Kapitola 7. Hnutí držení hladovky

Začátek hladovky

4. únor 2006

Čínský komunistický režim spáchal v posledních letech hrozné zločiny proti lidem, kteří pokojně a podle zákona obhajovali základní lidská práva. Během posledního půlroku byly občanům dramatickým způsobem zablokovány všechny možné cesty, kterými by se domohli svých práv a mohli se obhajovat.

Nesmírně agresivně se například proti pokojným občanům projevila moc provinční vlády z Guangdongu v případu vesnice Taishi. Následné mlčení ústřední vlády dodalo mocipánům v jiných oblastech odvahu, aby jednali podobným kriminálním způsobem. Stačí se jen podívat na případy brutálního napadení profesora AI Xiaominga a právníků TANG Jinglinga a GUO Yana, popřípadě na uvěznění více než deseti obyvatel vesnice i právníka GUO Feixionga, nebo také na násilná přepadení prominentních obhájců lidských práv v Pekingu, například ZHAO Xina, QI Zhiyonga, XU Zhiyonga, HU Jiaie a LI Fangpinga. Dále na vyhrožování právníkům či na násilné útoky na CHEN Guangchenga v provincii Shandong. A v posledních dnech přibyly ještě další podobné případy. Také se tajná policie opět přespříliš věnovala rodině GUO Feixionga. Sledovala jeho paní i dítě, fotografovala je a filmovala. Dále je tu násilný útok namířený proti TAN Lingjingovi a GUO Feixiongovi, či útok, kterému padl za oběť občan CHEN Hua v provincii Shandong jenom proto, že chtěl navštívit CHEN Guangchenga, slepého muže, již měsíce hlídaného tajnou policií v Shandongu.

Právní systém v Číně se stává silou bránící občanům, aby mohli bojovat za svá základní práva, takže se v podstatě právní postavení lidských práv neustále zhoršuje. A občanům, jejichž práva byla jakýmkoliv způsobem porušena, nezbývá většinou nic jiného, než bezmocně zírat. Nyní jsou čínští občané vydáni na pospas nezákonnému a bezmeznému násilí vrchnosti, a proto jsme zvolili takový způsob protestu, že jsme na podporu lidských práv vytvořili skupinu, která bude držet hladovku.

Tato skupina je proti pronásledování a proti jakémukoliv násilí. Až jednou najde své místo, zahájí symbolickou hladovku na podporu občanů, kteří zažili zlé pronásledování a násilí, ať už to bude přímo v Číně nebo mimo její území.

Mezi oběťmi režimu jsou dělníci, rolníci, intelektuálové, věřící, politici, žadatelé s peticemi, demokratičtí aktivisté, příslušníci armády a dokonce i členové strany. Také lidé žijící v cizině, jako jsou uprchlíci ze Severní Koreje, s nimiž čínská vláda velmi špatně zacházela. Těm všem se dostane pomoci.

A tuto pomoc budeme nabízet formou hladovky. Tato hladovka nebude dělat rozdíly mezi národností, rasou, bydlištěm, náboženstvím, vzděláním, sociálním statutem nebo majetkem. Celá struktura bude vypadat tak, že hladovka může být „přenášena“ z jedné osoby na druhou nebo z jednoho místa na druhé. Členové skupiny se mohou setkávat ve svém okolí (například v Pekingu by se mohli shromáždit v advokátní kanceláři Shengzhi) a tam svou hladovku zahájit.

Každý člen skupiny se musí hladovky zúčastnit jeden celý den na místě, které si určí sám, nebo na místě předem stanoveném. Na tomto místě se bude hladovka držet pět dní a potom se přesune na místo jiné. Dám příklad: hladovka začne v Pekingu a tam bude trvat pět dnů, poté může být předána třeba do provincie Shaanxi. O průběhu hladovky bude každodenně zveřejněna zpráva, která oběhne celý svět. Dále se vytvoří pomocná skupina, která bude iniciovat další hladovky. Pokud bude hladovka nasazena k tomu, aby podpořila vybrané oběti, budou ji moci použít i členové v jiných regionech.

