Mgr. Jana Kubíčková od roku 2006 provozuje projekt Přírodní lékárna a zabývá se prodejem doplňků stravy v podobě bylinných extraktů, vitamínů, minerálů a přírodní kosmetiky. Poskytuje poradenství v oblasti čínské medicíny a fytoterapie. Svoje poradenství zakládá mimo jiné na studiu čtyřletého oboru akupunktury a následně také fytoterapie (využívání bylin).

Položili jsme paní magistře několik otázek zaměřených na její zkušenosti z praxe v Přírodní lékárně. Zaměřili jsme se také na současnou situaci v oblasti doplňků stravy, kterou ztěžují přibývající vládní nařízení a regulace. Dotkli jsme se také situace alternativní medicíny v ČR, kterou silně potlačuje Ministerstvo zdravotnictví na popud představitelů takzvané Západní medicíny, v rámci které distribuují a prodávají léčiva velké farmaceutické společnosti.

Rozhovor jsme prováděli psanou formou přes službu messenger 19. května 2020.

Jaké výrobky ve vaší lékárně nabízíte?

Dovážíme produkty z různých koutů světa a aktuálně sami i vyrábíme. Stojíme za značkou SIBYL.

Naším cílem je uvést na trh čisté doplňky stravy bez zbytečných přídatných látek, z co nejčistších zdrojů a nejvyšší kvalitě. Trh s doplňky stravy je trochu „klondaik“ a mnohdy přípravky, které by měly být součásti zdravého životního stylu, jsou plné aditiv a surovin v nevhodné podobě.

Takovým příkladem je magnesium. Málokdo ví, že je několik druhů hořčíku (magnesia) a některé jsou naprosto nevhodné nebo s velmi malou vstřebatelností. Ty však bývají levné, takže jsou běžnou součástí doplňků stravy s magnesiem (např. magnesium oxid).

Nejkvalitnějším hořčíkem je L-threonát, který je však na českém trhu velmi problematický. Je to surovina, která dle platné legislativy Evropské unie (EU) spadá do takzvaných „nových potravin“ (novel food) a nelze ji pro výrobu registrovat. Dovést hotový doplněk je možné, ale je to pak také hodně o tom, jak si zákony budou vykládat příslušné kontrolní orgány. Tento hořčík je jediný, který se skutečně dostane přes hematoencefalickou barieru mozku.

Takže se snažíte pro zákazníky výrobky prověřit a nabízet jim „čisté“, které projdou požadavky vašeho měřítka?

Celkově se v Přírodní lékárně snažíme nabízet to nejčistší, co jde.

Co vás do práce v této oblasti přivedlo? Měla jste pro to nějakou osobní motivaci?

Tak 50 na 50. Přivedl mě k tomu obchod. Dostala jsem nabídku zavést na český trh japonský produkt, který máme v sortimentu dodnes. Tehdy to pro mě byl čistě obchod. Nicméně se mi objevily zdravotní potíže, které jsem díky kontaktům v tomto oboru mohla řešit jinak než přes lékaře, kteří mě moc nepomáhali. Tak jsem si uvědomila, že to chci taky umět.

Hodně také o mé budoucí práci rozhodla moje první cesta do Japonska, kde jsem viděla, jak je možné skloubit celostní přístup ke zdraví s běžnými „lege artis“ postupy (pozn. postupy západní medicíny).

A jak to dělají v Japonsku? Jak přistupují k udržování zdraví? Soustředí se například na podporu homeostázy (podporování a udržování zdraví)?

To se nedá popsat v jednom rozhovoru. Je to úplně jiné přemýšlení. Prevence je pro ně samozřejmě základ a život v rovnováze (potažmo homestáze) je pro ně přirozený. Viděla jsem to u onkologických pacientů, kdy jsou k běžné léčbě doporučovány fytoterapeutika (bylinky), akupunktura, masáže, psychoterapie… V nemocnicích se tam nevaří. Každý pacient dostane navržený jídelníček a vaří mu rodina.

Oni byliny a různé bylinné směsi považují za součást jídla … neberou to jako něco navíc.

To je zajímavé. Myslíte tím, že přistupují k jídlu jako k prostředku pro udržení a podporování tělesného zdraví?

Ano, ale v úplně jiném kontextu, něž jak ho vnímáme my. Vůbec neřeší nějaké nutriční hodnoty či kalorie, ale povahu potravin (chladná, teplá, vlhká) a jídlo je vždy zkombinované tak, aby obsahovalo vše. K tomu právě pomáhají byliny. Je to pak vše velmi chutné a vyvážené. Myslím, že jsem se nikde nenajedla tak dobře jako v Japonsku.

V zimním období pak jí mnohem více povahově teplých potravin a v létě naopak. V Tokiu, kde je v létě velmi vlhko, je složení stravy úplně jiné než v Kjótu, kde je léto suché. V lepších hotelech vždy najdete jídlo western style (západní styl – to, co známe my) a eastern style (východní styl), kde jsou vždy k snídani teplé polévky, ryby, rýže, maso.

