V jednom z našich minulých článků jste se mohli dočíst o tématu spojeném s generací „sněhových vloček“, které jsou citlivější a křehčí vůči i jen malému stresu nebo nepohodě.
Psychiatrička Jarmila Klímová uvedla v rozhovoru pro Rádio Universum, že vnímá dnešní generaci jako utrženou z kulturních a morálních vazeb, která kvůli své technické vyspělosti nemá potřebu naslouchat starším.
„Vytvořila se totiž skoková propast. Začínali jsme si toho všímat už možná před nějakými pětadvaceti, třiceti lety, že tato nová generace, která jde po nás, je něco, jako když se někdo utrhne z pelotonu. Ona se utrhla na základě svých schopností pracovat s technologiemi. A teď, právě v rámci narativu dehonestace historicky-kulturních a morálních vazeb, získali pocit, že když mají navrch v technologii, tak můžou mít navrch ve všem, že když je otec nemůže učit, jak mají zacházet s iPhonem, tak jim už nemá co říct v žádné další životní oblasti…“
„Oni nás nevnímají, protože si myslí, že nás nepotřebují. Když jsem byla malá, tak jsme si jako rodina v osm večer sedli k televizi, všichni, dneska se naštěstí moje dcera se mnou občas dívá na nějaké filmy, ale ve velké většině mladí nemají potřebu sledovat to, co sledují jejich rodiče, protože ve svých rodičích nevidí následováníhodné vzory,“ vysvětluje Klímová.
Na vině jsou rodiče a společnost
David Kolouch z Dětské psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Motole se domnívá v rozhovoru DVTV, že současné děti jsou mnohem citlivější a křehčí. I jen malý stres může vést k jejich duševní nepohodě. Jedním z důvodu tohoto stavu vidí ulehčování dětem v jejich životních zkouškách.
Stejný názor zastává i Klímová, která se domnívá, že coby rodiče jsme našim chováním z dětí vytvořili „úplně rozplizlé, rozbředlé, psychicky nulově odolné jedince, a společnost jim ještě tleská“.
„Strašně se tetelíme, aby se děti nepotkaly se sebemenším diskomfortem. My jsme z nich vyrobili pověstné sněhové vločky, takže když dítě narazí na jakoukoliv malinkou překážku, tak protože má furt umetenou cestičku, tak už je tato malinká překážka důvodem, že se hroutí, a na YouTube hned postne, že mu rodiče nechtějí koupit iPhone,“ dodává v rozhovoru Klímová.
Blbá nálada, nebo deprese?
Jako druhou věc, kterou psychiatrička zmínila, že výraz „deprese“, který se nyní často užívá, byl v minulosti spojován s takzvanou „blbou náladou“.
„Blbá nálada, nebo nějaké smutky a kňouráníčka, a tak dále. … dnes se toto patologizuje, dnes se dávají diagnózy každé sebemenší odchylce od kýženého ideálu. A můžeme začít spekulovat proč. Například proto, že tím pádem se tam výborně začnou hrnout antidepresiva. Podívejte se, jaké procento dětí na školách používá pravidelně antidepresiva. Před nějakými osmi, deseti lety už jsem slyšela nějakou paní učitelku ze střední školy, že jedna třetina dětí užívá antidepresiva. Na střední škole. To snad není možné,“ uvádí Klímová.
„Mravnost nade vše…“
Klímová si všímá i jistého mravního úpadku ve společnosti, který pak podle ní může vést k mnoha onemocněním nejen u dětí a dospívajících.
„A hodnoty, o kterých tady hovoříme, které nám chybí, jsou ty nejjednodušší, nejsnáze vyjmenovatelné. To znamená: pravdivost, poctivost, soudržnost, soucit, uctívání kvalitních lidí, uctívání znalostí, uctívání moudrosti. Podívejte, toto všechno jde do háje. Uctívání vzdělanosti – to je taky důležitý. Ten, kdo byl vzdělaný, měl být zároveň ctnostný. To psal už Platón,“ dodává Klímová.
