Vodík je nejrozšířenějším prvkem ve vesmíru a rostoucí množství výzkumů ukazuje, že má také řadu zdravotních přínosů.
V posledních letech se molekulární vodík dostal do popředí zájmu výzkumníků i příznivců zdravého životního stylu pro své potenciální terapeutické účinky. První studie naznačují, že vodík – užívaný v různých formách, například inhalací vodíkového plynu, pitím vodíkem obohacené vody nebo formou vodíkových koupelí – přináší řadu zdravotních benefitů. Ty vycházejí z jeho silných antioxidačních vlastností, protizánětlivých účinků a ochrany před různými onemocněními.
Co je molekulární vodík?
Vodík je nejjednodušší, nejlehčí a nejrozšířenější prvek ve vesmíru a vyskytuje se v několika formách – jako atomární vodík, vodíkové ionty (kladné či záporné), vodík ve sloučeninách (například voda nebo glukóza) a také jako dvouatomový plyn známý jako molekulární vodík. Právě tato poslední forma byla v řadě studií spojena se zdravotními přínosy.
Molekulární vodík u neurodegenerativních onemocnění
Studie ukazují, že vodík může mít ochranný účinek proti neurodegenerativním onemocněním, jako je Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba. Tyto účinky jsou pravděpodobně dány schopností vodíku snižovat zánět a oxidační stres, které jsou s těmito onemocněními úzce spojeny.
Tyler W. LeBaron je zakladatelem a výkonným ředitelem Molecular Hydrogen Institute, vědecky orientované neziskové organizace. Publikoval řadu prací o přínosech molekulárního vodíku a prostřednictvím vědeckého výzkumu i osvěty usiluje o jeho širší využití.
LeBaron v rozhovoru pro deník Epoch Times vysvětlil schopnost vodíku příznivě působit u širokého spektra onemocnění.
„Každé onemocnění má v pozadí mechanismy zánětu a oxidačního stresu a vodík pomáhá oba tyto procesy tlumit a regulovat – jak zánětlivou odpověď, tak oxidační rovnováhu neboli homeostázu,“ uvedl.
Ochranný účinek vodíku na mozek dokládá i studie u novorozenců.
Jedna studie u lidí pracovala se skupinou 40 novorozenců s hypoxicko-ischemickou encefalopatií (HIE). HIE je poškození mozku, ke kterému dochází, když mozek nedostává dostatek kyslíku „před porodem nebo krátce po něm“, jak uvádí Nationwide Children’s. Studie rozdělila děti do dvou skupin – jedna dostávala perorálně vodíkovou vodu, druhá standardní léčbu HIE. Výzkumníci zjistili, že děti, které pily vodíkovou vodu, měly nižší sérové hladiny biomarkerů HIE než kontrolní skupina a došlo u nich k ústupu příznaků. Dosahovaly také lepších výsledků ve vývojových testech.
Další studie rovněž potvrzují příznivý vliv molekulárního vodíku na mozek.
Randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie u japonských pacientů s Parkinsonovou chorobou, kteří užívali levodopu, ukázala, že pití 1 000 mililitrů vodíkové vody denně po dobu 48 týdnů vedlo k výraznému zlepšení příznaků i kvality života ve srovnání s placebovou skupinou. Studie zároveň konstatovala, že pití vodíkové vody je bezpečné a dobře snášené.
Studie z roku 2023 ukázala, že vodíkový plyn může prospívat i pacientům s Alzheimerovou chorobou. Podle autorů studie je „vodíkový plyn (H₂) terapeutickým medicinálním plynem s řadou funkcí, jako jsou antioxidační, protizánětlivé, anti-buněčná smrt a stimulace energetického metabolismu“.
Otevřená pilotní studie hodnotila účinky terapeutické inhalace vodíkového plynu u pacientů s Alzheimerovou chorobou. Osm pacientů inhalovalo tříprocentní vodíkový plyn po dobu jedné hodiny, dvakrát denně, po dobu šesti měsíců. Následně byli ještě jeden rok sledováni bez další inhalace. Výzkumníci zaznamenali významné zlepšení ve dvou kognitivních testech prováděných před léčbou a po ní a tato zlepšení přetrvávala i po jednom roce. Studie dospěla k závěru, že léčba vodíkem zmírňuje dočasné příznaky a má „vůči onemocnění modifikující účinky“.
Zdravotní přínosy vodíku
V roce 2007 publikoval japonský vědec Shigeo Ohta se svým týmem přelomovou studii v časopise Nature Medicine, která se stala impulzem pro další výzkum vodíku. Studie zjistila, že molekulární vodík může působit jako selektivní antioxidant – neutralizuje škodlivé reaktivní formy kyslíku (ROS), aniž by nepříznivě ovlivňoval ty prospěšné. To znamená, že vodík může chránit buňky před poškozením a snižovat zánět, aniž by narušoval užitečné ROS, jako je peroxid vodíku, které jsou nezbytné pro správnou funkci buněk a ochranu před infekcemi.
Zjištění Ohty a jeho týmu naznačovala, že vodík by mohl pomáhat u onemocnění spojených se zánětem a oxidačním stresem, jako jsou kardiovaskulární choroby, neurodegenerativní onemocnění a chronické zánětlivé stavy, například revmatoidní artritida, cukrovka a rakovina.
Ohta je profesorem na katedře biochemie a buněčné biologie Institutu vývojových a stárnoucích věd Lékařské fakulty Nippon Medical School v Tokiu a patří mezi přední světové odborníky na molekulární vodík.
O přínosech vodíku hovořil s Epoch Times.
