Se začátkem školního roku otevírají někteří rodiče diskusi o „generálním souhlasu se zásahem školního psychologa“, který jim školy dávají podepsat. Některé školy prohlašují, že pro určité zásahy psychologa ani „nepotřebují“ souhlas rodičů. Jaká je náplň práce školního psychologa, právní rámec, a které reálné příklady vzbuzují obavy?
Do redakce deníku Epoch Times bylo zasláno několik kopií generálních souhlasů z různých škol, které vzbudily u rodičů otázky či znepokojení. Někteří rodiče se obávají zejména toho, že oblast školství v České republice projde stejným vývojem jako ve Spojených státech, ze kterých přicházejí nové přístupy a myšlenkové proudy do Evropy.
Co obsahuje generální souhlas, jaké pravomoci podpisem rodič dává, a co se důsledkem podpisu bude moci dít bez vědomí rodičů?
Po obdržení dokumentů, mají někteří rodiče „obavy“, že činnost školních psychologů bude zahrnovat nově zaváděné „progresivní“ přístupy přicházející s revizí Rámcových vzdělávacích programů. Jedná se o oblasti „genderové ideologie“, „genderové identity“ a otázky změny pohlaví u nezletilých dětí.
Níže uvedený text jednoho z generálních souhlasů obsahuje svolení rodičů pro pořádání on-line webinářů na téma „identita“. Ty má v rámci výuky realizovat školní psycholog.
Požádali jsme školu o objasnění, co konkrétně mají webináře obsahovat. Ze zákona by měla být každá činnost zevrubně popsána. Do doby publikování škola na žádost nereagovala.
V jiné škole dokument informuje rodiče, že jejich souhlas „není potřeba“ při „krizové intervenci (až 5 návštěv) při mimořádně závažné situaci“.
Ředitel školy na žádost o komentář pro Epoch Times odpověděl, že uváděná „krizová intervence (až 5 návštěv) při mimořádně závažné situaci“ vychází z vyhlášky č. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských služeb ve školách a školských zařízeních, a ze školského zákona č. 561/2004 Sb. Má se jednat o „bezprostřední pomoc v krizové situaci, kdy by odkládání intervence kvůli vyžadování souhlasu rodičů mohlo ohrozit zdraví, bezpečí nebo psychický stav žáka“.
„Typicky jde o případy, kdy se dítě ocitne v akutní psychické tísni, zažívá šikanu, sebepoškozování, náhlou ztrátu blízké osoby nebo jinou mimořádně závažnou událost,“ uvedl ředitel školy.
Podle ředitele má „školní psycholog možnost poskytnout dítěti několik krátkodobých podpůrných sezení bez předchozího písemného souhlasu rodičů“ a teprve „následně je rodič vždy kontaktován a je mu nabídnuto pokračování práce formou individuální spolupráce na základě souhlasu“.
Psycholog tedy podle názoru ředitele „může začít pracovat s dítětem bez souhlasu rodičů pouze v naléhavých a výjimečných případech, a to dočasně“, což dle něj „neznamená obcházení rodičů, ale ochranu dítěte v akutní situaci“.
Kopie celé odpovědi zaslané e-mailem.
Právní rámec
Oporou pro činnost školního psychologa je vyhláška o poskytování poradenských služeb ve školství, která stanovuje, že „podmínkou pro poskytnutí psychologických služeb“ je informování žáka nebo jeho zákonného zástupce o „všech podstatných náležitostech poskytované poradenské služby“.
Poskytnuté informace mají zahrnovat „povahu, rozsah, trvání, cíle a postupy poskytované poradenské služby“ a škola musí získat písemný souhlas s jejím poskytováním. Psycholog má také povinnost vést zápisy o schůzce s dítětem a do této dokumentace mohou rodiče vždy nahlížet.
Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.
— Listina základních práv a svobod, hlava 4, článek 32
Písemný souhlas zákonných zástupců je třeba, protože podle Listiny základních práv a svobod je „péče o děti a jejich výchova právem rodičů“. Přitom mohou být jejich práva omezena „proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona“.
