TÉMA: Covid-19 negativní účinky vakcinace
Bývalá členka skupiny Pussycat Dolls Jessica Sutta tvrdí, že se u ní projevila závažná reakce na anticovidovou vakcínu Moderna. Tři dny po první injekci v srpnu 2021 se u ní podle jejích slov objevila nesnesitelná svalová křeč v boku. Poté, co se ukázalo, že jí chiropraktická léčba, akupunktura, masáže a další nepomáhají, šla do nemocnice. Lékaři se domnívali, že jde o infekci ledvin, a nespojovali ji s vakcínou proti covidu-19, říká Jessica.
Její příznaky se dále zhoršily po druhém očkování. Objevila se u ní mozková mlha a její váha prudce klesla. V prosinci 2021 se u ní začaly objevovat bolesti celého těla. V lednu 2022 jí byla diagnostikována fibromyalgie a bylo jí podle jejích slov řečeno, aby cvičila. Při cvičení jógy v pozici, při níž ohýbala záda, se u ní začala projevovat neuropatie. „Při neuropatii malých vláken máte pocit, jako byste byli v ohni… Bylo to v hrudním koši a po celé délce páteře.“ Vzpomíná, že bolest přicházela ve vlnách, téměř jako křeče.
„Když neuropatie přišla, rozšířila se mi po celém těle. Vzpomínám si, jak jsem zírala do stropu a říkala si: ,Panebože, je to tady. Umírám,‘“ říká Jessica Sutta.
V pořadu American Thought Leaders poprvé veřejně promluvila o tom, co prožila, a prozradila, proč se rozhodla promluvit.
Překlad rozhovoru
Jessico Sutto, je mi velkým potěšením, že jste přišla k nám do pořadu American Thought Leaders.
Děkuji, Jane. Děkuji moc za pozvání.
Je úžasné, že jste tady v pořadu American Thought Leaders. Jste členkou Pussycat Dolls, jedné z nejúspěšnějších dívčích kapel všech dob, držitelkou několika platinových desek. Máte za sebou i sólovou kariéru. Začněme tím, že pro mě shrnete, co vás sem přivádí.
Byla jsem vážně zraněna vakcínou Moderna a zjistila jsem, že vaše show je nejbezpečnějším místem, kde mohu říct svou pravdu, protože vím, že tam venku trpí spousta lidí. Vím, že je ode mě odvážné to udělat, což je podle mě šílené, ale teď mám sílu to udělat, a proto jsem tady. Takže vám děkuji, že jste mě přijali.
Jsem velmi rád, že jste tady. Měli bychom začít od začátku, protože možná je tu pár lidí, kteří neznají vaši taneční a pěveckou kariéru. Možná by stačilo začít tím, jak jste se vůbec dostala do světa hudby?
Od tří let jsem tančila. Miluju tanec. Strašně ráda vystupuji. Chodila jsem na školu múzických umění New World School of the Arts, kde jsem se zaměřila na tanec. Později, po zranění kolene, jsem přešla na divadlo a začala se věnovat herectví. V Miami, jakmile jsem dokončila střední školu, jsem tančila pro tým Miami Heat a natáčela videoklipy. Tančila jsem s Willem Smithem.
A pak jsem měla to štěstí, že jsem hrála v telenovele Ocean Ave. Byla to opravdu zábava. Moc mě to bavilo. Moc se mi líbilo být na place, ale prozradím vám malé tajemství, jsem hrozná herečka. Přestěhovala jsem se do Los Angeles, abych hrála, a moc mi to nešlo. Mou první láskou byl samozřejmě tanec. Požádali mě, abych natočila reklamu pro medvěda Smokeyho.
Byla to moje první práce v Los Angeles a shodou okolností jsem ji dělala s Robin Antinovou, tvůrkyní skupiny Pussycat Dolls, která byla choreografkou reklamy pro Smokey the Bear. Uprostřed lesa jsme hasily lesní požáry v cylindrech a smokingových trikotech. Vystřihli to.
Samozřejmě.
