Autorka: Erika Hájková
Bílou ředkev už jsme určitě všichni potkali v supermarketu. Vypadá impozantně, většinou je něco kolem dvaceti až třiceti centimetrů dlouhá, ale málokdo ví, co s ní. A je to škoda. Snižuje tlak, je protizánětlivá a dokonce se používá pro zmírnění vedlejších účinků chemoterapie! Takže si pojďme říci, jak na ni, proč ji jíst a přidat pár zajímavých receptů.
V článku níže se dozvíte:
- jaké vlastnosti má bílá ředkev z pohledu čínské medicíny
- co o bílé ředkvi ví západní věda o výživě
- jak vybrat správnou bílou ředkev
- Jak ji vařit v běžném „provozu“ české domácnosti
- Jak připravit tradiční čínský novoroční recept – koláč z bílé ředkve
Bílá ředkev je u nás známá také pod japonským názvem daikon. Čínsky se jmenuje luobo, jejím semenům, která se používají jako bylina, se říká lai fu-c`, neboli laifuzi. Ta mají afinitu ke slezině, žaludku a plicím. Léčí mimo jiné stagnaci potravy v žaludku, nebo třeba vysoký tlak (pro anglicky mluvící zájemce o studium do hloubky je skvěle popisuje server American Dragon zde).
Samotný daikon je podle tradiční čínské medicíny chladné povahy a sladké a štiplavé chuti. Na rozdíl od svých semen primárně vstupuje do dráhy plic a jeho hlavní doménou je práce s vlhkostí a hlenem.
Tím samozřejmě pomáhá i slezině a žaludku. Kdo už trochu nahlédl do teorie tradiční čínské medicíny, ten ví, že slezina hlen produkuje a plíce ukládají. Podle některých zdrojů daikon vařený více pracuje se slezinou a žaludkem, zatímco syrový s plícemi.
Každopádně umí hlen přeměnit, ale také umí pročistit horkost. To je v zimě skoro tak důležité, jako v létě: snad každý z nás, i když je jinak zdraví, totiž má ještě z léta v těle nějakou horkost, která tam pronikla z vnějšího prostředí. A ta má tendenci se zvětšovat s tím, jak přirozeně jíme teplejší a těžší jídla. (A to už vůbec nemluvíme o vnitřní horkosti, kterou v sobě má většina populace, která tak ukázkově zdravá není.)
Daikon umí tuto vnitřní horkost pročistit a zajistit nám zdraví. Čínské přísloví říká, že „kdo jí v zimě (bílou) ředkev a v létě zázvor, nepotřebuje, aby mu lékař předepisoval pilulky.“ (冬吃蘿蔔夏吃薑，不用醫生開藥方).
Když se na totéž podíváme z o něco odlišného pohledu západní medicíny a nutriční vědy, je daikon také takový malý bílý zázrak. Většinu z jeho přínosů vidí i západní věda, jen je vysvětluje jiným sítem, hlavně přes obsah minerálních látek a enzymů.
Druhé jmenované „mohou“ za to, že zlepšuje trávení a ulevuje zácpě i pocitu plnosti a nadýmaní, jsou totiž totožné s enzymy v našem zažívacím traktu. Minerály, především draslík a hořčík, zase mohou za jeho uklidňující působení na nervy a roli při snižování vysokého tlaku. Pořádná dávka vápníku v něm obsažená zase pomáhá v prevenci osteoporózy.
Dokáže šetrně detoxikovat organismus, zastavuje známky stárnutí /proto se někdy olej z něj přidává do kosmetiky), posiluje ledviny a čistí organismus od tuků, zplodin metabolismu a přebytečné vody, podporuje. Má v sobě také spoustu vitamínu C. Nejvíc je ho sice v nati, kterou asi nevyužijeme, pokud si jej nebudeme pěstovat na zahrádce, i kořen ale „céčko“ obsahuje.
Celkově je to tak skvělá bylina, že se doporučuje jako podpora i při chemoterapii a radioterapii. Z hlediska čínské medicíny je to jedině logické.
Pokud si vyrazíte daikon koupit, berte exempláře, které jsou na omak tvrdé a těžké. To jsou ty čerstvější. Asi nemusíme zdůrazňovat, že čím blíže vyrostl daikon k místu, kde ho kupujeme, a čím více „bio“ přitom byl, tím lépe pro planetu i pro nás.
Recepty na úpravu daikonu nelzeneze na UPTCM.cz. (polévka, smažené kuličky, koláč)
