Flora Zhao

23. 1. 2024

Toto je 1. část seriálu „Dokonalý průvodce, jak se zbavit cukru“.

V této sérii se budeme zabývat správnými a špatnými sladidly, odhalíme nečekané výsledky vyřazení cukru a objevíme nejlepší způsob, jak toho dosáhnout.

Náš mozek často instinktivně touží po cukru. Může to být kousek dortu v době stresu, tabulka čokolády, když se nudíme, nebo slazená káva, když potřebujeme povzbudit. Neschopnost přestat s konzumací cukru nemusí pramenit z nedostatku vůle, ale spíše z ne zcela správně pochopené podstaty cukru a nenalezení nejúčinnějších metod, jak s ním přestat.

Chuť na sladké: instinkt pro přežití a růst

„Cukr je pro naše tělo a mozek velmi důležitý. A myslím, že právě v tom spočívá velká část obtíží (při odvykání),“ řekla Jessica Russoová, klinická psycholožka z Filadelfie, během rozhovoru pro Epoch Times.

Cukr slouží jako primární zdroj energie pro každou buňku v našem těle a většina potravin, které sníme, se štěpí na různé cukry.

„Mozek je energeticky nejnáročnějším orgánem, který spotřebuje přibližně polovinu veškeré energie z cukru vyprodukovaného v těle.“

„Biologicky jsme vedeni ke sladkému jídlu, protože se jedná o mechanismus přežití,“ řekla Russoová. Vysvětlila také, že v přírodě jsou potraviny se sladkou chutí obecně zdravé, zatímco škodlivé či toxické potraviny mohou chutnat hořce a zkaženě. Naopak zkažené potraviny mohou chutnat kysele, přičemž obojí postrádá sladkost.

Proto, když ochutnáme něco sladkého, náš mozek nám signalizuje: „To je dobré!“

Kromě toho, že nám sladkost pomáhá rozpoznat bezpečné potraviny, hraje také roli při lidském přežití a růstu.

„Vidíme, že děti se rodí se schopností rozpoznat sladkou chuť a dávají jí přednost,“ řekla během rozhovoru Julie A. Mennellaová, vědkyně z Monell Chemical Senses Center ve Filadelfii. Dává nám to najevo, že sladkost souvisí s kvalitou mateřského mléka, které může přitahovat kojence k sání.

Existují důkazy, které naznačují, že preference sladkých potravin u dětí může souviset s jejich vyššími kalorickými potřebami ve fázi růstu. Toto období obvykle trvá od kojeneckého věku až do konce puberty, uvedla pro Epoch Times.

Vliv cukru na náš mozek

Když konzumujeme cukr, receptory v našich ústech vysílají sladké signály do mozku a spouštějí uvolňování dopaminu, který může vyvolat pocity radosti a štěstí.

„Ochutnáváme mozkem,“ vysvětlila paní Mennellaová. Sladkost v nás vyvolává dobrý pocit, protože tyto signály jsou vysílány do různých částí mozku, z nichž mnohé jsou spojovány s odměnou. „Používané mozkové dráhy jsou důležité pro potěšení, paměť a odměnu,“ řekla. To znamená, že když se věnujeme činnostem, které spouštějí uvolňování dopaminu, zažíváme radost, vytváříme vzpomínky a těšíme se na další činnosti.

„V mozku má cukr velmi specifické aktivity a je nejdůležitější molekulou, která se podílí na navození pohody,“ řekl Kenneth Blum, renomovaný vědec s doktorátem z neurofarmakologie.

„Dopamin může také působit proti stresu,“ tvrdí Blum, který je mimojiné profesorem na Western University of Health Sciences’s Graduate School of Biomedical Science a na částečný úvazek působí na University of Vermont a Wright University. „Při stresu se dopamin uvolňuje stokrát rychleji, než je běžné.“ Může blokovat působení stresových hormonů, jako je adrenalin.

Blum však zdůraznil, že je důležité udržovat rovnováhu této klíčové molekuly, jinak by mozek mohl utrpět vážné negativní následky.

