Syndrom polycystických ovarií (PCOS) nebyl nikdy cystickým onemocněním – jde o metabolický syndrom.
Sarah Klineová strávila patnáct let obcházením lékařů. Trpěla únavou, neschopností zhubnout, problémy s plodností a nepravidelnou, velmi silnou menstruací. Nikoho z odborníků však nenapadlo spojit tyto jednotlivé příznaky dohromady.
Důvod může být překvapivě prostý: její onemocnění se po celou dobu jen nesprávně jmenovalo.
Mnoho lidí si dlouhá léta myslelo, že syndrom polycystických ovarií (PCOS) souvisí přímo s cystami na vaječnících, a to právě kvůli jeho názvu. Po čtrnáctiletém mezinárodním úsilí, do kterého se zapojilo 22 tisíc pacientek, však výzkumníci představili plán na přejmenování této diagnózy na polyendokrinní metabolický ovariální syndrom (PMOS).
Změnu iniciuje endokrinoložka Helena Teedeová z Monash Centre for Health Research and Implementation. Jejím cílem je přesněji vystihnout skutečnou podstatu onemocnění – hormonální a metabolickou poruchu, která ovlivňuje celé tělo.
„Zásadním problémem je, že u tohoto onemocnění ve skutečnosti ke zvýšenému výskytu cyst nedochází,“ řekla Teedeová pro Epoch Times. „Současný název zcela míjí hlavní charakteristiky tohoto stavu.“
Nejedná se o problém s cystami
Po desetiletí přetrvávalo přesvědčení, že vaječníky pacientek zaplňují cysty.
Skutečné cysty jsou velké abnormální folikuly na vaječníku nebo uvnitř něj, které vznikají po ovulaci a při prasknutí někdy způsobují ostrou bolest.
Později se však ukázalo, že „cysty“ pozorované u PCOS jsou ve skutečnosti nezralé ovariální folikuly – tedy váčky s vajíčky, které sice začaly dozrávat, ale nedokončily svůj vývoj a neovulovaly. Tyto částečně vyvinuté folikuly se pak mohou ve vaječnících hromadit a na ultrazvuku vytvářet typický obraz připomínající „šňůru perel“.
Řada studií sahajících až do roku 1921 popisovala zásadní roli metabolického zdraví při vzniku nezralých folikulů i samotného PCOS. Hlavním hybatelem onemocnění je inzulinová rezistence, při níž stoupá hladina cukru v krvi, protože ho buňky nedokážou správně vstřebávat. Přesto název PCOS – spolu s mnoha mýty kolem tohoto stavu – přetrval.
Až 70 procent žen s PMOS přitom zůstává bez správné diagnózy. Nedostatečné pochopení metabolické podstaty onemocnění pravděpodobně vysvětluje, proč Klineová po mnoha frustrujících návštěvách ordinací stále nemohla najít pomoc.
Nový název – PMOS – má přesněji odrážet různé části těla, které syndrom postihuje: hormony, psychiku, pokožku i reprodukční systém. Narušené hormony při PMOS podle Teedeové „ovlivňují celé tělo a způsobují potíže v mnoha různých systémech. A to vše se dlouho přehlíželo.“
V centru problému stojí inzulinová rezistence
Onemocnění se u jednotlivých pacientek i v různých životních obdobích projevuje odlišně, téměř vším však prostupuje právě inzulinová rezistence. Teedeová odhaduje, že jí trpí 85 až 95 procent pacientek s PMOS. Ta následně stimuluje zvýšenou hladinu androgenů – někdy označovaných jako „mužské hormony“ – které mohou způsobovat nadměrné ochlupení v obličeji, akné a nepravidelný cyklus.
„Když léčíme inzulinovou rezistenci, hladina androgenů klesá,“ uvedla Teedeová. „Když ale léčíme nadbytek androgenů, inzulin neklesá. To jasně naznačuje, že inzulin patří mezi hlavní hybatele celého onemocnění.“
Typický průběh začíná v dospívání akné, nepravidelnou menstruací a výkyvy hmotnosti. V reprodukčním věku ženy často čelí neplodnosti a psychickým potížím, jako jsou úzkosti a deprese. Roli přitom hraje i genetická dispozice.
Posoudit inzulinovou rezistenci u pacientek s PMOS však bývá v praxi komplikované.
Nejnovější lékařské doporučené postupy uvádějí, že „inzulinová rezistence je považována za klíčový rys PCOS, avšak běžně dostupná měření jsou nepřesná a rutinní klinické testování se v současnosti nedoporučuje.“
Nutriční specialistka Martha McKittricková, certifikovaná edukátorka pro diabetes, doufá, že přidání slova „metabolický“ do názvu onemocnění povzbudí lékaře k častějšímu vyšetřování cholesterolu a glykovaného hemoglobinu HbA1c, který ukazuje průměrnou hladinu cukru v krvi za poslední tři měsíce.
Tato vyšetření odhalují dlouhodobé důsledky neléčené inzulinové rezistence. Přestože je většina lékařů běžně nenabízí, pacientky si mohou samy vyžádat vyšetření inzulinu nalačno nebo orální glukózový toleranční test, který dokáže inzulinovou rezistenci zachytit ještě před rozvojem diabetu 2. typu.
Doporučené postupy rovněž zmiňují přínos stravy a pohybu při snižování inzulinové rezistence. Pojištění však tyto služby často nehradí, a mnoha pacientkám tak zůstávají nedostupné, řekla McKittricková pro Epoch Times.
„Měly by mít možnost konzultace s nutričním terapeutem nebo jiným zdravotníkem, který jim vysvětlí význam stravy… protizánětlivých diet nebo středomořského stylu stravování, které mohou pomoci zlepšit inzulinovou rezistenci a snížit riziko diabetu 2. typu i srdečních onemocnění,“ uvedla.
