Licencovaná akupunkturistka Deborah Graeferová vysvětlila, proč považuje za důležité žlučník zachovat.
Když se objeví potíže se žlučníkem, bývá operace často prezentována jako nejrychlejší a nejbezpečnější řešení. Licencovaná akupunkturistka Deborah Graeferová se však domnívá, že u mnoha pacientů přichází odstranění žlučníku příliš brzy – ještě předtím, než jsou vůbec prodiskutovány méně invazivní možnosti.
„Problémem není to, že by operace nikdy nebyla na místě,“ uvedla Graeferová pro Epoch Times. „Problém je v tom, že se funkční obnova toku žluči – prostřednictvím úpravy stravy, doplňků a změn životního stylu – jen zřídka zkouší dříve, než se operace stane jedinou nabízenou možností.“
Malý orgán s velkou rolí
Žlučník je malý, hruškovitý orgán, který slouží jako zásobárna žluči produkované játry. Žluč hraje klíčovou roli při trávení tuků, vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích a při vylučování toxinů z těla.
Z pohledu lékařů může být podle Graeferové operace žlučníku vnímána jako praktické rozhodnutí – zejména pokud panují obavy z akutních komplikací nebo z možných právních důsledků.
„Jakmile se objeví strach z akutních, život ohrožujících stavů, nabízí operace rychlé a spolehlivé řešení,“ uvedla. „V mnoha případech by neodstranění orgánu mohlo být považováno za zanedbání péče.“
Ve své praxi však jako první krok u lidí s potížemi se žlučníkem doporučuje změny životního stylu.
Kdy je odstranění žlučníku skutečně nezbytné?
Graeferová uvedla, že dvěma nejčastějšími důvody k odstranění žlučníku jsou žlučové kameny a snížená funkce žlučníku. Podle jejích poznatků však ani jeden z těchto stavů sám o sobě automaticky neznamená nutnost operace. K odstranění by podle ní mělo dojít tehdy, pokud se tyto stavy projeví výraznými příznaky.
„Cholecystektomie (operace odstranění žlučníku) se obecně nedoporučuje u pacientů bez obtíží, ani při snížené funkci žlučníku,“ uvedla. „Někteří se mohou domnívat, že odkládání operace je obecně rizikové, ale vzhledem k tomu, že většina zákroků je plánovaná, je vždy prostor vyzkoušet alternativy – a pokud nepřinesou požadovaný výsledek, možnost operace stále zůstává.“
Tento přístup podporuje i odborná literatura. Řada přehledových studií ukazuje, že většina lidí s asymptomatickými (bezpříznakovými) žlučovými kameny nikdy žádné obtíže nerozvine a doporučuje se spíše vyčkávací postup, dokud se neobjeví bolest nebo komplikace.
Ačkoli Graeferová dává přednost zachování žlučníku, uvedla i situace, kdy by měl člověk o jeho odstranění vážně uvažovat.
„Pokud už má pacient všeho dost. Pokud prodělal jeden záchvat za druhým a už to nezvládá. Určitě nastane chvíle, kdy je třeba ustoupit, bez ohledu na to, jak moc si člověk přeje žlučník zachovat. Pokud provedl všechny změny a záchvaty nepřestávají, je čas jej odstranit,“ uvedla. „Příznaky, jako jsou zimnice a horečka, žloutenka nebo svědění, vyžadují okamžitou pozornost – stejně jako velké polypy, porcelánový žlučník a samozřejmě rakovina žlučníku.“
Proč se snažit žlučník zachovat?
Z pohledu západní medicíny žluč i po odstranění žlučníku nadále proudí z jater do střev a zachovává si schopnost štěpit tuky a odvádět toxiny. Právě proto se podle Graeferové někteří lidé domnívají, že žlučník není nezbytný. Žluč přicházející přímo z jater však není totéž co žluč ze žlučníku.
„I když játra produkují žluč nepřetržitě, trávicí systém ji nepotřebuje přivádět neustále,“ vysvětlila. „Žlučník reaguje na příjem potravy. Tím, že mezi jídly žluč shromažďuje, zabraňuje jejímu neustálému odkapávání do střev, kde by mohla být příliš brzy dekonjugována mikroorganismy. To znamená, že se stává méně rozpustnou a méně účinnou při trávení tuků, oslabuje se její antimikrobiální účinek a žlučové kyseliny mohou dráždit střevní sliznici.“
Žlučník podle ní nejen koncentruje žluč, čímž zvyšuje její účinnost, ale také aktivně udržuje její správné napětí, načasování, složení a sílu způsoby, kterých samotná játra nejsou schopna.
Vysoce koncentrovaná žluč uvolňovaná ze žlučníku ve vlnách má podle Graeferové antimikrobiální účinek v horní části tenkého střeva a pomáhá potlačovat přemnožení bakterií.
Pokud však žluč pouze nepřetržitě odkapává z jater, antimikrobiální aktivita se snižuje, což může u některých pacientů přispívat ke střevní dysbióze nebo k příznakům syndromu bakteriálního přerůstání tenkého střeva.
