Vědci odhalují, proč sníme, kdo si sny nejlépe pamatuje a jak lze zlepšit jejich zapamatování.
Průměrný člověk stráví přibližně třetinu života spánkem. Během této doby naše mysl vytváří celé světy – některé brilantní a nezapomenutelné, jiné zmizí hned po probuzení. Co kdybyste mohli tento ztracený čas lépe využít tím, že byste si pamatovali více svých snů?
Vědci se už dlouho zajímají o to, proč si někteří lidé dokážou sny vybavit s vysokým rozlišením detailů, zatímco jiní si nepamatují téměř nic. Nový výzkum o tom, proč sníme, kdo si sny pamatuje lépe a jak zlepšit jejich zapamatování, postupně odhaluje tajemství tohoto prchavého fenoménu.
Sny v průběhu dějin
Lidstvo fascinoval význam snů po tisíce let. Například ve starověké čínské kultuře byly sny považovány za vzkazy z duchovního světa, které přinášejí vhled do budoucnosti.
Ve starověkém Egyptě si kněží vedli knihy snů na papyru, kde spekulovali o symbolickém výkladu snů.
Tradice výkladu snů se později vyvinula v systematičtější výzkum. V roce 1893 americká filozofka a psycholožka Mary Calkinsová provedla experiment, při němž každou noc po dobu šesti až osmi týdnů budila účastníky za svitu svíčky, aby se jich zeptala, zda se jim něco zdálo.
„Někdy se zdá, že i nepatrný pohyb při sahání po papíru a tužce nebo zapalování svíčky rozptýlí vzpomínku na sen, a člověku zůstane jen dráždivé vědomí, že prožil zajímavý sen, z něhož si však nepamatuje vůbec nic,“ napsala Calkinsová ve své zprávě.
V polovině 20. století se výzkum snění stal oficiální neurovědeckou disciplínou. Objev spánkové fáze REM (rychlé pohyby očí) v roce 1953 naznačil, že k nejživějšímu vybavení snů dochází při probuzení z REM spánku. Zpočátku se předpokládalo, že snění probíhá pouze v REM fázi, ale novější výzkumy ukázaly, že sny se vyskytují během více fází spánku – a častěji u určitých skupin lidí.
Proč sníme?
Sny jsou klíčové pro emoční zpracování, tvrdí Jing Zhangová, výzkumnice z Harvardské lékařské fakulty a Všeobecné nemocnice v Massachusetts. Její nedávná studie zveřejněná v Nature Scientific Reports ukazuje, že sny fungují jako „noční terapie“.
V rámci studie Zhangová a její kolegové požádali účastníky, aby si prohlédli emocionálně znepokojující obrázky – například scény násilí nebo katastrof – spolu s neutrálními obrázky běžných předmětů. Následující den vykazovali ti, kteří si své sny vybavili, výrazný vzorec: uchovali si silnější vzpomínky na emočně znepokojivé obrázky, ale při jejich opětovném prohlížení pociťovali menší emoční stres. Mezitím jejich vzpomínky na neutrální, emočně nevýznamné obrázky vybledly.
Tato selektivní paměťová retence naznačuje, že sny pomáhají mozku upřednostnit a zpracovat emočně významné zážitky. Bez snů bychom se podle Zhangové mohli „zaseknout v emočních událostech“ a nedokázali se přes ně přenést.
Ne všichni však věří, že sny slouží jako mechanismus psychického uzdravení. Katja Valliová, psycholožka a docentka kognitivní neurovědy na univerzitě ve švédském Skövde, nabízí odlišný pohled.
Valliová sdílí pro Epoch Times, že přestože sny odrážejí emoční a psychický stav člověka, trauma může tento proces narušit a způsobit, že se ve snech traumatické události neustále opakují, čímž udržují vzpomínku „živou a čerstvou“ namísto jejího uzdravení.
Výzkum Valliové podporuje tzv. teorii simulace hrozby – podle ní sny slouží jako evoluční mechanismus přípravy na potenciální nebezpečí. Podobně jako piloti trénují v leteckých simulátorech, naše sny vytvářejí realistické scénáře, které nám pomáhají mentálně nacvičovat ohrožující situace. Tyto noční nácviky nás mohou lépe připravit na podobné výzvy v bdělém životě – náš mozek si v podstatě během spánku dělá požární cvičení.
Proč si někteří sny pamatují?
Každý člověk sní každou noc, ale ne každý si sny pamatuje.
Podle studie z roku 2025, kterou provedl Institut pokročilých studií IMT v italské Lucce, souvisí schopnost vybavit si sny s interakcí kognitivních vlastností, osobního nastavení a dynamiky spánku.
Výzkumníci zjistili, že schopnost pamatovat si sny ovlivňuje řada faktorů – od vnějších podmínek po individuální charakteristiky.