Toto pravidlo bylo do ústavního zákona zaneseno po pádu komunistického režimu v bývalém Československu, kde bylo školství využíváno režimem jako nástroj indoktrinace, šíření ideologie a propagandy.
Kdy „není“ souhlasu rodičů třeba
Vyhláška dále stanovuje, že souhlas zákonných zástupců k zásahu psychologa „není třeba“ v případech, které definuje Zákon o sociálně-právní ochraně dětí.
Mělo by se jednat pouze o případy, kdy se stanou ohrožením pro dítě samotní rodiče. Takové intervence mohou být opodstatněné v případě, že dítě žádá o pomoc při ochraně svého života a dalších svých práv a má postihovat jednoznačná fatální selhání rodičů ve vysoce nestabilních rodinách.
Znepokojení nebo obavy mezi rodiči i některými experty, vyvolává právě diskuse o otázce: kdy jsou ohrožena práva dítěte ze strany rodičů? Té se podrobněji věnujeme ve stejnojmenné sekci níže.
Kdo rozhoduje o tom, co se budou děti učit ve škole?
Kdo dnes rozhoduje o tom, co se děti ve školách učí? Kdo rozhoduje o vytváření učebních osnov a vzdělávacích programů? Více…
Právní komentář
Požádali jsme o komentář právničku Lenku Trkalovou, která se dlouhodobě specializuje na oblast vzdělávání a rodinné právo. Podle ní musí rodiče dát souhlas i s krizovou intervencí a bez vědomí rodičů může být takový zásah proveden pouze v případech definovaných zákonem.
Takové případy definuje § 6 zákona 359/1999Sb., o sociálně právní ochraně dětí, která se zaměřuje zejména na děti:
a) jejichž rodiče
1. zemřeli,
2. neplní povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti, nebo
3. nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti;
b) které byly svěřeny do výchovy jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte, pokud tato osoba neplní povinnosti plynoucí ze svěření dítěte do její výchovy;
c) které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy, požívají alkohol nebo návykové látky, jsou ohroženy závislostí, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší než patnáct let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem, opakovaně nebo soustavně páchají přestupky podle zákona upravujícího přestupky nebo jinak ohrožují občanské soužití;
d) které se opakovaně dopouští útěků od rodičů nebo jiných fyzických nebo právnických osob odpovědných za výchovu dítěte;
e) na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, svobodu, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu;
f) které jsou na základě žádostí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte opakovaně umísťovány do zařízení zajišťujících nepřetržitou péči o děti nebo jejich umístění v takových zařízeních trvá déle než 6 měsíců;
g) které jsou ohrožovány domácím násilím, popřípadě násilím mezi dalšími fyzickými osobami;
h) které jsou žadateli o udělení mezinárodní ochrany, azylanty nebo osobami požívajícími doplňkové ochrany, a které se na území České republiky nacházejí bez doprovodu rodičů nebo jiných osob odpovědných za jejich výchovu;
pokud tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou anebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí.
„Jsem toho názoru, že souhlas je třeba v případě krizové intervence u případů, které nejsou přímo uvedeny ve výše zmíněném ustanovení nebo život ohrožující,“ sdělila deníku Trkalová. „V situaci, kdy se prokazatelně jedná o případy spadající pod výše uvedený § 6, souhlas není třeba.“
„Není pravda, že jakmile nastane jakákoliv krizová situace, tak není třeba souhlas, jak některé školy chybně vykládají,“ uvádí právnička.
„U intervence tohoto typu je nezbytně nutné nepřekračovat hranice své role. Poskytnout pomoc odpovídající rámci školy a možnostem člověka jako učitele a nepřekračovat své kompetence,“ říká Trkalová, a k roli učitele dodává, že je podle ní „klíčové, aby se zdržel psychoanalýzy, nesnažil se ‚dělat terapii‘ nebo se nevědomky nechal vtáhnout do role, že se mu dítě rádo svěřuje“.
Ze strany školy by tato intervence měla podle Trkalové „probíhat jen v míře nezbytně nutné k odvrácení krizového stavu, kde škola zastává roli spíše zprostředkovatele odborné pomoci“.