Hladovky budou cirkulovat nonstop v celé zemi tak dlouho, dokud nebude zastaveno to nezákonné pronásledování. 
[…]

Odpověď na zatýkání a bití

18. únor 2006

Já budu držet hladovku ve své kanceláři v Pekingu po dobu dvaceti čtyř hodin, a sice od 18. února v šest hodin ráno do 19. února 6 hodin večer. Moje motivace pro držení tohoto druhu hladovky je následující:

Za prvé: hladovku držíme proto, abychom podpořili naše spoluobčany, nezákonně uvězněné a pronásledované čínským komunistickým režimem, a to jenom proto, že ve svých vlastních domech zahájili hladovku.

Za druhé: hladovku držíme proto, abychom protestovali proti svévolnému ubližování, kterého se dopouští čínský komunistický režim, podkopávající lidskou důstojnost a civilizované chování. Dále protestujeme proti bezohlednému porušování ústavy. A je to zároveň i odpověď na výsostně neslušný způsob závažného zasahování tohoto režimu do práv mé rodiny.

Komunistický režim se v uplynulých dnech chopil krutých a nezákonných prostředků k pronásledování mé rodiny a to jenom proto, že jsem jako prostředek pro hájení lidských práv navrhl hladovku.

[…]

Vzhledem k současným poměrům teroru i skutečnosti, že lidé držící hladovku jsou doslova kriminálním způsobem pronásledováni a mně byly znemožněny nutné podmínky pro koordinaci této hladovky, chtěl bych tímto sdělit tři následující naléhavé body pro novou strategii hladovky:

Ode dneška budu každou sobotu ve své kanceláři po dobu dvaceti čtyř hodin držet hladovku, čímž chci protestovat proti spáchanému násilí.

Kvůli nezákonným a neodčinitelným činům režimu navrhuji, aby se ode dneška mohli hladovky spontánně zúčastňovat občané, aniž by museli nahlašovat své telefonní číslo. Dokonce mohou použít i pseudonym. Jen by si měli promyslet, jakým způsobem chtějí přinést na veřejnost svůj názor na hladovku nebo zveřejnit svůj deník. Držení hladovky po směnách bylo původně naplánováno pro provincie Hunan, Shan¬dong a Guizhou a teď bude koordinováno lokálně.

Každou sobotu vydám prohlášení a seznam se jmény přihlášených lidí, včetně těch, co se přihlásili pod pseudonymem.

Kdykoliv komunistický krvavý režim spáchá proti čínským občanům násilí nebo se bude konat závažné pronásledování z právního či politického hlediska, budu iniciovat časově omezenou hladovku v celém národě.

Obzvlášť bych chtěl poděkovat panu HE Junrenovi, renomovanému právníkovi a členu parlamentu hongkongské legislativy (Hong¬kong Legislative Council). Pan HE chce podpořit naši hladovku proti násilí, a proto ji bude držet každou středu po dobu dvaceti čtyř hodin. Hluboce si ho za to vážím.

Cestou nenásilí

21. února 2006

Jednou jsem napsal, že policejní stát je zjevným nepřítelem právního státu. Dnešní Čína je hodně pokročilý policejní stát. V minulých letech se policejní složky stále víc proměňovaly ve zločinecké bandy. Tato proměna přišla tak rychle, že to civilizovanou společnost doslova šokovalo. Ovšem tohle především platí pro blahobytná města, jakými jsou Peking, Šanghaj a Guangzhou. Pokud připustíme, že čínská policie měla vždycky podobnost se zločineckým gangem, potom ta brutalita, zloba a bezohlednost dosáhla v posledních letech vrcholu.

Miliony občanů nemají dnes nikoho, na koho by se mohly se svými stížnostmi obrátit, neboť se policejní složky již změnily ve zločinné bandy a právnický systém místo aby chránil základní práva občanů, podporuje zločinnost policie. Lidem byla odebrána možnost vznést oprávněný požadavek na prošetření případu při podezření zneužití pravomoci. Tyto úřady řídí zločinci a lidé ztratili jakékoliv právo na vznesení žaloby u petičního soudu.

A nejhorší na tom je, že jakékoliv pokusy občanů hájit svá práva jsou přímo lahůdkou pro zvrhlé a chladnokrevné úředníky, kteří pak tyto lidi ještě více utlačují a pronásledují. Tito úředníci hájí své zájmy tak, že se neštítí použití jakýchkoliv donucovacích prostředků, a tedy ani vraždy. Taková forma porušování lidských práv je prostě strašlivá.

