Otec a dcera, on podnikatel a aktivista, ona režisérka, se společně rozhodli zachytit dramatické události kolem čínsko-srbského summitu 16+1, ke kterému došlo v jejich rodném městě Bělehradě v roce 2014.

Srbská policie tehdy nezákonně zadržela 11 aktivistů ze zemí Evropské unie. Podezřelé však bylo, že na ně čekali už při příletu na letiště nebo v hotelu, který si objednali. Zatčení aktivistů předcházela rozsáhlá zpravodajská činnost a sledování obyvatel EU čínskou rozvědkou.

„Zdevastovali mi kancelář. Museli to být profesionálové, protože sejf byl otevřený čistě, bez násilí. Vnímal jsem to jako formu nátlaku, abychom ten film na festival nepromítali.“ – producent Dejan Markovič

Dokument Na černé listině (The Blacklisted), který Dejan Markovič a jeho dcera Sara natočili, je pro ně hodně osobní. Z první ruky si vyzkoušeli, jaké to je ocitnout se v hledáčku tajné policie a co obnáší odolat nátlaku státních složek.

Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k našemu Newsletteru.

S Dejanem, který je producentem a scénáristou filmu, a Sarou, která je jednou z režisérek dokumentu, jsme v Bratislavě před uvedením jejich snímku na festivalu Jeden svět krátké interview, z něhož vznikl následující článek.

Pražská spojka

Když se do příběhu ponoříme hlouběji, vlastně to všechno začalo v České republice. Dejan tu bydlel v roce 2000, kdy se rozhodl odejít z vlasti zmítané v konfliktech a násilí. Demokratické změny následující rok ale zavedly jeho kroky zpět do Srbska.

Když se do Prahy v zimě 2002 vrátil na krátkou návštěvu, při kochání se výhledem z Karlova mostu narazil na nehybnou postavu meditující v mrazu na zemi. „Vypadal šťastný, jak si tam tak seděl a meditoval, a tak mě zajímalo, o co jde,“ vzpomíná Dejan.


Příznivci meditační praxe Falun Gong z Evropy cvičí na Staroměstském náměstí v Praze v rámci informační kampaně o pronásledování v Číně; ilustrační snímek; září 2018. (Epoch Times)

Někdo mu strčil do ruky letáček. Šlo o Falun Dafa, meditační praxi z Číny. Duchovní stránka cvičení ho nijak nezajímala, ale co ho zaujalo, byla skutečnost, že je tato disciplína v zemi svého původu čelí násilným represím čínského režimu. Letáček si uschoval, aniž by si ho pořádně pročetl.

Dva roky poté letáček vytáhl ze zásuvky, kam jej kdysi uložil, aby se k němu vrátil a naučil se cvičit podle videa z internetu. Filozofie i cvičení se mu zalíbily, a tak u Falun Gongu zůstal. V té době byl v celém Srbsku jediný, kdo se cvičení věnoval. Od té doby přibylo pár dalších. Kromě pravidelných cvičení v parku se s přáteli snaží také informovat veřejnost o situaci v Číně a krutém pronásledování praxe komunistickou stranou, k němuž v Číně dochází.

Zamítá se!

Když se Dejan v roce 2014 dozvěděl, že se v Srbsku bude konat summit středoevropských a východoevropských zemí s Čínou v čele s čínským premiérem Li Kche-čchiangem, uvědomil si, že jde o velkou příležitost veřejně upozornit na násilné represe v Číně.

Ozvali se také příznivci Falun Gongu z jiných zemí a nabídli svoji pomoc. Jenže vše se začalo komplikovat. Žádosti o povolení pokojného protestu byly všechny, jedna po druhé, zamítnuty a Dejana i jeho rodinu začali sledovat muži v civilu, přišly i domovní prohlídky.

Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k našemu Newsletteru.

Upoutávka na snímek The Blacklisted (Na černé listině)

K protestům nikdy nedošlo a aktivisty, kterým se do země přece jen podařilo dostat, zatkli anebo unesli. Šlo o sedm Bulharů, dva Rusy, jednu Finku čínského původu a jednu Slovenku čínského původu. Dvěma Chorvatům a jedné Slovince zamítli vstup do země. Film Na černé listině zkoumá, jak k tomu vlastně došlo, že policie přesně věděla, kdo a kam přijede.

