Když dostaneme infekci, tělo zareaguje zarudnutím, napuchnutím a bolestí. Říká se tomu zánět a je to způsob, jakým se náš imunitní systém zbavuje vetřelců. Tato reakce je nezbytnou součástí procesu uzdravování. Zánět se však může stát i naším nepřítelem a hlavní příčinou chorob.
Jak může něco, co léčí, vyvolávat nemoc? Vše záleží na tom, jak dlouho zánět trvá.
Zánět je spouštěn stresovým faktorem. Pokud je tímto stresem infekce, imunitní systém zapne inflamatorní reakci, dokud není vetřelec poražen a dokud se organismus nevrátí zpět do normálu. Ale když je stresor neustálý a imunitní systém ho nedokáže zabít, zánět se nikdy neskončí a proces, který má být dočasný, se změní na trvalý.
Zánět je řízen cytokiny, což jsou imunoregulační látky v buňkách imunitního systému. Tyto zánětlivé látky se vytváří jako reakce na nachlazení nebo chřipku, a my pak cítíme na pár dnů bolest a únavu, než imunitní systém zvítězí. Pokud se ale cytokiny spustí jako reakce na úzkost nebo depresi, nepřinesou úlevu a mohou jen uškodit. Proto lidé s chronickým zánětem vždycky pociťují únavu a bolest.
Chronický zánět je ovšem daleko víc než jen ztrpčení života. Vědci v posledních letech objevují, že tyto neustávající dávky cytokinu jsou podhoubím pro řadu nemocí, jako Alzheimer, astma, některé rakoviny, revmatickou artritidu, cukrovku, srdeční potíže, obezitu a osteoporózu a navíc vyvolává také duševní poruchy, jako úzkost, deprese, schizofrenie nebo bipolární porucha.
Toto nové chápání zánětu je jedním z nejdůležitějších objevů zdravotnických výzkumů posledních let, říká doktor George Slavich, ředitel Laboratoře pro zjišťování a výzkum stresu při University of California–Los Angeles (UCLA).
„Co víme, zánět dnes souvisí s přinejmenším osmi z deseti nejčastějších příčin úmrtí ve Spojených státech. Pochopit, jak zánět přispívá ke špatnému zdraví a jak a kdy lze zasáhnout, aby se riziko chorob způsobené zánětem zredukovalo, by proto měla být hlavní priorita vědců a veřejnosti,“ napsal Slavich již v březnu 2015 v článku v odborném časopise Brain Behavior Immunity.
Neustálý stres, rychlé stárnutí
Několik vědců poukazuje na nepolevující stres moderního života jako na hlavního viníka nárůstu chronických zánětů. Jedním z těchto vědců je doktor William Malarkey, emeritní profesor interního lékařství a ředitel klinického výzkumu v Centru pro klinickou a translační vědu při Ohio State University.
Když jsme nuceni zažívat neustálý stres, náš endokrinní systém uvízne ve vysokých otáčkách, říká Dr. Malarkey. „Je to, jako by se tělo neustále připravovalo, že se za rohem potká s medvědem.“ V období dlouhotrvajícího stresu vidíme, jak nám lidé stárnou před očima – prezidenti za jedno funkční období, pár potýkající se s rozvodem nebo ti, kteří přišli o někoho blízkého.
Člověk je odolný tvor a dokáže se po těžkém období zotavit. Když ale stres nepolevuje, naše schopnost uzdravit se je menší a zánět nakonec vede k nemoci. „Mrtvička se vám nestala právě dnes, začala už před dvaceti, třiceti lety u tohoto procesu,“ vysvětluje Dr. Malarkey.
Jak zvýšit odolnost organismu
Stres je dnes běžným doplňkem života, ale proč ho někteří lidé zvládají lépe než druzí? Doktor Malarkey při studiu reakce na stres určil pět oblastí, které slouží jako tlumiče v situacích, kdy se setkáme s nepřízní osudu:
- propojení s rodinou a přáteli
- zdravý emocionální život
- nalezení užitečnosti a smysluplnosti v různých aspektech života
- vědomí sebe sama a druhých kolem (jak vnímáme a posuzujeme sebe a ostatní)
- zdravé fyzické návyky (zdravá strava, pravidelné cvičení, kvalitní spánek, nekouřit, neužívat škodlivé látky)
Čím silnější jsme v těchto oblastech, tím odolnější jsme vůči stresu, říká Malarkey. Pokud se nám v těchto oblastech nevede, spouští se náš imunitní systém. Dobrá zpráva je, že změna je možná. Výzkum ukázal, že když se pacienti snaží v těchto pěti oblastech zlepšovat, mohou předejít účinkům chronického stresu.