V minulých letech chtěly lokální úřady dosáhnout takzvané „stability“, a tak pracovaly se všemi možnými špinavými prostředky, jako lež, násilí, protiprávní zatýkání a jiné špinavé metody. Nyní ale mají tato lokální vládní místa docela vážný problém.

Lidé už jejich lžím přestávají věřit, i když do propagandistické kampaně vkládají všemožné emoce. A to uvádí pány úředníky do stavu šílenství. Během novoročních oslav jsem například pozoroval, že mnozí rolníci v severním Shaanxi jednoduše odmítali zapnout televizi, aby sledovali státem řízené každoroční oslavy v čínské televizi CCTV. Jako důvod zcela upřímně uvedli, že CCTV neříká nikdy pravdu.

Choromyslnost státního aparátu žene své loutky do extrémů. Narůstají sociální problémy a spory a úředníci už nevidí jinou možnost, jak se s tím vším srovnat. Zástupce žadatelů s peticemi řekl: „V minulosti nás mohli úředníci zatknout, bít a zavřít z libovolného důvodu. Teď je ale situace taková, že nás zatýkají, bijí a zavírají bez jakéhokoliv důvodu.“

V únoru 2006 jsem na podporu lidských práv navrhl zahájit hladovku. Policie zcela veřejně používá zločinecké metody, čímž hrubě porušuje základní lidská práva i zákonem podloženou ochranu osobnosti, a to mě doslova donutilo k tomu, abych něco podnikl; takže jsem inicioval hladovku. Moje vize byla taková, že se bude protestovat proti nepatřičnému chování policie hladovkou. Je to nenásilná, mírná a kontrolovatelná forma odporu, který nikomu nepřinese újmu, jenom našim vlastním tělům.

Lidé ve vládě nikdy nevidí realitu věcí na lokální úrovni, tak jsem je chtěl upozornit na to, že se Čína žene do propasti, nebude-li zastaven tento kriminální policejní teror. Hladovka byla naše poslední možnost, jak to nelidské utlačování policií zastavit, i když tato naše akce představovala jenom malý a zdrženlivý odpor. Ovšem protiopatření policie bylo mnohem krutější a nesnesitelnější než kdy předtím.

Nemorální policisté bez výjimky obtěžovali, nezákonně vyslýchali a zastrašovali všechny, kteří se naší hladovky zúčastnili. Nejhorší to bylo v Pekingu a v Šanghaji, kde byli všichni lidé, kteří se hladovky zúčastnili, bez udání důvodu zatčeni.

V normálních státech, kde policie vykonává pouze svou povinnost, si lidé ani neumí představit situaci, ve které by je policie při policejní akci oloupila o jejich lidská práva.

Policejní šikaně se nevyhnuli ani experti a učenci, kteří pro naši věc projevili pouze sympatie. Také byli nezákonně předvoláni a vyslýcháni a dokonce i jejich rodiny pocítily, jaké to je trpět pod neustálým obtěžováním a vyhrožováním ze strany policie. Takovým příkladem je třeba obtěžování Dr. FAN Yafenga několikrát za den v jeho domě a policisté zašli dokonce tak daleko, že obtěžovali i jeho matku, kultivovanou starou dámu. Zlo, které v těchto policistech i jejich nadřízených vězí, se nedá vůbec popsat slovy.

Kvůli této brutalitě a nezákonnosti páchané policií mi nemalý počet expertů a učenců radil, abych s těmi hladovkami dříve či později přestal. Nemohl jsem každému z nich odpovědět osobně, tak bych to chtěl učinit touto cestou a sdělit všem své myšlenky.

K protestu proti čínské vládě, která toleruje a odpouští zločinecké praktiky policie, používáme mírné formy odporu. Odpovědí vlády však je ještě intenzivnější pronásledování. Vzhledem k tomu, že nedošlo k žádným změnám k lepšímu, nemáme důvod k ukončení našeho odporu. Kdybychom se teď stáhli, znamenalo by to, že jsme ten boj za lidská práva vzdali. Ovšem také by to ještě znamenalo, že se vzdáváme svého vrozeného práva hájit lidskou důstojnost a že jsme kapitulovali před podvodnými úřady, proti nimž jsme protestovali.

Díky tomu by pak policie i úřady došly se svou perverzní logikou k názoru, že na Číňany nejvíce platí zločinecké metody a že jen takové prostředky povedou k rychlým výsledkům.