„Myslím si, že měli informace z čínské ambasády, protože si nemyslím, že by srbská policie dokázala číst e-maily, ale čínská vláda takovou moc má,“ míní Dejan. Dejan vysvětluje, že byli i další lidé, kteří chtěli do Srbska přijet, ale na hranicích je zastavili. Protože byli na černé listině, do země je ani nevpustili.

„Vždycky jsme věděli, že s lidskými právy to není v Srbsku nijak růžové, ale teď, když jsme se stali sami obětmi, uvědomili jsme si, jak vážné to je.“  – režisérka Sara Markovičová

Sara Markovičová poukazuje na to, že osoby, které byly v Srbsku zadržovány, nic neprovedly, dokonce se o nic ani nepokusily, nýbrž byly zatčeny pro to, kdo jsou – příznivci Falun Gongu – a navíc na příkaz cizí vlády.

„Ani nemusíte nic udělat. Když si oni myslí, že něco uděláte, chrání se tím, že vás na pár dnů zavřou do lochu, a když je po události, nechají vás jít,“ říká Dejan a poukazuje na to, že podobné praktiky fungovaly i za diktátora Tita. Aktivisté byli zadrženi na dobu konání summitu 16+1 a poté propuštěni.

Impulz k natočení dokumentu

„Jako protagonista tohoto incidentu, který se v roce 2014 přihodil, jsem cítil, že by se o tom mělo dozvědět víc lidí, a protože sám píšu, napsal jsem scénář. No a jelikož je moje dcera režisérka, přirozeně jsem navrhl scénář jako první jí,“ popisuje Dejan, první kroky k realizaci dokumentu.

Saru na tom nejvíc zaujal osobní úhel: „Tím, že jsem jeho dcera, i když nedělám Falun Gong, ocitla jsem se pod hledáčkem státu. A jen protože jsem jeho dcera, sledovala nás tajná policie, napíchli nám telefony, a o tomhle úhlu pohledu jsem chtěla vyprávět.“

Sara Markovič si zažila na vlastní kůži, jaké to je ocitnout se v hledáčku tajné policie. (Ondřej Horecký / Epoch Times)

„Vždycky jsme věděli, že s lidskými právy to není v Srbsku nijak růžové, ale teď, když jsme se stali sami obětmi, uvědomili jsme si, jak vážné to je,“ říká režisérka.

Skupina Bulharů, které policisté odvezli z hostelu ihned po jejich příjezdu, se setkala s ještě horším zacházením. V temné dodávce je odvezli na neznámé místo, kde je drželi několik dnů. Sebrali jim telefony, nesměli nikomu volat, nesměl k nim ani tlumočník.

Díky ukrytému telefonu se jim však podařilo spojit se s přáteli v Bulharsku a Evropě, kteří začali lobovat na všech možných stranách za jejich propuštění. Vůči srbskému zacházení s evropskými občany se ozvali Amnesty International, Evropská komise anebo také známý slovenský politik Eduard Kukan.

„Na srbskou vládu byl vyvíjen nátlak, aby tyto lidi propustila, ale i tak je pustili, vlastně deportovali, až potom, co čínský premiér odjel,“ popisuje vývoj událostí Dejan.

Související: Film „Na černé listině“ sleduje případy zatčení aktivistů z EU v Srbsku – na příkaz čínského režimu

Metody jako mafie

Při natáčení se tvůrci filmu setkali s některými nezvyklými komplikacemi. Například když nemohli sehnat žádné Číňany do komparsu. Srbsko má sice početnou komunitu Číňanů, ale všichni měli strach. „Jak uslyšeli, o čem to bude, žádná částka je nepřesvědčila. Nakonec nám z agentury našli 2 Mongolky, jednoho muže z Japonska a někoho dalšího, ale už jsme mysleli, že to nedáme,“ popisuje Sara nesčetné komplikace při natáčení.