Kdy jsou ohrožena práva dítěte ze strany rodičů?
„Když sledujeme vývoj a trendy v USA, které k nám zdá se postupně také přicházejí, vidíme posilování role školního psychologa, poradce například v oblasti ‚genderové identity‘ dítěte, kdy škola začne oslovovat dítě opačným pohlavím (bez vědomí rodičů),“ popisuje situaci PhDr. Daniel Štach, který pracoval v posledních 25 letech v oblastech psychiatrie, manželského a rodinného poradenství, krizové intervence a speciálním školství. Aktuálně působí na Střední škole ve Frýdku Místku, kde se věnuje přímé terapeutické práci a krizové intervenci s žáky a mladými lidmi.
„V USA se toto děje a jde to dále. Dítě ve škole také vedou ‚na cestě za poznáním jeho genderu‘ či ho mohou ‚afirmovat‘ (ujišťovat) o jeho myšlenkách na ‚tranzici‘ (změnu pohlaví), a to bez vědomí nebo svolení rodičů.“
Stručná retrospektiva vývoje v USA
Jak rodiče ztratili možnosti rozhodovat ve věci změny pohlaví svého nezletilého dítěte.
V USA byla v průběhu posledních let zaznamenána rostoucí popularizace a podpora změn pohlaví mezi dospívajícími dětmi. Probíhala formou zesilování přítomnosti tématu genderové identity v médiích, ve školách a politických kampaních. Postupně docházelo k normalizování změny pohlaví jako běžné a „dobré praxe“, která přináší „svobodu“ a „nové zážitky“. Pod vlivem rostoucího množství informací rostl počet dětí, které v citlivém věku dospívání uvažují o změně pohlaví. Nové výklady práv dítěte začaly požadovat, aby dítě mělo právo na „sebeurčení“ a vlastní rozhodnutí o změně pohlaví. Nastal výklad „práva dítěte“ směrem k tvrzení, že pokud rodiče tranzici dítěti nedovolí, jedná se o „porušení jeho práv“. Děti dostávají instrukce, aby si nenechaly do svých „práv“ mluvit, a dítě se pak vzepře rodičům. Místo rodičů následuje rady psychologa nebo komunity, aby podniklo změnu pohlaví. Kdokoliv potom může, bez vůle rodičů, toto „právo“ dítěti pomáhat naplňovat. Práce školního psychologa může v konečném důsledku (bez vědomí rodičů) ovlivňovat dítě „afirmativním přístupem“ k jeho myšlenkám na změnu pohlaví.
Znepokojení některých rodičů se tedy týká zejména nových výkladů práva. Některé skupiny v ČR již prohlašují, že právem dítěte by měla být i možnost zvolit si vlastní pohlaví a nebo se dokonce samostatně (bez svolení i proti vůli rodičů) rozhodnout o změně pohlaví – hormonální a chirurgickou cestou.
O vývoji v této oblasti vypovídá například posun v oblasti práva. Z rozhodnutí Ústavního soudu z května 2024 již nebude operativní změna pohlaví podmínkou pro úřední změnu pohlaví. Ve stejném měsíci byl diskutován snímek promítaný žákům základní školy v rámci festivalu Jeden svět na školách, který pořadatelé festivalu odmítli promítnout rodičům s odvoláním na autorská práva.
Mezi rodiči panuje obava z unáhlených rozhodnutí dětí v době dospívání. V USA je zaznamenána řada případů, kdy dospívající děti svých nevratných rozhodnutí zpětně litovali. V Česku je hlasitým odpůrcem podpory změny pohlaví u dospívajících dětí Daniel Black, který sám změnu podstoupil a poté toho litoval a vrátil se k původnímu pohlaví. Black založil projekt Based Initiative, který má chránit mladé lidi a usiluje o prosazení minimálního věku 25 let pro tranzice. Probíhá také mezinárodní diskuse o posouvání zákonem povolené hranice tranzice do vyššího věku.
Škola má kompetence ke vzdělávání, rozhodně je nemá v oblasti přesvědčování, utvrzování a vedení dětí na cestě k sexuální identitě, nebo změně pohlaví.