Studie dospěla k závěru, že lidé, kteří mají sklony k dennímu snění, častému odbíhání myšlenek a pozitivnímu postoji ke snům, si své sny pamatují častěji.
Valliová, která nebyla součástí studie, k tomu uvádí: „Osobnostní rysy jako otevřenost vůči novým zkušenostem, kreativita a tenké psychologické hranice … předpovídají vyšší schopnost vybavit si sny, zatímco neuroticismus souvisí s častějšími nočními můrami.“
Mladší účastníci a ti, kteří spali lehce po delší dobu, vykazovali vyšší míru zapamatování snů. Starší účastníci se často probouzeli s pocitem, že se jim něco zdálo, ale vzpomínka na samotný sen chyběla – jev, který autoři studie označují jako „white dreaming“ (snění bez konkrétní vzpomínky).
Roli hrají i roční období. Účastníci si pamatovali méně snů v zimě než na jaře a na podzim, což autoři studie připisují možným výkyvům ve spánkových cyklech, expozici světlu nebo náladě.
Sny jako brány do budoucnosti
Starověká čínská civilizace nebyla jedinou kulturou, která věřila, že sny mohou předpovídat budoucnost.
„Předtuchové sny jsou velmi běžnou součástí lidské zkušenosti,“ říká pro Epoch Times Eric Wargo, vědecký publicista s doktorátem z antropologie na Emory University. Zmiňuje, že třetina až polovina dotazovaných lidí uvedla, že zažila předtuchové sny. Dodává, že téměř všechny kultury věří, že tyto sny obsahují pravdu.
Domnívá se, že množství důkazů a svědectví jednotlivců si zaslouží seriózní pozornost.
Wargo považuje za nejpřesvědčivější důkazy o předtuchových snech nikoli laboratorní výzkum v oblasti psychologie, ale vznikající výzkumy ve fyzice, které zkoumají takzvanou „retrokauzalitu“ – koncept, podle něhož mohou budoucí události ovlivňovat minulost. Skutečně, nedávné průlomy v kvantovém počítání, kvantové biologii a kvantové fyzice by mohly naznačovat mechanismy, díky nimž by informace mohly cestovat zpět v čase.
Kvantové procesy by mohly vysvětlit, jak náš mozek zpracovává informace během spánku. Když během REM spánku sníme, neurony se přepojují a vytvářejí či upevňují paměť. Tento proces závisí na mikrotubulech – drobných trubicovitých strukturách uvnitř mozkových buněk, o nichž se někteří vědci domnívají, že mohou fungovat jako kvantové počítače.
Pokud mikrotubuly skutečně fungují jako miniaturní kvantové počítače, mohly by podle Warga přenášet informace zpět v čase a umožnit budoucím zážitkům jemně nás ovlivnit – projevit se ve snech, kreativitě nebo v nevědomých myšlenkových vzorcích.
„Myslím si, že předtucha je pravděpodobně určitý aspekt paměti – ‚paměť na věci [z] budoucnosti‘,“konstatuje Wargo. „Sny mnemotechnicky zakódují ‚vzpomínky z budoucnosti‘ stejně jako události z nedávné minulosti.“
Jak zlepšit zapamatování snů
Řada studií prokázala, že vedení snového deníku zlepšuje schopnost vybavit si sny – stejně jako vědomá snaha změnit svůj postoj k jejich zapamatování.
Tradičně je také známo, že pelyněk spolehlivě zesiluje sny a schopnost si je zapamatovat.
Zhangová, Valliová i Wargo doporučují důslednou praxi pro zlepšení paměti na sny. Po zaznamenání snů do datovaného deníku Wargo doporučuje, aby si člověk před spaním znovu přečetl záznamy z daného rána i z předchozích dnů – což je podle něj klíčový krok, který lidé často vynechávají. Vyzývá také k zamyšlení nad souvislostmi mezi zaznamenanými sny a prožitky v bdělém životě.
Wargo dále doporučuje pěstovat každodenní meditační praxi k rozvoji všímavosti a schopnosti soustředění, aby člověk nebloudil vnitřním monologem či nebyl rozptylován. Odpojení se od elektronických zařízení, která narušují pozornost, může tento proces podpořit, dodává. Podobně Zhangová radí vstávat bez budíku, protože náhlé probuzení způsobené hlukem vyvolává nárůst kortizolu, který vede k okamžitému zapomenutí snu.
Ať už jsou sny prchavé, nebo živé, zapomenuté, nebo pečlivě zaznamenané, formují naši mysl i bdělý život způsoby, které teprve začínáme chápat. Pomáhají nám zpracovávat emoce, zkoumat nové myšlenky, efektivněji reagovat na hrozby – a možná i nahlédnout do budoucnosti. S patřičnou pozorností můžete odemknout více ze svého vlastního snového světa.
Až dnes večer usnete, položte si otázku: Co vám vaše spící mysl odhalí?
–ete–