Samozřejmě. Z aktuálního PSA to vystřihli, což bylo velmi smutné. Ale tehdy jsem navázala malý vztah s Robin Antinovou. Na place mi řekla: „Mám tě moc ráda. Chci, abys mi udělala laskavost. Chci, aby sis nechala ostříhat ofinu a chtěla bych, abys hrála v Pussycat Dolls.“ A tak jsem se na to podívala. Řekla jsem: „Co to má být? Dobře, to zní dobře.“
Tak jsem začala v Pussycat Dolls. Bylo to obsazení asi 50 dívek. Hlavní roli hrála Carmen Electra. Měly jsme spoustu slavných hostů, což nám v Hollywoodu zajistilo velkou slávu. Byla to velmi cool undergroundová show, kterou moderovala Christina Applegateová. Vystupovala Christina Aguilera a Gwen Stefani.
Když přišla Gwen Stefani, upoutala pozornost svého vydavatelství Interscope Records, které mělo velký zájem se skupinou něco udělat. Ale neměli tušení, co s ní dělat, protože byla tak divoká. Z dvaceti holek se to změnilo na šest a já jsem zůstala s těmi šesti. Byla jsem součástí popové skupiny Pussycat Dolls a to mi navždy změnilo život. Bylo to neuvěřitelné.
Po Pussycat Dolls jsem se věnovala sólové tvorbě. Zpívala jsem pro taneční hudbu. Mám pět hitů na prvním místě v žebříčku Billboard dance club chart. Miluju vystupování a byla to opravdu úžasná a zábavná kariéra. V roce 2019 jsme se vlastně rozhodly dát po letech dohromady, což bylo opravdu zábavné. Ale bohužel to covid zastavil, takže už se to nekoná.
Covid opravdu změnil spoustu věcí a ve skutečnosti vás nakonec přivedl sem.
Covid byl pro mě velkým přínosem. Ano.
Co se vám stalo?
Jsem občan, který dodržuje zákony. Chci dělat to, co je správné pro společnost. Chtěla jsem zastavit tuto pandemii. V žádném případě nejsem proti očkování. Šla jsem chránit svou komunitu a bohužel moje reakce nebyla taková, jak jsem si myslela, a to mi změnilo život.
Už jsou to téměř dva roky. Je to něco, o čem se vlastně nesmí veřejně mluvit, protože je to takové tabu. Možná je to vzácné, ale je to skutečné. Prožívám to každý den. Můj smysl toho, že jsem tady, Jane, protože jsem také fanouškem vašeho pořadu, je ten, že bych ráda promluvila k lidem poškozeným vakcinací a dala jim vědět, že nejsou sami.
Je to skutečné. Na vašem hlase záleží. Jste milováni. Je čas sundat si svůj alobalový klobouk, který ti ostatní lidé tak laskavě věnovali, protože nejsi blázen. Děje se to. Je čas zapojit vědce a lékaře, aby nás uzdravili, protože vím, že se uzdravíme. Je důležité, abychom se teď ozvali, opravdu.
Děkuji vám za to. Může to být opravdu těžké a já znám řadu těchto poškození způsobených vakcínami. Brianne Dressenová, kterou jsem měl v pořadu, je v podobné situaci jako vy, kdy není na první pohled zřejmé, když se na někoho podíváte, že je něco jinak. Pro někoho může být velmi snadné říci: „To je všechno jen v tvé hlavě,“ nebo: „To má nějaký jiný důvod.“ Je celá řada věcí, které zatím nejsou zřejmé.
Ne. Ve skutečnosti vám mohu vyprávět o své cestě. Tři dny po očkování vakcínou Moderna jsem se probudila s tou nejnesnesitelnější svalovou křečí. Jako sportovec a profesionální tanečnice jsem se cítila úplně jinak. Měla jsem pocit, jako bych si zlomila žebro. Předtím jsem si zlomila žebro na turné, takže tu bolest znám velmi dobře. Po zlomenině žebra jsem tančila asi tři představení, takže bolest znám.
Šla jsem na všechny terapie, které jsem normálně dělala: k chiropraktikovi, na akupunkturu, masáže a odpočinek. Nic mě té svalové křeče nezbavilo. To bylo 15. září 2021. Nechala jsem se hospitalizovat v nemocnici a udělali mi všechna ta vyšetření a krevní testy. Udělali mi CT a zjistili, že jsem naprosto zdravá. Vůbec nic mi nebylo.
Poslali mě domů s antibiotiky s tím, že jde o infekci ledvin. Museli počkat, až se udělají testy, a řekli: „Dobře.“ A pak jsem se vrátila. Tak jsem prostě pokračovala a zkoušela stejné terapie a nic nezabíralo. Dostávala jsem se do stavu, kdy se mi opravdu špatně dýchalo. Cítila jsem, že mě to pálí a prostě mě to bodá do boku, a bylo to neuvěřitelně vysilující. Nemohla jsem ani zvednout svého syna.
