U Městského soudu v Praze se včera projednávala žádost o odškodnění v případu, který by v české kotlině obtížně hledal nějaké srovnání. Muž, který ve dvaceti letech odmítl nastoupit soudem vyměřený trest za bankovní loupež, kterou nespáchal, utekl do zahraničí, kde se ukrýval 13 let a shromažďoval důkazy, které by mu pomohli znovu otevřít soudní proces.
„Celou dobu jsem žil v šedé zóně a v podstatě jsem neexistoval,“ říká již osvobozený Michal Žerebák v rozhovoru s deníkem Epoch Times. Cestoval po Černé Hoře, Chorvatsku, ale dostal se i do Švýcarska, Beneluxu, Francie a Německa, a během toho studoval problematiku metody pachové identifikace, která v jeho případu sehrála důkazní roli. Policie ji předkládala k jeho tíži.
„V roce 2020 jsem ze soudního spisu získal nahrávku kamerového záznamu, který zachytil pachatele bankovní loupeže, za niž jsem byl odsouzen a kterou mi soudkyně zatajila,“ říká Žerebák. Expertní analýza tohoto záznamu se stala klíčovou pro nové posouzení jeho případu.
„Musel jsem soudu předložit celkem šest posudků od expertů z různých zemí, než se uvolil k přezkoumání případu,“ popisuje nesnadnou cestu k procesu zbavení se viny Žerebák. Soudu předložil antropologickou analýzu kamerových záběrů od tří expertů z Německa, jednoho z Polska a jednoho ze Slovenska, protože ji podle jeho slov nechtěl žádný ze dvou českých znaleckých ústavů udělat.
Na útěku byl před výkonem trestu, který soud stanovil na čtyři roky vězení. Analýzy kamerového záznamu ukázaly, že na záběrech není on, ale úplně jiný člověk.
Než koncipientka jeho právního zástupce objevila kamerový záznam v soudním spise, soustředil se na metodu pachové identifikace, která jej označila jako někoho, kdo zanechal svůj pach na místě činu. Nespolehlivost metody ukázal výzkum České zemědělské univerzity v Praze. O této metodě a o zásadním zpochybnění její přesnosti vznikl mezinárodně oceňovaný dokumentární snímek Pachová stopa (2024) režisérky a dokumentaristky Zuzany Piussi.
Žerebák není zdaleka jediným případem, kdy policejní pes identifikoval pach člověka, který na místě nebyl (nikdy) přítomen. Po vědeckém zpochybnění validity této metody používané policií do roku 2018, prozatím nedošlo v České republice k přehodnocení ani jednoho případu, v němž figurovala pachová stopa jako stěžejní či podpůrný pilíř (důkaz) obžaloby.
V případu Michala Žerebáka zvrátily výsledek soudního procesu expertní analýzy kamerového záznamu, nikoliv zpochybnění metody pachové identifikace.
Soud přiznává malé odškodnění
Advokát, který zastupuje Žerebáka proti Ministerstvu spravedlnosti, u soudu uvedl, že „neexistuje srovnatelný případ, není možné přihlížet ke srovnávacím případům“, které soud navrhuje a dodal, že jeho „odškodnění musí být spravedlivé a zohlednit okolnosti“.
Upozornil soud na „enormní zásah“ soudního rozsudku do života jeho klienta a „notorické pochybení při zajišťování pachových stop“. „Kdyby byl kdokoliv z nás stál na straně žalobce (Žerebáka), nepokusil by si opatřit důkazy, kterými by se mu podařilo prokázat nevinu?“ položil soudcům otázku jeho zastupující advokát, a prohlásil, že Žerebákův „útěk byl legitimní a směřoval k opatření důkazů, což se mu také podařilo“.
„Nebýt nezákonného rozhodnutí, nemusel by žalobce utíkat do zahraničí. Rozsudek soudu II. stupně nemůže obstát,“ komentoval advokát soudní rozhodnutí, které jeho klientovi přiznalo odškodnění ve výši 45 tisíc. Žerebák žádal o 954 tisíc Kč.
