Loni se uzavřel druhý nejnižší počet sňatků v tomto století, ukazují data Českého statistického úřadu. A to, že se dítě narodí rodičům, kteří neprošli svatebním obřadem, není rarita. Nesezdané páry přitom mají méně práv, upozornili odborníci u úterního kulatého stolu v Senátu.
Manželství jako „životní pojištění“
Senátor Zdeněk Hraba (nezávislý, klub ODS a TOP 09) upozornil, že manželství má nesporné výhody především v oblasti majetkového práva. Jakmile mezi partnery vznikne konflikt, právní rámec manželství poskytuje větší jistotu. Poznamenal také: „Nevýhoda manželství, ta nižší flexibilita, je podle mě spíše výhodou. Nejsem příznivcem rychlých online rozvodů, protože si myslím, že to institut manželství spíše nabourává.“
Nesezdané páry podle Hraby často ani netuší, do jakých rizik se pouští. „Kdyby to věděli, tak by se vzali,“ uvedl s tím, že stát by měl ta rizika lidem srozumitelně vysvětlit. Například u nesezdaných párů nevidí cestu, jak by se dala správně nakonfigurovat jejich majetková právní úprava: „Buď by to bylo příliš obecné a pak by to znovu bylo u soudu na výkladu, nebo příliš kazuistické a pak nepoužitelné u většiny případů, protože lidé jsou vynalézaví a život barevný.“
Podobný pohled na věc zaujal i soudce Krajského soudu v Brně Tomáš Lichovník, který manželství přirovnal k životnímu pojištění a vyjmenoval výhody, které s sebou nese. Na rozdíl od nesezdaných párů mají dle Lichovníka manželé právní jistotu, kromě jiného, v dědickém řízení, společném jmění a nájmu, nároku na vypořádání majetku, vyživovací povinnosti a v možnost výživného i po rozvodu, mají právo znát příjmy toho druhého, což umožňuje spravedlivější dohody. Děti ze sezdaných párů navíc znají vždy rodiče alespoň z rodného listu.
Spousta lidí si dle soudce rozdíly neuvědomuje. Sice si je můžou nesezdaní mezi sebou sjednat i smluvně, to se ale moc často údajně nestává, sdělil. Dodal, že manželství se civilizací prolíná už několik tisíciletí a „je to společenská vymoženost, která vždy sloužila k materiálnímu zajištění“. „To, že rodina je ekonomický celek, jehož členové mají být zajištění díky dědickému právu, sloužilo i k zachování majetku v rodině.“
Podle Lichovníka by stát neměl přijímat legislativu, která by zlepšovala právní postavení nesezdaných párů, protože existuje „pojištění“ v podobě manželství, což ilustroval na praktickém příkladu. „Vyhoří dva domy – jeden pojištěný, druhý ne. V obou přitom žijí děti, na jejichž životní situaci se ztráta domova nepochybně podepíše. Rodina bez pojištění se ale dostane do daleko horší situace. Má na to stát reagovat tak, že řekne: ,sice nebyli pojištění, ale protože tam žijí děti, dáme jim příspěvek´? Tak přece nemůže fungovat společnost. Jak by se na to díval ten, kdo pojištění měl?“ uvedl Lichovník.
Společenský a sociální rozměr
Senátorka Daniela Kovářová (nezávislá), která kulatý stůl pořádala a moderovala, zmínila strach mladé generace z mateřství. „Připadá mi nepochopitelné, co se s mladými dívkami stalo, protože věřím, že pro většinu žen mého věku bylo mateřství něco pochopitelného, cesta, která je před námi, kterou jsme automaticky chtěli a přáli si.“
Psycholožka Lenka Šulová vnímá tuto problematiku jako klíčovou otázku současné společnosti. „Z mé praxe vyplývá, že řada nesezdaných párů zneužívá systém a všechny možné materiální výhody. Znám osobně mnoho rodin, které spolu mají tři biologické děti, žijí spolu třeba 18 let a přitom jsou nesezdané a čerpají vše, co se dá,“ poznamenala.
Psycholožka se podle svých slov často setkává s „kacířskou otázkou, zda rodina není pasé nebo něčím přežitým“. Nízkou porodnost vnímá jako signál „dekadence evropských zemí“. Lidé se podle ní často nechtějí starat o nikoho jiného než o sebe. To se podle Šulové projevuje i vysokým počtem nezadaných, kteří se často seznamují přes internet, aniž by se předem znali, a chodí na večeře, které bývají podle ní často spojeny s intimním stykem.
Upozornila i na rychlé tempo dnešní společnosti, kdy na sebe rodiny často nemají čas, a zmínila výzkum, na kterém pracovala. „Ve všední den rodiče s dítětem tráví maximálně tři hodiny času a za tu dobu ho přivedou do školky, odvedou, nakoupí a vaří. Nemáme na sebe čas,“ řekla Šulová. A nadhodila otázku, proč lidé někdy i nespočinou: „Spěcháme tak rychle do hrobu?“
Socioložka Dana Hamplová představila statistická data, podle kterých jsou nesezdaná soužití častější u chudších párů, což má negativní dopad na dítě. Až čtyřicet procent nesezdaných žen údajně neuvádí do rodného listu dítěte otce. Uvedla také, že nízkopříjmové páry se často neberou kvůli vysokým nákladům na svatbu.