Jak strava roztáčí začarovaný kruh
Gynekolog Joel Evans, spoluzakladatel a hlavní lékař společnosti Vayas360, uvedl pro Epoch Times, že strava je vždy pilířem jeho léčebného plánu pro pacientky s PMOS – a podle něj má naprosto zásadní vliv.
Potrava ovlivňuje hypotalamus, který vysílá signály hypofýze zodpovědné za tvorbu hormonů.
U člověka se zdravým jídelníčkem tento proces vytváří harmonickou hormonální souhru, díky níž dochází každých 28 dní k uvolnění vajíčka a normálnímu menstruačnímu cyklu.
„Když je kvůli špatnému stravování zvýšená hladina inzulinu, mění to fungování hypotalamu,“ vysvětlil Evans. „Hypofýza pak způsobí ve vaječnících dvě věci: přestanou vytvářet vajíčka, čímž se zastaví menstruace, a zároveň se zvýší produkce testosteronu.“
Testosteron může inzulinovou rezistenci dále zhoršovat a vytvářet tak začarovaný kruh.
Hormonální antikoncepce se dlouhodobě používá k regulaci hormonů u pacientek s PMOS, ne vždy však ovlivňuje hladinu inzulinu a může mít řadu vedlejších účinků.
Podle Teedeové sice úbytek hmotnosti příznaky zlepšuje, statistiky ale zároveň ukazují, jak problematická může být strohá rada „zhubněte“, zejména u žen s obezitou.
Například studie publikovaná v časopise American Journal of Public Health ukázala, že normální hmotnosti dosáhne pouze jedna ze 124 obézních žen. U žen s těžkou obezitou byla pravděpodobnost ročního snížení hmotnosti alespoň o pět procent jen jedna ku sedmi. Výzkum tak zdůrazňuje význam včasného zásahu ještě před tím, než se onemocnění dále zkomplikuje.
Doporučené postupy rovněž vyzývají k lepšímu rozpoznávání projevů PMOS mimo gynekologickou péči – například metabolických rizikových faktorů, kardiovaskulárních onemocnění, spánkové apnoe, výrazných psychických obtíží či zvýšeného rizika komplikací v těhotenství.
Krize identity PMOS
Ne všichni jsou přesvědčeni, že změna názvu automaticky povede k lepší péči. Aby měla skutečný dopad, musí ji podpořit odborné organizace i zdravotní pojišťovny, upozornil Evans.
„Celkově si myslím, že ten posun už probíhá, ale je předčasné tvrdit, že všichni plošně mění název,“ řekl.
Krize identity tohoto onemocnění přitom není nová. Starší lékařské učebnice ho popisovaly jako chronický zánět vaječníků se symptomy, jako jsou pánevní bolesti, poruchy menstruace, zvětšené vaječníky a neplodnost. Později se používal název Stein-Leventhalův syndrom podle lékařů, kteří navázali na dřívější objevy.
Až do 70. let se výzkum soustředil především na hormonální původ onemocnění. Pozornost k metabolickým abnormalitám se obrátila až v 80. a 90. letech, kdy se také začal používat termín PCOS.
Současné úsilí o přejmenování trvalo 14 let a zahrnovalo průzkum mezi 22 tisíci pacientek. Ironií podle Teedeové je, že jednou z hlavních překážek byly samotné pacientky. Mnohé se totiž cítily natolik přehlížené a stigmatizované, že se do procesu přejmenování nechtěly zapojit.
„Jsou nesmírně frustrované. Tato diagnóza vyvolává velmi silnou emoční reakci,“ vysvětlila Teedeová.
McKittricková připomněla, že v posledních letech se PMOS dostává do většího povědomí. Obává se však, že změna názvu může přinést další zmatek.
„Může to být pozitivní krok a nejsem proti změně názvu. Ale zároveň jsem skeptická k tomu, že se najednou všechno dramaticky zlepší,“ řekla. Samotný název podle ní okamžitě nevyřeší nedostatek znalostí lékařů ani pacientek o podstatě onemocnění.
Pozitivní spirála
Klineové byla diagnóza definitivně stanovena letos v březnu, což odstartovalo zásadní změnu zahrnující kombinaci nové medikace a úprav životního stylu.
Užívá metformin, který se mimo schválené indikace používá i k léčbě PMOS. Snižuje hladinu androgenů, zlepšuje citlivost na inzulin a podporuje ovulaci. Rozhodnutí začít ho užívat pro ni nebylo jednoduché, protože může způsobovat vedlejší účinky, jako jsou žaludeční obtíže, nevolnost nebo průjem.
Klineová také užívá myo-inositol, doplněk podporující inzulinovou signalizaci a přenašeče chemických signálů v mozku, který pomáhá i psychickému zdraví.
Nový režim jí přinesl výrazně více energie, díky čemuž si může sama vařit a pravidelně cvičit, což vytváří pozitivní spirálu. Spolupracuje také s nutriční specialistkou, která ji vzdělává v oblasti stravování.
„Nemůžu uvěřit, jak strašné byly některé potraviny, které jsem měla doma ve spíži,“ řekla Klineová. „Teď už se určitě ubírám správným směrem, ale trvalo to opravdu dlouho.“
Po všech zkušenostech, kdy si ji lékaři přehazovali jako horký brambor, pro ni samotná diagnóza mnoho neznamenala. Úlevu jí přinesla až léčba.
Právě to je podle Teedeové hlavním cílem změny názvu – protože opožděná péče pacientkám škodí a zároveň brzdí výzkum.
–ete–
