bezlepkové stravy
Bezlepkové výrobky jsou nejen dražší, ale často mají i nižší obsah vlákniny, kyseliny listové a minerálů, jako je zinek a železo, upozornila Biesiekierski. Může tak docházet k nutričním nedostatkům.
Zbytečné zužování jídelníčku navíc může narušit střevní mikrobiom a zhoršit IBS, nebo dokonce přispět k úzkosti spojené s jídlem.
„Miliony lidí vyřadily lepek zbytečně,“ uvedla. „Když pochopíme, co skutečně stojí za symptomy, můžeme lidem pomoci jíst volněji a dostat správnou léčbu, místo aby se vyhýbali potravinám, které jim ve skutečnosti nevadí.“
Změny ve složení mikrobiomu a poruchy zpracování signálů v centrální nervové soustavě patří mezi hlavní znaky onemocnění spojených se střevně-mozkovou osou. Dysregulace může způsobit, že neurony vysílají při trávení signály bolesti do mozku – a člověk si je začne spojovat s konkrétními potravinami.
„To, co článek popisuje, odpovídá tomu, co vidím v praxi,“ řekla pro The Epoch Times nutriční terapeutka Wendy Busse. Její přístup k potravinovým intolerancím se změnil ve chvíli, kdy si uvědomila, že restrikce jídelníčku často klienty spíše uvězní v cyklu objevování dalších a dalších „citlivostí“.
Když se člověk soustředí na sledování potíží po jídle, roste vnímavost a stres – a to zvyšuje pravděpodobnost reakcí i na potraviny, které dříve nevadily.
„Potravinové citlivosti jsou komplexní. Léčba by měla zahrnovat celého člověka – jak tělo reaguje na jídlo, jeho vztah k jídlu i sociální faktory,“ vysvětlila. Mezi sociální faktory patří například vyhýbání se jídlu mimo domov, pokud to zvyšuje stres.
Co dělat
Prvním krokem při podezření na citlivost na lepek je vyšetření na celiakii a alergii na pšenici.
„Tyto testy jsou přesné a pomáhají vyloučit vážné imunitní nebo alergické příčiny,“ uvedla Biesiekierski.
Pokud se ukáže, že lepek skutečně není viníkem, dalším krokem je zaměřit se na celkově zdravou stravu. Pokud potíže přetrvávají, může pomoci vyšetření u nutričního terapeuta a krátkodobé vedené low-FODMAP období.
Když lidé vysadí lepek, odstraní tak zároveň fruktany, což je druh sacharidů nacházející se i v jiné zelenině, například v cibuli nebo česneku. Zaměření se výhradně na lepek – zatímco skutečným problémem mohou být jiné sacharidy – může bránit tomu, aby se střevní sliznice zotavila.
Low-FODMAP dieta jako dočasná eliminační metoda často umožní pozdější návrat dříve problémových potravin do jídelníčku bez obtíží.
Pomoci může také práce se stresem. Tým Biesiekierski aktuálně vede mezinárodní klinickou studii, která porovnává low-FODMAP dietu s expoziční terapií – tedy postupným zařazováním spouštěčových potravin – s cílem přeučit reakce na ose střevo-mozek.
Výzkumnice vyzývá lidi s IBS, aby se studie účastnili.
Psychologické faktory, jako je strach, vyhýbání se jídlu nebo zvýšená citlivost nervové soustavy, podle ní významně ovlivňují i fyzické příznaky – a neměly by být podceňovány.
„Tato zjištění ukazují, jak silně spolu mozek a střevo spolupracují – očekávání může ovlivnit i to, jak se fyzicky cítíme.“
–ete–