Japonci mají k snídani vše jen teplé, protože vědí, že ráno musí jídlem zažehnout oheň pod kotlem. Ve západním stylu najdete jogurt a müslli, což je u nás považované za zdravou snídani, ale to rozhodně není. Ten kotel, který musíme ráno zažehnout, to totálně uhasí, takže pak špatně trávíme celý den, máme chuť na sladké a organismus je zahleněný, protože kde není teplo, vytváří se vlhko.

Mohla byste teď napsat něco více o svých zkušenostech z prodeje doplňků stravy v ČR? Uvedla jste, že máte zkušenosti s určitými negativními tendencemi v této oblasti v ČR (EU). Čeho se tyto tendence konkrétně týkají?

Nejprve obecně. Ke konkrétním případům se dostaneme později. Nejsem zastánkyní nějakých konspiračních teorií, že se velký „farmaceutický lobbing“ snaží vymýtit přírodní medicínu. Možná to tak je, ale k tomu nám jaksi chybí důkazy. Celý problém je podle mě tak trochu oboustranný.

Na jedné straně jsou zkušení bylinkáři a terapeuti, kteří své práci skutečně rozumí a dělají co umí, aby pomohli lidem na cestě ke zdraví. Na druhé straně jsou tvrdí obchodníci, kteří chrlí jeden doplněk stravy za druhým a tvrdí, že pomůže od rýmy po rakovinu.

Další problém je v tom, že není jasně stanovené vzdělávání lidí v tomto oboru. Lékařská komora to bojkotuje (viz například: V ČR hoří boje o tradiční a doplňkovou medicínu). Kvůli tomu neexistuje možnost jak takříkajíc „oddělit zrno od plev“. To znamená rozlišit mezi zkušenými praktiky a samozvanými léčiteli.

Problém je také v tom, že stát chce všechno řídit. Místo, aby se lidé spoléhali na vlastní kritické myšlení, aby byli lidé vedeni k tomu, aby hledali ve zdrojích a ověřovali si fakta, tak se zakazují věci plošně. Často to ale nepřináší dobré výsledky, protože se v praxi nakonec zakazuje na základě informací, které jsou vytržené z kontextu, jen zapadající do aktuálního paragrafu.

Myslíte tedy, že úřady postupují zmateně nebo že není možné řešit všechno najednou?

Chtěla jsem napsat, že chápu, proč nařízení vznikají, jenže se s jejich zavedením v praxi „vylilo z vaničky s vodou i dítě“, jak se říká. Jejich provádění je v praxi neúměrné.

Myslíte si tedy, že je důležité, aby se lidé učili aktivně pečovat o své vlastní zdraví?

Přesně. Jenže tu nastává problém od koho? Byla bych pro vznik systematického vzdělávání v oblasti celostní medicíny.

Rozumím. Zdravotnictví nechce tyto věci vyučovat na školách. To víme. Pojďme se ještě trochu zaměřit na to, jak aplikují státní úřady regulace v oblasti doplňků stravy.

Pojďme si uvést příklad.

Můžeme použít aktuální koronavirovou epidemii. Lidé začali hledat možnost, jak podpořit své zdraví. A firmy, které si jen trochu dovolily říci, že by jejich přípravek mohl mít vliv na podporu imunity, což může pomoci proti koronaviru, byly hned ze strany Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) penalizovány a tvrdě kritizovány na „potraviny na pranýři“.

A teď je přesně ta situace, kdy ta nařízení chápu. Kdyby ta nařízení neexistovala, tak se mohou ozvat „šmejdi“ a prodávat zelenou vodu jako zázrak proti koronaviru.

Nicméně pokud informace pro lidi vzešly i od renomovaných firem, které opravdu vědí, co dělají, přesto jsou pranýřovány, protože ten paragraf to dovolí. A to je situace, která mi na tomto nejvíce vadí. Jejich informace jsou podloženy studiemi, ale další paragrafy jim znemožňují studie a informace zveřejnit.

Rozumím, to v praxi často nedává smysl.

Prostě úředník má paragraf, a aniž by sám přemýšlel, zda ho uplatňuje správně či ne, tak prostě „jede“.

A jaká nařízení nebo paragrafy máte na mysli?

Nařízení Komise (EU) č. 1924/2006, (dále jen „nařízení“), kterým se zřizuje seznam schválených zdravotních tvrzení při označování potravin. Toto nařízení zásadně mění možnosti použít všeobecně známé informace u minerálů a vitamínů.

Je povoleno použít pouze zdravotní tvrzení posouzená Evropským vědeckým poradním orgánem (EFSA), který hodnotil účinky potravin a živin na naše zdraví.

Myslíte tedy, že SZPI někdy postupuje jako pouhý byrokrat slepě následující nějaké paragrafy, aniž by se snažil o logické a vědecké porozumění věci?

Lépe bych to nevystihla.

Někdy má SZPI pravdu a je to potřeba. Třeba, zde v tomto případě (link na událost) viz přípravek Detonic s nimi naprosto souhlasím. Ale tady (link na událost) viz přípravek Penoxal, by se dalo již polemizovat.

