13. listopadu (14:14) byla do článku doplněna reakce Vězeňské služby ČR.
Právní zástupce jednoho z mladíků odsouzených z vraždy Miroslava Sedláře ve vesnici Slopné promluvil v podcastu XTV, odvysílaném v pondělí, o některých detailech případu. Moderátor v pořadu vyjádřil řadu závažných hypotéz.
V podcastu uvedl moderátor Xaver Veselý, že požádal Vězeňskou službu ČR o možnost uskutečnit rozhovor na kameru s vězněným Davidem Šimonem. Podle jeho slov byla žádost zamítnuta s odkazem na zajištění „bezchybného provozu věznice“ a nutností přizvat „nějaké pracovníky navíc“.
„Já se domnívám, že důvod je někde jinde,“ řekl Veselý. „Já se domnívám, že některá ta chapadla jakési chobotnice mohou sahat až do věznice. Mám pro to řadu nepřímých důkazů.“
Požádali jsme vězeňskou službu o komentář.
Krátce o případu
V roce 2011 zemřel člověk, o kterém se podle právního zástupce Šimona vědělo, že spolupracuje s podsvětím, převrtává zbraně a jeho vraždu příbuzní chtěli ututlat jako pád ze schodů. Podezřelé stopy nalezl na těle až patolog a začalo vyšetřování brutální vraždy, z níž byli nakonec obviněni a odsouzeni dva mladíci – Maroš Straňák a Marek Šimon. Případ byl několikrát přezkoumáván soukromými detektivy a novináři, v důsledku čeho se začalo jednat o možné obnově soudního procesu, která byla nakonec zamítnuta. (Foto: Hlavní líčení 15. srpna 2013. Profimedia)
Advokát Robert Cholenský, který právně zastupuje jednoho z odsouzených, Davida Šimona, na XTV uvedl, že zavražděný Sedlář „nebyl obžalobou prezentován jako někdo, kdo má styky s podsvětím a dělá nelegálně do zbraní, ale jako penzista užívající si důchod. V podstatě nebožák, který byl brutálně utlučen, a za to byli odsouzeni právě Šimon se Straňákem“.
„Kupodivu Sedlářova rodina nezavolala policii,“ popisoval Cholenský a dodal: „Rodina místo činu za použití čistících prostředků pečlivě uklidila, zavolala lékařku, ta konstatovala smrt a přesvědčili ji o tom, že ten člověk spadl ze schodů.“
Policie začala na místě vyšetřovat až po několika dnech. V případu hrají roli také kritizované pachové stopy, které měly být odebírány až po vyčištění místa činu „savem“.
„Korunní svědek“
Odsouzení byli nejprve shledáni jako nevinní a zproštěni obžaloby. Odsouzeni byli až poté, co vystoupil s výpovědí tehdy vězněný recidivista Milan Rakaš, odpykávající si trest za podvod. Rakaš během výkonu trestu ve vězení údajně viděl na TV Nova reportáž o soudu s Marošem Straňákem a vzpomněl si, že mu Straňák před rokem a půl řekl, „že to udělal“. Rakaš byl několik dní po podání výpovědi předčasně propuštěn z šestiletého výkonu trestu.
Zatajený původce DNA na nalezené kukle?
Ze soudního jednání je patrné, že na poli za domem zavražděného policie nalezla kuklu s krví zavražděného a DNA, která nepatřila ani jednomu z odsouzených mladíků. Skutečnost, že DNA patří jistému „slovenskému recidivistovi“ Zoltánovi Kovácsovi, byla podle advokáta Cholenského státním zástupcem zatajena.
