Čekání – stojíme v dopravní zácpě nebo u pokladny v supermarketu. Čekáme na důležité zprávy či na doručení balíku. Proč ale býváme tak často netrpěliví? Odpovědi nabízí Annabelle Robertsová, profesorka na Texaské univerzitě. A konečně i vědecké vysvětlení.
Už v roce 1981 zpíval americký hudebník Tom Petty ve své písni The Waiting, že čekání je tou nejtěžší částí. Dvě nové studie Annabelle Robertsové z Texaské univerzity (USA) nyní objasňují, proč tomu tak je.
V obou výzkumech se Robertsová zaměřila na to, co se v nás odehrává ve chvílích netrpělivosti. Ať už jde o stání v dlouhé frontě nebo očekávání důležitého oznámení, výsledek je stejný: lidé systematicky touží po co nejrychlejším uzavření situace – a právě to úzce souvisí s netrpělivostí.
Zatímco první studie se týká rozhodování – například volby splnit úkol hned místo později –, druhá se zaměřuje na emoce lidí během čekání a na jejich chování s blížícím se termínem.
Výsledky nejsou důležité jen pro marketingové specialisty, ale pro každého z nás. „Každý už zažil, jak může být období čekání nadměrně frustrující,“ zdůrazňuje Annabelle Robertsová.
Touha po dokončení
Ve své první studii se profesorka marketingu snažila odhalit příčiny netrpělivosti. Ve spolupráci s kolegy z Chicagské univerzity dospěla k překvapivému závěru: problémem je samotný konec.
V sedmi experimentech si účastníci vybírali mezi možností pracovat více dříve, nebo si počkat a pracovat později méně – přičemž výsledek byl v obou případech stejný. Účastníci byli ochotni zaplatit nebo udělat víc, pokud tím mohli dosáhnout dřívějšího uzavření:
Souhlasili například s tím, že zaplatí o jedno euro více, aby transakci vyřídili dříve. Upřednostnili o 15 % více práce za stejnou mzdu, pokud mohli úkol dokončit dříve a vyškrtnout ho ze seznamu. Aby měli hotovou zprávu ještě před dovolenou, dobrovolně pracovali přesčas bez nároku na odměnu, místo aby ji dokončili až po návratu.
„Potřeba dosáhnout cíle vysvětluje, proč lidé preferují pracovat více nebo zaplatit více dříve,“ říká Robertsová. „Zjistili jsme, že netrpělivost nespočívá jen v krátkodobé touze po odměně. Jde také o potřebu uzavřít otevřené cíle, aby nad námi nevisely jako Damoklův meč.“
Tento poznatek může být cenný zejména pro manažery, kteří chtějí lépe motivovat své týmy – lidé orientovaní na dokončení úkolu totiž méně prokrastinují. Stejný mechanismus také vysvětluje, proč některé marketingové strategie typu „Kup teď, zaplať později“ nefungují vždy podle očekávání. Spotřebitelé si totiž nemusí přát stres z vědomí blížící se platby.
Konec se blíží – ale ještě ne dost
Podle indexu TomTom Traffic Index ztratili francouzští řidiči v roce 2025 ve velkých městech v průměru více než 100 hodin ročně v dopravních zácpách, přičemž mezi jednotlivými aglomeracemi existují výrazné rozdíly.
Celostátně tráví řidiči podle údajů společnosti INRIX v kolonách v průměru 23 hodin ročně – odhad je starší, ale relativně stabilní, a výrazně jej ovlivňují velké metropole.
To, co lidé během čekání cítí, co si myslí a jak reagují s blížícím se koncem, zkoumala Robertsová ve své druhé studii. Zjistila, že utrpení spojené s čekáním se zvyšuje právě tehdy, když se konec přibližuje.
„Tato studie se zaměřila na emoce lidí a na jejich prožívání během čekání,“ vysvětluje Robertsová. „Když očekáváme, že čekání brzy skončí, stáváme se s přibližujícím se termínem stále netrpělivější.“
V reálných situacích účastníci hodnotili svou míru netrpělivosti například při čekání na autobus. Jejich frustrace rostla úměrně tomu, jak se blížil konec čekání – a cítili se tím hůře, čím blíže měl autobus přijet.
Podobný jev se objevuje i během voleb, bez ohledu na to, koho člověk podporuje. „I ti, kteří očekávali prohru svého kandidáta, si přáli jediné – aby už to skončilo,“ říká Robertsová. „To jasně ukazuje sílu touhy po uzavření a její vliv na prožívání čekání.“
Lepší je počítat s delším čekáním
Robertsová nabízí radu pro netrpělivé jednotlivce, firmy i doručovací služby: pokud není jisté, kdy bude termín splněn nebo zásilka doručena, je lepší připravit sebe či zákazníky na delší čekání než na kratší. Událost pak může nastat dříve, než se očekávalo, nebo balík dorazí ještě předtím, než se rozvine výrazná netrpělivost.
Stejně tak je vhodné informovat o zpoždění co nejdříve, nikoli na poslední chvíli. Lidé si mohou podle toho upravit svá očekávání.
Ve svém aktuálním projektu Robertsová zkoumá konkrétní opatření, která by lidem pomohla zvládat čekání klidněji. „Ráda bych svým výzkumem pomohla lidem snáze překonávat období čekání,“ říká. „Mnozí skutečně chtějí být trpělivější a rozhodovat se lépe.“ Než budou výsledky zveřejněny, nezbývá než… počkat.
–etfr–