Právě se mi narodil syn. To bylo opravdu těžké, protože i jen ho držet byl boj. Náš trenér se nám zmínil, že jeho kamarád v Bostonu měl nežádoucí reakci na covidovou vakcínu a že se musím na něco podívat. A tak mi manžel ten večer ukázal video, na kterém bylo zachyceno tisíc žen, které měly tyto hrozné vedlejší účinky této vakcíny. Vzpomínám si, jak jsem manželovi řekla: „Můžeš to vypnout? Nechci to vidět. No tak, v žádném případě. Tohle je jen svalová křeč. To přejde.“
Nakonec to bylo tak zlé. Bylo to 7. prosince a zhruba v té době se mi to rozšířilo po celém těle, kdy jsem byla tak těžká a bolela mě víčka, nohy, chodidla a všechno, a nemohla jsem se hýbat. Ještě v srpnu jsem měla asi 22–27 kg nadváhy po těhotenství a do prosince jsem zhubla. Už jsem zase měla podváhu, což bylo asi 52 kg.
Bylo to šílené, protože žiju v Hollywoodu a dostávala jsem komplimenty. Říkali mi: „Páni, vypadáš skvěle. Jak to děláš?“ A já na to: „Nedělám nic jinak. Nevím, co se s mým tělem děje, ale mám pocit, že moje tělo jí samo sebe.“ A tak jsem se na to podívala. Je dokonce těžké o tom mluvit. Jen když tu teď mluvím, říkám si: „Páni, já mám vlastně hlas, abych o tom mluvila, i když je to děsivé.“ A tak jsem se rozhodla, že se o tom budu bavit.
Nakonec jsem si našla masérku, která pracovala na mých zádech, a ta mě té svalové křeče konečně zbavila. Jakmile se mi podařilo svalovou křeč odstranit, ležela jsem v posteli. Najednou se u mě začal objevovat třes. Několik dalších nocí jsem začala mít neovladatelné záškuby hlavy a nohou. Vyděsilo mě to, protože jsem měla pocit: „Panebože, tohle už není moje tělo. Co se to děje?“
Když jsem šla k revmatoložce, řekla mi: „Máte fibromyalgii.“ V tu chvíli jsem si uvědomila, že to není pravda. Udělala jsem si další krevní testy, celou řadu krevních testů a všechno, co si dokážete představit. Nic nenaznačovalo žádný typ autoimunitního onemocnění. Nic nebylo abnormální. Řekla mi: „Musíte cvičit. Je to fibromyalgie, vy se z toho dostanete.“ A tak jsem se do toho dala. Když jsem to dělala, ve skutečnosti se to ještě zhoršilo. Byla jsem v jógové pozici, a jak jsem kroutila páteří, vrátila jsem se zpátky a tehdy začala neuropatie.
Velmi stručně, pro ty, kteří to možná nevědí, co to přesně znamená?
Při neuropatii malých vláken máte pocit, jako byste hořeli. Máte pocit, že vás pálí celý hrudní koš. V mém případě to bylo v hrudním koši a po celé délce páteře. Přicházelo to v křečích, přicházelo to ve vlnách a bylo to tak vysilující a já jsem prostě nevěděla, co mám dělat. V té době jsem změnila pojišťovnu.
Prosila jsem svoji praktickou lékařku: „Mohla bych prosím navštívit neurologa? Opravdu mám pocit, že je něco velmi špatně.“ Řekla: „Dobře.“ Nakonec mě k němu pustila a první, co mi řekl, bylo: „Kdy jste dostala tu vakcínu?“ A pokračoval: „Myslím, že jste měla nežádoucí reakci.“ To bylo poprvé, kdy jsem si připustila, že se mi to skutečně děje.
Když jste předtím viděla to video s mnoha a mnoha ženami, které měly třesavku a nežádoucí reakce, je mi líto, že jsem vás tomu vystavil.
To je v pořádku.
Ale z nějakého důvodu jste prostě nebyla připravena přijmout, že by to mohlo být možné. I když jste se předtím zmínila, že jste si nechala dát vakcínu, a oni to ignorovali. V koutku duše jste to věděla. Jen se snažím zmapovat vaše myšlení v této věci.
