NEW YORK – Posledních 15 let byl mobilní telefon jedinou věcí, která spojovala Stevena Wanga a jeho rodinu, žijící za oceánem v Číně. Byl to právě telefon, který mu v roce 2009 přinesl zprávu o smrti jeho otce – selhání ledvin v důsledku dlouholetého mučení v čínském vězení, vše jen kvůli jeho víře.
V dalším telefonátu se Wang vloni v červenci dozvěděl o zatčení své matky. Začátkem tohoto měsíce se dozvěděl, že byla odsouzena ke čtyřem letům vězení – ze stejného důvodu, kvůli kterému skončil ve vězení i jeho otec.
„V naší rodině jsem vždycky ten poslední, kdo se to dozví,“ vypráví Wang deníku The Epoch Times ve svém domě ve státě New York. Pomyšlení, že nit, která jej spojuje s jeho blízkými, je tak křehká, ho bolí.
Wang, šestatřicetiletý profesionální tanečník a americký občan, se narodil v Šao-jangu ve střední Číně, městě, které nazýval domovem po více než dvě desetiletí svého života. Nyní však nemá možnost vrátit se zpět, přestože ho spaluje úzkost o svou rodinu. Stejně jako jeho rodiče i on praktikuje duchovní disciplínu Falun Gong, která je již více než dvě desetiletí brutálně potlačována Komunistickou stranou Číny.
Tato praxe, která zahrnuje meditační cvičení a morální učení zaměřené na hodnoty pravdivosti, soucitu a tolerance, si v 90. letech 20. století získala obrovský počet příznivců (odhaduje se, že měla 70 až 100 milionů stoupenců) a komunistický režim ji začal vnímat jako hrozbu pro svou autoritářskou vládu.
Od roku 1999 jsou přívrženci Falun Gongu terčem neúprosné likvidační kampaně, v jejímž důsledku byly zabity, uvězněny nebo zotročeny statisíce přívrženců, jako je Wangův otec, a zbytek komunity Falun Gongu je vystaven neustálé hrozbě perzekuce.
Když před patnácti lety Wang odjížděl z domova do New Yorku, jeho matka Liou Aj-chua ho doprovázela až na letiště. „Dávej na sebe dobrý pozor,“ řekla mu na rozloučenou.
V té době už Wang, který má tři starší sestry, dvanáct let trénoval klasický čínský tanec. Chtěl své umění posunout na vyšší úroveň, a tak se vydal do zámoří, aby se připojil k newyorské společnosti Shen Yun Performing Arts, která se snaží oživit 5000 let tradiční čínské kultury zdecimované komunistickým režimem. Netušil, že to bude naposledy, kdy bude se svou matkou mluvit tváří v tvář.
Změněná rodina
Oba Wangovi rodiče bývali kdysi středoškolskými učiteli. Rozhodnutí mít více dětí, než režim povoloval v rámci dnes již zrušené politiky jednoho dítěte, je však stálo práci a donutilo je začít podnikat, aby se uživili. Zvýšený stres a pracovní zátěž jen prohloubily jejich zdravotní problémy.
Wang vděčí Falun Gongu, který učí hodnotám pravdivosti, soucitu a tolerance, za to, že do jeho rodiny přinesl harmonii. Poté, co se jeho rodiče začali v roce 1996 věnovat Falun Gongu, otci zmizela cukrovka a matka se zbavila vysokého krevního tlaku a problémů se srdcem. Pokud se Wang choval špatně, místo aby mu dali výprask, což dřív bývalo běžné, rozumně si s ním promluvili a vyslechli i jeho pohled.
Rozsáhlé pronásledování, které režim spustil v roce 1999, však narušilo jejich poklidný rodinný život. V roce 2003, po pěti měsících svého čtvrtého pobytu ve vězení, byl jeho otec vyhublý a objevila se u něj cukrovka a selhání ledvin.
„Pokud tohoto muže dnes nepropustíme, zítra z něj bude mrtvola,“ varoval dozorce vězeňský lékař, uvádějí webové stránky Minghui.org dokumentující perzekuci Falun Gongu. V obavě, že budou za jeho smrt pohnáni k odpovědnosti, ho dozorci propustili.
V době, kdy Wang v roce 2008 opustil Čínu, se otcův zdravotní stav zhoršil natolik, že byl odkázán na léky proti bolesti, aby mohl usnout. Wang vzpomínal, že během školních přestávek často odbíhal masírovat tátovi tělo, aby mu ulevil od utrpení.
Toho osudného listopadového dne roku 2009 Wang zavolal domů a doufal, že uslyší známý hlas svého otce, jehož jemná kritika a povzbuzování mu pomohly nasměrovat život správným směrem. Místo toho mu to zvedla matka a oznámila mu, že otec zemřel na selhání ledvin. Wang se schoval do skříně a více jak hodinu plakal. Měl pocit, že se zhroutila obloha.
„Najednou se mi stalo něco, co jsem viděl jen v televizi, a najednou mi zmizel pilíř života,“ vzpomíná.