Mnoho lidí si neuvědomuje, že nadměrná konzumace cukru může vést k následkům velmi podobným zneužívání drog. Nadměrná konzumace cukru může vyvolat akutní uvolnění dopaminu, vysvětlil Blum. „Je to podobné jako zneužívání alkoholu nebo jiných návykových látek,“ řekl.

To může časem vést k chronickému poklesu hladiny dopaminu. V důsledku toho mohou jedinci vyhledávat větší množství cukru, aby zažili stejnou úroveň potěšení, což nakonec vede ke stavu závislosti, kdy konzumují stále více a více cukru.

Při konzumaci velkého množství rafinovaného cukru, „se váš mozek díky intenzivnímu uvolňování dopaminu rozsvítí jako hrací automat,“ říká James DiNicolantonio, vědecký pracovník v oblasti kardiovaskulárního výzkumu a doktor farmacie v Saint Luke’s Mid America Heart Institute v Kansas City, Missouri.

Při požití rafinovaného cukru signalizují receptory sladkostí systém odměny v mozku účinněji než při konzumaci ovoce. Hladina dopaminu uvolňovaného mozkem daleko přesahuje to, co jsme schopni zvládnout.

Studie publikovaná v roce 2023 v časopise Translational Psychiatry odhalila, že když myš pije vodu nebo je jí podán fyziologický roztok, mozek zůstává relativně klidný. Když se však myši podá roztok sacharózy nebo se jí vstříkne kokain, dojde k akutnímu uvolnění dopaminu v několika oblastech mozkových neuronů (zvýrazněno na obrázku). Více oblastí mozku, které reagují na signály cukrů, vykazuje také reakce na kokain.

Aktivace mozkových neuronů ve specifických oblastech po podání sacharózy a kokainu. (Epoch Times)

„Náš výzkum ukazuje, jak podobně jsou v mozku zpracovávány jak odměny závislé, tak odměny nezávislé, a to jak v měřítku celého mozku, tak na buněčné úrovni,“ uvedla Anna Berounová, hlavní autorka studie. „Cukr/potraviny se stávají návykovými, pokud si jich ceníme více než jiných odměn.“

Je cukr návykovější než drogy?

Cukr je neodolatelně lákavý nejen proto, že stimuluje mozek k produkci dopaminu, který přináší radost, ale také proto, že v mozku spouští produkci endogenních opioidů, což může vést k závislosti a návyku.

Blum uvedl, že mozek má glukózové receptory, a když jsou stimulovány cukrem, spustí se řada signálních drah, které nakonec vedou k produkci návykových látek. Tento mechanismus je neodmyslitelně přítomen, „takže pokud zneužíváte cukr, uspořádáte obvody odměny v mozku negativním způsobem, jako když užíváte heroin“.

Experiment odhalil, že myši krmené velkým množstvím cukru s přestávkami vykazovaly abstinenční příznaky, když jim byl aplikován lék, který blokuje opioidy. Tyto příznaky zahrnovaly drkotání zubů, třes předních tlapek a třes hlavy.

Účinek cukru na mozek není jen podobný drogám, ale za určitých okolností je ještě lákavější.

Francouzští vědci v průběhu let provedli řadu pokusů na zvířatech, jejichž výsledky odhalily, že když měli hlodavci na výběr mezi kokainem a sacharózou, trvale dávali přednost sacharóze. Tato preference platila i pro myši, které byly před pokusy na kokainu závislé.

„Při nadměrné konzumaci cukru dochází k uvolňování dopaminu a endogenních opioidů, které způsobují ‚rauši‘, ale pak se dostaví ‚útlum‘. Pokud to děláme delší dobu, může to vést k závislosti na cukru, zejména u těch, kteří jsou zranitelní,“ shrnul DiNicolantonio mechanismus vzniku závislosti na cukru.

Při nedostatku dopaminu a endogenních opioidů se člověk může cítit smutný, zmatený, pomalý a neschopný se soustředit. Což může následně ještě více podpořit touhu konzumovat více cukru.

Četné pokusy na lidech navíc prokázaly souvislost mezi cukrem a závislostí.