Nechtěla jsem, aby to bylo skutečné, zejména proto, že jsem se jen snažila udělat správnou věc. Nedokázala jsem si představit, že by se to někdy mohlo stát. Nebylo to něco, před čím by mě někdo varoval. Nebyla jsem upozorněna, že by to mohla být reakce, autoimunitní reakce. Dodnes se mi stále svírá dech a myslím si, že to není skutečné.
Po rozhovorech s mnoha lidmi, kteří byli zraněni, je to velmi častá situace. Dokonce kolovalo video, na kterém byla žena, která měla velmi silný třes. Chtěla lidem ukázat, že se to může stát, ale nevadí, že tomu lidé nevěřili, lidé si z toho dělali legraci. To je realita dnešní společnosti. Jaká je vaše reakce na to?
Je to tak bolestivé. Ale víte co? V životě jsem byla často psychologicky manipulována, takže jsem se naučila, jak se v tom orientovat. I když je to těžké, když lidé zpochybňují to, co cítíte, a snaží se, aby to vypadalo, že to, co se děje, se neděje, musíte se vrátit ke své pravdě a přesně vědět, jak se cítíte.
U mých kamarádů, kteří byli zraněni vakcinací, jsou jejich zkušenosti velmi reálné a já jsem to zažila na vlastní kůži. Jiní lidé to neviděli, nemají přátele, kteří z toho mají zánět myokardu. Nemají přátele, kteří mají podobné příznaky jako já.
Když jsem šla do nemocnice, když se neuropatie objevila a rozšířila se mi po celém těle, vzpomínám si, jak jsem zírala do stropu a říkala si: „Panebože, je to tady. Umírám. Umírám. To je ono. Mám všechno, co jsem kdy v životě chtěla, a už je skoro konec.“ A tak jsem si říkala, že je to konec. Nevěděla jsem to.
Podruhé jsem šla do nemocnice, a to 3. května. Mluvíme-li o zpochybňování toho, co cítím, a mého duševního zdraví, byl to asi jeden z nejhorších zážitků v mém životě. Pokud mi neupadne ruka, tak už do žádné nemocnice nevkročím. Nechtěli tomu věřit, i když mi to diagnostikoval neurolog z té nemocnice. Nějakým způsobem se mi kvůli terapiím a tomu všemu vytvořila léze na páteři, na obratli C5-C6.
Říkali mi: „Tohle si myslíme. Máte příznaky RS [roztroušené sklerózy], ale RS nemáte, takže je to dobré.“ A tak jsem se rozhodla, že to bude v pořádku. Říkala jsem si: „Nevím, jestli je to dobře, alespoň můžete léčit RS. Co tady se mnou uděláte?“ Řekli mi: „Za tři měsíce budete v pořádku a tohle prostě z vašeho těla odejde. Jen si nenechte dát posilovací dávku. Budete v pořádku.“
Už jsou to dva roky, takže se to nelepší. Jestli něco, tak se to postupně zhoršuje. Tehdy jsem začala opravdu hledat odpovědi a dělat co nejvíce výzkumů, jak jen to šlo, a otevírat svou mysl a rozšiřovat si obzory v tom smyslu, že se dozvídám o všem a poslouchám všechno, co mi kdo řekne. Chci slyšet všechno. Chci slyšet vědce.
Velmi mě přitahoval doktor Robert Malone. Věřím, že je to hrdina. Jsem za toho člověka moc vděčná. Prostě jsem hodně pátrala a pak jsem narazila na React19. Viděla jsem, jak Brianne Dressenová mluvila v Kongresu o své zkušenosti, a ta byla tak podobná té mé. Ale nejvíc mě vyděsilo, že byla na vozíku. Jako tanečnici a čerstvou maminku mě to děsí. Jsem bojovnice, tam se nedostanu… no víte, snad se tam nedostanu.
Ale ano, dala mi hodně síly, aniž bych o tom věděla. Tehdy jsem na Instagramu oslovila React19 a řekla jsem: „Moc vám děkuji za práci, kterou děláte. Jsem vlastně zraněná vakcinací. Bojím se o tom mluvit, ale Bůh vám žehnej a žehnej vám, že jste v první linii. Vím, že se vám dostává tolik nenávisti, ale děkuji vám, protože to pro mě hodně znamená. Zachraňujete mě. Zachraňujete mě, protože mám pocit, že se zblázním.“
V těch prvních dnech, a upřímně dokonce i teď, je velký tlak na to, abychom se nechali očkovat. Všichni ti influenceři říkali, že tohle musíte udělat. Dokonce i lékaři říkali věci, jak jste to právě popisovala, aniž by rozuměli analýze rizik a přínosů, což by podle mě měl každý lékař vědět. Zmínila jste, že jste chtěla udělat správnou věc. Měla jste pocit, že (nechat se vakcinovat) je správná věc pro společnost.