Celá ta vlna hladovek, která teď zaplavila naši zemi, však není produktem inspirace nějakého jedince. Vyrostla díky nikým nenarušované tyranii. Úřady vybavené mocnou mašinérií pro utlačování znají jen jedinou možnost jak udržet lid na uzdě: nátlak a násilí. Nerozumí a ani nechtějí rozumět hlasu lidu a už vůbec nestojí o to, ukazovat dobrou vůli.

Já za svou vírou stojím a stojím za činy, které mají odrazit onu záplavu násilných metod. A budu pokračovat tak dlouho, dokud se neukáže pozitivní změna u úřadů. Jsem také připraven nést všechny důsledky.

Co by chtělo nebe, moji milí bratři a sestry?

6. května 2006

Nemůžeme přijít na to, proč se lidé v Číně neustále musí dozvídat zvěsti o tom, že jejich spoluobčané byli úřady mučeni a zavražděni, a přesto všichni mlčí. Naše hladovky mají právě nasměrovat pozornost na oběti tyranie a zvůle, kterým nikdo nepomůže. Zjistili jsme, že jejich počet neustále roste.

2. května mi volal jeden křesťan z Harbinu v provincii Hei¬longjiang a sdělil mi, že v Harbinu zaútočila veřejná bezpečnost na věřící křesťany. Vyprávěl mi, že policie za minulý rok zatkla a uvěznila stovky členů náboženské obce. Policisté si tam zřejmě udělali svou živnost, protože zavírají bezbranné křesťany, brutálně je zbijí a nakonec je okradou a od rodiny se dožadují výkupného. Mnozí křesťané byli odsouzeni k dlouholetým trestům odnětí svobody za směšné a vymyšlené činy: „ilegální obchodní praktiky“ nebo „rušení veřejného pořádku“.

3. května mi volal křesťan pan LU ze Shenjangu a sdělil mi, že policisté z úřadu pro veřejnou bezpečnost okradli členy Domácí církve včetně něj a jeho syna. Řekl, že on i jeho syn jsou stoupenci evangelické církve. V loňském roce se jednoho dne náhle a nečekaně stali obětí násilného policejního útoku během shromáždění Domácí církve. Všechny přítomné policie protiprávně prohledala a oloupila o cenné předměty. Bylo jim sděleno, že musí zaplatit dva tisíce osm set eur na osobu, jinak budou uvězněni na neurčitě dlouhou dobu. Bylo jim doslovně řečeno: „Ty zločiny jsou závažné a každý z vás může být odsouzen k několika letům vězení.“

Ti lidé se hájili tím, že jsou ze Shenyangu a nemají u sebe tolik peněz. „Policisté nás tedy doprovodili až do Shenyangu, aby si byli jisti, že ty peníze dostanou,“ řekl. „V následujícím roce měli policisté tu troufalost, že se do Shenyangu vrátili, aby z nás vymačkali ještě víc peněz.“ Takovéto situace se mezitím už staly docela běžnými a ti lidé prostě nevědí, co mohou dělat.

4. května mi telefonoval pan SONG Guijia z provincie Liaoning a žádal mě o pomoc. On a skupina žadatelů s peticemi pochodovali k Velké zdi v Badalingu nedaleko Pekingu, aby si stěžovali na porušování lidských práv. Jakmile dorazili na místo, byli všichni zatčeni. SONG mi řekl: „My jsme žádný zákon neporušili, tak jak nás mohli zatknout?“

5. května mi volali a prosili o pomoc členové rodiny pana LIU Yuhuaie, křesťana z Linshu v provincii Shan¬dong. LIU byl zatčen 26. dubna ráno a obviněn z prodeje křesťanských knih. Úřad pro veřejnou bezpečnost okresu Linshu ho obvinil z „provozování ilegálního obchodování“ a držel ho ve vazbě. LIUova žena, rovněž křesťanka, mi vyprávěla: „Policie si prohlížela nejen výpisy z LIUova bankovního účtu, ale i z mého. A prohledali mu celou kancelář.“

Dnes jsem od pronásledovaných křesťanů slyšel podobné zprávy. V tomto případě to byli dva křesťané, pan LU Changping a pan QIN a oba byli zatčeni při zátahu na shromáždění Domácí církve v Ankangu v provincii Shaanxi. Ze svých zdrojů jsem se dozvěděl, že ti dva strávili sedm měsíců ve věznici číslo 2 v Shiyanu. „Ve vazbě byli strašlivě biti, téměř až do bezvědomí,“ řekl mi zdroj. „Po sedmiměsíční vazbě už si toho vytrpěli opravdu dost.“