Řediteli festivalu zavolali z čínského velvyslanectví, aby se zeptali, který státní úřad festival financuje…

Produkce filmu probíhala bez větších problémů, ovšem o to větší problémy měli tvůrci dokumentu dostat snímek na veřejnost. Komplikace, které zažily by podle nich vydaly na pokračování jejich filmu.

V květnu 2019 měla proběhnout premiéra na filmovém festivalu Beldocs v Bělehradu. Řediteli festivalu zavolali tři týdny před premiérou z čínského velvyslanectví, aby se zeptali, který státní úřad festival financuje, ale protože akce je podporována převážně z fondů EU, tato forma nátlaku neuspěla.

Dejan Markovič při rozhovoru v Bratislavě. (Ondřej Horecký / Epoch Times)

Když pak o pár dnů později vycházeli Dejan se Sarou z kanceláře pořadatelů festivalu, všimli si, že je sleduje několik mužů. „V ten samý den mi zdevastovali kancelář. Opravdu netuším, kdo to vyvedl, ale museli to být profesionálové, protože sejf byl otevřený čistě, bez násilí. Vnímal jsem to jako formu nátlaku, abychom ten film na festival nepromítali,“ líčí Dejan.

Sledování si zažila dokonce i Dejanova manželka – Sařina matka, která neměla s natáčením pranic společného. „Jediný z rodiny, koho nesledovali, byl můj bratr,“ podotýká Sara.

Tlak, který v té době pociťovali, byl obrovský a Dejan dokonce navrhl Saře, aby premiéru na bělehradském festivalu zrušili, což ona po troše zvažování odmítla. To však nebyl konec jejich problémů.

Čínská hra

Šest dnů před premiérou bylo oznámeno, že prostory, kde se má promítat, nevyhovují požárním předpisům, a musí být zavřeny. „Je to nesmysl. Je to frekventované kino a všechny umělecké festivaly se konají právě tam,“ uvádí Sara.

Festival tedy přesunul program do nových prostor, ale ani tam nemohli promítat v den premiéry. Důvodem mělo být, že jde o Den protifašistického odboje a oni by narušovali akce s tím související. A tak se opět museli přesunout do nového kina s daleko menším hledištěm.

„Ředitelka kina nám řekla, že na ni byl vyvíjen obrovský nátlak, aby film stopla, a čínský velvyslanec údajně řekl, že jestli film na festivalu bude, musí (ředitelka kina) opustit Srbsko.“ – producent Dejan Markovič

Jenže i tam se objevily překážky. Saře někdo z jejích známých oznámil, že v pokladně neprodávají lístky na její film. „Když to prověřovali, ředitelka kina jim řekla, abychom se zeptali generálního tajemníka ministerstva, ani nevím jakého,“ vzpomíná Sara a Dejan ji doplňuje: „Pověděla nám, že na ni byl vyvíjen obrovský nátlak, aby film stopla, a čínský velvyslanec údajně řekl, že jestli film na festivalu bude, musí (ředitelka kina) opustit Srbsko.“

„V tom bodě jsme to chtěli vzdát a říkali si: ,Co se dá dělat?‘ Ale lidé z festivalu se za nás postavili a prohlásili, že se náš film hrát bude, i kdyby to mělo být někde na ulici.“ Na obranu filmu promluvil na svém twitterovém účtu také jeden z nejznámějších srbských režisérů Srdjan Dragojevič.

A tak vše skončilo happyendem. Náhradní prostory festival našel v komerčním kině Cineplex patřící soukromé rakouské firmě. Sara se však až do posledního okamžiku bála, co dalšího se ještě vynoří, aby jim v promítání zabránilo, ale k žádným incidentům už nedošlo.

„K premiéře došlo 9. května 2019, tak jak bylo původně naplánováno a bylo vyprodáno, lidé dokonce seděli na schodech,“ vzpomíná Dejan. Film se promítal celkem třikrát a dokonce za účasti amerických a čínských diplomatů.

„Bylo vidět zástupce čínské ambasády, vedle něho zástupce srbské vlády a na druhém konci zástupce americké ambasády, což podle mě hodně vypovídá o srbské politice,“ uzavírá Dejan s úsměvem.