— PhDr. Daniel Štach, psycholog
Podle neuropsychologa Alana Hopewella je změna pohlaví často vnímána jako řešení psychického problému, který však změnou pohlaví neodezní. Hoprwell na začátku své kariéry léčil lidi s genderovou dysforií. V rozhovoru s deníkem Epoch Times uvedl, že rozsáhlá studie z Finska ukazuje, že transgender jedinci mají obvykle již existující problémy s duševním zdravím, které se po chirurgické tranzici nezlepší. „Neřeší to základní duševní problémy,“ míní Hopewell.
Když se vrátíme zpět do České republiky, některé spolky upozorňují, že jim rodiče nahlásili případ, kdy škola začala oslovovat jejich dítě se zájmeny pro jiné pohlaví bez jejich vědomí.
„Neurčité zákonné znění se už v několika případech stalo nástrojem průlomu do vztahů mezi rodiči a dětmi, aniž by děti čelily vážnému ohrožení,“ říkají zástupci konzervativního spolku Aliance pro rodinu, kteří údajně událost zaregistrovali.
Podle spolku začalo v USA „omezování práv rodičů na výchovu svých dětí právě takto“. „Školy přestaly rodiče informovat a psychologové začali bez vědomí rodičů prosazovat sociální tranzici jejich dětí (nazývat je opačným pohlavím) a v některých případech i dávat dětem blokátory puberty,“ uvádí spolek.
„Škola má kompetence ke vzdělávání, rozhodně je nemá v oblasti přesvědčování, utvrzování a vedení dětí na cestě k sexuální identitě, nebo změně pohlaví,“ sdělil pro Epoch Times psycholog Daniel Štach. „Ani psycholog toto nemůže dělat izolovaně s dítětem a nějak systematicky ho k tomu vést a ještě bez souhlasu rodičů.“
Postoje MŠMT
Na žádost deníku Epoch Times o komentář v minulosti odpověděla mluvčí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Tereza Fojtová, že „škola nemá dětem vnucovat žádnou ideologii, poskytovat návody k politickému rozhodování, zasahovat do jejich intimní sféry či sexuální orientace“ a v době revize Rámcových vzdělávacích programů ministerstvo uvedlo, že revize „nic podobného neobsahuje“.
Podle ministerstva mají nové vzdělávací programy poskytovat „možnost“ diskutovat se žáky o tom, že „do utváření lidské identity vstupují nejen biologické zákonitosti, ale i kulturní zvyklosti“.
Škola nemá dětem vnucovat žádnou ideologii, poskytovat návody k politickému rozhodování, zasahovat do jejich intimní sféry či sexuální orientace.
Ještě během diskusí o nových úpravách ve vzdělávacích programech se objevila řada komentářů, které upozorňovaly, že programy kromě „možnosti“, o které hovořila tisková mluvčí, uvádějí k této problematice také tvrzení a směřují žáky k vymezenému pochopení.
„Žák se seznamuje s tématem pohlaví a genderu v dějinách… očekávaný výsledek učení by měl žáka směrovat k poznání, že tzv. sociální, resp. genderový řád je utvářen a vynucován autoritami,“ stálo v návrhu programů i v následně doplněném znění.
Myšlenka, že je pohlaví a role matky a otce pouhým myšlenkovým konstruktem, je některými kritiky považována za součást marxistické ideologie, která prohlašuje, že „přirozenost neexistuje“, a která je používána jako podporující argument pro provádění chirurgických změn pohlaví u nezletilých dětí, které se podle této teorie „mohou rozhodnout samy“ zda budou dívky, chlapci nebo něco jiného.
Asociace školní psychologie
Oslovili jsme také zástupce Asociace školní psychologie, která je profesním sdružením školních psychologů a vydává také vzory formulářů včetně informovaného souhlasu s poskytováním poradenské služby ve škole.
Předsedkyně asociace PhDr. Jana Zapletalová deníku Epoch Times sdělila, že „takzvaný generální souhlas je historický dokument“, který „může platit jako informace pro zákonné zástupce, že ve škole je přítomen školní psycholog,“ ale nemůže být považován za „další oprávnění k adresné činnosti psychologa“. Na základě tohoto souhlasu může psycholog „ve škole realizovat například anonymní šetření“.