Správně.
Ale cítila jste někdy tlak?
Ano. Cítila jsem tunu tlaku ze strany médií a lidí z branže, kteří mluvili a šikanovali lidi a říkali: „Jsi špatný člověk, když si tu vakcínu nenecháš dát, nechci s tebou mluvit. Nechci poslouchat tvou hudbu.“ A tak se stalo. Když se na to podívám zpětně, bylo to od nich tak neuvěřitelně nezodpovědné. Zvláště někteří z nich, které znám osobně a kteří vědí o mém stavu. Prostě mi nechtěli věřit.
Ale to, že mlčím, považuji za nezodpovědné. Proto jsem si řekla: „Dobře, nakonec, až se budu cítit lépe, promluvím nahlas.“ To je pravda. Když jsem viděla váš rozhovor s Bri, a já jsem opravdu fanoušek vašeho pořadu, řekla jsem si: „Ano, chci to udělat s Janem.“ Myslím, že Jan je na to nejlepší. Děkuji, že jste mě pozval, protože s nikým jiným mluvit nechci.
Jsem rád, že jste tady.
Ano, děkuji.
Co pro vás ve vaší kariéře znamená, že jste vystoupila na veřejnost tak jako dnes?
Je to asi jedna z nejhorších věcí, které jsem kdy mohla udělat. V tomto oboru je to stále velmi odmítané. S lidmi se zachází velice špatně jen proto, že říkají svou pravdu. Ale je tu jedna věc, já se nezlobím. Určitě jsem smutná, když na to myslím, ale nejsem naštvaná. Neukazuju na nikoho prstem. Co se stalo, stalo se. Je to tak, jak to je.
Teď žiju život založený na řešení. Mám syna. Časem chci mít další dítě, pokud to půjde. Je prostě čas uzdravit komunitu. Nevadí mi následky, které s tím souvisejí, protože vycházím ze svého srdce. Nejsem naštvaná, přinejmenším teď už ne.
Vzpomínám si, že když jsme spolu mluvili offline, zmínila jste se mi, že na začátku, když jste byla těhotná, vám dokonce lékař doporučil, abyste si vzala vakcínu během těhotenství, ale něco vám říkalo, abyste to nedělala. Prosím, řekněte mi o tom něco.
Byla jsem ve 32. týdnu těhotenství a ona se zmínila, že svým pacientkám dává vakcínu proti covidu a že je to v pořádku a děti jsou zdravé a jsou vlastně proti covidu imunní, když přijdou na svět. Řekla: „Je to vlastně velmi dobrá věc. Až přijdete příště, tak to uděláme.“ A tak jsem se na to podívala.
Svou doktorku jsem samozřejmě měla moc ráda. Říkala jsem: „Dobře, nechte mě o tom přemýšlet.“ A tak jsem se rozhodla, že to udělám. Přišla jsem domů, řekla jsem to manželovi a manžel na to: „Ne, ne, ne. Předtím jsi to nechtěla udělat.“ Nechtěla jsem to. Opravdu jsem měla strach, protože jsem se bála už v těhotenství.
Bylo to pro mě stresující období, protože jsem prostě strašně moc chtěla ochránit své dítě. Byla jsem těhotná během pandemie. Byla jsem tak paranoidní, že jsem zůstávala ve své bublině a držela se co nejdál od lidí. Řekla jsem mu: „Ano, víš co? Máš pravdu.“
Tehdy jsem se nechala snadno ovlivnit, protože jsem prostě chtěla udělat správnou věc. Ale když se ohlédnu zpátky, už s ní (doktorkou) nemluvím. Mám k té situaci velkou zášť, protože jsem opravdu mohla přijít o syna s reakcí, kterou jsem měla. To je pro mě naprosto zničující myšlenka.
Cenzura je opravdu silná. Tohle odhalily Twitter Files. Ale další věc, kterou odhalily, je, jak lze vytvořit iluzi konsenzu, když se sociální média, média, vláda a všechny tyto různé subjekty, zdánlivě nezávislé, ve skutečnosti sjednotí na stejných bodech.
