Analytický komentář
Koncem září proběhly na čínském velvyslanectví v Praze oslavy výročí založení Čínské lidové republiky. Na večírku se objevil také bývalý český prezident Václav Klaus či expremiér Jiří Paroubek. Klaus podle projektu Sinopsis na oslavách vyjadřoval naděje, že Čína má příležitost „přispět k pozitivnímu řešení mnoha skličujících světových problémů“, a konkrétně pak k řešení konfliktu na Ukrajině a na Blízkém východě.
Exprezident zveřejnil v den oslav proslov na svém webu. V něm mimo jiné uvádí, že se Čína stala „druhým největším obchodním partnerem“ České republiky. „Dovážíme z vaší země mnoho druhů průmyslového zboží. Vaše země je také naším velmi důležitým exportním trhem,“ uvedl Klaus.
Dle dat Českého statistického úřadu se do Číny exportovalo z ČR za rok 2023 pouze necelé jedno procento z celkového vývozu.
„Přejeme si, aby obchodní a hospodářská spolupráce nejen pokračovala, ale aby se v budoucnu ještě prohloubila… je v našem zájmu mít s vaší zemí produktivní a rozvíjející se hospodářské vztahy,“ pronesl dále exprezident, byť není jasné, koho reprezentoval, když se vyjadřoval v množném čísle.
Kontaktovali jsme Institut Václava Klause s žádostí o komentář. Do doby publikování jsme odpověď nedostali.
Z dostupných faktů a analytických zpráv, které uvádíme podrobněji níže, jsou naděje na to, že se čínský režim zasadí o ukončení válečných konfliktů, spíše plané, neboť konflikty podporuje v rámci vlastní strategie.
Naděje na ukončení konfliktů, které Čína podpořila
Několik dní před invazí na Ukrajinu podepsala Čína a Rusko na Olympiádě v Pekingu dohodu o „neomezené spolupráci“. Peking nikdy vojenskou invazi Ruska na Ukrajinu neodsoudil, ani nepřestal nakupovat ruskou ropu a energie. Navíc, podle nedávné zprávy nadace CFHK se z Hongkongu, ve kterém Čína drží v posledních letech pevnější kontrolu, stalo centrum pro obcházení sankcí uvalených na Rusko, Írán a Severní Koreu.
Podle odborníka na Čínu Philipa Cunninghama je Rusko vůči Číně v historicky slabé pozici, přičemž ruská vláda se chová jako vazalský stát. V článku v časopise China-U.S. Focus napsal, že prohlášení jsou „plná jazyka, kterým Rusko demonstruje svou věrnost nejen standardním zahraničně politickým postojům, například v otázce Taiwanu, ale i novým, inovativním a dosud nevyzkoušeným vizím, které (Čínský vůdce) Xi prosazuje“.
Z analytického hlediska je Čína ve vztahu k Rusku spíše tím, kdo jeho invazi na Ukrajinu dlouhodobě podporuje a umožňuje v ní pokračovat.
Americký plukovník (ve výslužbě) John Mills, který je přispěvatelem deníku Epoch Times uvádí, že v září čínští ministři obrany odcestovali do Íránu, aby s ním navázali hluboké a formální vztahy s možným zaměřením na transfery zbraní, drony, technologie dvojího použití, rakety a kybernetické a zpravodajské schopnosti.
Írán podle Millse nyní údajně usiluje o vyspělé čínské špionážní satelity, které by íránským zpravodajským a vlivovým operacím poskytly širší celosvětový dosah.
Podle analytika Christophera Baldinga čínské vojenské a bezpečnostní firmy dlouhodobě spolupracují s Íránem. Čínské telekomunikační firmy Huawei a ZTE vybudovaly hlavní části íránské internetové a mobilní telekomunikační sítě a také internetový monitorovací a bezpečnostní aparát pro úřady. Čínské zbraně se podle Baldinga „se znepokojivou četností objevují v rukou teroristů a nezákonných států na Blízkém východě“.
V souvislosti s Íránem se také objevily zprávy, že kampaň amerického exprezidenta Donalda Trumpa byla terčem hackerského útoku, za který je zodpovědný Írán, sdělily podle agentury AP americké zpravodajské služby včetně Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI). Íránští hackeři se podle prohlášení pokoušeli infiltrovat také do okolí viceprezidentky Kamaly Harrisové, která kandiduje proti Trumpovi.
Podle Millse je íránským cílem zajistit, aby se „Trump nevrátil do úřadu, přinejmenším tichý souhlas Číny, ne-li určité zapojení do plánování a řízení íránských operací ovlivňujících volby“.
Představitelé americké rozvědky koncem září údajně informovali bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa také o „konkrétních hrozbách ze strany Íránu, že na něj bude spáchán atentát“.
Pokud čínský režim íránské operace podporuje, stojí za tím skutečné důvody pro obavy z prezidentství Donalda Trumpa. Trumpův ministr zahraničí Mike Pompeo v srpnu 2020 změnil charakter americko-čínských vztahů, když během svého projevu prohlásil, že „Spojené státy už nemohou důvěřovat Číně“ a je třeba se na ni dívat jako na hrozbu ekonomiky, bezpečnosti a svobody.
Pompeo také vyzval k vytvoření celosvětové koalice proti Komunistické straně Číny a průlomově jako první americký ministr zahraničí také otevřeně vyzval k ukončení pronásledování duchovního hnutí Falun Gong, které čínský režim spustil již v roce 1999.
Současný Trumpův kandidát na viceprezidenta J. D. Vance označil Čínu za největší hrozbu pro USA a sám Trump se netajil názorem, že je třeba přivést Komunistickou stranu Číny k pádu.
Strategie rozpoutání konfliktů s cílem invaze na Tchaj-wan
Některé strategické analýzy ukazují, že taktika Komunistické strany Číny směřuje k rozpoutání hned několika vojenských konfliktů najednou v různých částech světa, které zaměstnají Spojené státy a jejich spojence natolik, aby mohlo dojít k úspěšné invazi čínských vojsk na ostrovní stát Taiwan a k zabrání oblasti Jihočínského moře.
Prvním ze strategických konfliktů je podle analytiků Rusko vs Ukrajina, druhý je konflikt mezi Hamásem a Izraelem. Možné konflikty by mohly nastat také mezi Severní a Jižní Koreou. Poslední konflikt by měl vypuknout mezi Čínou a Taiwanem.
Komunistická strana Číny se dlouhodobě snaží o rozšiřování vojenské přítomnosti v Jihočínském moři, kterým procházejí klíčové mezinárodní obchodní a dopravní cesty. Konflikty na Ukrajině, v Izraeli a dalších oblastech by mohly navázat vojenskou (minimálně materiální) podporu USA a zemí EU, čímž omezí jejich schopnost případné intervence při pokusu čínského režimu o anexi Taiwanu nebo dalšího zabírání oblastí Jihočínského moře.
Podle ředitele společnosti Corr Analytics Inc. by Čína mohla zabráním Jihočínského moře dosáhnout energetické nezávislosti. Podle odhadů Pekingu se totiž na dně tohoto moře nachází ropa a zemní plyn v hodnotě až 60 bilionů amerických dolarů.
Na ambice soupeře reaguje i nový strategický dokument amerického námořnictva, zveřejněný 19. září, který se zabývá možnostmi boje proti operacím vedených Komunistickou stranou Číny v Indo-Pacifiku. Dokument nařizuje námořnictvu, aby do roku 2027 vyvinulo „připravenost na možnost války s Čínskou lidovou republikou“, přičemž poukazuje na přípravy Číny na možnou invazi na Tchaj-wan ve stejném roce.