Odpoledne jsem obdržel zprávu, že byl zatčen křesťan z Jingmenu v provincii Hubei, PAN Zheng, jenom proto, že navštívil shromáždění Domácí církve v Changde v provincii Hunan. Spolu s ním zatkla policie ještě deset dalších občanů a poté byli protizákonně uvězněni v Chang¬de na dobu 6 měsíců. Můj informátor mi řekl: „Většina z nich byla krutě mučena! Pane GAO, když vstanou pronásledovaní příznivci Falun Gongu a mohou říci světu pravdu, proč neudělají křesťané to samé?“ A dále řekl, že je to „jednoduše příliš brutální a moc hrozné“ a že „takhle už to dál nemůže jít“.

Švýcarsko-francouzský spisovatel, politik a politolog Benjamin Constant kdysi napsal:

„Náboženství se dotýká všech dob, všech míst a všech vlád. Jeho svátostí je svědomí člověka a svědomí je jediná schopnost, kterou člověk nikdy nemůže obětovat nějaké sociální konvenci. Pravé náboženství se nikdy neoddá nějakému spolku nebo slabému či silnému vztahu k politické vládě … Politika nesmí získat nad náboženstvím žádnou moc.“

Víra je něco tak drahocenného, a snad proto se stala terčem věrných komunistů a jejich strany. Představuje něco, co chtějí oni bezpodmínečně zničit. Z předchozího textu se může člověk dozvědět, že zloba jejich totálně iracionálního pronásledování může být ještě překonána tím, že se lidu vezme svoboda vyznání, což je u komunistů normální. A členové strany, kteří nemají žádné svědomí a své oběti okrádají a vydírají, jen toto pronásledování využívají a zneužívají. Takže je nejvyšší čas, aby se lidé už konečně probudili.

Situace křesťanství v Číně je podobná situaci osmi „demokratických stran“, které jsou komunistickou stranou kontrolovány. Výbor patriotického hnutí protestantských „Tří samo-církví“ , Katolická patriotická církev a jiné státem podporované náboženské skupiny nejsou ničím jiným než figurkami na šachovnici režimu. Podívejme se blíže na vlastní slova zakladatele Tří samo-církví: „Bůh odebral klíče ke spasení lidí z rukou církve a vložil je do rukou komunistické strany.“ Tyto křesťanské organizace akceptovaly Komunistickou stranu Číny jako svého Boha a kryjí současné pronásledování náboženských skupin vládou.

Čínské patriotické katolické sdružení se mezitím už také příliš neliší od protestantských Tří samo-církví[1]. Nedávno nerespektoval komunistický režim uspořádání katolické církve a proti vůli Vatikánu sám jmenoval MA Yinglina z provincie Yunnan biskupem. Právě tento MA Ying¬lin je oním člověkem, který doporučil pronásledování Domácích církví. Všichni naši bratři a sestry, věřící v Ježíše Krista, se musí už konečně dozvědět o tom, jak nebezpečné je vkládat v komunistickou stranu své naděje. Musí už jednou vyjít najevo, jak to v Číně se svobodou vyznání vypadá. Pak snad i mezinárodní společenství pochopí, proč jsme tak krutě pronásledováni, když jsme skutečnými přívrženci Ježíše Krista a každý neseme svůj kříž. 

Ježíš řekl: „Vy, kteří se rouháte, jste stvořeni pro věčné zatracení“ a také: „Neboť jsem byl hladový a vy jste mi nic jíst nedali, byl jsem žíznivý, a nepodali jste mi nic k pití. Byl jsem cizí a vy jste mě nepřijali, potřeboval jsem oblečení, ale vy jste mě neoblékli, nebo jsem byl nemocný ve vězení a vy jste mi nepomohli.“ On odpoví: „Říkám vám pravdu. To co jste učinili těmto lidem, to jste mně učinili.“ (Evangelium svatého Matouše).