Ten malý rámeček na Instagramu říká: „Fakta o covidu najdete zde.“ To mě opravdu začalo bolet. Začala jsem se snažit mluvit nahlas a zveřejňovala jsem vtipné věci od Russela Branda, protože on je s celou touhle věcí opravdu vtipný, a dostala jsem tenhle rámeček. „Pro skutečnou pravdu jděte sem.“ A pak jsem to zase zveřejnila. Prostě to pokračovalo dál.
Ta cenzura byla prostě neuvěřitelná. Měli legrační způsob, jak z toho udělat jeden příběh, a všichni se tím jen řídili. Proto je pro lidi tak těžké se v tom vyznat, protože sociální média jsou velký sval. Je to velký způsob kontroly mysli.
Díky Bohu za Elona Muska. Díky Bohu za to, že odhalil všechny ty věci, které byly skryté, všechnu tu cenzuru a všechny ty věci, které jsem si potřebovala přečíst. Potřebovala jsem vidět protokoly, které tito lékaři dávali lidem, kteří měli nežádoucí reakce s příznaky RS.
Byly tam všechny ty protokoly a věci, ke kterým jsem prostě neměla přístup. Stal se z toho velmi izolovaný svět, ve kterém jsem si říkala: „Dobře, asi prostě umírám. Tohle je jen v mé hlavě a já to prostě musím překousnout a brát gabapentin,“ protože tohleto vám dávají.
To byla ta věc, když jsem šla do nemocnice, dali mi tolik léků a já jsem se zotavovala. Je to těžká věc. Spousta léků, které mi dávali a které nepomáhaly, byly ty nejvíc mysl měnící léky, musí na nich být varovné nápisy v černém rámečku. Také si myslím, že vakcína Moderna by měla také mít varovný štítek s černým rámečkem.
Jste teď schopná tančit?
Můj přítel mě vlastně seznámil s dokumentem, který se jmenuje „Dostaňte se ke kořenům“. Je to o kořenových kanálcích a o tom, že infekce mohou způsobit autoimunitní problémy, protože pod starým kořenovým kanálkem, sloupkem a zubem budou infekce, které běžný rentgen nemůže zachytit, a museli byste si nechat udělat CT.
Dostala jsem se k nejlepšímu biodentistovi a nechala si zub odstranit. Asi šest dní poté, co mi ho odstranili, jsem se cítila úplně normálně a měla jsem zpátky všechnu energii. Mohla jsem si dávat myšlenky dohromady. Bylo to neuvěřitelné. Tehdy jsem začala znovu tančit balet.
Byly to dobré dva měsíce, kdy jsem si to úžasně užívala. Můj učitel baletu ke mně chodil domů a já jsem tak posilovala. Byl to pro mě takový duchovní zážitek, zvlášť když jsem balet dělala jako dospělá, protože když jsem byla mladší, říkala jsem si jen: „Fuj!“
V dospělosti to bylo tak úžasné a měla jsem pocit, že se spojuji se svými archanděly. A pak se mi bohužel vrátila neuropatie, pálení přes hrudní koš, horší než kdy dřív. A ano, musela jsem přestat s baletem.
Co má váš zánět kořenového kanálku společného s vaším zraněním po očkování? Tohle mi není úplně jasné.
Z mé zkušenosti mám pocit, že moje tělo je v plném útočném režimu. Můj imunitní systém prostě bojuje proti všemu. Pak jsem narazila na dokument „Dostaňte se ke kořenům“. V tom dokumentu se mluví o tom, že některé infekce se mohou skrývat ve starých poškozeních, jako je kořenový kanálek nebo plomby, které nezachytí pouhý 2D rentgen. Potřebují počítačovou tomografii.
Moje tělo by se mohlo snažit bojovat s tím, co se děje v mých zubech, ale prostě se k tomu nemůže dostat, takže moje tělo zůstává v autoimunitní reakci. Byla jsem ochotná zkusit cokoli. Říkala jsem si: „Prostě je všechny vyndejte.“ A pak jsem se rozhodla, že je vyndám. Skutečně to fungovalo asi dva měsíce a pak se to vrátilo.
Bohužel to asi nebyla hlavní příčina. Jsem ráda, že je infekce pryč, a jsem ráda, že jsem se seznámila s biodentistikou. Třeba to zmírní problémy i dalším lidem. Mně se to podařilo. Ale neuropatii bohužel způsobují jiné věci.
Víte o někom dalším z oboru, kdo zažívá totéž co vy?