Do odjezdu jeho tanečního souboru na světové turné zbýval měsíc. Wang se zaměstnával: běhal, trénoval a učil se nazpaměť taneční pohyby, aby unikl bolesti ve svém nitru. Přesto se v pozdních nočních hodinách smutek vracel a jediné, co mohl dělat, bylo „vrátit se do svého pokoje, zabalit se do deky a kousek po kousku to spolknout“.
Ten pocit bezmoci ho trápí i teď. „Mám domov, do kterého se nemůžu vrátit,“ říká a poukazuje na vysoké riziko pronásledování. „Dokonce i když mi zemřel otec, nemohl jsem ho naposledy vidět.“
Po letech, kdy se úřady zaměřují na jeho matku, může Wang opět jen zpovzdálí přihlížet.
Nedává to smysl
Devětašedesátiletá Liou před svým posledním rozsudkem prošla jedenácti zatčeními a strávila přibližně osm let v různých zadržovacích zařízeních.
Podle vyprávění rodiny ji policie jednou zatkla v nemocnici, kde se starala o svou druhou dceru, která byla po porodu stále v bezvědomí. Při jiném zatčení byla Liou držena v temné a vlhké místnosti a 17 měsíců nucena k otrocké práci, při níž vyráběla plastové květiny, které zařízení později s velkým ziskem dále prodávalo. Dlouhodobé sezení na nízké stoličce způsobilo, že jí otekla spodní část těla a vytvořily se jí hnisavé vředy.
V trestním rozsudku z 1. března bylo jako důkaz provinění uvedeno, že Liou distribuovala informační materiály o Falun Gongu a diskutovala o této praxi s místními obyvateli. Dostala také pokutu 10 000 jüanů (1 500 dolarů), což je pro člověka žijícího z úspor vysoká částka.
„Proč byste chtěli zatknout sedmdesátiletého člověka?“ ptá se Wang a dodává: „Nedává to smysl.“
Rodina ji od jejího zatčení v červenci loňského roku neviděla a netuší, jak se jí vede. Celé měsíce úřady jejich žádosti o návštěvu odmítaly s odvoláním na přísné protipandemické protokoly v Pekingu. Nyní je Liou držena ve vazební věznici Čchang-ša č. 4. Proti rozsudku se odvolala a Wang inicioval petici v naději, že se osudu jeho matky podaří získat větší pozornost.
Kost a kůže
Wang nikdy nebyl přímým svědkem četných domovních prohlídek a zatýkání, kterým byla jeho rodina vystavena. Od dvanácti let byl v internátní škole a jeho rodiče Wangovi a jeho sestrám prozradili jen málo ze svého utrpení, aby jim ulehčili a umožnili jim soustředit se na studium.
Přesto je rodiče nedokázali zcela ochránit před mrazivou realitou. Během čínského Nového roku 2002, kdy se rodiny scházejí k největším oslavám roku, byli oba Wangovi rodiče ve vazbě a nechali čtyři sourozence doma, aby se o sebe postarali sami. Wangovi bylo 14 let. „Tehdy jsem poprvé pocítil, že naše rodina není celá,“ vzpomíná.
Později téhož roku Wang i se sestrami navštívil otce ve vězení. Wang mu přinesl teplé oblečení a domácí konzervovanou šunku. Dozorci nedovolili vězňům s návštěvníky mluvit. Zpoza skleněné tabule Wang znepokojeně sledoval, jak jeho otec píše slova na tabuli, aby se domluvil, a byl šokován tím, jak rychle vězeňský život změnil jeho otce střední postavy na pouhou „kost a kůži“.
„Jediné, co jsem mu dokázal říct, bylo, že se mám dobře a jaká ocenění jsem získal na tanečních soutěžích,“ vypráví.
Miliony dalších
Když žil Wang ještě v Číně, těžko se mu vysvětlovalo vrstevníkům, jak je možné, že má rodiče věčně ve vězení, i když nespáchali žádný trestný čin. V utlačovatelském prostředí nemohl otevřeně hovořit o Falun Gongu nebo o pronásledování svých rodičů, protože se obával, že se sám stane terčem útoku.
Ale ať už v sobě dusil jakékoliv emoce, dokázal najít odreagování prostřednictvím tance v Shen Yun. Během turné souboru v roce 2010 ztvárnil Wang otce mladé dívky, která byla ubita k smrti za to, že se odmítla vzdát Falun Gongu.
V představení, těsně před rozpoutáním brutální kampaně komunistického režimu, drží Wang dceru v náručí a hladí ji po vlasech, což je scéna, která Wangovi připomněla, jak ho jeho vlastní otec v mládí nosil na rameni. „Cítil jsem se tak blaženě, tak bezpečně,“ říká.
Dnes Wang žije ve svobodné zemi a zavázal se, že pozvedne hlasy těch, kteří v komunistické Číně nemohou hovořit za sebe. „Nejde jen o mou rodinu. Miliony dalších rodin tam venku čelí takové nebo ještě horší situaci.“
Zatímco Wang nervózně očekává další telefonáty z Číny, uklidňuje ho, že jeho matka je tak houževnatá. „Alespoň si stojí za svou vírou a dělá to, co považuje za správné.“
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