Musíme mít na paměti učení Ježíšovo, neboť věříme v toho samého boha. Každý, kdo byl kvůli víře v Ježíše uvězněn, i ten nejnepatrnější člověk mezi námi, si zaslouží naši péči. Mimo Čínu jsou ve světě asi dvě miliardy lidí věřících v Ježíše. Jsou to katolíci, protestanti a ortodoxní křesťané. Naší povinností tedy je informovat je o pronásledování členů našich Domácích církví čínským komunistickým režimem. Oni jsou pronásledováni v podstatě jenom proto, že „celým svým srdcem, celou svou duší a všemi svými silami“ milují Boha, místo aby milovali Komunistickou stranu Číny. Nepovažuji toto téma za politické, neboť moc Ježíše jde nade všechny národy na zemi. Jeho svatá moc je absolutní a není vázána na žádné náboženství, politickou moc nebo nějakou autoritu. Sjednoťme se ve jménu Ježíše a ukončeme to pronásledování! Můžeme vycházet z toho, že především Amerika, která byla založena protestanty, ale i mnoho evropských národů, kteří se pyšní svými katolickými a ortodoxními věřícími, se považují za povolané k tomu, aby nám pomohli.

Nejlepší, co můžeme udělat pro všechny trpící pod tímto pronásledováním, je dopomoci k tomu, aby už skončilo.

Z historie víme, že Římská říše za své pronásledování křesťanů nakonec těžce zaplatila. Musela snést trojnásobné neštěstí. Dokonce i po Konstantinovi Velikém, který křesťanství uznal, musela Římská říše pořád ještě snášet důsledky předchozích činů. Západní Římská říše byla zničena po invazi barbarů a Východní Římská říše přežila pod vládou Byzantské říše ještě dalších tisíc let. Myslím si, že to bylo proto, že Bůh panování Konstantina Velikého požehnal kvůli jeho uznání křesťanství.

Ukončení pronásledování křesťanů by bylo ve své podstatě gestem soucitu pro pachatele. Zabráníme-li dalšímu prolévání krve křesťanů, pokoušíme se pachatele vlastně uchránit před ohněm pekelným.

Ježíš řekl: „Kdo více miluje otce svého či matku svou, není mne hoden. A kdo miluje více syna svého či dceru svou, není mne hoden. A kdo nepřevezme svůj kříž a nepůjde za mnou, není mne hoden. Kdo hledá svůj život, ten ho ztratí; ale kdo ztratí svůj život pro mne, ten ho najde.“ (Evangelium svatého Matouše)

Každý křesťan by měl mít odvahu k tomu, „vzít na sebe kříž“ a postavit se proti utrpení svých bratrů a sester, kterému jsou vystaveni za vlády komunistické strany. Neměl by už dál jen lhostejně přihlížet pronásledování těch, kdo věří v Ježíše Krista.

Vy čínští spoluobčané z dvaceti devíti provincií, kteří jste se v minulých měsících zúčastnili každou sobotu hladovky, abyste bránili lidská práva, zvolejte s radostí, začneme s další čtyřiadvacetihodinovou hladovkou! Tím ukážeme svou podporu křesťanům, příznivcům Falun Gongu a všem občanům, kteří se stali obětí pronásledováni komunistickou stranou. My tyto lidi podpoříme, ať je jejich počet jakkoliv velký. Odsuzujeme korupci a protestujeme proti neutuchající tyranii a nelidskému pronásledování nevinných spoluobčanů.

Každý z nás musí být hybnou silou pro změnu!

Naše vítězství

2. března 2006

Právě u oběda mě zastihla zpráva, že zemřeli další dva spoluobčané, kteří přišli do Pekingu podat petici, takže jsem svou misku s jídlem odložil.

Jejich život proměnila komunistická strana v pravé peklo, takže to utrpení, co museli dennodenně snášet, skončilo absurdně až tím, že jim ten samý systém, co je trýznil, vzal život.

Sjezd Národního lidového kongresu a Národní politické a konzultativní konference znamenají pro mnoho Číňanů období neštěstí. Obzvlášť postiženi jsou všichni ti nešťastníci, kteří přicházejí do Pekingu podat žádost s peticí. Začíná to nezákonným zatčením a následuje uvěznění s mučením a týráním. Včerejší den tedy přinesl dva nové případy úmrtí. Byli to dva žadatelé s peticemi z provincie Heilongjiang. Byli usmrceni, když utíkali před policií, a aby policisty setřásli, chtěli přeběhnout koleje, ale zachytil je projíždějící rychlík. Druzí dva byli zraněni.