Ano.
Podobné věci?
Vím o spoustě lidí.
Vy víte o spoustě lidí?
Hodně lidí. Vlastně Bethenny Frankelová, neznám ji osobně, ale právě byla na Page Six a mluvila o tom, že má autoimunitní reakci a je velmi naštvaná. Doufám, že se mi ji podaří oslovit a přivést ji na React19, aby mohla dostat pomoc, kterou potřebuje. Ale je to velmi děsivé, protože to byl jeden z důvodů, proč jsem chtěla promluvit.
Spousta těch lidí je významnějších než já a já se ani nepovažuji za celebritu. Ale rozzlobilo mě, že se k tomu nevyjadřují. Říkám si: „Proč nepromluví?“ To mě rozčílilo.
Chtějí pracovat. Mají smlouvy. Já si říkám: „No, já žádnou smlouvu nemám, tak bych asi měla jít a promluvit.“ Protože je čas se uzdravit. To je ono.
O jakých číslech se bavíme, že jste si vědoma?
Osobně znám asi deset lidí, což je hodně. Ale v oboru se to prostě kategorizuje jako nějaká divná neurologická porucha.
Prostě se to děje s mnohem vyšší frekvencí než kdykoli předtím?
Lidé konečně vystupují z manipulace, vidí pravdu a přemýšlejí sami za sebe a uvědomují si: „Panebože, tohle je možné.“ To je pravda. U spousty lidí z branže jsem jim dala slovo, že o nich nikdy nic neřeknu. Ale doufám, že je tento rozhovor inspiruje k tomu, aby vyšli ven, protože by to opravdu mohlo změnit životy a dokonce je zachránit. Vím, že je to děsivé.
Je toho mnohem víc, než si lidé myslí. Mnoho lidí o tom vůbec nemluví. Je to taková tabuizovaná věc, o které se vůbec nemluví, zejména v Hollywoodu. Spousta lidí z branže, kteří mi nevěří, si se mnou v jistém smyslu zahrává a říká: „No, já jsem si jenom dala posilovací dávku, udělala jsem si tohle a jsem v pohodě,“ což je podle mě hrozně nebezpečné. Nedávno zemřel otec tety mé velmi, velmi blízké kamarádky. Bože, je mi z toho tak zle a smutno.
Vím, že tělo každého je jeho tělo a každý má možnost volby. Ale doporučila bych možná zastavit očkování, jen aby se přeladilo. Protože jedna smrt je dost, jedno dítě na fotbalovém hřišti je dost. Teď jsem četla, že FDA stáhla nějaké oční kapky, protože zabily jednoho člověka. Kvůli jednomu člověku je stáhli.
Proč je to v tomto případě jinak? Proč je to s tímhle tak jiné, se všemi těmi mladými, krásnými dětmi a sportovci ve vynikajícím zdravotním stavu? Proč to není okamžitě úplně staženo z regálu? Je to pro mě tak matoucí. Možná by nám měli říct pravdu o tom, co to vlastně je.
Musela jsem přestat sledovat spoustu mainstreamových médií, zejména třeba KTLA. Byla tam otázka o armádě a o tom, že chtějí zastavit povinné očkování pro naši armádu. Říkal jsem si: „Díky Bohu.“ Pak reportér řekl: „Věřili byste, že si stále myslí, že to není bezpečné nebo účinné?“ V tu chvíli jsem cítila neuropatii drobných vláken po celém těle. Podívala jsem se na manžela a říkám: „Vypni to. Na tenhle pořad se už nemůžu dívat.“
To mě opravdu zasáhlo, protože jsem velkým příznivcem vojáků. Vystupovala jsem v Afghánistánu a Jordánsku na tamních základnách. Mají mé srdce. Pro všechny naše vojáky, kteří by tím prošli, kteří chrání naši zemi, je životně důležité, aby nedostali vakcínu. Je tak nutné, abychom chránili naše vojáky, kteří chrání naši zemi a udržují svobodu při životě.
Jaký dopad mělo toto zranění na život vaší rodiny?
Děkuji za otázku. Pro mého manžela to bylo opravdu těžké, protože mě nechce vidět trpět. Sledoval celou tuhle cestu. Bojoval za mě. To on mě nasměroval k tomu, abych přesně věděla, co to je. Pro rodiny, které se musí vyrovnávat s tím, že jejich členové takto trpí, je to hodně, hodně těžké.