Studie z roku 2024 publikovaná v časopise Scientific Reports uvádí: „Bylo prokázáno, že chirurgické odstranění žlučníku výrazně mění enterohepatální oběh i složení a množství střevní mikrobioty. Tyto změny v organismu tak mohou ovlivnit metabolismus lipidů.“
Starověké poznání se setkává s moderní vědou
Graeferová čerpá také z tradiční čínské medicíny (TČM), která pohlíží na žlučník jako na součást širšího trávicího a regulačního systému, nikoli jako na izolovaný orgán.
Starověký čínský lékařský text „Vnitřní kánon Žlutého císaře“ („Huang Di Nei Jing Su Wen“) popisuje žlučník jako orgán ovlivňující rozhodnost a odvahu. Ačkoli je tento koncept spíše symbolický než anatomický, odráží praktické pozorování: když je trávení přetížené a tok žluči narušený, lidé se často cítí napjatí, váhaví nebo zahlcení.
Moderní výzkum osy střevo–mozek tuto představu podporuje a ukazuje, že trávicí funkce a regulace stresu spolu úzce souvisejí.
„Věřím, že vše, co v těle existuje, tam je z důvodů, kterým možná zatím plně nerozumíme,“ uvedla Graeferová.
Z jejího pohledu tento starověký rámec odpovídá moderním výzkumům, které prokazují silné propojení mezi funkcí mozku, zdravím střev a trávením.
Západní medicína tato propojení teprve mapuje. Tradiční čínská medicína je popisuje již tisíce let – jen používá jiný jazyk. „Je důležité si uvědomit, že stále nevíme všechno; o lidském těle se neustále dozvídáme nové věci,“ dodala.
Změny životního stylu
Zájem Deborah Graeferové o trávení je osobní. Od raného dětství trpěla bolestmi žaludku a lékaři jí nedokázali pomoci. Vyzkoušela řadu alternativních terapií, ale skutečnou úlevu našla až ve svých třiceti letech díky čínské trávicí bylinné směsi.
Tato zkušenost ji přivedla ke studiu bylin obsažených v této receptuře a k zápisu na Pacific College of Oriental Medicine.
Graeferová se domnívá, že mnoha pacientům není nikdy nabídnuto smysluplné vedení v oblasti životního stylu, než jsou odesláni k operaci.
„Lékaři nejsou školeni – ani nemají čas – vyučovat dietní a životní medicínu, ale to neznamená, že na těchto přístupech nezáleží.“
Jako akupunkturistka Graeferová nejprve doporučuje pohyb.
„Trávení je závislé na pohybu,“ vysvětlila. „Cvičení pomáhá rozhýbat krev a lymfu. V tradiční čínské medicíně to popisujeme jako rozproudění qi, tedy životní energie. V praktickém smyslu to znamená zlepšení prokrvení a toku žluči.“
Strava pro zdraví žlučníku
Neméně zásadní je podle ní strava. Smažená jídla, rafinované cukry a vydatná jídla pozdě večer kladou vysoké nároky na tok žluči a mohou zhoršovat zánět.
Pacientům doporučuje vyhýbat se potravinám, které zatěžují žlučník, nebo je alespoň omezit, zejména v období zhoršení obtíží:
- smažená a tučná jídla
- vysoce průmyslově zpracované potraviny
- rafinované cukry a sladkosti
- nadměrné množství nasycených tuků
- alkohol
- přejídání, zejména ve večerních hodinách
- potraviny, které u jednotlivce vyvolávají přecitlivělost nebo reakce
Během akutního záchvatu, kdy je žlučník zanícený nebo bolestivý, bývá podle ní často užitečná dočasná tekutá dieta, protože snižuje zátěž trávení a umožňuje uklidnění toku žluči.
Podpůrné možnosti mohou zahrnovat vodu, lněný čaj, ředěnou šťávu z červené řepy nebo pampeliškový čaj.
Jakmile se příznaky zklidní, lze postupně zařazovat hořké potraviny. Hořké látky stimulují tvorbu žluči a stah žlučníku, čímž podporují zdravější tok žluči. Patří sem pampeliškové listy, artyčok, červená řepa, petržel, špenát a hořký meloun.
Brukvovitá zelenina – například brokolice, kapusta nebo zelí – může rovněž podporovat metabolismus žluči, i když snášenlivost je individuální.
Nad rámec stravy
Kromě stravy a pohybu doporučuje Graeferová lidem s onemocněním žlučníku nebo i se zpomaleným tokem žluči také protizánětlivé doplňky stravy, pravidelná týdenní akupunkturní sezení jako podpůrnou léčbu a pravidelné masáže, které pomáhají rozhýbat qi, krev a žluč.
Dále doporučuje přikládat ricinové olejové obklady tři po sobě jdoucí dny v týdnu, aby se zmírnil zánět žlučníku, jater a žlučových cest.
„Záchvat žlučníku může být bolestivý, ale také silně motivuje ke změně stravy a sedavého způsobu života. Jakmile se naučíte zvládat své příznaky pomocí doplňků, stravy a pohybu, můžete očekávat, že budete žít bez obtíží.“
Názory vyjádřené v tomto článku představují stanovisko autora a nemusí odrážet pohled Epoch Times. Uvítáme odborné příspěvky i náměty čtenářů, které můžete zasílat na adresu namety@epochtimes.cz .
Tento článek nenahrazuje lékařskou pomoc. Máte-li jakékoli zdravotní dotazy, poraďte se se svým lékařem.
–ete–