Soudci argumentují tím, že útěk byl Žerebákovým vlastním rozhodnutím a tudíž za něj nese sám odpovědnost, a tedy útrapy související s útěkem nebude odškodňovat. Soud po něm v průběhu let stále pátral a snažil se ho zajistit.
„Žil jsem v šedé zóně. Nikde jsem se nemohl oficiálně zaměstnat. Uklízel jsem zahrady, odpadky, dělal různé práce, šetřil peníze na právní zastoupení a expertní analýzy,“ vzpomíná dnes již 36 letý Žerebák v rozhovoru s Epoch Times.
Co se stalo před 16 lety
Žerebák se s orgány české justice zapletl před šestnácti lety. Soudní spis a samotný Žerebák říkají, že vyrůstal pouze s matkou a ve finančně skromných (chudých) poměrech. Žil v Mostě a studoval střední školu v Teplicích.
Protože neměl peníze a chtěl mít to, co měli jeho vrstevníci, tedy prostředky na běžné věci jako učebnice a maturitní ples, rozhodl se provést několik loupeží, při nichž odcizil částky 200 Kč, 500 Kč, a ta nejvyšší dosáhla 2 500 Kč.
„Policie mě po posledním činu loupení dopadla a tím taky skončila definitivně moje trestná činnost,“ vzpomíná Žerebák, který v únoru 2008 strávil noc v cele předběžného zadržení a přiznal policii všechny předchozí loupeže – soud poté odložil jeho případ na neurčito. Policie ho propustila a uvědomila školu i jeho matku o tom, co udělal. Druhý den šel do školy a ze školy za matkou do rehabilitačního centra.
V té době se ale právě v Praze (17:50) v Koněvově ulici odehrálo přepadení banky, při němž bylo ukradeno 250 tisíc korun.
„V dubnu 2008, dva měsíce po tom loupežném přepadení, za mnou přišla do školy policie, před spolužáky mi na chodbě nasadila pouta a odebírala mi pachové stopy. Pak mě zase pustili,“ vzpomíná Žerebák na to, jak mu tato událost zničila pověst.
„Za další 4 měsíce od odběru pachových stop, začátkem srpna 2008, za mnou přišli a řekli mi, že je tam shoda u pachovek a umístili mě na vazbu na dobu 11 měsíců,“ říká Žerebák, který policisty podezřívá z toho, že na něho chtěli přepadení banky „hodit“ a s jeho zadržením „záměrně počkali půl roku, až budou smazané telekomunikační komunikace, protože z té evidentně věděli, že se můj telefon přihlásil do operátorské buňky v Meziboří, kde jsem v inkriminovanou dobu navštívil mojí matku a to jim nesedělo do jejich konceptu“.
„Po vazbě jsem se přihlásil na vysokou školu a našel jsem si práci, protože mě pořád nebyli schopní odsoudit. V roce 2010 mě odsoudili a přidali k tomu tu banku, a já jsem řekl, že ne a utekl jsem,“ vzpomíná Žerebák, který byl nakonec od obvinění z vyloupení banky soudem osvobozen a za své předchozí přečiny dostal pouze podmíněný trest.
„Ani ne měsíc po mém odchodu vlítla zásahovka do našeho bytu a obrátili všechno vzhůru nohama,“ sdělil Žerebák Epoch Times. „V té době už jsem byl v Černé Hoře.“
Soudní senát během včerejšího jednání u Městského soudu v Praze prohlásil, že Žerebákovi přitěžuje skutečnost, že se stal podezřelým proto, že spáchal „několik přepadení“ a proto se stal podezřelým, a proto také považuje za dostačující odškodnění ve výši 45 tisíc za justiční chybu – odsouzení za zločin loupežného přepadení banky, který nespáchal, ale byl z něho „usvědčen“.
Žerebák se pravděpodobně proti usnesení soudu odvolá.