„Vodík je skutečně výjimečný a liší se od běžných či tradičních léků a potravin tím, že nevykazuje žádné nežádoucí účinky – žádné toxické působení,“ uvedl. „Zároveň přináší pozitivní výsledky jak u pacientů se závažnými onemocněními, tak u zdravých lidí.“
Ve studii z roku 2007 Ohta a jeho tým uvedli, že molekulární vodík je malá molekula, která se snadno šíří a rychle proniká buněčnými membránami i do tkání.
Následné studie potvrdily, že vodík má široké spektrum příznivých biologických účinků.
Studie z roku 2022, která zkoumala molekulární vodík jako terapeutický prostředek u plicních onemocnění, uvádí: „Molekulární vodík působí biologicky téměř ve všech orgánech. Má antioxidační, protizánětlivé a anti-stárnoucí účinky a podílí se na regulaci autofagie a buněčné smrti.“
Podle amerického National Cancer Institute je autofagie přirozený recyklační proces buňky. Rozkládá a odstraňuje staré, poškozené nebo nepotřebné součásti a znovu je využívá pro základní buněčné funkce, zejména v období stresu nebo zátěže.
Článek na webu Molecular Hydrogen Institute uvádí, že přestože je vodíková terapie relativně novým oborem s přibližně 3 000 odbornými články a 150 studiemi u lidí, „publikace a výzkumníci naznačují, že vodík má terapeutický potenciál u více než 170 různých modelů onemocnění u lidí i zvířat a prakticky ve všech orgánech lidského těla“.
Molekulární vodík: způsoby podávání
Vodík lze do těla přijímat několika způsoby. Nejčastější je inhalace vodíkového plynu pomocí masky nebo nosní kanyly, pití vodíkové vody nebo koupel ve vodíkem obohacené lázni. Všechny tyto metody využívají vodíkový plyn.
LeBaron uvedl, že kolem molekulárního vodíku panuje řada mýtů a nedorozumění, zejména pokud jde o jeho užívání a fungování v těle.
„Plyn můžete inhalovat nebo ho rozpustit ve vodě a tu vypít – voda je tedy pouze nosičem rozpuštěného vodíkového plynu, podobně jako například u perlivé vody,“ vysvětlil. „Jakmile je vodík ve vodě rozpuštěný, zůstává plynem, neváže se na molekuly vody a nemění strukturu vody – je v ní jen rozpuštěný.“
Ohta popsal přínosy pití vodíkové vody jednoduše: protože je molekulární vodík velmi malý, dokáže vstupovat do buněk a překonat hematoencefalickou bariéru. Po vypití se vodík během zhruba 10 minut rozšíří po celém těle. V organismu setrvává jednu až dvě hodiny a poté je vydechován plícemi – jeho pozitivní účinky však přetrvávají po celý den, takže není nutné jej přijímat opakovaně během dne.
Bezpečnost a toxicita
Jedním z nejpůsobivějších aspektů molekulárního vodíku je jeho bezpečnost.
Ohta uvedl, že na základě tisíců studií provedených po celém světě je molekulární vodík velmi bezpečný.
„Podle dostupných publikací neexistují žádné zprávy o vedlejších účincích, nežádoucích reakcích ani toxických účincích,“ řekl.
LeBaron zdůraznil, že výzkum molekulárního vodíku je stále v rané fázi. Přestože řada menších studií přinesla slibné výsledky, jsou zapotřebí rozsáhlejší studie, které zodpoví klíčové otázky ohledně skutečné klinické účinnosti, nejvhodnějších způsobů podávání i ideální dávky a frekvence. Přes tyto nejasnosti se cítí komfortně o vodíku hovořit právě kvůli jeho potenciálním přínosům a vysoké bezpečnosti.
„Vodík může přinášet mnoho přínosů a myslím si, že by k němu měl mít přístup každý, protože nemá žádné známé negativní vedlejší účinky – je to něco tělu velmi přirozeného,“ uvedl. „A právě proto se o něm cítím dobře mluvit veřejně … protože už víme, že je bezpečný. To je rozdíl oproti farmaceutikům nebo novým lékům.“
Ohta řekl, že má jasnou vizi do budoucna, a v rozhovoru pro Epoch Times popsal, na co by se chtěl ve svém výzkumu vodíku zaměřit.
„Mým snem je zlepšit stav pacientů s Alzheimerovou chorobou,“ uvedl. „Zatím se nikomu nepodařilo pacienty s Alzheimerovou chorobou skutečně zlepšit – a to je můj sen.“
Závěrečné myšlenky
Molekulární vodík je pozoruhodná molekula s jedinečnými vlastnostmi – provází nás od počátku času, je přirozenou součástí lidského těla, produkuje jej zdravý střevní mikrobiom jako vedlejší produkt trávení a není toxický.
Ačkoli vodík zatím není běžnou součástí standardní medicínské léčby, v některých zemích se již používá, zejména v Japonsku a dalších částech Asie, kde si získal širší přijetí i podporu státních institucí.
Rostoucí zájem veřejnosti a slibné výsledky výzkumů podporují další zkoumání přínosů molekulárního vodíku. S rostoucím povědomím a financováním se budou studie také rozšiřovat, což pomůže zodpovědět zbývající otázky o účincích vodíku a určit jeho možnou roli v budoucí medicíně.
Chcete-li se o molekulárním vodíku dozvědět více, prozkoumat výzkumy nebo získat tipy, na co si dát pozor při nákupu vodíkových produktů, navštivte webové stránky Molecular Hydrogen Institute.
–ete–