„Snížit cytokiny v imunitním systému můžete už jen tím, že správně přemýšlíte,“ uvádí Malarkey a dodává: „Nám se podařilo snížit rizikové faktory u srdeční poruchy co se týče ukazatelů zánětlivosti jen tím, že jsme denně prováděli vnímavou meditaci.“
Správným smýšlením proti zánětům
Rostoucí povědomí o zánětlivé povaze nemoci vedlo ke zvýšené nabídce protizánětlivých doplňků stravy, jako kapsle s kurkumou nebo rybím olejem. Tyto látky mohou sice záněty omezit, ale jejich dopad je ve srovnání se správným uvažováním mizivý.
„Není moc pravděpodobné, že by jakýkoliv doplněk stravy pomohl, když vám do mozku proudí tak mohutný příval myšlenek. Nejlepší intervencí je mít něco vevnitř, co nás před stresem uchrání,“ popisuje Malarkey. Podle něj k naší schopnosti zvládat stres přispívá celá řada faktorů, přesto existuje jeden, který hraje klíčovou roli – pocit dělání něčeho smysluplného. Často může jít o aktivity, které v nás vyvolávají pocit, že jsme součástí něčeho většího: duchovní praktiky, nezištné pomáhání lidem v nouzi, být druhým přínosem.
Dalším klíčovým faktorem pro zvládání stresu je síla našich vztahů s druhými. Osamělost může být obzvlášť škodlivá a může nemalou měrou přispívat ke špatnému zdraví nebo nemoci.
Základy pro (ne-)odolnost vůči stresu si budujeme již na začátku životu. Jedna studie publikovaná v roce 1999 zjistila, že krysí novorozeňata, která byla matkám odebrána v prvním týdnu svého života, si vyvinula jiné chemické procesy mozku než mláďata, která vyrůstala u matky. Hladina stresového hormonu kortisolu vyskočila již po jednom týdnu bez kontaktu na maximum a vůbec neklesala.
Podobné chemické pochody byly objeveny také u lidí, kteří zažili těžké dětství a později v životě spáchali sebevraždu. Nefungovala jim čidla glukokortikoidu, hormonu, které odstaví tvorbu kortisolu.
Podle výzkumu doktora Malarkeyho jsou ti, kteří stres zvládají nejlépe, lidé s aktivním společenským životem a pevnými vztahy. Tito lidé jsou emocionálně optimističtí a vždy se rádi učí nové věci. Dobře spí, protože jejich hladina obav a strachu je velmi nízká, a vykonávají nějaké pravidelné cvičení.
Vliv genetiky versus osobní zodpovědnost
Vědci si už v 50. letech povšimli behaviorálních a endokrinních reakcí na stres. Přestože si myšlenka zánětu jako hlavní příčiny chronických onemocnění získává v posledních letech rostoucí podporu lékařské komunity, toto pojetí je v rozporu s převažujícím názorem, že o tom, kdo onemocní a kdo ne, rozhoduje naše genetická výbava.
„Lidé uvízli v uvažování typu: Táta to dostal, tak to dostanu i já. Ale to není vina genů. Je to proto, že jste všichni úzkostliví a všichni se stejně stravujete. Je to o vašem prostředí. Tyto věcí mění způsob, jak se geny vyjadřují. A proto všichni máte srdeční choroby,“ tvrdí Malarkey.
Staré poznatky v novém kabátě
Cvičte, zdravě jezte, seznamujte se s novými lidmi, dobře spěte, zkuste nedělat si starosti a v životě si najděte něco, co vás naplňuje – to jsou rady, které znějí velice podobně jako rady lékařů, které lidé dostávali už dávno. A pro doktora Malarkeyho je to důkazem, že je na správné cestě.
„Podle mého názoru se všechny tradiční systémy lékařství točí kolem těch samých procesů, které já teď přenáším do současné psychologie a základní vědy a biologie. Každá kultura si tyto věci musí vyložit svým vlastním jazykem. Musíte to objevovat ve světle současných otázek, kterým čelíme, jinak to poselství ztratíme.“
Článek byl redakčně zkrácen. Přeložil Ondřej Horecký; Zdroj