Optimisticky naladění „reprezentanti lidu“ se do konferenčního sálu ubírají po červeném koberci, poskvrněném krví a slzami stále narůstajícího počtu nevinných obětí. Jenom před dvěma dny bylo zatčeno mnoho žadatelů s peticemi, kteří hledali spravedlnost. Krev těch dvou mrtvých nevinných lidí a slzy jejich rodin jen dokládají zrůdnost a brutalitu tohoto barbarského systému.

Tímto bych chtěl i v zastoupení mé rodiny vyslovit smutek nad zmařenými životy dvou lidí hledajících spravedlnost. Neznám ani jejich jména, ale chtěl bych alespoň jejich rodinám vyslovit upřímnou soustrast.

Reprezentanti lidu by měli ukázat alespoň kousíček lidskosti. Měli by uctít památku těchto obětí a držet minutu ticha. Nakonec, i kdyby to bylo jen pár sekund, neboť ti spoluobčané přišli za nimi v dobré víře, že od nich získají pomoc, a přitom díky nim nalezli svou smrt.

15. února mi úřady sice zavázaly oči, ale mé uši mohou čas od času ještě mnohé zaslechnout.

Bylo by třeba dodat odvahu každému, aby se nebál a promluvil zcela svobodně. Přesvědčovat lidi a spolehnout se na sílu logiky. Náš proslov by měl být chytrý, konstruktivní a otevřený. Nikdo by neměl být kvůli slovům nebo myšlenkám někoho jiného zatracován.

Slova a myšlenky neohrožují nikoho. Naopak, právě ti, co se bojí svobodného slova a myšlenek a považují je za ohrožení, v podstatě to největší ohrožení sami představují.

Naše hladovky dosáhly vskutku velkých vítězství. Posuďme to z následujícího:

Za prvé se zdvihl velký počet Číňanů, a to je naše vítězství.

Za druhé mnoho Číňanů odvážně vyslovilo pravdu, což nemá žádný precedent, a to je naše vítězství.

Za třetí se k našemu hnutí přidali lidé z více než dvaceti provincií, a to je naše vítězství.

Za čtvrté jsme té barbarské tyranii sundali masku z obličeje, lidé si začali uvědomovat diktaturu a došlo jim, že musí být každý aktivní, a to je naše vítězství.

Za páté naše snahy daly příležitost civilizovanému světu mimo Čínu zapřemýšlet o politickém systému a o lidských právech v Číně, a to je naše vítězství.

Za šesté naše kampaň za držení hladovky umožnila všem zúčastnit se našeho hnutí za lidská práva, aniž by museli opustit svůj domov, a to je naše vítězství.

Za sedmé jsme při realizaci naší hladovky ukázali rozum, sebekontrolu a sebeovládání, a to je naše vítězství.

Za osmé se v docela krátkém čase sjednotili do jednoho hnutí demokratičtí aktivisté, bojovníci za lidská práva, žadatelé s peticemi, vyvlastnění rolníci, propuštění dělníci a lidé ze všech oblastí života, a to je naše vítězství.

A za deváté jsme odhalili dvojznačnost, ignoranci a brutalitu diktátorů, čímž jsme je téměř přes noc přivedli do stavu hysterického šílenství. A to je naše vítězství.

Někteří lidé nám vytkli naivitu, a sice z toho důvodu, že zloba úřadů se ještě zvýší a přiměje je k ještě většímu produkování zla. Ale pravá povaha komunistického režimu je taková, že sama nikdy nepřestane páchat zlo. Jak to potom může být vytýkáno nenásilným protestujícím? Je tato logika jiná než logika hladového vlka, který někoho sežere, ale vinu na tom nese ona oběť, protože měla lákavé maso?

Dnes jsou před mou kanceláří opět rozmístěni tajní policisté i pochybní svalovci. Takže žadatelé s peticemi a všichni, co mě chtěli navštívit, skončili bez výjimky v rukou policie. Jenom dnes bylo zatčeno několik návštěvníků. Dnes odpoledne jsem jel na schůzku s jedním reportérem z novin „The Times“ a sledoval mě celý houf policistů.

Kapitoly: Úvod, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8


[1] Tři samo-církve:  jsou to čínské státní patriotické církve a byly založeny po roce 1950 pod vlivem KS Číny. Mají být nezávislé na církevních skupinách v zahraničí.  „Tří samo“ principy stojí na samosprávě, samofinancování a samo-šíření.  Proti nim stojí neregistrované, a proto ilegální Domácí církve.