Například prospektivní observační studie publikovaná v časopise Addiction Biology v roce 2021 odhalila, že u významné části osob s poruchou užívání alkoholu (40 %) se během ústavní detoxikace od alkoholu zvýšila chuť na cukr.

Studie publikovaná v časopise Addiction navíc ukázala, že děti s rodinnou anamnézou alkoholismu a deprese častěji preferují výrazné sladkosti. Tyto děti si v průměru vybíraly vodu s koncentrací sacharózy 24 %, což odpovídá přibližně 14 čajovým lžičkám cukru ve sklenici vody – více než dvojnásobku koncentrace cukru v běžné sodové vodě.

Naproti tomu děti bez takového rodinného zázemí dávaly přednost vodě s koncentrací sacharózy 18 %.

Vyznejte se v cukrech: Klíč k překonání závislosti

Cukr a mozek sdílejí vrozené silné vazby. Bohužel moderní strava je plná vysoce rafinovaných cukrů, které vzbuzují přitažlivost podobnou drogám. Sladkosti, které dnes konzumujeme, se totiž výrazně liší od těch, které měli kdysi naši předkové.

Russoová barvitě popsala rozporuplné názory těla a mozku na cukr živou scénou, přičemž poznamenala, že naše tělo se některým cukrům brání, zatímco k jiným je vnímavější. „Mozek říká: ‚Potřebujeme cukr, musíme ho mít, bez něj nemůžeme přežít!‘ Na druhou stranu tělo nesouhlasí a říká: ‚Všechny druhy cukru nemáme rádi.‘“

Jedno staré čínské přísloví říká: „Znáš-li nepřítele a sám sebe, nemusíš se obávat výsledku sta bitev.“ Abychom mohli přestat s cukrem, musíme mu nejprve porozumět. Pravdou však je, že některé cukry a sladké látky jsou přirozené, a dokonce tělu prospěšné.

V následujícím díle si povíme o stévii, oblíbeném sladidle, které snižuje hladinu cukru v krvi a bojuje s cukrovkou. Stévie se v poslední době stala jednou z nejoblíbenějších přírodních náhražek cukru. Zatímco cukr je známý tím, že zvyšuje hladinu cukru v krvi, stévie má opačný účinek a může ji skutečně snižovat.

Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.

Související témata

Související články

Přečtěte si také

Nemít krávy, tak nemáme ani na výplaty, stěžovali si zemědělci na protestu v Hodoníně
Nemít krávy, tak nemáme ani na výplaty, stěžovali si zemědělci na protestu v Hodoníně

Podle něj evropská pravidla mohl nastavovat jen někdo bez reálné zkušenosti z výroby. „Vypadá to, jako by to vymýšleli lidí, kteří nikdy nebyli v poli a ti nám vyprávějí, co máme dělat,“ domnívá se Tomáš Krč.

Mercedes obrátil. Spalovací motory ukončovat nehodlá
Mercedes obrátil. Spalovací motory ukončovat nehodlá

Společnost Mercedes-Benz včera oznámila, že odsouvá dříve avizované ukončení výroby spalovacích motorů. Firma to uvedla ve své zprávě pro investory.

Geopolitická zbraň KS Číny v hodnotě jednoho bilionu dolarů selhává
Geopolitická zbraň KS Číny v hodnotě jednoho bilionu dolarů selhává

Čínská iniciativa Pás a stezka ztrácí na atraktivitě kvůli skrytým vojenským ambicím, korupci a nedostatečným hospodářským výsledkům.

Intersucho: Nasycení půdy je na většině míst ČR nad 90 %, menší je na jihu
Intersucho: Nasycení půdy je na většině míst ČR nad 90 %, menší je na jihu

Půda je v Česku podle portálu Intersucho nasycená, úroveň nasycení se na většině míst republiky pohybuje nad 90 procenty.

Naše herkulovské úkoly: Hledání moudrosti ve 12 úlohách
Naše herkulovské úkoly: Hledání moudrosti ve 12 úlohách

Herkules je jednou z nejoblíbenějších postav řecké mytologie. Jeho obrovská síla a odvaha inspirovala západní svět.