Takže podle EFSA například můžete prodávat bylinky, ale nesmíte zákazníkům říkat, jaký mají účinek? A můžete pouze napsat, co EFSA oficiálně potvrdí. A pokud nic nepotvrdí, nemůžete napsat nic?

Ano, existuje seznam tzv. zdravotních tvrzení, které můžeme použít. NIKDY však nesmí být uvedeno, že jsou na nějakou nemoc. Byliny a doplňky stravy jsou podle nich určeny pouze pro zdravé lidi.

Ten seznam se jmenuje ONHOLD. Jedná se o tato dvě zásadní nařízení.

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o údajích týkajících se potravin z hlediska jejich nutriční hodnoty a vlivu na zdraví.

NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 432/2012 ze dne 16. května 2012, kterým se zřizuje seznam schválených zdravotních tvrzení při označování potravin jiných než tvrzení o snížení rizika onemocnění a o vývoji a zdraví dětí.

První určuje pravidla označování, a to druhé, již konkrétní seznam tvrzení, která můžeme používat.

Co je podle Vás největší nešvar dnešní doby v oblasti osobní péče o zdraví? Tím myslím osobní přístup lidí k vlastní životosprávě?

Zase tam vidím takové dva póly, jeden z nich je naprosté nepochopení, že strava je základ pro pevné zdraví a ten druhý jsou pak extrémy v přístupu k výživě…. Celkově vidím jeden největší problém, a to, že lidé totálně ztratili schopnost vnímat sami sebe jako jedinečné individuum, které má své vlastní potřeby…. ale spíše převládá ten první, že lidé nechápou, že to co do sebe dávají, to pak dělá hmotu, v které přebývají. A víte, co je nejhorší? Toto často nechápou ani lékaři, kteří mají být považování za autoritu v péči o zdraví. Víte kolikrát jsem slyšela, že lidem lékař řekl ať jedí, co potřebují, že to nemá na jejich nemoc vliv?

A co například rozpoložení člověka. Tím myslím jeho psychický stav. Způsob, jakým vychází s ostatními lidmi. Jeho postoj k životu nebo schopnost dosahovat vnitřního klidu? Má to podle vás také nějakou souvislost?

Možná větší než strava. Emoce jsou splašené koně a nejsme-li schopni je kvalitně zkrotit, tak nás zadupou.

Můžete ze své zkušenosti a praxe doporučit nějaké stručné rady, jak si udržovat dobré zdraví?

Jezte skutečné jídlo (střídmě, pestře, pravidelně, v klidu) a žijte skutečný život (bez potlačování svých potřeb a tužeb). Samozřejmě by se to dalo rozepsat, ale ono je v té větě asi vše.

Co myslíte tím „skutečným jídlem“? Narážíte například na téma připravované konference Zpátky k jídlu?

Ano, narážím i na toto. Skutečné jídlo je takové, které prostě není plné konzervantů, dochucovadel, ale normálně vyrostlo. Já za takové jídlo považuji to, co někdo uvaří s láskou ze skutečných surovin. Ne „amarouny“.

Myslíte potraviny vypěstované bez používání pesticidů a chemikálií?

Ano, taky tak. Třeba v Německu je teď obrovský trend vracet se ke kořenům farmaření. Existuje tam takzvaná certifikace Demeter, kterou dostanete, pokud pěstujete lokální suroviny bez syntetických hnojiv, z původních odrůd atd. Když pak jedete na veletrh potravin v Německu, chce se vám při výběru v ČR brečet.

Všiml jsem si, že také v Česku je takový trend, ale zatím jsem nezaznamenal, jak moc je podporován státem. Například projekt farmy Konipas.

Obecně je zemědělství v ČR podporováno dobře, ale vůbec není rozdíl v podpoře pokud máte EKO BIO farmu nebo pole plné řepky. Bohužel cílená podpora malého BIO farmaření u nás vůbec není.

Můžete ještě dovysvětlit, co jste myslela tím, že lidé by měli žít „skutečný život“?

Tak to po mě chcete asi moc. Nazvala bych to vykročení z „krysího závodu“ nebo nežít provozně funkční život. Prostě dělat to, k čemu se člověk zrodil. Každý z nás má na něco talent (říkám tomu vnitřní software), který když začne uplatňovat, tak se začnou dít „zázraky“.

Bohužel většina lidí žije „software“ svých rodičů, partnerů, dětí. Pak se „hardware“ (tělo) dříve nebo později porouchá, protože v něm jede systém, který není kompatibilní.

A co myslíte tím „krysím závodem“?

Krysí závod je běhání v tom roztočeném kolečku.

Rozumím. Běžíte, ale nikam se nepohybujete. Stojíte na místě, ale „dřete jako blázen“.

Nějak tak, ale je to i o tom, že prostě běžíte a vůbec nevidíte, jak vám vše uniká.

Děkujeme za rozhovor

Článek byl upraven 25. května 2020.