Školní psycholog se podle Zapletalové může pohybovat pouze v rozmezích daných vyhláškou o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních (§1, §2 a příloha č.5).
Generální souhlas může platit jako informace pro zákonné zástupce, že ve škole je přítomen školní psycholog, ale nemůže být považován za další oprávnění k adresné činnosti psychologa.
— PhDr. Jana Zapletalová, předsedkyně Asociace školní psychologie
Podle vyhlášky je podmínkou poskytnutí psychologické nebo speciálně pedagogické poradenské služby „předání informace“ o poradenské službě a „písemný souhlas žáka nebo jeho zákonného zástupce“.
Rodiče mají právo „žádat kdykoli poskytnutí poradenské služby znovu“, právo „podat návrh na projednání“ nebo „žádost o revizi“, či podat „podnět České školní inspekci“.
Informovaný souhlas je podle Zapletalové definovaný ve školském zákoně v §16 a školní psycholog se musí řídit pravidly dle zákona 110/2019 o zpracování osobních údajů (GDPR).
Kdy psycholog nepotřebuje souhlas
„Psycholog na základě vyhlášky poskytuje služby bez předchozího souhlasu zákonného zástupce obvykle při první návštěvě dítěte (pokud o ni nepožádal sám zákonný zástupce), při řešení krizových situací, v případech, kdy dítě je v domácím prostředí ohroženo týráním, zneužíváním a tak dále,“ uvádí Zapletalová. „Zde má psycholog oznamovací povinnost a řeší tyto skutečnosti následně s Policií ČR a Orgánem sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).“
„Pokud psycholog pracuje individuálně s dítětem a řeší s ním citlivé a důvěrné informace, tak by měl u dětí do 15 let požádat o souhlas zákonného zástupce,“ uvádí předsedkyně Asociace školní psychologie.
Klienti starší 15 let a od 18 let „nemusí mít souhlas, přesto vždy musí školní psycholog zvažovat, zda vést klienta k seznámení s jeho ‚problémem‘ také rodinu (např. riziko sebevražd atd.),“ dodává Zapletalová.
Výše uvedené dokumenty ze školy v Mostu jsou podle psycholožky „částečně správně, ale obsahují nepřesnosti“. Informovaný souhlas ze školy na Praze 8 „není informovaným souhlasem, ale přehledem některých aktivit“, hodnotí dokument psycholožka.
Místopředsedkyně výboru pro vzdělání
Podle Niny Novákové (KDU-ČSL), místopředsedkyně poslaneckého Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, se má činnost školního psychologa opírat o „základní principy našeho právního řádu, který stojí na principu různé právní síly zákonných a podzákonných norem“. Ty by podle ní neměly být rozmělňovány „kreativitou dohod podstrkovaných rodičům“. Tím reagovala na dotaz deníku Epoch Times k různým verzím generálních souhlasů, které byly školami publikovány nebo kolují po internetu.
Podle poslankyně § 858 Občanského zákoníku říká, že „rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj“.
Rodiče svěřují své dítě školám, předpokládají, že škola je pramenem vzdělanosti, nikoliv ideologické propagandy.
— Nina Nováková, místopředsedkyně Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu
Místopředsedkyně, je toho názoru, že rodiče svěřují své děti školám proto, „aby je připravovaly, jak praví úvod školského zákona, na osobní, profesní a občanský život“. Podle ní má být zajištěno, aby byla škola „pramenem vzdělanosti, nikoliv ideologické propagandy“, čímž reaguje na obavy ze „vstupování genderové ideologie“ do českého školství.
Školství by podle Novákové mělo „na maximum rozvinout potenciál každého dítěte“, ale mělo by zároveň „podle základních lidských práv a svobod respektovat hodnotovou a náboženskou orientaci jednotlivých rodin“.
Pokud máte dotaz k tématu nebo informace, které byste chtěli s redakcí sdílet, obracejte se prosím na autora článku: milan.kajinek@epochtimes.cz
