Srdce patří za mříže je inscenace mladých tvůrců, kteří se po sérii osobních střetů se závažnými tématy a problémy současné Číny rozhodli reagovat. Výsledkem je netuctová výpověď mladých divadelníků, která otevírá kontroverzní témata a diváka nenechává chladným.
Na jeviště Švandova divadla vstupují problematiky obchodu s orgány politických vězňů, senzacechtivá výstava nelegálně získaných mrtvých těl Bodies nebo prapodivné spojenectví krtka a pandy.
Inscenace ale nevypráví pouze o násilí, ale také o sebelásce a síle víry v dobro v současném globálním světě a odvážně vynáší morální soud a obhajuje „vyšší princip“.
Příběh sleduje osudy milovnice luxusního zboží, které nejraději ze všeho nakupuje za pár šupů. Cizince, který hledá srdce svého otce. Čekatele na transplantaci, ubrečenou dámskou kabelku, kresleného hrdinu seriálů pro děti a jeho novou kamarádku, čínskou Pandu. Ti všichni jsou svědky toho, jak snadné je v dnešním světě ztratit lidské srdce.
Inscenace Švandova divadla Srdce patří za mříže. (foto Štěpán Wait)
Hru Srdce patří za mříže napsal mladý dramatik a básník David Košťák přímo pro studiovou scénu. „Násilí mi přijde nejhrozivější ve chvíli, kdy si člověk neuvědomuje, že se ho dopouští – denně třeba využíváme produkty, jejichž vznik se vážně podepisuje na kvalitě života jiných lidí. Jejich volání o pomoc však nikdy neuslyšíme. I proto jsem chtěl na jeviště předvolat nejen „pachatele“, ale i „oběti“ tohoto stavu. V určité míře totiž v sobě máme oboje,“ uvádí David Košťák.
„Představení považuji za jednu ze svých nejzásadnějších profesních zkušeností. Nikoliv kvůli kvalitám, které si nedovoluji posuzovat, ale kvůli obsahu. Kvůli tématu, které jsem měl možnost zpracovat, kterému divadlo umožňuje nahlas zaznít a kterému tak umožňuje se i dostat k lidem, kteří některé informace možná uslyší poprvé,“ hodnotí a vzpomíná na svou práci mladý dramatik.
Poslední reprízy a derniéra vždy od 19:00 ve Studiu Švandova divadla
19. 2. koupit ONLINE / 6. 3. koupit ONLINE / 28. 4. koupit ONLINE
Cena vstupenky ve slevě 150 Kč
Rozhovor s Davidem Košťákem a Alžbětou Burianovou
Odkud k vám vlastně poprvé přišly informace o pozadí čínské transplantační turistiky, respektive obvinění, že tamní vojenské nemocnice zneužívají vězně svědomí z duchovního hnutí Falun Gong jako nedobrovolné dárce orgánů?
Alžběta Burianová (režisérka představení): No já jsem to vlastně poprvé zjistila skrze výstavu Bodies. Když tady byla výstava poprvé, myslela jsem si, že nejvíce problematickou skutečností je to, že tam jsou mrtví lidé a je pravděpodobné, že se jedná o politické vězně. Spojitost s transplantacemi orgánů ke mně dorazila jako taková fáma.
Uvědomění si toho, že se ke mně takové informace dostanou v podobě zvěsti, nad kterou mávnu rukou, mně tak nějak tnulo a vybudilo to ve mně zájem se o věc více zajímat. I tuhle skutečnost v inscenaci problematizujeme, že není úplně snadné se dobírat pravdy a člověk je zavalený různými nepravdivými informacemi, hoaxy a manipulacemi.
Protože jsme se dostali k výstavě těl a transplantační turistice, objevili jsme téma Falun Gongu. Zrovna včera jsme dostali otázku, proč jsme si vybrali zobrazit ve hře problematiku pronásledování duchovního hnutí Falun Gong čínským režimem. Protože je to apolitické a mírumilovné hnutí, má pravidla buddhistické morálky, pravdivost a toleranci. Jak jsme si to zjišťovali, byl jeho vývoj v Číně neuvěřitelný. Nejprve byl masově podporovaný, až se to totálně zilegalizovalo…