Chci se k tomu vyjádřit a říct, jak je rodina důležitá a životně důležitá, a jak jsem svému manželovi vděčná, protože to není snadné. Nedávno se mě zeptal, protože zůstává silný: „Jak se ti daří? Jak se ti daří?“
Nakonec mi tuhle v slzách říká: „Chci ti to vzít, zlato. Prostě nechci, abys trpěla.“ A tak jsem se na něj podívala. Řekla jsem: „Zlato, jsem ráda, že jsem to byla já, a ne ty nebo náš syn.“ „A co ty?“ zeptal se. Řekla jsem: „Nechci to způsobit nikomu, koho mám ráda. Jsem ráda, že jsem to já, a ne ty.“
Vím, že je to pro něj těžké, ale vím, že to zvládnu. Svým zraněným kolegům s jistotou řeknu toto: „Uzdravíme se. Modlím se za nás každý den, uzdravíme se.“
Když vás slyším mluvit, napadají mě dvě věci. Na jedné straně se na to možná dívají lidé, kteří byli zraněni, a možná získají nějakou inspiraci. A také je tu vnitřní síla, kterou je třeba najít, abyste se vyrovnali s tím, že jste, jak říkáte, manipulováni. Co byste vzkázala lidem, kteří jsou v takové situaci?
Především bych chtěla říct, že na vašem hlase záleží a že jste hodni svých pocitů. Je to příležitost skutečně se setkat s tím, kým uvnitř opravdu jste. Vím, že je spousta lidí, kteří si kvůli tomu vzali život, a já tomu rozumím. Pro mě to není řešení. Jsem máma.
Jen jsem se pořád bála, že mě to prostě zabije. Všechno se zlepšilo a já budu mít týden, který bude dobrý. Teď mám ale dost velké bolesti. Ale co bych jim vzkázala, je zůstaňte silní.
Řekla bych, ať jdou na React19. Připojte se ke komunitě. Jsou tam všechny ty krásné protokoly, které objevují, všechny ty nové testy, všechny ty věci, které nám pomohou se uzdravit. Budete vyslyšeni a budete viděni a budete milováni a přijati.
Jsou prostě tak fenomenální. Všichni lékaři zranění vaxem, kteří spolupracují s React19, mě vzali pod svá křídla a pomáhají mi dostat se k neurologovi, protože je to velmi obtížné. Lékaři jsou teď velmi, velmi vytížení. Objednání trvá asi šest měsíců, ale oni mě dostanou k lékařům, kteří ani nepřijímají nové klienty, a dostanou mě k nim, abych se uzdravila. Skutečně se starají. Slyší mě.
Bri Dressenová je moje hrdinka. Opravdu je pro mě a pro mnoho dalších lidí, které znám, majákem radosti. Jsem prostě tak vděčná za bojovníky, jako je ona, kteří nám vydláždili cestu, abychom se cítili viděni, slyšeni a milováni.
Ona si na mě udělá čas, když se zrovna necítím dobře. Vysvětluje mi, co se děje, protože žádný lékař mi nic nevysvětlil. Celá komunita je pro mě darem z nebes, protože spolu můžeme mluvit s takovým vědomím a není tam žádný předpojatý zmatek nebo něco takového.
Na mém hlase záleží a tak dlouho na něm nezáleželo. Byl tak dlouho potlačován a já jsem se za to tolik styděla. Jako třeba: „Panebože, proč se mi to děje?“ Ale možná se mi to stalo z nějakého důvodu, a kdybych jen mohla dát nějakou inspiraci a naději vašim divákům, znamenalo by to pro mě celý svět.
To je krásné.
Děkuji.
Jessico Sutta, je mi velkým potěšením, že jste v našem pořadu.
Děkuji, Jane. Moc vám děkuji. Chci vás jen pochválit za Epoch Times a váš pořad, za opravdovou žurnalistiku. Tu v našem světě tolik potřebujeme a já jsem za vás všechny moc vděčná, a to jménem všech hledačů pravdy na světě. Máme vás rádi.
Děkuji vám.
Není zač.
Děkuji vám všem, že jste se připojili ke mně a Jessice Sutta v tomto díle pořadu American Thought Leaders. Jsem váš moderátor, Jan Jekielek.
Společnost Moderna na naši žádost o komentář bezprostředně nereagovala.
Přepis rozhovor byl pro přehlednost a stručnost upraven.
Z původního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times přeložil M. K.