„Soud se s tím vypořádal tak, že to mohla být kukla nějakého dalšího pachatele, ovšem policie už v dubnu roku 2014 věděla, že je to DNA Zoltána Kovácse,“ řekl Cholenský. „Obratem o tom informovala dozorujícího státního zástupce Ivo Foltýna a co ten udělal? Nic.“
„Čekal a odvolacímu soudu to sdělil až několik dní po vynesení odsuzujícího rozsudku,“ řekl Cholenský. „A v tom odsuzujícím rozsudku se pracuje s tím, že ‚ano je tam DNA, ale my nevíme, čí je‘. Proč se tak stalo, se můžeme jen domnívat.“
Cholenský dále uvedl, že je si jistý, že by se případ „vyvíjel jinak, kdyby už na prvním stupni soud věděl, že na kukle, která byla nepochybně použita při vraždě, protože na ní byla krev zavražděného, byla nalezena DNA slovenského recidivisty, který strávil mnoho let ve vězení za násilnou trestnou činnost a nelze jej spojit se Straňákem ani Šimonem“.
Ivo Foltýn již nefiguruje na seznamu aktivních státních zástupců. Redakce požádala o komentář Státní zastupitelství.
Podle Cholenského soudu pro nové otevření procesu „evidentně nestačila“ skutečnost identifikované DNA ani další argumenty odsouzených. Šimon byl odsouzen pouze na základě pachové stopy identifikované policejním psem, metodou, která byla vědecky zpochybněna. Straňák pak na základě pachu a výpovědi recidivisty Rakaše, kterému se údajně ve vězení „svěřil“, že to udělal.
Český justiční systém zpravidla obnovy soudního procesu nepovoluje. Statistiky ukazují, že za 10 let se odsouzení v ČR domohli jediné obnovy soudního procesu.
Odsouzení již vyčerpali všechny právní možnosti
Maroš Straňák a David Šimon podali ústavní stížnosti ve svém případu, které byly zamítnuty. Řízení o posouzení obnovy soudního procesu dopadlo negativně a žádost o milost prezidentem nebyla vyslyšena. Mladíci byli odsouzeni na dobu 24,5 a 20,5 roku odnětí svobody, což je doba delší než byla jejich délka života před odsouzením. Na podzim roku 2020 napsal Tomáš Krist (přezdívka) knihu nazvanou Maroš Straňák, která obsahuje jeho rozhovory s uvězněným na téma jeho případu a života.
Reakce Vězeňské služby
Po vydání článku odpověděla na žádost o komentář tisková mluvčí Vězeňské služby Markéta Machová Prunerová.
„Vězeňská služba postupuje při poskytování prostoru pro medializaci v souladu s právními předpisy a interními pravidly. Každou žádost posuzuje individuálně s ohledem na bezpečnost, ochranu osobních údajů a práva všech zúčastněných. Obecně je Vězeňská služba ČR otevřena spolupráci s médii, pokud nenarušuje účel výkonu trestu, chod věznice ani práva obětí trestné činnosti.
V případě žádosti o uskutečnění televizního rozhovoru s odsouzeným Davidem Šimonem nebylo možné rozhovor realizovat právě z organizačně-technických důvodů.
— Markéta Machová Prunerová, tisková mluvčí Vězeňské služby
V současné době je nezbytné vnímat také velké personální podstavy ve věznicích a díky tomu i omezenou možnost realizace vstupů dalších subjektů do věznic, jejichž zajištění vyžaduje nasazení zaměstnanců a příslušníků nad rámec běžných povinností. Zde je potřeba individuálně posuzovat také bezpečnostní rizika, která každý takový vstup přináší.
Vězeňská služba České republiky, respektive vedení té dané věznice, které posuzuje žádost o rozhovor s vězněnou osobou, vždy zohledňuje platnou legislativu, vnitřní předpisy a také organizačně-bezpečnostní možnosti konkrétní věznice.
V případě žádosti o uskutečnění televizního rozhovoru s odsouzeným Davidem Šimonem nebylo možné rozhovor realizovat právě z organizačně-technických důvodů, na základě kterých vedení Věznice Kuřim rozhovor nepovolilo.“
